Epocha strana 53 z 107

Publikace mapuje historii protifašistického odboje v letech 1939–1945 v jednotlivých evropských zemích a hodnotí význam, který odbojové hnutí pro dějiny druhé světové války mělo. Nejvýraznější pozornost je přitom věnována protifašistické rezistenci ve střední Evropě, tj. v Polsku, Protektorátu Čechy a Morava, Německu, Rakousku, Maďarsku a na Slovensku. K doplnění celkového pohledu je rovněž popsána činnost odbojových hnutí i v dalších částech Evropy – na okupovaných územích Sovětského svazu a Balkánu, ve Skandinávii, v západní Evropě i ve spojeneckých a satelitních státech nacistického Německa. Cílem je přitom postihnout společné rysy, ale i rozdíly, které provázely existenci ilegálních hnutí v průběhu druhé světové války v jednotlivých evropských regionech.

Definitivní tečku za více než dvěma desetiletími, jež uplynuly od francouzské revoluce a které zásadně změnily tvář Evropy, měl učinit kongres svolaný do Vídně, kam se na podzim roku 1814 sjeli vrcholní politici i korunované hlavy z celé Evropy – nechyběl rakouský císař František I., ruský car Alexandr I., pruský král Friedrich Wilhelm III. či zástupce francouzské strany Talleyrand, který pragmaticky odvrhl Napoleona a nabídl své služby bourbonskému králi Ludvíku XVIII. Vítězové nad „malým Korsičanem“ nyní měli rozhodnout o novém mocenském uspořádání na kontinentu, ale Napoleon se záhy pokusil o návrat na výsluní… Autor na základě pamětí, zpráv diplomatů, deníkových záznamů a dalších materiálů představuje pestrý obraz tehdejšího politického života a umožňuje nahlédnout do zákulisí tohoto do té doby největšího mírového kongresu v dějinách.

Praha City je šťastné město. Deset milionů obyvatel zde přežívá díky výdobytkům moderních technologií, zatímco zbytek Evropy se propadl do chaosu. Nikdo nepochybuje, že je to pravda, tvrdí to přece City News! Jenže Petr Vachten ty sračky ignoruje. Přišel o nohu ve válce s Poláky, a když hořela Ostrava, v CN hlásili, že jeho divize táhne na Krakov. Ale ta válka už nikoho nezajímá. Stejně jako Ostrava. Protože Praha City je šťastné město. Jen v něm nějak snadno umírají lidé, kteří si to nemyslí. Třeba ženy z kultu digitálních čarodějek. František Kotleta v podobě, v jaké ho neznáte, v postpunkovém románu, futuristickém, temném a divokém jako podzemí stanic U-metra.

„Milostné zvířátko uděláme z vás, kolem hrdla dáme pozlacený pás…“ veršuje libretista Karel Sabina v naší vpravdě národní opeře. Doba však tehdy byla cudná, nebo si tak alespoň navenek připadala. Jakápak tedy „nadrženost“. Přitom však lidská sexualita je tak stará jako lidstvo samo a jedním z jejích trvalých znaků je vyšší sexuální aktivita mužů. Navíc je člověk bytostí trvale sexualizovanou a jeho sexualita má charakter jak prokreační – rozmnožovací, tak rekreační – potěšující. Deset kapitol knihy Zvíře nadržené neobchází žádná tabu již proto, že si je autor nepřipouští. Zdaleka si nevšímá jen různých forem párového soužití, ale také toho, kde jsou v sexu hranice normality a kdy je třeba mluvit o sexuálním nebezpečí a zločinu. Kybernetička Lynne Hallová na adresu stále populárnějších sexuálních robotů nedávno pronesla, že jejich hardware je těžký, hlučný a přehřívá se. Koneckonců, někde se s polidšťováním techniky začít muselo.

Občanská válka skončila. Mnozí se vracejí domů. Mezi nimi i Gabriel Leichenberg. Pytlák, pašerák a poslední, kdo přežil z nechvalně známé XIII. pěší - trestní jednotky nasazované do nejtěžších bojů a složené z toho nejhoršího, co bylo k mání - vrahů, sadistů, dezertérů, zlodějů a jiných kriminálních živlů. Má v plánu se pomstít za události, které se v průběhu války staly v jeho rodném městě. Ovšem v cestě mu stojí nejen divoké ozbrojené bandy rabující pohraničí, jeho bývalí protivníci, kteří mezitím získali moc, ale i vojensko-politická sekce (VPS), která má s Leichenbergem své vlastní úmysly.

