Epocha strana 56 z 107

Příběh za druhé světové války ojedinělý: Poprava předsedy vlády země okupované Němci! Hitlerovci se jí dopustili v červnu 1942 na pražské střelnici v Kobylisích. Na rozdíl od Stalinistů nacisté, jisti si svým vítězstvím, se podobnými vraždami veřejně chlubili! Alois Eliáš nebojoval běžnými zbraněmi jako Tři králové Morávek, Mašín a Balabán. Jeho zbraní byla vojenská lest, předstírání a oddalování, získávání času a snaha o narušení záměrů protivníka. Za těžkých podmínek udržoval rádiové i kurýrní spojení se svým vrchním velitelem prezidentem Benešem v Londýně a využíval i dřívější známosti s protektorem Neurathem z mírových jednání v Ženevě. Svedl nejeden „ústupový“ boj se svým protivníkem K. H. Frankem. Byl si vědom toho, že mu hrozí smrt. Jiným pomohl k emigraci, ale sám nabídku emigrovat odmítl, že tam už je generálů dost. Teprve v den výměny protektora  Heydrichem koncem září 1941 byl zatčen a německým tribunálem složeným z gestapáků „odsouzen“ k smrti. Zemřel jako hrdina. Odmítl šátek přes oči a díval se upřeně na své vrahy.

Když se přihodí nějaká ostuda, aktéři se s ní obvykle moc nešíří. Když se stane skandál, aktéři se ho snaží ututlat stůj co stůj. V mnoha případech se to i podaří. Zamést veškeré stopy je ale daleko těžší. A tak je naše historie plná příběhů, které jsme neměli znát. Proč celý svět zná Alžbětu Báthoryovou, zatímco její českou předchůdkyni nezná nikdo? Jak je možné, že zavražděného zbojníka, hrdinu románů 15 let po jeho smrti propustili z vězení? Proč se archeologové dodnes bojí otevřít hrobku významného šlechtice? Jak strašlivou historii skutečné předlohy hraběte Draculy ukrývá českokrumlovské podzemí? Na čem ztroskotal pokus českých fašistů předběhnout Hitlera a převzít u nás moc dřív, než se to podařilo v Německu? Proč se středobodem českého protinacistického odboje staly obložené chlebíčky? Na tyto a další příběhy našich dějin hledá odpovědi známý český reportér.

Historie tzv. první války za sjednocení Itálie zahrnuje sled dramatických událostí, počínaje ne- čekanými pouličními boji během „pěti dnů v Milánu“ v březnu 1848, přes tažení Císařského vojska pod velením polního maršála Václava Radeckého z Radče, vrcholící červencovou bitvou u Custozy, až po bleskovou pěti- denní válku v roce následujícím, kdy byl Radeckého soupeř, sardinský král Karel Albert, definitivně poražen v březnu 1849 u Novary. Podrobné líčení průběhu tažení a rozhodujících bitev doplňují nejen zasvěcené analýzy organizace obou armád, jejich výcviku a způsobu vedení boje, ale také poutavé charakteristiky hlavních aktérů konfliktu.Autor nezapomíná ani na každodenní odvrácenou tvář války, zasahující mnohdy stejnou měrou prosté vojáky i místní obyvatelstvo. Připomíná také, že pod habsburskými prapory tam někde v daleké Itálii nechyběli muži z Čech a Moravy, kteří často zpečetili svou přísahu rakouskému císaři vlastní krví, byť na ně další generace měly právě proto zapomenout.2. vydání.

Smrt císaře Karla VI. v říjnu roku 1740 znamenala pro Evropu zásadní zlom – habsburský rod vymřel po meči a nástupkyní zesnulého panovníka se stala jeho dcera Marie Terezie, vůči jejímž dědickým nárokům navzdory dřívějším dohodám vystoupila značná část evropských monarchů, přičemž tím zdaleka nejbojovnějším byl pruský král Fridrich II. Zápas o rakouské državy zmítal Evropou dlouhých osm let a nejednou hrozilo, že habsburská monarchie pod vedením mladé panovnice bude rozervána na kusy…Komu co řekne Žďár u Trutnova, Zahájí u Českých Budějovic nebo Chotusice u Čáslavi? Přitom svého času to byla místa, o nichž mluvila téměř celá Evropa. Na těchto „polích slávy“, kde zůstaly pod nánosem času zmizelé hromadné hroby a kde doposud někde ještě stojí omšelé památníky, se totiž rozhodovalo o její budoucnosti, stejně jako v bojích o Prahu anebo třeba u Dettingenu v Německu, Mollwitzích ve Slezsku či poblíž Fontenoy ve Flandrech. Jeden anonymní autor letáku tuto válku nakreslil jako okamžik, kdy se na mladou rakouskou arcivévodkyni sesype řada evropských vládců, aby z ní servali všechno, co má na sobě. A ono to tak bylo. Jenže tahle „sukně“ se nemínila „kalhotám“ vzdát. Byla rozhodnuta udržet všechno, co podělila po svém otci, císaři Karlovi VI. Vedle Slezska hlavně Čechy a Moravu, odkud pocházelo mnoho „bezejmenných“ mužů, kteří kvůli tomu pro ni bojovali a umírali, anebo jí sloužili jinak jako třeba Václav Antonín hrabě Kounic, kterého tato doba zrodila.

