Epocha strana 24 z 107

Na Malé Straně se pořád něco děje a mladá čarodějka Ginevra to v životě rozhodně nemá snadné. Jen co se vypořádala se vzpourou zákeřných kutnohorských čarodějnic, už musí čelit další výzvě. Naštěstí má však k ruce přátele a také svou povedenou malostranskou rodinku. A tak se spolu s nimi vydává na další dobrodružnou výpravu, na níž se jí stane průvodcem mlčenlivý alchymista. Při své cestě za zlatým elixírem se vydá hledat záhadný dům ve Zlaté uličce nebo se nepozorovaně vplíží do tajuplné zahrady, kde potká nejednu podivnou bytost. Obstojí Ginevra Sedmá Malostranská v nejtěžší zkoušce a podaří se jí odhalit tajemství věčného života? Anebo měli pravdu ti, kdo od začátku tvrdili, že její jinakost je cestou do pekel? Pražské domy a uličky již potřetí ožívají v příběhu čarodějek z magické Malé Strany. Stačí jen počkat, až se setmí a rozzáří se lucerny…

Na Malé Straně se pořád něco děje a mladá čarodějka Ginevra to v životě rozhodně nemá snadné. Jen co se vypořádala se vzpourou zákeřných kutnohorských čarodějnic, už musí čelit další výzvě. Naštěstí má však k ruce přátele a také svou povedenou malostranskou rodinku. A tak se spolu s nimi vydává na další dobrodružnou výpravu, na níž se jí stane průvodcem mlčenlivý alchymista. Při své cestě za zlatým elixírem se vydá hledat záhadný dům ve Zlaté uličce nebo se nepozorovaně vplíží do tajuplné zahrady, kde potká nejednu podivnou bytost. Obstojí Ginevra Sedmá Malostranská v nejtěžší zkoušce a podaří se jí odhalit tajemství věčného života? Anebo měli pravdu ti, kdo od začátku tvrdili, že její jinakost je cestou do pekel? Pražské domy a uličky již potřetí ožívají v příběhu čarodějek z magické Malé Strany. Stačí jen počkat, až se setmí a rozzáří se lucerny…

Albrecht Smuten, autor komiksu Terapie masem, je zpět s třetí sbírkou stripů o sarkastických chlupáčích Pac & Pussy. Kocourek Pac a kočička Pussy se tentokrát bez skrupulí otírají o masmédia a sociální sítě, ale především čtenáře stále motivují k nadhledu ve světě plném hloupých lidí. Knížka obsahuje speciální, na internetu nepublikované bonusy.

Paříž byla na přelomu 19. a 20. století cílem návštěv a pobytu nejen českých umělců, především malířů (například Alfonse Muchy, Viktora Strettiho, Václava Brožíka, Hugo Boettingera, Jana Dědiny, Georga Karse, Zdenky Braunerové, Bohumila Kubišty, Vojtěcha Hynaise, Karla Špillara, Luďka Marolda a Františka Kupky), sochařů (Josefa Mařatky, Bohumila Kafky, Františka Bílka, Otto Gutfreunda) a spisovatelů i básníků (Julia Zeyera, bratří Čapků, Otakara Theera, Františka Gellnera, Hanuše Jelínka, Růženy Svobodové či Růženy Jesenské). Do města nad Seinou směřovali také sportovci, v roce 1895 odstartoval z Prahy do Paříže velocipedista Jan Kuklík a 1300 kilometrů zdolal za čtyři a půl dne, zhruba ve stejné době se na tuto dalekou cestu vydal pěšky malíř a všestranný sportovec Karel Reisner. Na vědeckých kongresech tu pravidelně přednášel profesor české techniky K. V. Zenger, známý tu byl stále František Křižík, na hvězdárně v Meudonu u Paříže působil od roku 1904 astronom Milan Rastislav Štefánik, později také politik, vojenský pilot a generál. V meudonském ateliéru Augusta Rodina potkala Sidonie Nádherná básníka Rilka, slavného sochaře rádi navštěvovali mnozí čeští umělci, naproti v domě se zahradou několik let bydlel Luděk Marold s rodinou. A Paříž byla tehdy nejen střediskem umění, ale i průmyslu a techniky. Proto se tu potkávali naši umělci třeba s průkopníky létání. Někteří uspěli, mnozí se zklamáni vrátili domů. Ale všichni chtěli pro své jistě odlišné cíle a sny načerpat něco z podivuhodné atmosféry belle époque, která nepoznamenala jen umění, ale vyznačovala se i usilovnou snahou o ovládnutí vzdušné říše, byla dobou fascinujících Světových výstav, využití elektřiny, dobou netušeného rozvoje techniky. Paříž, jaké to magické slovo!

