Epocha strana 56 z 90

V Domhanu panuje křehký mír mezi mágy a lidmi bez magických schopností, avšak po léta skrývaná nevraživost nakonec vrcholí podlým vražděním. Daleko od mocenských intrik vyrůstá trojice přátel: Red, králův synovec a neobyčejný kouzelník, Gorak, syn mocného

Garonna, Rennardova dcera, se učí šermířskému umění na poklidném ostrově Dai-ho-ko, když se v jejím životě objeví záhadný Mirlaupan. S ním procestuje svět pomocí Klíčů a Dveří, přičemž se dozvídá historii své rasy, která se té lidské jen vzdáleně podobá.

Do St. Louis přijíždí cizí vyšší upír, mezi nemrtvými začíná bitva o území a Anita se ocitá v jejím středu. Jean-Claude, upíří Vládce města, ji chce pro sebe - jenže jeho nepřátelé mají jiné plány. A aby to všechno bylo ještě horší, v ohrožení je i A nitino srdce, když poznává zatraceně pohledného středoškolského učitele biologie Richarda Zeemana. Oba jsou jen lidé, kteří uvízli v křížové palbě - nebo to si alespoň Anita myslí. Když se na scéně objeví upír Alejandro a nárokuje si Anitu Blakeovou, odbornici na stvoření noci, jako svoji lidskou služebnici, mezi nemrtvými vypukne válka a život lovkyně upírů je v sázce.

Atomové zbraně se vyvíjí a vyrábí, aby nikdy nebyly použity - takový byl slogan jaderného zbrojení mocností po druhé světové válce. Přitom stačilo málo a nemusela to být pravda. Několikrát jak sovětská, tak americká strana zvažovala možnost prvního jaderného úderu, počínaje už rokem 1949, naposledy v 80. letech minulého století. A v tomto rozmezí byl nejméně dvěstěkrát vyhlášen na jedné i druhé straně jaderný poplach, kdy se v důsledku technického či lidského selhání už začaly odpočítávat minuty před odpálením nosičů jaderných zbraní. A proč k tomu nakonec nedošlo? Nejen zodpovězení této otázky, ale také řada zajímavých informací, technických údajů a dosud nezveřejněných fakt o hrozbě atomové války čeká na čtenáře v nové knize zkušeného a renomovaného autora literatury faktu.

Na stránkách této knihy se čtenář vrátí na tragický přelom 40. a 50. let. Do doby, kdy nad zemí přebírala kontrolu komunistická moc. Václav Jiřík se však, jak je jeho dobrým zvykem, nezajímá o tzv. velkou politiku, ale obrací pozornost k obyčejným lidem, kteří se pokusili vzepřít zlu a bezpráví. Jejich jevištěm je zejména okolí Chebu, ale i Praha či daleký Seattle. Autor vypráví o proměnách hranic, o převáděčích a jejich praktikách, o zrodu špionáže i kontrašpionáže. O nelidských metodách a provokacích Státní bezpečnosti, o překrucování pravdy a paragrafů. A především o drobných úspěších i hořkých prohrách, které však v nejmenším nesnižují velikost těch, kterých se týkají. Kniha tak vyvrací přežilé černobílé vidění událostí. Především však připomíná jména a činy těch, kteří měli upadnout do zapomnění. Učitel, správce na statku, protinacistický odbojář, mladý voják, slušní příslušníci SNB i prostí civilisté… všichni si zaslouží pozornost! Na opačném břehu umožní čtenářům, a to především mladší generaci, pochopit tragédii poúnorového vývoje, což je dvojnásob důležité pro oblast pohraničí. Většina obyvatelstva sem totiž přišla až po roce 1948, a proto zde, na rozdíl od vnitrozemí, neexistuje souvislé dějinné povědomí.

Cybrain III. Napůl biologický počítač Cybrain je po poslední akci Grega Honberga zcela v troskách a nefunkční. Přesto na něj zůstalo připojených ještě několik lidí, které nelze odpojit, aniž by se do jeho zdevastovaných útrob někdo nevydal. Správci systému se pokusí znovu získat Honberga, jehož čtyřčlenný tým se nakonec skutečně přenese do kybernetických trosek, které měly být podle všeho mrtvé. Nejsou ovšem mrtvé. Jsou smrtící…

Záhadná umělá planetka, která po desetiletí sloužila jako vězení, místo utrpení a bestiality, kam mocní posílali nejhorší zločince i nepohodlné snílky a buřiče. Dokud nepřišel Sršeň. Během svých vzestupů a pádů odhalil mnohá tajemství. Ale ani on nezískal odpověď na nejpalčivější otázku - kdo Areston postavil a za jakým účelem? Co když se nejedná o podivnou, byť zneužitou archu, jak by mnozí rádi věřili, ale dokonalou otrokářskou loď? Co by takové odhalení znamenalo pro lidstvo a jeho místo ve vesmíru? Je třeba se znovu vrátit na Areston, ba dál - do nitra vesmíru…

Paměti Otakara Hromádky (1909 Kněž – 1983 Yverdon-les-Bains) vyšly poprvé v roce 1982 v exilovém nakladatelství Index a vyvolaly vlnu zájmu v československé emigrantské komunitě pro svou čtivost a výpovědní hodnotu. U nás vychází poprvé, rozšířené o dosud nevydané kapitoly. Hromádko byl především idealista a revolucionář. Velkou část svého života, poznamenanou ztrátou otce v první světové válce, strávil bojem za komunistické myšlenky. Po vyloučení ze studií na právnické fakultě v Brně byl ve třicátých letech opakovaně trestán, především za politickou agitaci. Často se skrýval v ilegalitě. Od roku 1937 bojoval jako dobrovolník v Interbrigádách ve španělské občanské válce. Po vypuknutí druhé světové války utekl s pomocí své budoucí ženy Věry Waldesové z nacistického transportu a společně s ní se poté v Paříži podílel na francouzském odboji. V poválečném období se v Československu zapojil do posilování dominance Komunistické strany Československa. Ačkoliv vyrostl jako antimilitarista, zúčastnil se několika válek a obdržel vysoká státní vojenská vyznamenání ve Francii, Polsku, Jugoslávii a Československu. Jeho vojenská kariéra vyvrcholila na konci roku 1949, kdy se stal generálním tajemníkem všech komunistických organizací v Československé armádě. V padesátých letech se Hromádko stal obětí vnitrostranických čistek. V únoru 1951 byl zatčen a obviněn z velezrady a špionáže a odsouzen ke dvanáctiletému trestu odnětí svobody. Vězněn byl mimo jiné i v Leopoldově a v jáchymovském pracovním táboře Rovnost. V dubnu 1956 byl propuštěn a později i plně rehabilitován, po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 emigroval do Švýcarska. Hromádko strávil téměř deset let svého života ve věznicích a pracovních a detenčních táborech v různých zemích. Jeho kniha vzpomínek čerpá především z jeho vězeňské zkušenosti a z deziluze z revoluce. Otu Hromádka jsem znal jako odvážného a samorostlého člověka a revolucionáře od narození. Chtěl, aby se všechny křivdy, kterých byl svědkem, napravily do důsledků. – Doc. PhDr. Karel Kaplan, CSc. Poznali jsme se blíže s Otou Hromádkou v roce 1967. Od studentských let byl rebelem a v důsledku toho v trestní oblasti „recidivistou“ politických provinění. V procesu v padesátých letech mu hrozila smrt. Ve své knize vzpomínek se sarkasmem popisuje své životní zkušenosti. Co napsal, je vtipné, moudré a čtenáře zaujme. – prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc.