Epocha strana 63 z 107

Princezna Merry se zotavuje z únosu a následného útěku z dvora šíleného krále Taranise. Nemocniční klid však nemá dlouhého trvání a přichází další útok na její život. Útok, který Merry hluboce zasáhne, protože proti ní obrací její nejbližší. Přes krvavou pomstu a podporu svých nejbližších milovaných mužů princezna ví, že nyní se nesmí zastavit. Vrací se do říše kouzel, aby se postavila svým nepřátelům, kteří ani zdaleka nečekají se založenýma rukama. Osudový střet se blíží a proti sobě stanou nejen meče a kouzla, ale i moderní vojenská technika. Tenhle boj se totiž už dávno netýká jen jednoho světa, a Merry tak má ve svých rukou další osud všech kouzelných bytostí i lidí Merry Gentryová je žena, s níž není radno si zahrávat. Pracovala pro soukromou detektivní kancelář v Los Angeles, která se specializuje na případy s nadpřirozenými motivy. A že ve světě, kde vedle lidí žijí všemožné druhy kouzelných bytostí, o takové případy vůbec není nouze. Jenže Merry není jen člověk s malou příměsíc kouzelné krve, která jí propůjčuje zvláštní schopnosti. Ve skutečnosti je princeznou Temného království, členkou královské rodiny, a od trůnu ji dělí jen několik krůčků. Právě intriky a úklady těch, kteří by ji rádi odstranili z nástupnictví, ji přiměly utéct do lidského světa a za každou cenu svou pravou identitu skrývat. Poklidná léta, kdy ji ohrožovali jen zločinci a nástrahy velkoměsta, však skončila. Její tajemství bylo prozrazeno a nezbylo než se vrátit ke dvoru a čelit mocenským pletichám, v nichž sex a láska jsou jen nástroji k dosažení vyšších cílů. Zachovat si důstojnost a zůstat věrná svým citům a zásadám není snadné, když jde Merry na každém kroku o holý život...

Neblaze proslulá paravojenská formace Sudetoněmecký dobrovolnický sbor vznikla a působila v česko-německém pohraničí během dramatického podzimu 1938. Teroristické, sabotážní a diverzní akce Freikorpsu měly ve spojení s masivní propagandou sloužit Hitlerově zahraniční politice jako nástroj ovlivňování veřejného mínění, zastrašování českého obyvatelstva v pohraničních oblastech a možného nátlaku na britskou a francouzskou vládu. Publikace popisuje organizační, personální a materiální aspekty Freikorpsu, mapuje jeho nejdůležitější operace a přibližuje jeho hlavní aktéry. Specifickou část představuje vylíčení konkrétní činnosti formací Freikorpsu na Ašsku, které bylo již 21. září 1938 obsazeno nacisty za přímé účasti pravidelných vojenských jednotek Říše. Na kontě poměrně krátké existence Freikorpsu zůstalo vedle materiálních škod více jak 100 zabitých Čechů a přes 2000 zavlečených do Německa

Kriminální příběh s prvky hororu objevuje pro českou literaturu dosud neznámé prostředí. Ústav soudního lékařství kdesi v Praze. Ponuře důstojná budova, kam už po celá dlouhá desetiletí vede poslední cesta těch, které zastihla smrt. Přirozená i nepřirozená. Oběti nehod, vražd i sebevražd. Zde se stanoví příčina smrti – causa mortis. A mrtvý se jen stěží může bránit, je-li pitevní zpráva falešná. Novou přednostkou ústavu se stává MUDr. Judita Marková, která postupně přichází na to, že za formálně dokonalou fasádou ctihodné instituce funguje skrytá mafie, která zahrnuje nejen soudní lékaře, laboranty a sanitáře, ale také zkorumpované soudce, policisty a státní zástupce. Když se dr. Marková dostane až k samotnému jádru tohoto zla, hrozí jí vážné nebezpečí, že na ni samotnou bude čekat pitevní stůl. Citlivé čtenáře varujeme. Vždyť co si například počít s informací, že po pitvě se mozek nevrací do hlavy, ale zašívá do břicha…

Už odedávna docházelo k pokusům o válečné využití chemických látek. Ale skutečná chemická válka se zrodila až při legendárním chlorovém útoku, který podnikli Němci za první světové války u belgické obce Yprés 22. dubna 1915. Od té doby je za „otce“ moderního chemického válčení považován německý chemik světového významu, nositel Nobelovy ceny Fritz Haber (1868–1934), univerzitní profesor demokratických zásad, vědec, technik i manažer, zároveň však ctižádostivý patriot, neváhající pomoci své válčící vlasti kontroverzním bojovým prostředkem. K Haberovým obdobným aktivitám patří i jeho podíl na zajištění potřebného rozsahu německé výroby výbušnin za první světové války, zčáti též na vzniku Cyklonu B, jenž dosáhl temné proslulosti až po Haberově mrti v souvislosti s nástupem nacismu.