Příběh založený na skutečné události, z něhož běhá mráz po zádech. Gang zločinců unesl podnikatele Marce Schillera a déle než měsíc jej držel v zajetí, během něhož jej připravil o majetek a výkupné v řádu milionů dolarů. Autor strávil dlouhé týdny v naprosté tmě, v zatuchlé místnosti, ve společnosti vyšinutých únosců a jen shodou šťastných náhod přežil rozsudek smrti, který nad ním gangsteři vynesli. Jeho strastiplná cesta bezprávím však pokračovala i poté – trvalo neuvěřitelné tři roky, než dosáhl spravedlnosti a nad nebezpečnými zločinci vyřkl ortel soud. Schiller detailně popisuje své pocity, nekonečné utrpení plné ponižování, psychického i fyzického týrání, bolesti, tragikomických, ba absurdních situací, které by vypadaly takřka jako černá komedie – kdyby se nejednalo o krutou realitu. Příběh, na který jen tak nezapomenete. Kniha se stala předlohou stejnojmenného filmu režiséra Michaela Baye.

Jedním z důsledků případného vítězství nacistického Německa ve druhé světové válce měla být naprostá germanizace českých zemí, s nimiž se počítalo jako s nedílnou součástí Třetí říše. K tomu však bylo nejprve zapotřebí vyřešit tzv. „českou otázku“, tedy najít způsob, jakým se vypořádat s česky mluvícím obyvatelstvem Protektorátu Čechy a Morava. Část Čechů čekalo poněmčení, zbytek nejspíš deportace na východ. Klíčovou roli při výběru měla přitom hrát rasová hlediska v duchu nacistické ideologie. Hlavním tématem knihy je teorie a praxe nacistické germanizační a rasové politiky vůči Čechům v protektorátu. Autor porovnává různé koncepty a plány pro „řešení české otázky“, věnuje se snaze o ovládnutí české půdy a přípravě německé kolonizace. Stěžejní část textu ale leží v rasistických prvcích germanizačního úsilí nacistů. Předpokladem plánované germanizace bylo podchycení rasové struktury českého obyvatelstva. Tomu se do velké míry věnoval výzkum prováděný na třech ústavech pražské Německé Karlovy univerzity. Největší význam autor přikládá tzv. praktické rasové selekci, kterou zajišťoval Hlavní rasový a osídlovací úřad SS, resp. jeho protektorátní pobočka. Tento úřad se zabýval nejen plošným zkoumáním české populace, ale i běžnou správní agendou v oblastech státní příslušnosti, smíšených sňatků, přijímání českých žáků na německé školy atd. Kniha nabízí všestranný a zároveň poněkud netradiční přístup k danému tématu. Autor se nespokojuje s pouhou interpretací dochovaných výsledků rasových šetření, ale snaží se detailně osvětlit vlastní proces selekce, a to na konkrétních případech lidí, kteří se z různých důvodů „rasovým prověrkám“ podrobili. Vyvrací přitom řadu zažitých mýtů, jež se dodnes k rasistické politice vůči Čechům během německé okupace vztahují.

Rusalky, žínky, meluzíny, říkejte jim, jak chcete, protože co si budeme vykládat, většinou se stejně živí jako šlapky. Stačí zaplatit a víla se vám promění v koho si přejete. Má to ale malý háček – platí se krví. Pro dohled nad vílami je tu speciální policejní oddělení a lidé v něm vědí, že když děláte s kur... pardon vílama, vždycky se něco podělá. A Dominiku Stolbenkovi se teď život podělal víc, než by si kdy dokázal představit. Navíc se v řece objevila mrtvá víla a její smrt má vyšetřit právě on. Vítejte ve špinavém světě vílích bordelů, krve, staré magie a tajemství, která se nezastavitelně derou na povrch.

Albrecht Smuten, autor komiksu Terapie masem, je zpět s třetí sbírkou stripů o sarkastických chlupáčích Pac & Pussy. Kocourek Pac a kočička Pussy se tentokrát bez skrupulí otírají o masmédia a sociální sítě, ale především čtenáře stále motivují k nadhledu ve světě plném hloupých lidí. Knížka obsahuje speciální, na internetu nepublikované bonusy.

Rusalky, žínky, meluzíny, říkejte jim, jak chcete, protože co si budeme vykládat, většinou se stejně živí jako šlapky. Stačí zaplatit a víla se vám promění v koho si přejete. Má to ale malý háček – platí se krví. Pro dohled nad vílami je tu speciální policejní oddělení a lidé v něm vědí, že když děláte s kur... pardon vílama, vždycky se něco podělá. A Dominiku Stolbenkovi se teď život podělal víc, než by si kdy dokázal představit. Navíc se v řece objevila mrtvá víla a její smrt má vyšetřit právě on. Vítejte ve špinavém světě vílích bordelů, krve, staré magie a tajemství, která se nezastavitelně derou na povrch.

