Epocha strana 17 z 89

Bývalo zvykem války vyhlašovat. Tato kniha ale pojednává o válce nevyhlášené. Došlo k ní bezprostředně po "řádně vyhlášené" první světové válce. Vítězné mocnosti rozhodly o rozdělení rakousko-uherské monarchie na několik států. Patřilo k nim i Československo, vzniklé připojením Slovenska k historickým zemím Koruny české. Poražené Uhersko se však nechtělo po staletí okupovaných "Horních Uher" vzdát. Boje tam trvaly od začátku listopadu 1918 až do počátku roku 1920. Na jaře 1919 se jich zúčastnila i maďarská Rudá armáda a československé legie. Nakonec museli bolševici ustoupit… Boj o Slovensko označují historikové právem za válku. Nebyla sice vyhlášená, ale padly v ní stovky vojáků a mnoho tisíc jich bylo raněno i pohřešováno. Byly použity lehké i těžké zbraně, pancéřové vlaky, letadla. A přesto o této válce málokdo u nás ví. Nedávný režim na ni vyhlásil embargo. Důvod? Čs. dobrovolníci přece bojovali proti bolševikům. A to byl smrtelný hřích! Kniha Dušana Tomáška tedy pojednává o jedné z "třináctých komnat" minulého režimu. Je vybavena dobovými fotografiemi, archivními doklady, mapkami bitev, podrobným kalendářem, rozkazy velitelů, medailónky hlavních aktérů atd. Seznamuje čtenáře s bílými místy naší nedávné historie.

Tzv. černá legenda (leyenda negra) negativně ovlivnila hodnocení španělské (nejen) renesanční filosofie a vědy. V jejím důsledku bylo španělské renesancní vedení přehlíženo, negováno či zpochybňováno; myšlení filosofické bylo zpravidla redukováno pouze na tzv. druhou scholastiku a renesanční mysticismus. Přestože takové postoje a názory jsou prokazatelně mylné, černá legenda dodnes negativně ovlivňuje hodnocení španělské kultury a jejího významu v dějinách. Tato kolektivní monografie má jednak přispět k objasnění příčin vzniku černé legendy a přinést kritickou reflexi jejích důsledků a zároveň má za cíl analyzovat specifika španělského vědeckého, filosofického a kulturního prostředí 16. století, a to zejména ve vztahu k problematice objevování a poznávání Nového světa.

Dějiny filosofie sestávají z řady zvučných jmen, odvíjející se již od dob antiky. S rozmachem křesťanství a rozvojem církevní vzdělanosti pronikají filosofické myšlenky i do českého prostředí a zakořeňují v něm zprvu jako součást výuky především na půdě Karlovy univerzity. Od 14. století se pak rozvíjí tradice samostatného filosofického myšlení, jež opřeno o základy evropské dospělo v dílech řady myslitelů vzešlých z českého živlu k originálním koncepcím, jež se plodně vřadily do myšlení světového. Publikace PhDr. Stanislava Starka, CSc. ze Západočeské univerzity v Plzni mapuje vývoj filosofického myšlení v českých zemích a demonstruje je na klíčových osobnostech, jež svým dílem spoluvytvářely kulturní identitu českého národa a významně přispěly k jeho duchovní emancipaci. Autor zvolil jména Jan Hus, Petr Chelčický, Jan Amos Komenský, Bernard Bolzano, Augustin Smetana, T. G. Masaryk, Ladislav Klíma, Emanuel Rádl, Jan Patočka, J. L. Fischer, Jan Mukařovský, Karel Kosík, Milan Machovec, Egon Bondy, Ladislav Hejdánek, Erazim Kohák, a Václav Bělohradský. Na jejich osudech a především na rozboru jejich učení a myšlenek podává přehled dějin českého filosofického myšlení na pozadí světového vývoje.

Ve vývoji filosofie minulých dvou století měly rozhodující význam otázky: Co to vlastně je vědecké poznání? Jak souvisí naše poznání a lidská svoboda? Jsou historie, literární vědy anebo sociologie vědami anebo náležejí spíše k uměleckému vyprávění o světě a našem místě v něm? Novokantovští filosofové si tyto otázky kladli v druhé polovině 19. století a učinili z nich centrální téma dobového filosofického bádání. Čtenáře možná překvapí, jak aktuální jsou odpovědi, které na otázku po povaze vědy dával tento, dnes již téměř zapomenutý filosofický směr.