Publikace představuje vývoj třicetileté války v méně probádané oblasti českého Krušnohoří v období čtyřicátých let 17. století, tedy v době, kdy se tato hranice stala pro časté vpády nestabilní a nebezpečnou. Na několika sondách je vysvětlena role horského pásu ve vedení raně novověkého konfliktu. Zvláštní pozornost je věnována fenoménu tzv. militární revoluce, postupnému zapojení Švédska do válečného konfliktu, životu a působení švédského vojevůdce Jana Banéra v severozápadních Čechách a jeho poslední svedené bitvě, která se odehrála v březnu 1641 u Přísečnice.

Občanská válka skončila. Mnozí se vracejí domů. Mezi nimi i Gabriel Leichenberg. Pytlák, pašerák a poslední, kdo přežil z nechvalně známé XIII. pěší trestní jednotky nasazované do nejtěžších bojů a složené z toho nejhoršího, co bylo k mání vrahů, sadistů, dezertérů, zlodějů a jiných kriminálních živlů. Má v plánu se pomstít za události, které se v průběhu války staly v jeho rodném městě. Ovšem v cestě mu stojí nejen divoké ozbrojené bandy rabující pohraničí, jeho bývalí protivníci, kteří mezitím získali moc, ale i vojensko-politická sekce (VPS), která má s Leichenbergem své vlastní úmysly.

Plastické vylíčení bitev u Aspern/Esslingu a Wagramu, svedených proti Rakousku koncem jara a v létě roku 1809 Napoleonem I. a arcivévodou Karlem Rakouským. U Aspern/Esslingu padl mýtus o Napoleonově neporazitelnosti a ani Wagram neskončil přesvědčivým francouzským vítězstvím. Polozapomenuté události války na Dunaji pak představovaly poslední vítězné tažení císaře Francouzů. Formou literatury faktu a stylem, jenž získal jejímu autorovi u čtenářů oblibu, s pomocí řady map, dobových vyobrazení i ordre de bataille, bitevního uspořádání obou vojsk, nechává kniha promlouvat především pamětníky, maršály, generály, důstojníky a vojáky rakouské i francouzské strany, kteří ono krvavé zápolení na bitevních pláních u levého dunajského břehu zažili.

V průběhu tří staletí existence vojenské duchovní služby v rakouskouherské i československé armádě prošlo jejími řadami mnoho desítek českých kněží. Svoji službu vykonávali věrně a poctivě, i když do jejich životů zasáhly všechny dramatické zvraty pohnutých historických událostí. Druhý svazek monumentálního a dosud nerealizovaného badatelského projektu, jenž shrnuje problematiku života a práce vojenských duchovních na našem území od samých počátků až po padesátá léta 20. století, chronologicky navazuje na první část a klade si za cíl představit působení duchovní služby v československé armádě v letech 1918–1950 i vojenské kněze, kteří se svou činností nesmazatelně zapsali do jejích dějin. Jsou mezi nimi generálové i prostí kněží, v jejichž řadách nechybí oběti nacistické perzekuce nebo poúnorového režimu. V širší perspektivě se dotýká dalších témat církevních dějin, jakými jsou vztah církve a státu, nebo samotné přítomnosti duchovních v armádě. Tak jako první část, i druhý svazek je doplněn bohatým obrazovým doprovodem doposud nikdy nepublikovaných fotografií, který knihu ještě více oživuje.

Studie se zabývá analýzou povahy vědy ve filosofických koncepcích minulého století. Autor vychází z toho, že dynamika kultury ovlivňuje postavení vědy, posuny v jejích společenských rolích, strukturu (jazyk, logiku, metodologii), život vědecké komunity. Proměna kulturního prostoru, jehož součástí věda je, zakládá početné obrazy vědy. Autor srovnává několik vlivných přístupů a modelů (novokantovství, fenomenologii, logický empirismus, kritický racionalismus) se záměrem ukázat jejich propojenost a komplementární povahu. Studie odůvodňuje, že bohatství vědecké racionality podmiňuje a legitimizuje pluralitu jejích obrazů. Autor analyzuje a prezentuje některé z nich.

Obyvatelé středomořského ostrova Kypr, jenž byl od roku 1925 britskou kolonií, začali po druhé světové válce intenzivně usilovat o získání samostatnosti. O dekolonizačním procesu ale měli rozdílné představy nejen Řekové a Turci žijící na ostrově, ale i jejich „mateřské státy“ a Velká Británie. Od poloviny padesátých let se konflikt mezi kyperskými Řeky a Turky začal vyhrocovat natolik, že měl negativní dopad nejen na řecko-turecké vztahy, ale i na situaci ve východním Středomoří, jež představovalo v kontextu studené války strategicky důležitou oblast. Po získání samostatnosti v roce 1960 se o situaci na ostrově začaly intenzivně zajímat také Spojené státy americké a Sovětský svaz, který společně s Československem dodával na ostrov zbraně, čímž přispíval k ještě větší politické nestabilitě, která nakonec vyústila v rozdělení ostrova na řeckou a tureckou část v roce 1974. Monografie si klade za cíl na základě nedávno odtajněných archivních materiálů nově zhodnotit mezinárodní dimenzi kyperského konfliktu, přičemž neopomíjí aktivity států východního bloku na ostrově, zejména Československa.