Když se přihodí nějaká ostuda, aktéři se s ní obvykle moc nešíří. Když se stane skandál, aktéři se ho snaží ututlat stůj co stůj. V mnoha případech se to i podaří. Zamést veškeré stopy je ale daleko těžší. A tak je naše historie plná příběhů, které jsme neměli znát. Proč celý svět zná Alžbětu Báthoryovou, zatímco její českou předchůdkyni nezná nikdo? Jak je možné, že zavražděného zbojníka, hrdinu románů 15 let po jeho smrti propustili z vězení? Proč se archeologové dodnes bojí otevřít hrobku významného šlechtice? Jak strašlivou historii skutečné předlohy hraběte Draculy ukrývá českokrumlovské podzemí? Na čem ztroskotal pokus českých fašistů předběhnout Hitlera a převzít u nás moc dřív, než se to podařilo v Německu? Proč se středobodem českého protinacistického odboje staly obložené chlebíčky? Na tyto a další příběhy našich dějin hledá odpovědi známý český reportér.

Když se československé vojsko na Rusi začalo na přelomu let 1918–1919 stahovat z protibolševických front, vojáci se domnívali, že brzy pojedou domů. Nebylo tomu tak. Čekaly je dlouhé úmorné měsíce „malé“, ale o to krvavější války o životně důležitou transsibiřskou magistrálu. Kniha se zabývá nejen válečnými operacemi podél železnice, ale také úpadkem morálky ve vojsku včetně „československého povstání“ v Irkutsku na jaře 1919, kdy téměř došlo k občanské válce mezi legionáři. Opomíjena není ani náročná každodennost v sibiřské tajze nebo první lodní transporty do vlasti. Pro většinu legionářů však rok 1919 nebyl v Rusku posledním, jelikož mnozí z nich odjeli do vlasti až o rok později.

Vypuknutí války zastihlo Josefa Dudka na prázdninách po absolvování 3. ročníku učitelského ústavu. Prvním odvodem však kvůli oční vadě neprošel a mohl dostudovat. Ztráty na bojištích ale rostly, takže v létě 1915 nastoupil vojenskou službu i on. Oční vada již nebyla překážkou. Byl poslán do Rakouska k důstojnickému výcviku. Zde se poprvé setkal s protičeským postojem některých nadřízených i kolegů. V lednu 1916 odjel na východní frontu, kde se záhy zranil, načež ho ale podezírali ze simulace. Již v květnu tak byl poslán na frontu do Itálie. V létě se však opět stěhoval na východ, kde bylo potřeba zastavit ruskou ofenzivu. V dubnu 1917 se vrátil na italskou frontu. Všude se ale setkával s nekompetentností a laxností nadřízených důstojníků a jejich rostoucí nedůvěrou ke všemu českému. V květnu 1917 ho zajali Italové. V zajetí se seznámil s myšlenkou boje za čs. samostatnost. Tyto zkušenosti ho – spolu s rostoucím nepřátelstvím německých a maďarských kolegů – nakonec zavedly do řad čs. vojska, s jehož 34. střeleckým plukem prodělal slavný boj na Doss Altu a válku o Slovensko v létě 1919.

Když se československé vojsko na Rusi začalo na přelomu let 19181919 stahovat z protibolševických front, vojáci se domnívali, že brzy pojedou domů. Nebylo tomu tak. Čekaly je dlouhé úmorné měsíce malé, ale o to krvavější války o životně důležitou transsibiřskou magistrálu. Kniha se zabývá nejen válečnými operacemi podél železnice, ale také úpadkem morálky ve vojsku včetně československého povstání v Irkutsku na jaře 1919, kdy téměř došlo k občanské válce mezi legionáři. Opomíjena není ani náročná každodennost v sibiřské tajze nebo první lodní transporty do vlasti. Pro většinu legionářů však rok 1919 nebyl v Rusku posledním, jelikož mnozí z nich odjeli do vlasti až o rok později.

