Epocha strana 53 z 89

Svět je v troskách. Když se hroutil, postavili lidé svou spásu – město na obrovských pilířích, chráněné před vším zmarem tam dole. Ale to bylo dávno. Tak dávno, že už si to nikdo nepamatuje. A kdo o tom něco tuší, je v nebezpečí, mohla by po něm totiž jít císařská tajná služba, Polit, protože svět mimo město přece neexistuje. Alespoň ne pro ty, kdo nejsou vyvolení. Jenže stará tajemství se ráda nečekaně vynořují, a když se ve městě začnou záhadným způsobem ztrácet děti, nejlepší vyšetřovatel Politu pochopí, že věci mohou být jinak, než mu celý život tvrdili. Nový román Kristýny Sněgoňové přináší mezi troskami světa po apokalypse temné dobrodružství, jaké tu dlouho nebylo.

V uličkách kolem přístavních doků šlo o život vždycky. Jenže teď tu začínají mít problémy i někdejší páni temných zákoutí a nočních přepadů. Nový vládce zlodějského podsvětí jde tvrdě po své konkurenci a všem jeho protivníkům začaly krušné časy. Lovka a její banda musí zmizet. Bez peněz se ovšem nový život začíná těžko, a tak se rozhodnou pro zatraceně riskantní akci, na kterou ale potřebují dostat z vězení nejlepšího zloděje všech dob. Jenže ten celou partu před lety zradil, a i když jsou to jen oni, kdo jej dělí od zhoupnutí se na provaze, najít ztracenou důvěru nebude jednoduché. A to je ještě čeká ta nejtěžší zlodějna všech dob - poklad v prastaré čarodějné věži. Odměna ovšem stojí za to. Nový román Michaely Merglové přináší plnokrevné fantasy dobrodružství ze světa, kde se dýka a odvaha dokážou postavit i mocné magii.

Když máte výjimečné schopnosti, máte i výjimečné starosti. Tou aktuální je přežít hon na výjimečně nadané bytosti. A zatím se záhadná šedá nenápadně šíří… Sedmnáctiletá Jenovéfa se ocitla v divokém víru událostí, které změnily ji i celý svět. Lidé nadaní paranormálními schopnostmi čerpají své síly ze záhadné šedé a stávají se lovnou zvěří pro organizaci, která chce překonat blížící se konec civilizace. Československo stále existuje i v druhé polovině devadesátých let 20. století, umírajícím Sovětským svazem otřásá občanská válka, do práce se pouští bývalí, stárnoucí agenti StB, elitní zabijáci v důchodu přestávají okopávat své zahrádky a začíná akční jízda, která nemůže skončit ničím jiným než třeskutým finále, v němž půjde o životy i duše všech zúčastněných. A šedá stále prosakuje do našeho světa…

Krize mění nejen naše zvyky a chápání, ale i způsob přemýšlení o smyslu existence člověka. Vnáší do našeho vědomí nejistotu a strach a někdy i paniku a depresi. Aktuálním se stává okřídlené rčení „dejte mi pevný bod ve vesmíru a já pohnu celou zeměkoulí“. Měli bychom však hledat „pevný bod“ v sobě a „pohnout“ naším myšlením. Znamená to přestat se bát neznámých a nových věcí a adaptovat se na přicházející a budoucí podmínky. Touha po politické a ekonomické moci a ovládání druhých svádí souboj se solidaritou, pomocí druhým a sounáležitostí lidí. Když nám „neteče do bot“, tak na ně zapomínáme. Teď si ovšem klademe otázku, jaký je vlastně člověk.

Ani po takřka osmdesáti letech, které nás dělí od událostí, jejichž osou byl atentát na někdejšího hitlerovského místodržícího v naší zemi, esesáckého vraha Reinharda Heydricha, ani přes dlouhou řadu knih, které se zevrubně zabývají touto vrcholnou akcí odboje na půdě naší okupované země, nebo se jí více či méně dotýkají, nejsou bezezbytku zodpovězeny všechny otázky a rozpletena všechna klubka záhad a nejasností. Zkušený autor literatury faktu se v úvodním slovu vyznává z bezvýhradné úcty k lidem, kteří se nikdy nesmířili s mnichovským diktátem ani s následnou okupací zbytku zmrzačené země a z vlastního rozhodnutí se vrhli do zprvu zdánlivě beznadějného boje za znovudobytí ztracené svobody. V souvislosti s atentátem však nezastírá chyby, kterých se i ti nejstatečnější dopustili, slabostí či pochybností, jimž se neubránili – ale všestranně je konfrontuje s dobovými okolnostmi a limity. Publikace úspěšného a respektovaného autora literatury faktu vychází ve druhém, přepracovaném vydání.