Příběh založený na skutečné události, z něhož běhá mráz po zádech. Gang zločinců unesl podnikatele Marce Schillera a déle než měsíc jej držel v zajetí, během něhož jej připravil o majetek a výkupné v řádu milionů dolarů. Autor strávil dlouhé týdny v naprosté tmě, v zatuchlé místnosti, ve společnosti vyšinutých únosců a jen shodou šťastných náhod přežil rozsudek smrti, který nad ním gangsteři vynesli. Jeho strastiplná cesta bezprávím však pokračovala i poté – trvalo neuvěřitelné tři roky, než dosáhl spravedlnosti a nad nebezpečnými zločinci vyřkl ortel soud. Schiller detailně popisuje své pocity, nekonečné utrpení plné ponižování, psychického i fyzického týrání, bolesti, tragikomických, ba absurdních situací, které by vypadaly takřka jako černá komedie – kdyby se nejednalo o krutou realitu. Příběh, na který jen tak nezapomenete. Kniha se stala předlohou stejnojmenného filmu režiséra Michaela Baye.

Paříž byla na přelomu 19. a 20. století cílem návštěv a pobytu nejen českých umělců, především malířů (například Alfonse Muchy, Viktora Strettiho, Václava Brožíka, Hugo Boettingera, Jana Dědiny, Georga Karse, Zdenky Braunerové, Bohumila Kubišty, Vojtěcha Hynaise, Karla Špillara, Luďka Marolda a Františka Kupky), sochařů (Josefa Mařatky, Bohumila Kafky, Františka Bílka, Otto Gutfreunda) a spisovatelů i básníků (Julia Zeyera, bratří Čapků, Otakara Theera, Františka Gellnera, Hanuše Jelínka, Růženy Svobodové či Růženy Jesenské). Do města nad Seinou směřovali také sportovci, v roce 1895 odstartoval z Prahy do Paříže velocipedista Jan Kuklík a 1300 kilometrů zdolal za čtyři a půl dne, zhruba ve stejné době se na tuto dalekou cestu vydal pěšky malíř a všestranný sportovec Karel Reisner. Na vědeckých kongresech tu pravidelně přednášel profesor české techniky K. V. Zenger, známý tu byl stále František Křižík, na hvězdárně v Meudonu u Paříže působil od roku 1904 astronom Milan Rastislav Štefánik, později také politik, vojenský pilot a generál. V meudonském ateliéru Augusta Rodina potkala Sidonie Nádherná básníka Rilka, slavného sochaře rádi navštěvovali mnozí čeští umělci, naproti v domě se zahradou několik let bydlel Luděk Marold s rodinou. A Paříž byla tehdy nejen střediskem umění, ale i průmyslu a techniky. Proto se tu potkávali naši umělci třeba s průkopníky létání. Někteří uspěli, mnozí se zklamáni vrátili domů. Ale všichni chtěli pro své jistě odlišné cíle a sny načerpat něco z podivuhodné atmosféry belle époque, která nepoznamenala jen umění, ale vyznačovala se i usilovnou snahou o ovládnutí vzdušné říše, byla dobou fascinujících Světových výstav, využití elektřiny, dobou netušeného rozvoje techniky. Paříž, jaké to magické slovo!

Jedním z důsledků případného vítězství nacistického Německa ve druhé světové válce měla být naprostá germanizace českých zemí, s nimiž se počítalo jako s nedílnou součástí Třetí říše. K tomu však bylo nejprve zapotřebí vyřešit tzv. českou otázku, tedy najít způsob, jakým se vypořádat s česky mluvícím obyvatelstvem Protektorátu Čechy a Morava. Část Čechů čekalo poněmčení, zbytek nejspíš deportace na východ. Klíčovou roli při výběru měla přitom hrát rasová hlediska v duchu nacistické ideologie. Hlavním tématem knihy je teorie a praxe nacistické germanizační a rasové politiky vůči Čechům. Autor porovnává různé koncepty a plány pro řešení české otázky, věnuje se snaze o ovládnutí české půdy a přípravě německé kolonizace. Stěžejní část textu ale leží v rasistických prvcích germanizačního úsilí nacistů, přičemž se autor nespokojuje s pouhou interpretací dochovaných výsledků rasových šetření, ale snaží se detailně osvětlit vlastní proces selekce, a to na konkrétních případech lidí, kteří se z různých důvodů rasovým prověrkám podrobili. Vyvrací přitom řadu zažitých mýtů, jež se dodnes k rasistické politice vůči Čechům během německé okupace vztahují.