Dne 9. října 1967 byl ve vesničce La Higuera bolivijskými jednotkami zavražděn marxistický partyzánský vůdce a hrdina kubánské revoluce Ernesto "Che" Guevara. Když se z novinových stránek jeho rodina dozvěděla o jeho smrti, rozhodla se, že už o něm nikdy veřejně nepromluví. Půl století poté ale jeho nejmladší bratr, Juan Martin, mlčení prolomil. Tato unikátní autobiografie, již uvazuje předmluva profesora Josefa Opatrného, přináší čtenářům vůbec poprvé důvěrný pohled na asi největší ikonu světového revolučního hnutí. Autor vedle vzpomínek na staršího bratra, rodinné zázemí Guevarů a příhody, jež spolu zažili, přibližuje rovněž elektrizující atmosféru revoluční Kuby v době kubánské revoluce, kdy bezprostředně po vítězství Castrových barbudos v roce 1959 celá rodina strávila několik měsíců na ostrově po boku již legendárního El Che.

Paměti Otakara Hromádky (1909 Kněž – 1983 Yverdon-les-Bains) vyšly poprvé v roce 1982 v exilovém nakladatelství Index a vyvolaly vlnu zájmu v československé emigrantské komunitě pro svou čtivost a výpovědní hodnotu. U nás vychází poprvé, rozšířené o dosud nevydané kapitoly. Hromádko byl především idealista a revolucionář. Velkou část svého života, poznamenanou ztrátou otce v první světové válce, strávil bojem za komunistické myšlenky. Po vyloučení ze studií na právnické fakultě v Brně byl ve třicátých letech opakovaně trestán, především za politickou agitaci. Často se skrýval v ilegalitě. Od roku 1937 bojoval jako dobrovolník v Interbrigádách ve španělské občanské válce. Po vypuknutí druhé světové války utekl s pomocí své budoucí ženy Věry Waldesové z nacistického transportu a společně s ní se poté v Paříži podílel na francouzském odboji. V poválečném období se v Československu zapojil do posilování dominance Komunistické strany Československa. Ačkoliv vyrostl jako antimilitarista, zúčastnil se několika válek a obdržel vysoká státní vojenská vyznamenání ve Francii, Polsku, Jugoslávii a Československu. Jeho vojenská kariéra vyvrcholila na konci roku 1949, kdy se stal generálním tajemníkem všech komunistických organizací v Československé armádě. V padesátých letech se Hromádko stal obětí vnitrostranických čistek. V únoru 1951 byl zatčen a obviněn z velezrady a špionáže a odsouzen ke dvanáctiletému trestu odnětí svobody. Vězněn byl mimo jiné i v Leopoldově a v jáchymovském pracovním táboře Rovnost. V dubnu 1956 byl propuštěn a později i plně rehabilitován, po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 emigroval do Švýcarska. Hromádko strávil téměř deset let svého života ve věznicích a pracovních a detenčních táborech v různých zemích. Jeho kniha vzpomínek čerpá především z jeho vězeňské zkušenosti a z deziluze z revoluce. Otu Hromádka jsem znal jako odvážného a samorostlého člověka a revolucionáře od narození. Chtěl, aby se všechny křivdy, kterých byl svědkem, napravily do důsledků. – Doc. PhDr. Karel Kaplan, CSc. Poznali jsme se blíže s Otou Hromádkou v roce 1967. Od studentských let byl rebelem a v důsledku toho v trestní oblasti „recidivistou“ politických provinění. V procesu v padesátých letech mu hrozila smrt. Ve své knize vzpomínek se sarkasmem popisuje své životní zkušenosti. Co napsal, je vtipné, moudré a čtenáře zaujme. – prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc.

Carmela Caliseová byla doboru duší neapolské čtvrti Sanit? - tak proč ji někdo zavraždil? A navíc tak neskutečně brutálním způsobem? Takové otázky kladou komisaři Ricciardimu šokovaní svědci. Jenže brzy se ukáže, že stará Caliseová byla dobrou duší přesně za tři procenta lichvářského úroku. A najednou je zde případ s desítkami podezřelých, protože na prahu třicátých let minulého století se vraždilo za málo. Odmítla někomu posečkat s placením? Kam se poděl její zápisník? A kdo byl jejím komplicem a kdo sokem? Ricciardi jen pomalu rozplétá důvody, které mohly vést ke krvavému činu, a jeho pátrání jej zavádí nejen do těch nejchudších zákoutí Neapole, ale i mezi smetánku, nad kterou drží ochranu špičky fašistického režimu, stejně jako do prostředí vykladačů tarotu.

