Epocha strana 55 z 107

Magie je bezvadná věc. Můžete si přičarovat štěstí, zdraví nebo sukubu, která vám bude po vůli. Ale taky se všechno může v jednom okamžiku zvrhnout a vy proti sobě poštvete síly, které jsou tak staré a temné, že vás mohou přivést k šílenství. Magie tvoří základ fantasy kánonu, ale tahle sbírka vám ukáže, že i tak tradiční téma vás v mnohém dokáže ještě zatraceně překvapit. Předchozí antologie editorské dvojice Hokr-Kyša si prorazily cestu k tisícům čtenářů a ukázaly jim kouzlo české fantastiky. Ve stínu magie jejich představení nové generace českých autorů završuje a vy zkrátka chcete být u toho.

Pod našima nohama se nachází spousta věcí: třeba vodovody, plynovody, optické kabely, metro… Teda to zrovna v Brně ne, ale zato tam můžete narazit na magická Zřídla - skryté zásobníky mocné energie. Jejich Strážcem se může stát každý, kdo má dar a dokáže se na Zřídla napojit, ať už je to holka z knihovny, divný chlápek od vedle, nebo třeba nenápadný uklízeč z nádraží. Moc Zřídla se dá využít všelijak - třeba pro větší sílu, štěstí, lásku nebo tvoření úžasných věcí. Jenže teď mizí jedno Zřídlo za druhým a je jasné, že za tím stojí někdo ze Strážců. A může to být kdokoliv. Stahují se mraky a hrozí válka o tenčící se zdroje magické energie. Vítejte v magickém světě, který by klidně mohl být tím naším.

Uznávaný historik českého fotbalu a také na jiných polích osvědčený autor literatury faktu, držitel řady prestižních ocenění, se do dějin jednoho z nejslavnějších českých fotbalových klubů poprvé zapsal roku 2005 jubilejní publikací Zelenobílé století. Historie pražských Klokanů i jejich kouzelného Ďolíčku, které byl a je po víc než sedm desetiletí sám svědkem, ho upoutala tak, že se k ní teď vrací v mnohem rozsáhlejší podobě. V první části klubové kroniky, kterou teď držíte v rukou, zkušený autor zasvěceně a podmanivě provádí čtenáře obdobím od zrození klubu, lety vítězství i porážek, triumfů i pádů, podivuhodných a dramatických příběhů, putování zelenobílého týmu po cestách světem fotbalu, vroubených někdy vavřínem a jindy zase trním, až do roku 1973. Tehdy se Bohemians po tříleté pauze vrátili do nejvyšší domácí soutěže a zahájili vzestup, který v sezoně 1982/83 vyvrcholil dobytím mistrovského titulu a skvělou reprezentací našeho fotbalu v poháru UEFA. O těchto velkých úspěších však už vypráví kniha druhá, která zavede čtenáře až do finiše ligového ročníku 2019/20. Součástí této kroniky 115leté historie je bohatá dokumentační příloha působení Vršovických v domácích i mezinárodních soutěžích i ve státní reprezentaci. Toto dvousvazkové dílo svou šíří a hloubkou záběru v české fotbalové literatuře bez nadsázky zatím nemá obdobu. Příběh zelenobílých Klokanů lze číst jedním dechem a přesto se k němu čtenáři budou stále vracet.

Uznávaný historik českého fotbalu a také na jiných polích osvědčený autor literatury faktu, držitel řady prestižních ocenění, se do dějin jednoho z nejslavnějších českých fotbalových klubů poprvé zapsal roku 2005 jubilejní publikací Zelenobílé století. Historie pražských Klokanů i jejich kouzelného Ďolíčku, které byl a je po víc než sedm desetiletí sám svědkem, ho upoutala tak, že se k ní teď vrací v mnohem rozsáhlejší podobě. V první části klubové kroniky, kterou teď držíte v rukou, zkušený autor zasvěceně a podmanivě provádí čtenáře obdobím od zrození klubu, lety vítězství i porážek, triumfů i pádů, podivuhodných a dramatických příběhů, putování zelenobílého týmu po cestách světem fotbalu, vroubených někdy vavřínem a jindy zase trním, až do roku 1973. Tehdy se Bohemians po tříleté pauze vrátili do nejvyšší domácí soutěže a zahájili vzestup, který v sezoně 1982/83 vyvrcholil dobytím mistrovského titulu a skvělou reprezentací našeho fotbalu v poháru UEFA. O těchto velkých úspěších však už vypráví kniha druhá, která zavede čtenáře až do finiše ligového ročníku 2019/20. Součástí této kroniky 115leté historie je bohatá dokumentační příloha působení Vršovických v domácích i mezinárodních soutěžích i ve státní reprezentaci. Toto dvousvazkové dílo svou šíří a hloubkou záběru v české fotbalové literatuře bez nadsázky zatím nemá obdobu. Příběh zelenobílých Klokanů lze číst jedním dechem a přesto se k němu čtenáři budou stále vracet.