Jméno Borise Vyšeslavceva (1877-1954) je českému čtenáři známé nedlouho, ač je tento filosof dnes považován za "jednu z nejzářivějších hvězd v plejádě ruských náboženských filosofů". Vystudoval práva a přednášel na Moskevské univerzitě dějiny politických učení, přitáhla ho však filosofie. Byl dialektikem platónsko-hegelovského zaměření, představitel novokantovství. Po roce 1922 byl vypovězen ze země, pobýval pak v Berlíně, kde se seznámil s C. G. Jungem, poté v Paříži a v závěru života se usadil v Ženevě. Ideově a eticky zformován v bouřlivé době závažných společenských konfliktů a zásadních přeměn, soustředil svou pozornost na problematiku mravní odpovědnosti za osudy humanistických hodnot a na krizi kultury, chápanou jako vyjádření vztahu člověka ke světu, přírodě, víře, vědě, technice a umění. Mgr. Dagmar Demjančuková ze Západočeské univerzity v Plzni se podjala nelehkého úkolu: přiblížit svou studií principy a stěžejní myšlenky Vyšeslavcevovy filosofie a souběžně analyzovat duchovní kvas v Rusku 20. století a vztah ruské inteligence k evropské kultuře.

Nejen z vojenského kufru čerpá tato vzpomínková kniha armádního generála Miroslava Vacka. Autor vypráví o celém svém životě - o nesnadné, leč přesto veselé době dětství a klukovských dobrodružství, jež ovlivnila válka, o létech vzdělávání a o své kariéře a působení v armádě - zprvu ČSLA, poté Armádě ČR. Jako vysoce postavený vojenský činitel a špičkový odborník měl přístup do vysoké politiky a při svých rozhodnutích používal vlastní kritický rozum a etický přístup, pro něž byl oblíben i obáván, a často i narazil na nepochopení a nevůli u nadřízených. Po změně politického zřízení v listopadu 1989 z titulu funkce ministra národní obrany účinně přispěl k transformaci armády, protože však novým mocenským elitám nevyhovoval, byl po 320 dnech ministerského angažmá odvolán. Do svého vzpomínání zahrnul množství zážitků a příhod ze života vojenského a politického a kriticky hodnotí, co bylo dříve a jak se dívá na dnešní realitu a její tvůrce. Své zkušenosti a názory shrnul postupně do řady knižních zpovědí, jež po svém odchodu do zálohy roku 1991 napsal a vydal, Nejen z vojenského kufru je osmou v pořadí.

V listopadu 1975 podepsali zástupci šesti jihoamerických zemí přísně tajnou dohodu, kterou posvětili již probíhající spolupráci a vzájemnou pomoc tajných služeb, armád a policie při potírání levicového nebezpečí. O tři roky později se počet signatářů rozrostl na osm. Únosy, mučení, vraždy, atentáty, vojenské operace proti guerille. To byly znaky "špinavé války", která se v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století rozpoutala v Jižní a posléze i Střední Americe. Kondor nemilosrdně zasekl drápy. Kniha přibližuje čtenářům průběh operace v jednotlivých zemích, skrytou úlohu USA, nejděsivější případy státního teroru i tragické dopady do současnosti. Nemá sloužit jako obhajoba marxistických partyzánů ani jako důkaz zlotřilosti imperialismu. Zmíněné události však představují další nešťastnou epizodu dějin dvacátého století a musí být vzpomenuty, už jen pro ony desetitisíce zmařených lidských životů.