Vládní zmozněnec pro moře, které nemáme. Penzionovaný ředitel válčící se svou lékařkou o každou krabičku. Bývalý novinář se specializací na horoskopy všeho druhu třikrát denně. Trojice chlapíků s čerstvým výměrem důchodu a víc než šílenými nápady. Tahle povedená partička věkových vyvrhelů se rozhodne rozjet to ve velkém, konečně si užívat a bavit se. Svérázně se chopí kampaně za znovuzvolení neschopného europoslance, skandálně pohřbí zázračnou novinku věhlasné kosmetické firmy a se stejnou sveřeposti si hodlají splnit i velký sen zahrát si v Národním... I bez Evy prostě tropí a tropí.

O anekdotě praví moudrá encyklopedie, že se jedná o řecký výraz pro texty předávané ústně nebo z nějakých důvodů nezveřejněné. Je to zpravidla krátké humorné vyprávění, které zesměšňuje nějakého člověka, dobu či situaci. Nepochybujeme o tom, že v tomto ohledu byly tzv. totalitní anekdoty naprosto dokonalé. V komunismu se jim dařilo jako hrachu v Mičurinově pařeništi a to i přes to, že vládnoucí režim byl kdykoliv ochoten zavřít prostořeká ústa i s jejich majitelem. Politickému vtipu to však nemohlo ublížit. Možná i_ proto, že smích byl zaručeným receptem na přežití v komunistickém bezčasí.

Kniha pojednává o dramatických událostech na evropském kontinentu v období od Napoleonova pádu do revoluce roku 1830. Tato doba byla poznamenána závěry Vídeňského kongresu, na kterém bylo rozhodnuto upravit evropské poměry, vrátit trůny panovníkům, jež vyhnala revoluce a Napoleon, a Evropě zaručit mír. Zárukou tohoto pořádku byly ve většině zemí policejní režimy kontrolující jakékoli projevy opozice. Ta se proto musela skrývat v ilegalitě a zvolila cestu tajných společností, spolků a sekt, které si určily za cíl podkopat a likvidovat stávající režim. O takovýchto společnostech později vznikala řada legend. Jednou z nejrozšířenějších byla revoluční společnost karbonářů (carboneria), která vznikla v Itálii. Přestože evropské vlády a jejich policejní aparáty stíhaly členy revolučních organizací tvrdými tresty (smutně proslulým vězením se stal například brněnský Špilberk), podařilo se jim v několika zemích uskutečnit úspěšné státní převraty a udržet se po kratší či delší čas u moci. Aby mohly čelit nebezpečí revoluce kolektivně, založily evropské vlády roku 1815 konzervativní spojenectví nepřesně označované jako Svatá aliance. Její členové se v případě potřeby scházeli na mezinárodních diplomatických kongresech, které hledaly řešení v okamžiku, kdy pokusy o převrat ohrozily evropský status quo. Konaly se v Cáchách, Opavě, Lublani a ve Veroně. Končily zpravidla kolektivním rozhodnutím potlačit ohniska vzpoury vojenským zásahem.

Vědecko-technický pokrok v 19. století uvedl na scénu dva převratné vynálezy: železnici a telegraf, které způsobily komunikační revoluci nejen samy o sobě, ale i tím, že modernizovaly po staletí zavedenou instituci pošty. Svůj poměr k nim musela začít definovat rovněž c. (a) k. armáda. Kniha odkrývá logistické a komunikační pozadí vojenských konfliktů, do kterých se zapojila rakouská a rakousko-uherská armáda v letech 1848–1914, a současně zachycuje pronikání nových dopravně-komunikačních prostředků do úvah nejvyšších vojenských míst habsburské monarchie. Autor se pokouší rozbít tradiční pohled na období nejen slavných vítězství maršála Radeckého (1848–1849), nýbrž i humanitární katastrofy v severní Itálii (1859) a velké prohry polního zbrojmistra Benedeka (1866), jehož neúspěch potom slabě vynahrazovalo angažmá c. (a) k. armády na Balkáně či okázalost jejích pravidelných přehlídek a manévrů. Výklad končí v předvečer první světové války a největšího prostoru se v něm dostává využití železnice.

Jules je zvláštní chlapec. Byl jím, ještě než se začaly dít všechny ty divné věci. Má fotografickou paměť, ze které žádná vzpomínka nevymizí. Nikdy – až do chvíle, kdy v jeho životě náhle zavládne chaos, smrt se zjeví příliš blízko a v jeho paměti se objeví chyba v podobě vzpomínek někoho cizího. Jules s odvahou, důvtipem a svérázným smyslem pro humor vyvíjí teorii pro vysvětlení tohoto nepochopitelného úkazu. Při pátrání po identitě svého záhadného dvojníka se zaplétá do cizích nadějí a snů a také do smyček smrtícího plánu šílence. Skvělá novela autora bestsellerů Petera F. Hamiltona zve čtenáře na neuvěřitelnou jízdu časem prostřednictvím vzpomínek na minulosti i budoucnost. Napínavý i humorný příběh mistrně využívající faktu, že vesmír není jen podivnější, než si myslíme, je dokonce podivnější, než si představit dokážeme.