Tato kniha přináší českému čtenáři unikátní italský pohled na roli Itálie v první světové válce, při formování čs. legie v Itálii a na vzniku samostatného Československa. Vedle toho je ze široka popsána cesta Itálie do konfliktu, její komplikované vztahy se spojenci a protivníky, ale také vlivným papežským stolcem. Pro Italy byla důležitá otázka budoucnosti Rakouska-Uherska a zde žijících národů. K jeho rozpadu se zpočátku stavěli negativně, ale nakonec akceptovali jeho zánik a plně podpořili nároky Čechů a Slováků na vlastní stát a zásadně se podíleli na formování, výcviku a vyzbrojení čs. útvarů - legie a domobrany - na svém území. Ty následně sehrály důležitou roli při hájení hranic a zájmů nové republiky. Negativně se však Itálie stavěla ke zrodu Jugoslávie, ve které viděla svého nového protivníka v oblasti Jadranu, naopak Československo blízkého partnera. To nakonec, a se silným vlivem Francie, vedlo k tomu, že se zpočátku slibně rozvíjející československo-italské spojenectví změnilo v neuskutečnitelnou iluzi.

„Říkám pravdu. Vítězství u Peterwardeinu a dobytí Temesváru jsou dva zázraky, jež lze mnohem lépe potvrdit než ty z dávných časů.“ Francouzský vyslanec nepřeháněl, když použil tato slova o tažení císařského vrchního velitele Evžena Savojského proti osmanské říši v roce 1716. Následná bitva svedená s Turky u Bělehradu navíc dokázala, že princ Evžen má na zázraky patent. Tím předešlým byl jeho odhad evropských poměrů v čase končící války o španělské dědictví a vlekoucího se konfliktu známého jako velká severní válka. Tehdy totiž přinutil pozvolna se vzpamatovávající osmanskou říši k válce, přesvědčený, že tak na dlouho zbaví habsburské soustátí dávného nebezpečí „machometánských psů“. Jeho tažení tak přineslo jedinečnou ukázku toho, co to znamená, když válku vede geniální voják bez vměšování politiků.

Málokterá válka byla tak zbytečná jako tzv. třetí svatá válka za italské sjednocení v létě 1866. Jablkem sváru bylo Benátsko a Jižní Tyrolsko, „zbytky“ bývalého rakouského Lombardsko-benátského království patřícího stále císaři Františku Josefu I., po nichž toužil první král sjednocené Itálie Viktor Emanuel. Protože v předcházejících válkách s Rakušany dostaly jeho armády vždy na frak, bez silného spojence na zisk těchto území nemohl ani pomyslet. A právě s tím kalkuloval pruský první ministr Bismarck, toužící pro změnu konečně sjednotit Německo. V zamýšleném střetu vyhradil Bismarck své místo i Itálii snící nejen o vyhnání Rakušanů z Benátek, ale i po tom stát se po vzoru starého Říma vládkyní ve Středozemním moři. Itálie zaměstná část rakouské armády, což Prusům umožní vyřídit její druhou část. Italové chtěli válku a vítězství, aby se konečně zařadili mezi prvořadé evropské mocnosti. Jenže by to nesměli být Italové. A tak přišla série porážek, u Custozy, v Dolomitech i na moři u ostrova Vis (Lissa). Ale nakonec Viktor Emanuel přeci jen dosáhl svého, protože František Josef již předem prostřednictvím francouzského imperátora přenechal Benátky Itálii, ať už válka dopadne jakkoli…

Vzpomínky Karla Prášila začínají vypuknutím války a odvodem do rakousko-uherské armády. Následuje popis peripetií na východní frontě a pád do ruského zajetí. Přes Dárnici u Kyjeva se dostal do zajateckého tábora Tockoje, kde panovaly otřesné životní podmínky. V zimě 1915/1916 zde téměř polovina zajatců zemřela zimou, hladem a na šířící se nemoci. Také Karel Prášil onemocněl, ale díky silné vůli se uzdravil a v létě 1916 vstoupil do řad československého vojska. Jako příslušník 2. čs. stř. pluku se účastnil rozvědek v Pinských bažinách, slavné bitvy u Zborova a během tarnopolského ústupu skončil zcela vyčerpán v nemocnici. Poté se přes 1. záložní pluk, se kterým bojoval u Bachmače a proti bolševikům, dostal k armádní intendanci, se níž spojil zbytek své profesní kariéry. Autor však nepopisuje jen bojové akce. Mnohem více se věnuje životu vojáků, jejich všedním starostem i radostem a také ruské kultuře a historii. Byť zůstaly jeho vzpomínky nedokončeny, tvoří zajímavý příspěvek do dějin legií a jsou ilustrovány více než stovkou dobových fotografií a dokumentů.