Autor na základě studia pramenů a odborné literatury představuje s uměleckou ambicí líčený osud jednoho z nejmocnějších mužů, které kdy svět spatřil. Tento zprvu nenápadný mladík, o němž se mnozí rivalové domnívali, že jej dokáží rychle vystrnadit z politické scény, prokázal nejen pozoruhodnou houževnatost, ale také moudrost, rozvahu a schopnost řídit mocnou římskou říši, která za jeho vlády nebývale vzkvétala a těšila se dlouhému období míru a prosperity. Augustus symbolizuje epochu římských dějin, kdy se ze skomírající a rozvrácené římské republiky zrodila nová forma vlády – císařství. Dědic Caesarovy moci a jeho odkazu se musel vypořádat nejen se sokem Markem Antoniem a jeho milenkou Kleopatrou, ale též s vleklými problémy říše, osobního života a nástrahami, které na něj číhaly na samých hranicích impéria.

Celá desetiletí byly zamlčovány zločiny, jimiž se Stalinův režim provinil vůči Polsku, Evropě i světu, zdiskreditoval svou vlastní zemi. Tyto zločiny dodnes zůstávají nepotrestány. Kniha zkušeného autora literatury faktu přináší vylíčení fakt o podepsání sovětsko-německého paktu, kterým Stalin dodatečně Hitlerovi schválil uchvácení Rakouska i českých zemí a umožnil mu útok na Polsko, k němuž se pak připojil, aby se s ním mohl podělit o dobyté území. Sovětský svaz tak vrazil bojující polské armádě dýku do zad vpádem vojsk, a třebaže sovětská vláda lživě zdůvodňovala invazi snahou o záchranu životů a majetku obyvatelstva, její vojska bezohledně rozsévala zkázu. Přitom bylo přes 200 tisíc polských vojáků odvlečeno do zajateckých táborů, kde jich stovky zahynuly. Během spěšné proměny východního Polska v sovětskou západní Ukrajinu a Bělorusko byl zhruba milion polských obyvatel deportován do asijských pustin. Nejhrůznější zločin však byl spáchán masovým povražděním více než 15 tisíc polských důstojníků. Podrobnosti, jak tyto vraždy proběhly, a historii jejich odhalení v průběhu války i v poválečných letech najde čtenář na stránkách tohoto titulu.

Pětatřicet povídek s přesností laserového paprsku vyhledává zjevné i skryté kontury skutečnosti. Neotřelé vidění jen zdánlivě tradičních motivů se spojuje s uměním vyprávět. Děje se tak sympaticky úsporným, ale přitom pečlivě cizelovaným a fantazii stimulujícím jazykem. Koneckonců, když profesor Joseph Sittler mluvil o tom, že míří-li rozum na galaxii, nemůže mít Bible Ježíše v hranicích Palestiny.

Povídka Muž s kanadským trávníkem patří mezi polozapomenuté literární počiny legendárního spisovatele a humoristy Miloslava Švandrlíka. V roce 1963 vycházela jako „román na pokračování“ na stránkách středočeského deníku Svoboda. Pětapadesát pokračování doprovodil tehdy i stejný počet Nepraktových kreseb. V šedesátých letech minulého století psal Švandrlík převážně časopisecké povídky a rozsáhlejší práce napsal pouze tři: Krvavý Bill a viola, Muž s kanadským trávníkem a Černí baroni.

Pocházela z chudých poměrů argentinské provincie, ve škole vynikala jenom v recitaci. V patnácti letech odešla z domova a zamířila do hlavního města země, kde začínala jako herečka druhořadých rolí. Široce známou se stala díky účinkování v rozhlasových hrách, jako celebrita se účastnila charitativních akcí, kde se seznámila s jedním z představitelů vojenského režimu Juanem Domingem Perónem. Po dvou letech se stala jeho manželkou a absolvovala s ním kampaň před prezidentskými volbami vrcholící vítězným vstupem do prezidentského paláce. Nikdy neměla žádnou oficiální státní funkci, dosáhla však vlivu jako žádná žena předtím v argentinské historii. Otevřela tak cestu do vysoké politiky nejen ženám v Argentině, ale v celé Latinské Americe, kde se stala, a dodnes zůstala, symbolem levé části politického spektra.