Epocha strana 61 z 92

Portrét Karla Hermanna Franka, nacisty, který se nejprve agilně podílel na rozbití Československa a poté výrazně a někdy i zásadním způsobem ovlivňoval dění v protektorátu Čechy a Morava, není obyčejnou životopisnou knihou, nýbrž detailně zpracovaným příběhem jednoho z tyranů vlastního národa. Na stránkách knihy poznáme nejen jeho osobní život i rodinu, ale také vztah k dalším nacistickým pohlavárům – Konradu Henleinovi, Konstantinu von Neurathovi, Reinhardu Heydrichovi, Kurtu Daluegemu či Wilhelmu Frickovi, seznámíme se s Frankovými poradci, mezi nimiž nad jiné vynikal jeho osobní tajemník Robert Gies, i s koncepcí protektorátní politiky, s jeho podílem na vyhlazení Lidic a Ležáků či s aférou o „tajné sekretářce“… Druhé, opravené a doplněné vydání úspěšného titulu renomovaného autora literatury faktu.

Celá desetiletí byly zamlčovány zločiny, jimiž se Stalinův režim provinil vůči Polsku, Evropě i světu, zdiskreditoval svou vlastní zemi. Tyto zločiny dodnes zůstávají nepotrestány. Kniha zkušeného autora literatury faktu přináší vylíčení fakt o podepsání sovětsko-německého paktu, kterým Stalin dodatečně Hitlerovi schválil uchvácení Rakouska i českých zemí a umožnil mu útok na Polsko, k němuž se pak připojil, aby se s ním mohl podělit o dobyté území. Sovětský svaz tak vrazil bojující polské armádě dýku do zad vpádem vojsk, a třebaže sovětská vláda lživě zdůvodňovala invazi snahou o záchranu životů a majetku obyvatelstva, její vojska bezohledně rozsévala zkázu. Přitom bylo přes 200 tisíc polských vojáků odvlečeno do zajateckých táborů, kde jich stovky zahynuly. Během spěšné proměny východního Polska v sovětskou západní Ukrajinu a Bělorusko byl zhruba milion polských obyvatel deportován do asijských pustin. Nejhrůznější zločin však byl spáchán masovým povražděním více než 15 tisíc polských důstojníků. Podrobnosti, jak tyto vraždy proběhly, a historii jejich odhalení v průběhu války i v poválečných letech najde čtenář na stránkách tohoto titulu.

Pocházela z chudých poměrů argentinské provincie, ve škole vynikala jenom v recitaci. V patnácti letech odešla z domova a zamířila do hlavního města země, kde začínala jako herečka druhořadých rolí. Široce známou se stala díky účinkování v rozhlasových hrách, jako celebrita se účastnila charitativních akcí, kde se seznámila s jedním z představitelů vojenského režimu Juanem Domingem Perónem. Po dvou letech se stala jeho manželkou a absolvovala s ním kampaň před prezidentskými volbami vrcholící vítězným vstupem do prezidentského paláce. Nikdy neměla žádnou oficiální státní funkci, dosáhla však vlivu jako žádná žena předtím v argentinské historii. Otevřela tak cestu do vysoké politiky nejen ženám v Argentině, ale v celé Latinské Americe, kde se stala, a dodnes zůstala, symbolem levé části politického spektra.

Je pravdou, že K. H. Frank byl v letech 1939–1945 faktickým pánem Protektorátu Čechy a Morava. Po celou tu dobu usiloval nikoli neúspěšně o to, aby Hitlerem mu zadaná politická linie – udržet na svěřeném území co největší klid a zajistit chod zbrojní výroby – byla striktně dodržována, a to jak tvrdými represivními opatřeními, tak politikou „cukru“. Frank by však nedokázal svou roli plnit, kdyby neměl k ruce a za zády vysokého důstojníka SS dr. Roberta Giese jako svého osobního tajemníka a později šéfa ministerského úřadu. Gies, Heydrichův člověk, byl mocným mužem v pozadí, skutečnou „šedou eminencí“, označovanou též za Frankova „zlého ducha“. Jak pamětníci, tak historikové se shodují v tom, že na všech Frankových závažných činech a opatřeních se Gies podílel a stál rovněž za vznikem pro nacisty klíčových memorand, Frankem podepsaných, včetně toho, které se týkalo „konečného řešení české otázky“. Robert Gies byl nakonec lépe informován o dění v protektorátu než sám K. H. Frank a jeho reálná moc byla obrovská. Gies stál rovněž za tzv. úklidovými opatřeními prováděnými nacisty na konci války, dohlížel na ukrytí „štěchovického archivu“ a zcela nepochybně věděl, kam byly z Prahy odvezeny insignie Univerzity Karlovy a její archiv. Po skončení války Robert Gies „zmizel“: po krátké internaci Američany se skrýval v západním Německu pod falešným jménem, aby po nějaké době zahájil svou další kariéru. Pokusy v 60. letech postavit Giese před soud jako válečného zločince vyzněly do prázdna.