O bermudském trojúhelníku četl nebo slyšel asi každý. Prostor Atlantiku vymezený Floridou, Portorikem a Bermudami měl být - a dokonce ještě je - místem záhadných mizení lodí, letadel i lidí, po nichž se nikdy nenašla žádná stopa. Co je toho příčinou, nad tím si marně lámou hlavy nejen publicisté a milovníci záhad, ale i věhlasní odborníci z různých oborů. Kniha přináší popis více než 160 případů zmizení, k nimž v prostoru bermudského trojúhelníku opravdu došlo, i událostí, které jsou jen tradovanou legendou. Přibližuje také další oblasti oceánů a moří známé větším počtem lodních neštěstí a seznamuje s hypotézami snažícími se tajemství "trojúhelníku smrti" objasnit. Publikace vznikla nejen na základě studia bohaté literatury, ale rovněž údajů poskytnutých správami přístavů, letišti a lodních, leteckých, pojišťovacích a dalších společností.

O bermudském trojúhelníku četl nebo slyšel asi každý. Prostor Atlantiku vymezený Floridou, Portorikem a Bermudami měl být - a dokonce ještě je - místem záhadných mizení lodí, letadel i lidí, po nichž se nikdy nenašla žádná stopa. Co je toho příčinou, nad tím si marně lámou hlavy nejen publicisté a milovníci záhad, ale i věhlasní odborníci z různých oborů. Kniha přináší popis více než 160 případů zmizení, k nimž v prostoru bermudského trojúhelníku opravdu došlo, i událostí, které jsou jen tradovanou legendou. Přibližuje také další oblasti oceánů a moří známé větším počtem lodních neštěstí a seznamuje s hypotézami snažícími se tajemství "trojúhelníku smrti" objasnit. Publikace vznikla nejen na základě studia bohaté literatury, ale rovněž údajů poskytnutých správami přístavů, letišti a lodních, leteckých, pojišťovacích a dalších společností.

Na mou duši, že nedokážu přesně říci, kdy poprvé, a především kolikrát jsem odpovídal na otázku, proč jsem se stal na krátkou, leč vydatnou část života poutníkem. Ta odpověď je nesmírně těžká. Osobní deník s mnoha zajímavými zážitky a příběhy poutníků z různých končin světa, které Jiří Dynybil potkal na své Svatojakubské pouti ze San Sebastianu ke katedrále v Santiagu de Compostela, po nejobtížnějších trasách pobřežní Camino del Norte a původní Camino Primitivo. 787 km vytrvalým deštěm i jarním sluncem, městy a vesnicemi, zemí spálenou lesními požáry i takřka nedotčenou přírodou. Na této pouti nelze nic předstírat. Před nikým, a hlavně ne sám před sebou.

Osvědčený autor detektivek a literatury faktu uplatňuje ve dvanácti strhujících dramatických příbězích letité zkušenosti z obou těchto žánrů. Zavádí čtenáře do exkluzivních i zdánlivě obyčejných prostředí doma a ve světě, sugestivně popisuje prapodivné zákruty v lidském myšlení i konání a vše vždy završí překvapivou pointou. Jsou to povídky zcela jiné než ty běžné, které začínají u mrtvého těla a končí v policejních poutech. Mnohé napovídají již samotné názvy některých příběhů: Syndrom vyhoření, Palba na nekrytý cíl, Vše, co jste řekli ve tmě... či Neukojitelná. Jedno je jisté: zcela určitě se ve společnosti této knihy nudit nebudete.