Memoárová kniha B. Meijerové je otevřenou a znepokojivou zpovědí na téma, kdy vlastně, jak a zda vůbec skončila nejstrašnější válka. Autorka této knihy strávila půldruhého roku svého útlého dětství v koncentračním táboře Bergen-Belsenu. Přežila spolu se svou mladší sestřičkou hrůzy a nelidské životní podmínky, ztratila však oba rodiče a dobrou kamarádku Annu Frankovou. Odnesla si zkušenosti, jež se sotva dají popsat a interpretovat, a ty se na ní nesmazatelně podepsaly. Po osvobození vyrůstala v dětském domově spolu s jinými sirotky, absolvovala školy a vydala se do samostatného života. Založila rodinu, vychovala dva syny, profesně se prosadila jako novinářka a autorka se specializací na gastronomii a kulinářství. Otřesné vzpomínky z dětství ji však stále pronásledují a negativně se projevují na jejím zdraví a psychice. Rozhodla se o nich vyprávět, aby těm, kdo nezažili holocaust, vylíčila, co se stalo s životy a dušemi lidí postižených válkou. Jak se učili, že přežít není totéž, co žít. Jak se vyrovnávali s traumaty, o nichž většinou netušili, že vrostla do jejich niter a stala se nečekanými a obávanými nočními můrami. Jak se k nim a jejich problémům staví jejich okolí a jak se dnešní lidé dívají na bolestný odkaz minulosti. Přeložila Petra Schürová.

Narcis v řetězech, desátá kniha celosvětově populární série o Anitě Blakeové, přivádí oblíbenou lovkyni upírů zpět na domácí půdu a nutí ji zkoumat temné touhy lidských - i nelidských - srdcí. Muži jsou muži. Jean-Claude a Richard jsou naprosto odlišní. Anita Blakeová, lovkyně upírů, si mezi nimi stále nedokáže vybrat a po dlouhé měsíce se jí daří jak upírovi, tak vlkodlakovi vyhýbat. Ale když neznámý únosce zajme ty, které přísahala chránit, nezbývá jí než se na oba rivaly obrátit s žádostí o pomoc. K tomu však bude muset propojit jejich moc - a jejich hlad… Po šesti měsících celibátu touží Anita po obou mužích svého života jako nikdy předtím. Ale prolnutí jejich moci dá smrtelné ženě okusit nesmrtelnou touhu, na kterou nebude schopna nikdy zapomenout.

Slovník navazuje na předchozí vydání z roku 2003. Obsahuje abecední seznam autorů, jejich osobních dat, ocenění a zejména přehled knižní produkce, doplněný o publikace z let 2003-2011. Jsou tu zastoupeni význační historikové a vědci různých oborů, publicisté, osobnosti politického a společenského života, ale i regionální autoři. Jako svého druhu oborová encyklopedie je Slovník určen novinářům, čtenářům, knihovnám, školám a především všem zájemcům o literaturu faktu.

Kreslený humor, humoristická karikatura má mnoho pěstitelů, ale mezi nimi se najde jen nemnoho těch, kdo jsou skutečnými tvůrci v nejvlastnějším smyslu toho slova. Tvůrci, jejichž kresbu poznáme na první pohled, a při vyslovení jejich jména nám vytane jejich výtvarný projev před očima. Jiří Winter řečený Neprakta (12. 7. 1924) mezi ně patří, ba dalo by se říci, že patří k pomyslné špičce, a to nejen v luzích a hájích českých, ale přímo světových. Sotvakdo se může pochlubit takovou plodností, jež by byla zapsána do Guinessovy knihy rekordů, jako je ta Nepraktova. Jeho kresebný styl je nezaměnitelný. Náměty jeho kreseb nestárnou, jsou ze života a zobrazují lidské pošetilosti a nepřístojnosti. Významnou součást tvoří Nepraktovy kresby erotické, jimiž do úzkoprsé dobové morálky vnesl uvolněnost a optimismus. Vydatným dílem jsou v jeho tvorbě zastoupeny ilustrace bezmála čtyř set knih různých žánrů - od odborných příruček až po beletrii, především humoristickou. S legendárními Černými barony od Miloslava Švandrlíka jsou spjaty neodmyslitelně podobně jako Ladovy ilustrace s Haškovým Švejkem. Totéž lze říci o humoristickém týdeníku Dikobraz, do něhož přispíval po celou dobu jeho existence, a nemálo přispěl k jeho oblibě. Značka Neprakta se na stránkách českých a slovenských periodik, knih a kalendářů, na plakátech, letácích, obalech a hračkách, ve filmu, televizi, divadle a bůhvíkde ještě objevuje již od roku 1949. Její majitel nejen kreslil, ale i vyprávěl, novináři ho s oblibou zpovídali u příležitosti každé jeho výstavy, každého vystoupení před veřejností. S jeho životními zkušenostmi a zážitky se též lze setkat v řadě knih, jež ilustroval. Tato kniha vzpomínek je však výjimečnou - Jiří Winter v ní vzpomíná na svůj život, na své trable a úspěchy, na své přátele, vypráví o svých sběratelských zálibách i zálibě v dobré krmi. Vzpomíná v duchu dobrém, v jakém prožil celý život i tvořil své úsměvné kresby. Text vzpomínek, jež vznikaly v samotném závěru jeho života, mu pomohl uspořádat jeho letitý ctitel a znalec, též editor mnoha knih Jaroslav Kopecký (nar. 10. 2. 1945). Mistr kresleného humoru jej stihl autorizovat předtím, než se koncem října 2011 odebral do výtvarného panteonu. Kniha vychází k nedožitým 88. narozeninám Mistra Neprakty.