Na Malé Straně se vždy děly zvláštní věci. Občas na vás mrkl chrlič, ve stínech jste mohli spatřit strašidlo nebo jen zvláštní holku, co uměla věci, které by nikdo nečekal. Lidem ale vždy stačilo na chvíli zavřít oči a pocit něčeho nepřirozeného se ztratil. Lidem, ne čarodějkám, které na Malé Straně žily od nepaměti. Většinou slušně a spořádaně, což se nedá říct o Ginevře, jejíž rodina byla i na čarodějnické poměry velmi zvláštní a jejíž tajemství nečekaně vyplouvají na povrch zrovna ve chvíli, kdy po Praze začnou mizet strašidla, strachem se schovávat domovní znamení a selhávat mocná kouzla. A do toho všeho jí ve škole všichni pořádně pijí krev. Vítejte v dobrodružném světě malostranských čarodějek, které si dokážou poradit i v těch nejsložitějších situacích.

Začal deštivý podzim a celá Neapol se připravuje na slavnostní návštěvu Benita Mussoliniho. Běžnou rutinu naruší smrt malého Mattea, jednoho ze sirotků, o něž se starala místní farnost. Na první pohled přirozená smrt způsobená vysílením a těžkými pouličními podmínkami ale vzbudí pochybnosti v komisaři Ricciardim. Je však jediný, kdo o příčině smrti pochybuje, a jeho nadřízení mu navíc vyšetřování zakazují, aby neohrozil plánovaný příjezd duceho a zkreslenou idilku o městské dokonalosti. Komisař tedy tentokrát vyšetřuje na vlastní pěst. Nedaří se mu ale nalézt přízrak mrtvého, který vídá na místě činu u osob zemřelých jinou než přirozenou smrtí, a o jeho postupu začíná pochybovat i jeho věrný kolega, praporčník Maione. Ricciardiho vyšetřování navíc ovlivňuje rostoucí láska k Enrice, ale i otevřená snaha krásné a vlivné Lívie získat komisařovo srdce pro sebe. Tajná schopnost – či prokletí – komisaře Ricciardiho spočívá v tom, že vnímá poslední slova a pocity obětí násilných smrtí. Kvůli tomu žije obklopen vidinami zubožených těl a cítí bolest jejich duší, které se dožadují spravedlnosti. Při vyšetřování pracuje bez přestávky a neřídí se předepsanými postupy. Ricciardiho schopnosti vyřešit i ty nejzapletenější zločiny přikládají jeho spolupracovníci až ďábelskou moc a neradi s ním spolupracují. Až na jediného – bodrého praporčíka Maiona, který ho oddaně všude doprovází.

Facebookový fenomén míří do papírové verze, a to s hromadou bonusů. Nakladatelství Epocha vydává sbírku sebraných stripů Pac & Pussy, které se během posledních let staly fenoménem sociálních sítí a nasbíraly desítky tisíc sdílení mezi mnoha tisíci fanoušků fascinovaných svébytným humorem jejich autora. Víte, co je to Pussy? Teda Pac a Pussy? Pokud ne, pak vězte, že jde o dvě kočky z Facebooku, kde udělaly kariéru jako sarkastické existencialistické mrchy, které máte chuť umazlit k smrti. Úderné, nestydatě zábavné, ale zároveň vypovídající o podstatě života a vesmíru a smyslu existence misky na kočičí žrádlo. Poprvé na papíře a s bonusy, které se na Facebooku neobjevily a nikdy neobjeví. Knihu také navíc můžete využít jako podestýlku pro křečka, ubalit si z ní cigarety nebo ji dát na hraní kočkám.

Kavkazský hřeben, ležící na okraji Osmanské říše a Persie, získal velký strategický význam na konci 18. století, kdy sem dosáhla ruská územní expanze. Carská armáda chtěla obsadit co nejvíce území, patřící jeho jižním sousedům a k tomu potřebovala zajistit bezpečný průchod horskými průsmyky. Trvalo téměř sto let než ruská vojska, spoléhající na početní převahu a vyspělé zbraně, přemohla odpor místních obyvatel, opírajících se o přírodní podmínky, hrdinství a odhodlání žít podle tradic svých předků. Klidnou, integrovanou částí ruského impéria se ale Kavkaz nestal nikdy a jeho dobývání, skládající se z řady tažení a mnoha bitev, je dodnes předmětem zaujatých diskusí a protichůdných výkladů.