Publikace zachycuje vedle vzniku, vývoje a bojového nasazení čs. jednotek na východě zejména osudy řady jejich příslušníků - můžu i žen. Někteří z nich se stali legendárními, další jsou téměř neznámí, většina z nich však postupně a z různých důvodů upadla v zapomnění. Pomocí fotografií, reprodukcí válečných dokumentů a vzácných dobových předmětů z archivů i soukromých sbírek, z nichž významná část nebyla nikdy předtím publikována, je jejich osud opět vynesen na světlo, u některých pak zcela poprvé. Kniha je tak unikátním příspěvkem k poznání našeho vojenského odboje za 2. světové války a zároveň snahou o oživení odkazu našich hrdinů. V pátek 6. října vstoupili čs. vojáci Dukelským průsmykem na půdu vlasti. Kniha vychází u příležitosti 75. výročí této významné události.

Píše se rok 1942 a německá armáda vítězí na všech frontách i díky speciálním vojákům ve svých řadách. Vojákům, kteří jsou prakticky nezničitelní – tedy pokud mají dost cizí krve. A jestli něco v téhle zatracené válce skutečně teče proudem, je to právě krev. Germánský upíří klan se rozpíná do všech stran, jeho nepřátelé jsou vystrašení a prohrávají jednu bitvu za druhou. Zdá se, že mocnou vládkyni Germánů nic nezastaví. Jenže generál Gerhard začíná pochybovat a slovanský upírský klan se tak snadno nevzdává. Navíc Veronika s Janem Bezzemkem mají plán… Tajné války upírů vrcholí monstrózní bitvou, která se zapíše do dějin Bratrstva krve.

Příběh za druhé světové války ojedinělý: Poprava předsedy vlády země okupované Němci! Hitlerovci se jí dopustili v červnu 1942 na pražské střelnici v Kobylisích. Na rozdíl od Stalinistů nacisté, jisti si svým vítězstvím, se podobnými vraždami veřejně chlubili! Alois Eliáš nebojoval běžnými zbraněmi jako Tři králové Morávek, Mašín a Balabán. Jeho zbraní byla vojenská lest, předstírání a oddalování, získávání času a snaha o narušení záměrů protivníka. Za těžkých podmínek udržoval rádiové i kurýrní spojení se svým vrchním velitelem prezidentem Benešem v Londýně a využíval i dřívější známosti s protektorem Neurathem z mírových jednání v Ženevě. Svedl nejeden „ústupový“ boj se svým protivníkem K. H. Frankem. Byl si vědom toho, že mu hrozí smrt. Jiným pomohl k emigraci, ale sám nabídku emigrovat odmítl, že tam už je generálů dost. Teprve v den výměny protektora  Heydrichem koncem září 1941 byl zatčen a německým tribunálem složeným z gestapáků „odsouzen“ k smrti. Zemřel jako hrdina. Odmítl šátek přes oči a díval se upřeně na své vrahy.

Čas je značně proměnlivá hodnota. Sto hodin, tedy něco málo přes čtyři dny, je údobí, které v životě kohokoli z nás i v chodu států většinou jen málo znamená. V osudovém roce 1939 tomu bylo naopak. Dramatických a četnými zvraty nabitých sto hodin, které uplynuly mezi prvními minutami pondělí 13. března a čtvrtou hodinou ranní dne 17. března, zásadním a ničivým způsobem poznamenalo naše dějiny. Strhující děj, líčený autory v podobě časového sledu a s četnými průhledy do lidských osudů, začíná na faře v spících Bánovcích nad Bebravou, odkud je přes Bratislavu do Berlína narychlo dopraven katolický kněz Jozef Tiso. Končí pak prvními hodinami pátku 17. března, kdy Adolf Hitler již opustil pokořenou Prahu, kde se na Václavském náměstí chystala vojenská přehlídka německých branných sil, a přes Moravu mířil vstříc jásavým oslavám svého triumfu ve Vídni. Bylo to sto hodin, kdy republice, která se v předchozím roce dožila svých dvacetin, byl na dlouhých šest let vnucen umrtvující okupační režim.