Pětatřicet povídek s přesností laserového paprsku vyhledává zjevné i skryté kontury skutečnosti. Neotřelé vidění jen zdánlivě tradičních motivů se spojuje s uměním vyprávět. Děje se tak sympaticky úsporným, ale přitom pečlivě cizelovaným a fantazii stimulujícím jazykem. Koneckonců, když profesor Joseph Sittler mluvil o tom, že míří-li rozum na galaxii, nemůže mít Bible Ježíše v hranicích Palestiny.

V průběhu tří staletí existence vojenské duchovní služby v rakouskouherské i československé armádě prošlo jejími řadami mnoho desítek českých kněží. Svoji službu vykonávali věrně a poctivě, i když do jejich životů zasáhly všechny dramatické zvraty pohnutých historických událostí. Druhý svazek monumentálního a dosud nerealizovaného badatelského projektu, jenž shrnuje problematiku života a práce vojenských duchovních na našem území od samých počátků až po padesátá léta 20. století, chronologicky navazuje na první část a klade si za cíl představit působení duchovní služby v československé armádě v letech 1918–1950 i vojenské kněze, kteří se svou činností nesmazatelně zapsali do jejích dějin. Jsou mezi nimi generálové i prostí kněží, v jejichž řadách nechybí oběti nacistické perzekuce nebo poúnorového režimu. V širší perspektivě se dotýká dalších témat církevních dějin, jakými jsou vztah církve a státu, nebo samotné přítomnosti duchovních v armádě. Tak jako první část, i druhý svazek je doplněn bohatým obrazovým doprovodem doposud nikdy nepublikovaných fotografií, který knihu ještě více oživuje.

Občanská válka skončila. Mnozí se vracejí domů. Mezi nimi i Gabriel Leichenberg. Pytlák, pašerák a poslední, kdo přežil z nechvalně známé XIII. pěší - trestní jednotky nasazované do nejtěžších bojů a složené z toho nejhoršího, co bylo k mání - vrahů, sadistů, dezertérů, zlodějů a jiných kriminálních živlů. Má v plánu se pomstít za události, které se v průběhu války staly v jeho rodném městě. Ovšem v cestě mu stojí nejen divoké ozbrojené bandy rabující pohraničí, jeho bývalí protivníci, kteří mezitím získali moc, ale i vojensko-politická sekce (VPS), která má s Leichenbergem své vlastní úmysly.

„Milostné zvířátko uděláme z vás, kolem hrdla dáme pozlacený pás…“ veršuje libretista Karel Sabina v naší vpravdě národní opeře. Doba však tehdy byla cudná, nebo si tak alespoň navenek připadala. Jakápak tedy „nadrženost“. Přitom však lidská sexualita je tak stará jako lidstvo samo a jedním z jejích trvalých znaků je vyšší sexuální aktivita mužů. Navíc je člověk bytostí trvale sexualizovanou a jeho sexualita má charakter jak prokreační – rozmnožovací, tak rekreační – potěšující. Deset kapitol knihy Zvíře nadržené neobchází žádná tabu již proto, že si je autor nepřipouští. Zdaleka si nevšímá jen různých forem párového soužití, ale také toho, kde jsou v sexu hranice normality a kdy je třeba mluvit o sexuálním nebezpečí a zločinu. Kybernetička Lynne Hallová na adresu stále populárnějších sexuálních robotů nedávno pronesla, že jejich hardware je těžký, hlučný a přehřívá se. Koneckonců, někde se s polidšťováním techniky začít muselo.

Praha City je šťastné město. Deset milionů obyvatel zde přežívá díky výdobytkům moderních technologií, zatímco zbytek Evropy se propadl do chaosu. Nikdo nepochybuje, že je to pravda, tvrdí to přece City News! Jenže Petr Vachten ty sračky ignoruje. Přišel o nohu ve válce s Poláky, a když hořela Ostrava, v CN hlásili, že jeho divize táhne na Krakov. Ale ta válka už nikoho nezajímá. Stejně jako Ostrava. Protože Praha City je šťastné město. Jen v něm nějak snadno umírají lidé, kteří si to nemyslí. Třeba ženy z kultu digitálních čarodějek. František Kotleta v podobě, v jaké ho neznáte, v postpunkovém románu, futuristickém, temném a divokém jako podzemí stanic U-metra.

Publikace představuje vývoj třicetileté války v méně probádané oblasti českého Krušnohoří v období čtyřicátých let 17. století, tedy v době, kdy se tato hranice stala pro časté vpády nestabilní a nebezpečnou. Na několika sondách je vysvětlena role horského pásu ve vedení raně novověkého konfliktu. Zvláštní pozornost je věnována fenoménu tzv. militární revoluce, postupnému zapojení Švédska do válečného konfliktu, životu a působení švédského vojevůdce Jana Banéra v severozápadních Čechách a jeho poslední svedené bitvě, která se odehrála v březnu 1641 u Přísečnice.