Historie tzv. první války za sjednocení Itálie zahrnuje sled dramatických událostí, počínaje ne- čekanými pouličními boji během „pěti dnů v Milánu“ v březnu 1848, přes tažení Císařského vojska pod velením polního maršála Václava Radeckého z Radče, vrcholící červencovou bitvou u Custozy, až po bleskovou pěti- denní válku v roce následujícím, kdy byl Radeckého soupeř, sardinský král Karel Albert, definitivně poražen v březnu 1849 u Novary. Podrobné líčení průběhu tažení a rozhodujících bitev doplňují nejen zasvěcené analýzy organizace obou armád, jejich výcviku a způsobu vedení boje, ale také poutavé charakteristiky hlavních aktérů konfliktu. Autor nezapomíná ani na každodenní odvrácenou tvář války, zasahující mnohdy stejnou měrou prosté vojáky i místní obyvatelstvo. Připomíná také, že pod habsburskými prapory tam někde v daleké Itálii nechyběli muži z Čech a Moravy, kteří často zpečetili svou přísahu rakouskému císaři vlastní krví, byť na ně další generace měly právě proto zapomenout.

Temná nedělní noc ze 14. na 15. dubna 1912 před sto lety se stala tragickou pro nejluxusnější parník všech dob postavený společností White Star Line. RMS Titanic se během necelých tří hodin po kolizi s ledovou horou potopil na své panenské plavbě a zároveň s ním zahynuly dvě třetiny všech lidí nacházejících se na palubě. Kniha se zabývá nejen samotnou tragédií, ale podrobně i příčinami, které ji s největší pravděpodobností způsobily. Zároveň se daří ve světle nově objevených faktů vyvrátit některé hluboce zakořeněné mýty, neustále se opakující v souvislosti s potopením Titaniku. Ať už jde o osud konstruktéra Andrewse, chování následně glorifikovaného kapitána Smithe v průběhu celé noci či o nešťastné povely prvního palubního důstojníka Murdocha. Stejně tak se pokouší zmapovat a vysvětlit události následující bezprostředně po kolizi. Velmi podrobně se také zabývá možnostmi záchrany cestujících a posádky. Překvapivě se tak při detailnějším rozboru faktů jeví i slavný pokyn „ženy a děti první“. 2. vydání.

Temná nedělní noc ze 14. na 15. dubna 1912 před sto lety se stala tragickou pro nejluxusnější parník všech dob postavený společností White Star Line. RMS Titanic se během necelých tří hodin po kolizi s ledovou horou potopil na své panenské plavbě a zároveň s ním zahynuly dvě třetiny všech lidí nacházejících se na palubě. Kniha se zabývá nejen samotnou tragédií, ale podrobně i příčinami, které ji s největší pravděpodobností způsobily. Zároveň se daří ve světle nově objevených faktů vyvrátit některé hluboce zakořeněné mýty, neustále se opakující v souvislosti s potopením Titaniku. Ať už jde o osud konstruktéra Andrewse, chování následně glorifikovaného kapitána Smithe v průběhu celé noci či o nešťastné povely prvního palubního důstojníka Murdocha. Stejně tak se pokouší zmapovat a vysvětlit události následující bezprostředně po kolizi. Velmi podrobně se také zabývá možnostmi záchrany cestujících a posádky. Překvapivě se tak při detailnějším rozboru faktů jeví i slavný pokyn ženy a děti první.

Temná nedělní noc ze 14. na 15. dubna 1912 před sto lety se stala tragickou pro nejluxusnější parník všech dob postavený společností White Star Line. RMS Titanic se během necelých tří hodin po kolizi s ledovou horou potopil na své panenské plavbě a zároveň s ním zahynuly dvě třetiny všech lidí nacházejících se na palubě. Kniha se zabývá nejen samotnou tragédií, ale podrobně i příčinami, které ji s největší pravděpodobností způsobily. Zároveň se daří ve světle nově objevených faktů vyvrátit některé hluboce zakořeněné mýty, neustále se opakující v souvislosti s potopením Titaniku. Ať už jde o osud konstruktéra Andrewse, chování následně glorifikovaného kapitána Smithe v průběhu celé noci či o nešťastné povely prvního palubního důstojníka Murdocha. Stejně tak se pokouší zmapovat a vysvětlit události následující bezprostředně po kolizi. Velmi podrobně se také zabývá možnostmi záchrany cestujících a posádky. Překvapivě se tak při detailnějším rozboru faktů jeví i slavný pokyn ženy a děti první.