Seven Czechoslovak parachutists hidden in the crypt of the Church of St. Cyril and Methodius in Resslova Street in Prague for 21 days. From the assassination of Reinhard Heydrich to the very last battle in the church and the church crypt. This is the story of their fate there and the fate of the Czech resistance outside those very walls. Some of it really happened. Some things we can only hope and some things we will never know. These are fictitious diaries based on the real historical events surrounding the Czech resistance and parachutists in the Protectorate of Bohemia and Moravia during May and June 1942. Every single day is based on historical documents, photos and the statements of the resistance members, who survived.

Již v prvních měsících po útoku na Sovětský svaz v létě 1941 nabízeli postupujícím německým jednotkám spolupráci jednotlivci i skupiny obyvatel SSSR. Jako své osvoboditele vítali Němce zejména příslušníci neruských národností, ale i sami Rusové. Chyběla však osobnost, která by dokázala soustředit armádu, bojující po boku Němců proti bolševickému režimu v Rusku. Tuto roli převzal generálporučík Andrej Andrejevič Vlasov (1900–1946), zajatý na volchovské frontě v červenci 1942. Donedávna úspěšný velitel Rudé armády objížděl zajatecké tábory a hledal i nacházel vojáky ochotné vstoupit do Ruské osvobozenecké armády.„Vlasovci“ spolu s Himmlerovými Waffen-SS bojovali na jaře 1945 ve ztracené válce. Stejně jako jejich velitel se dopustili osudového omylu, když nenašli cestu k protihitlerovským mocnostem, které usilovaly o vítězství demokracie. Sehráli dosti významnou roli v bojích Pražského povstání, ale v té chvíli již bylo pozdě… Pro velení Rudé armády i pro představitele politického vedení sovětského státu (ale i ve vnímání většiny krajanů) na příslušnících Ruské osvobozenecké armády zůstala pachuť zrady.4. vydání.

Nahlédnout za dveře ordinace se jen tak někomu nepovolanému nepovede. Zvědavců se jistě najde dost, obzvlášť nalézá-li se za nimi krásná žena. Leč pohledu voyera je tato příležitost přísně zapovězena, leda že by si takový zážitek nechal zprostředkovat. Mistr Neprakta je určitě jedním z těch, který nás často nechal do toho intimního prostředí nahlédnout. A spisovatel Jiří Noha, jinak pan doktor Švejnoha, nám k tomu na lékaře leccos prozradil.

Smrt císaře Karla VI. v říjnu roku 1740 znamenala pro Evropu zásadní zlom – habsburský rod vymřel po meči a nástupkyní zesnulého panovníka se stala jeho dcera Marie Terezie, vůči jejímž dědickým nárokům navzdory dřívějším dohodám vystoupila značná část evropských monarchů, přičemž tím zdaleka nejbojovnějším byl pruský král Fridrich II. Zápas o rakouské državy zmítal Evropou dlouhých osm let a nejednou hrozilo, že habsburská monarchie pod vedením mladé panovnice bude rozervána na kusy…Komu co řekne Žďár u Trutnova, Zahájí u Českých Budějovic nebo Chotusice u Čáslavi? Přitom svého času to byla místa, o nichž mluvila téměř celá Evropa. Na těchto „polích slávy“, kde zůstaly pod nánosem času zmizelé hromadné hroby a kde doposud někde ještě stojí omšelé památníky, se totiž rozhodovalo o její budoucnosti, stejně jako v bojích o Prahu anebo třeba u Dettingenu v Německu, Mollwitzích ve Slezsku či poblíž Fontenoy ve Flandrech. Jeden anonymní autor letáku tuto válku nakreslil jako okamžik, kdy se na mladou rakouskou arcivévodkyni sesype řada evropských vládců, aby z ní servali všechno, co má na sobě. A ono to tak bylo. Jenže tahle „sukně“ se nemínila „kalhotám“ vzdát. Byla rozhodnuta udržet všechno, co podělila po svém otci, císaři Karlovi VI. Vedle Slezska hlavně Čechy a Moravu, odkud pocházelo mnoho „bezejmenných“ mužů, kteří kvůli tomu pro ni bojovali a umírali, anebo jí sloužili jinak jako třeba Václav Antonín hrabě Kounic, kterého tato doba zrodila.