V noci z 27. na 28. března 1942 provedly síly Commandos a Royal Navy odvážnou operaci Chariot - nájezd na okupovaný přístav Saint-Nazaire. Cílem nebylo nic menšího než obrovský suchý dok původně postavený pro SS Normandii, předválečný transatlantický parník. Jeho zničením by byly velké německé válečné lodi (zejména Tirpitz) donuceny plout za případnými opravami až do domácích přístavů. Za tuto akci bylo uděleno pět nejvyšších britských vyznamenání za statečnost, Victoria Cross, a osmdesát dalších vyznamenání. Kniha se zabývá nejen přípravami, provedením a výsledky legendární akce, ale také historickými zdroji inspirace pro vytvoření oddílů Commandos, jejich formováním, výcvikem a způsobem boje, který podřídil silné individuality skálopevné soudržnosti týmu.

Hrdinové tohoto pochmurného sci-fi příběhu stojí před nejtěžším úkolem svého života. V nadcházející kruté zimě mají stát na stráži, aby chránili spící město před nepřítelem, kterého nikdo z živých dosud neviděl. Netuší, co vše je očekává, ani zda uspějí - vědí jen to, že odcházejí na Poslední hlídku a mezi ostatní se už nikdy nevrátí. Možná ale na této cestě odhalí část tajemství svého světa...

Anita Blakeová žije ve světě, kde jsou upíři, zombie či vlkodlaci běžnou součástí společnosti. Živí se jako oživovatelka zombií a zákonná popravčí upírů. Pomáhá také policii při vyšetřování nadpřirozených trestných činů, což se však občas kříží s jejím soukromým životem. Stává se totiž součástí nejen milostného, ale i mocenského trojúhelníku, jehož další dvě strany tvoří vnitřně rozervaný alfa vlkodlak Richard a neskutečně okouzlující a vlezlý upíří vládce města Jean-Claude. Anita považuje svou sebeúctu za důležitější než vlastní život, dokonale rozumí zbraním, čelí čarodějnicím a ghúlům, zdivočelým lykantropům i najatým zabijákům, v milostných vztazích však často neví, má-li dát přednost vlkodlačímu vytí či upířím špičákům... "Kdykoli nás navštívil nějaký člen rady upírů, umírali lidé. Někteří naši, někteří jejich. Ale Belle Morte sem nikdy nikoho neposlala, až teď svoji zástupkyni Musette. Čekali jsme ji asi tak za tři měsíce, kolem Díkůvzdání. Tak co sakra dělá ve městě měsíc a něco před Halloweenem? Pěkně se nám to tu zvrtlo..." Anita netušila, že i její mocný upíří milenec Jean-Claude, vládce města St. Louis, může mít z někoho strach - dokud se ve městě neobjevila roztomilá, droboučká, sadistická Musette, vyslankyně Belle Morte, jedné z nejvlivnějších upírek světa a Jean-Claudovy stvořitelky. Roztáčí se intrikánský kolotoč upíří diplomacie a politiky, a to rozhodně není Anitina parketa. Nejradši by vytáhla pistoli a nasázela do Musette pár stříbrných kulek, ale ve hře jsou životy jejích nejdražších… Vedle toho se série brutálních vražd, která vyvolala mediální hysterii, jeden zvláštní klient a podivná dvojice mužů sledující Anitu, zdají jako bezvýznamné epizody. Není však možné, že spolu všechno souvisí?