Monografie se zabývá různými vymezeními národa v českém prostředí v období od konce napoleonských válek do roku 1895. Vybírá je a interpretuje z perspektivy etického národa, který představuje vědomě přijatý úkol překonat přírodně danou partikularitu (etnikum) a nahradit ji mravně a svobodně vytvářeným sjednocením patriotismu a humanity, event. kosmopolitismu. První část textu se soustředí na dvě romantická provedení etického národa: a) Ranější, jenským romantismem inspirované pojetí související s českoslovanským národem, jak se ustanovil v prešpurské přátelské skupince (Šafařík, Palacký, Kollár) na konci druhého decenia 19. století, a jeho další vývoj v díle Jana Kollára; b) Palackého pojetí národa, jak ho analogicky s německými liberálně nacionalistickými historiky (Gervinus, Dahlmann) vypracoval ve svých historických dílech. Samostatná kapitola se věnuje Palackého pokusu o transformaci tohoto původně apolitického pojetí národa pro politické výzvy let 1848/1849. Závěrečná část monografie analyzuje dva případy realistického etického pojetí národa formulované H. G. Schauerem a T. G. Masarykem.

Čína zaznamenává v posledních letech unikátní vzestup. Její nabytá moc se přitom projevuje různě. Napíná svaly na hranicích, snaží se proniknout do Evropy s iniciativou „Nové hedvábné stezky“ a její celkový globální vliv roste. To se zrcadlí také v jejích ambicích – Čína vojensky sílí a rostou taktéž její nacionalistické tendence, jejichž příkladem je dění v Hongkongu nebo uvěznění více než jednoho milionu Ujgurů v převýchovných táborech. Navzdory tomu Čína zůstává velkou neznámou. Mnozí ji nadále považují za neproniknutelnou obrovskou komunistickou zemi na opačném konci světa, která se dorozumívá obtížně pochopitelným písmem. Čína se však stává důležitým aktérem také ve střední Evropě a potřebujeme jí porozumět, abychom se s ní naučili žít. Kniha Supervelmoc? Vše, co potřebujete vědět o současné Číně obsahuje všechny důležité informace sepsané srozumitelně a jasně pro každého, kdo má zájem tuto zemi lépe pochopit. Jde o publikaci, která komplexním způsobem mapuje společenskou, ekonomickou, kulturní, náboženskou i politickou situaci v Číně.

Velitelství zvláštních bojových útvarů (V.Z.B.Ú.) bylo ustanoveno výnosem ministerstva národní obrany v pátek 29. října 1920. Od tohoto dne se v Milovicích začala psát slavná historie naší útočné vozby. Usilovná práce důstojníků V.Z.B.Ú. vedených kpt. Karlem Eichmannem umožnila přeměnu útvaru nejprve na prapor a následně i pluky útočné vozby. V únoru 1929 byl pověřen sepsáním kroniky zástupce velitele Praporu útočné vozby plk. Josef Hranáč. Úkolu se ujal okamžitě, přičemž zpracoval veškerý listinný materiál, který byl k dispozici v archivu obrněných vlaků a Praporu útočné vozby od roku 1919, a informace získané od zúčastněných osob. Kroniku však ani on, ani jeho zástupci nedokončili. Po okupaci se rozepsané dílo dostalo do soukromých rukou a díky vstřícnosti majitele ji později členové Difrologického klubu mohli opsat a ofotit. Díky tomu zůstalo částečně zachováno. K stoletému výročí vzniku útvaru byla kronika připravena k vydání, přičemž je doplněna bohatými přílohami včetně životopisů velitelů a více než stovkou dobových fotografií.

Velitelství zvláštních bojových útvarů (V.Z.B.Ú.) bylo ustanoveno výnosem ministerstva národní obrany v pátek 29. října 1920. Od tohoto dne se v Milovicích začala psát slavná historie naší útočné vozby. Usilovná práce důstojníků V.Z.B.Ú. vedených kpt. Karlem Eichmannem umožnila přeměnu útvaru nejprve na prapor a následně i pluky útočné vozby. V únoru 1929 byl pověřen sepsáním kroniky zástupce velitele Praporu útočné vozby plk. Josef Hranáč. Úkolu se ujal okamžitě, přičemž zpracoval veškerý listinný materiál, který byl k dispozici v archivu obrněných vlaků a Praporu útočné vozby od roku 1919, a informace získané od zúčastněných osob. Kroniku však ani on, ani jeho zástupci nedokončili. Po okupaci se rozepsané dílo dostalo do soukromých rukou a díky vstřícnosti majitele ji později členové Difrologického klubu mohli opsat a ofotit. Díky tomu zůstalo částečně zachováno. K stoletému výročí vzniku útvaru byla kronika připravena k vydání, přičemž je doplněna bohatými přílohami včetně životopisů velitelů a více než stovkou dobových fotografií.