Záhadná umělá planetka, která po desetiletí sloužila jako vězení, místo utrpení a bestiality, kam mocní posílali nejhorší zločince i nepohodlné snílky a buřiče. Dokud nepřišel Sršeň. Během svých vzestupů a pádů odhalil mnohá tajemství. Ale ani on nezískal odpověď na nejpalčivější otázku - kdo Areston postavil a za jakým účelem? Co když se nejedná o podivnou, byť zneužitou archu, jak by mnozí rádi věřili, ale dokonalou otrokářskou loď? Co by takové odhalení znamenalo pro lidstvo a jeho místo ve vesmíru? Je třeba se znovu vrátit na Areston, ba dál - do nitra vesmíru…

Dne 9. října 1967 byl v malé vesničce La Higuera bolivijskými jednotkami popraven marxistický partyzánský vůdce a hrdina kubánské revoluce Ernesto „Che“ Guevara. Když se z novinových stránek jeho rodina dozvěděla o jeho smrti, rozhodla se, že o něm už nikdy veřejně nepromluví. Půl století poté ale jeho nejmladší bratr, Juan Martin, mlčení prolomil. Tato unikátní autobiografie – již uvozuje předmluva profesora Josefa Opatrného – přináší čtenářům vůbec poprvé důvěrný pohled na asi největší ikonu světového revolučního hnutí. Autor vedle vzpomínek na staršího bratra, rodinné zázemí Guevarů a příhody, jež spolu zažili, přibližuje rovněž atmosféru revoluční Kuby v době kubánské revoluce, kdy bezprostředně po vítězství Castrových barbudos v roce 1959 celá rodina strávila několik měsíců na ostrově po boku již legendárního El Che.

Závěr akčních postapokalyptických bestsellerů Spad a Poločas rozpadu Válka skončila. Zbyla jen vzpomínka v podobě zničené planety, na jejíž povrch dopadly stovky jaderných hlavic. Starý svět zmizel a ten nový je jiný - divoký, nemilosrdný, radioaktivní… V jeho troskách řádí měnitelé - nájezdníci, dobyvatelé, a hlavně kult, který shromažďuje atomové bomby k jednomu velkému konečnému odpálení. Věří totiž, že Bůh chtěl zničit svět, ale něco se zvrtlo, a tak je třeba dokončit rozdělanou práci za něj. Jenže jsou tu lidé, kteří nukleární zimu nechtějí, kteří pamatují staré časy a věří, že tenhle svět jepště stojí za záchranu. "Je to naše práce, protože v tomhle posraným světě je to vždycky naše práce. Nezbyl totiž už nikdo, kdo by to mohl udělat za nás," říká plukovník Michálek.

Anita je zpátky v St. Louis a pokouší se žít normální život - což je tedy dost obtížné, když jste popravčí a kolem vás se motá snad každý nadpřirozený parchant světa. Ale někdy jsou ti parchanti vlastně fajn. Hlavně v posteli. Jenže pořád toho je hodně - a když nejste ve smrtelném nebezpečí, jsou tu společenské povinnosti, večírky, školní besídky. A to nemluvíme o situaci, kdy se všechno smrtelně nebezpečně pomíchá. A tak Anita zjišťuje, že je vržena do víru událostí kolem tygrodlaků a záhadných Harlekýnů. Je třeba udělat ve městě pořádek. A když se ten pořádek týká kožoměnců, je jasné, že bude třeba ukázat nejen holou kůži, ale i zuby. Láska je sice mocná čarodějka, ale i tak budou ulice St. louis brzy možná opět plné krve... Anita Blakeová žije ve světě, kde jsou upíři, zombie či vlkodlaci běžnou součástí společnosti. Živí se jako oživovatelka zombií a zákonná popravčí upírů. Pomáhá také policii při vyšetřování nadpřirozených trestných činů, což se však občas kříží s jejím soukromým životem. Státá se totiž součástí nejen milostného, ale i mocenského trojúhelníku, jehož další dvě strany tvoří vnitřně rozervaný alfa vlkodlak Richard a neskutečně okouzlující a vlezlý upíří vládce města Jean-Claude. Anita považuje svou sebeúctu za důležitější než vlastní život, dokonale rozumí zbraním, čelí čarodějnicím a ghúlům, zdivočelým lykantropům i najatým zabijákům, v milostných vztazích však často neví, má-li dát přednost vlkodlačímu vytí či upířím špičákům…