Mezi nejméně známé kapitoly druhé světové války patří bojové operace v arktické oblasti. Zcela v pozadí pak jsou akce „války o počasí“, přestože právě bez zpráv o povětrnostní situaci v „kuchyni evropského počasí“ by se moderní vedení války s nasazením letectva a námořnictva jen těžko obešlo. Tato kniha se snaží zachytit (včetně malé „české stopy“ v těchto událostech) úsilí Britů, Američanů, Rusů, Norů a Dánů na straně jedné a jejich německých protivníků na straně druhé získat v souboji s nepřítelem i krutou arktickou přírodou informace, bez kterých by se neobešla například spojenecká invaze v Normandii v červnu 1944, německý útok v Ardenách v prosinci 1944 a mnohé další stěžejní bojové operace této války.

Druhá světová válka skončila vítězstvím nacistického Německa. Ihned v roce 1945 začala stavba Hitlerova valu, známého pod prostým názvem Zeď, který přetnul euroasijský kontinent od severu k jihu. Území na východní straně využívala Luftwaffe jako střelnici. Koktejl jaderných, biologických a chemických zbraní vrátil bývalé Rusko do středověku, zároveň však způsobil nové mutace. A to nejen fyzické, ale také mentální… Podaří se vojákům SEALs unést jednoho výjimečně nadaného jedince? Mohou jeho telekinetické schopnosti zabránit vypuknutí třetí světové války mezi USA a Velkoněmeckou říší? A jak se žije ve stále se zmenšujícím protektorátu Čechy a Morava? Nový vůdce Reinhard Heydrich pokračuje v odsunu zbývajících Slovanů na východ, ale co odsun vlastně znamená – vyhnání za Zeď, nebo rovnou smrt?

Publikace přibližuje životní osudy českého dobrodruha Čeňka Paclta, pocházejícího z Turnova. Paclt patří vedle Emila Holuba, Enriquea S. Vráze či Josefa Kořenského mezi naše nejznámější cestovatele 19. století. Mezi českými dobrodruhy a cestovateli má však významné prvenství: jako první navštívil všech pět obydlených kontinentů a zanechal o tom písemné svědectví. Stěžejní část práce se zaměřuje na Pacltova cestovatelská dobrodružství. Nejdříve je zmíněno jeho mládí a první cesty po Evropě, poté odchod za oceán a vstup do americké armády. Později vycestoval do Austrálie, navštívil i Asii a Nový Zéland. Přestože po návratu do Čech plánoval v rodné zemi zůstat, nakonec se z politických důvodů a z touhy poznávat nové kraje vydal do Afriky. Zde se živil především jako hledač diamantů. V Africe Paclt prožil sedmnáct let a do své rodné země se již nevrátil.

Věděli jste, že v americkém Chicagu žilo před první světovou válkou přes sto tisíc Čechů, a jednalo se tak o třetí největší české město po Praze a Vídni? Slyšeli jste o havárii parníku Eastland, kterému se také přezdívá český Titanic? Víte, že v USA existuje Český národní hřbitov? Možná vás také překvapí, že roku 1931 se stal Čech dokonce chicagským starostou. Monografie Česká Amerika: Naše Chicago přináší komplexní pohled na vývoj české komunity v americkém Chicagu v časovém horizontu 1848–1945. Stěžejní část publikace je věnována socio-kulturnímu, hospodářskému a politickému vývoji české menšiny z etno-historického pohledu.

Po vypuknutí první světové války byl Čeněk Klos odveden do rakousko-uherské armády a poslán na východní frontu. Jako český vlastenec však při první příležitosti v únoru 1915 přeběhl na ruskou stranu. Byl poslán do zajateckého tábora a následně na práci do zemědělství. V květnu 1916 se nechal zapsat k čs. vojsku a byl přidělen ke kontrarozvědnému oddílu, který působil v zajateckém táboře Dárnice u Kyjeva. Podílel se na výsleších a agitaci mezi zajatci slovanského původu, ale také na rozkrytí kriminálních praktik v táboře. S podmínkami u jednotky však nebyl spokojen a žádal o přesun na frontu. Omezilo ho ale propuknutí vážné nemoci – cukrovky. Ta zásadně ovlivnila zbytek jeho služby v čs. legiích. Je tak přiblížen pobyt v různých nemocničních zařízeních a komplikované možnosti léčby v revolucí rozvráceném Rusku. Závěr deníku tvoří popis cesty domů a překročení hranic svobodné vlasti. Vydání svého deníku, ve kterém zachytil zejména život v zázemí, se již nedočkal, své těžké nemoci podlehl v Karlínské vojenské nemocnici 27. ledna 1920.