Vrátíme se do prvních let 20. století a společně zavítáme aviatické dny a týdny v Evropě, a především ve Francii, která tehdy byla nepochybným střediskem rozvoje letectví. Budeme sledovat napínavé soutěže s neopakovatelnou atmosférou a navštívíme několik významných dálkových závodů, které měly dokázat budoucí využití letadel jako dopravního prostředku, a to v době, kdy ještě zdaleka nebylo jasné, zda vzdušné moře ovládnou aeroplány, řiditelné balony nebo vzducholodě. Budeme svědky nejen příběhů s vítězným koncem a provoláváním slávy, ale i příběhů tragických, v nichž odvážní muži na létajících strojích zaplatili cenu nejvyšší. Přeneseme se do nejslavnějšího období průkopníků aviatiky a potkáme známá jména: Alberto Santos-Dumont, Roland Garros, Henry Farman, Louis Blériot, Wilbur a Orville Wrightové. Nevynecháme ani našeho prvního aviatika Jana Kašpara a první létající ženu Boženu Laglerovou. A zmíníme krajany, kteří měli ve Francii, možná překvapivě, ke slavným vzduchoplavcům a aviatikům blízko, například Josefa Mařatku a malíře Václava Radimského. Podařilo se Josefu Mařatkovi vytvořit na doporučení Augusta Rodina sochu Santos-Dumonta? Ostatně o létání se zajímal i slovenský astronom, politik a generál Milan Rastislav Štefánik, na letecké přehlídce v Brescii potkáme dokonce Franze Kafku… Komu z nich se podařilo vzlétnout?

Signor Torrenti, jeden z nejvlivnějších mužů v Lekantě, vžene kvůli staré zášti své město do války s Asmánií. Všichni musí postupně volit, jak se k nadcházejícím krvavým událostem postaví. Drahokam Rudá tanečnice putuje z jedné chladnoucí ruky do druhé, aby nakonec dočasně skončil u Paola Morina, šéfa lekantské kontrarozvědky. Pomůže tajemný kámen Morinovi k vítězství nad obávanou Rhiannou Salvatorou, soupeřkou, proti níž všechny běžné postupy selhávají? Lucie Lukačovičová napsala tři romány: Vládci času, Stanice Armida a Detektivní kancelář Sirius. Její sestra Petra se zaměřuje na povídkovou tvorbu - pozitivní ohlasy čtenářů získala například povídka Trny v očích (antologie Temné časy). Texty Adély Vaňkové se objevily v povídkových sbornících (např. Stíny věcí) a v časopise Pevnost. Petr Urban publikoval kromě povídek též poezii (sbírka Prolínání) a věnuje se divadlu (autorská hra Divadlo pro Slepé). Bára Beránková je autorkou a vypravěčkou RPG.

Alex si myslel, že má válku proti bratrovi vyhranou, ovšem osud tomu chce jinak. Bratři jsou totiž spjati sudbou, která nelítostně váže jejich životy. Alex se snaží zjistit, jak onu sudbu zlomit, zatímco Zek zůstává v ústraní. Nebojuje se, ale ulice města se i tak plní strachem. A jakmile je město napadeno Zekovou družinou, Alex vytuší, že ačkoli se nemůžou s bratrem zabít, Zek plánuje něco velkého. Něco, co nejen město zničí, ale obrátí ho proti sobě samotnému. A jestli Alex včas nezjistí odpovědi na své otázky, i bez jeho smrti si Zek město podrobí do posledního živého člověka. Včetně Alexe…

Publikace mapuje historii protifašistického odboje v letech 1939–1945 v jednotlivých evropských zemích a hodnotí význam, který odbojové hnutí pro dějiny druhé světové války mělo. Nejvýraznější pozornost je přitom věnována protifašistické rezistenci ve střední Evropě, tj. v Polsku, Protektorátu Čechy a Morava, Německu, Rakousku, Maďarsku a na Slovensku. K doplnění celkového pohledu je rovněž popsána činnost odbojových hnutí i v dalších částech Evropy – na okupovaných územích Sovětského svazu a Balkánu, ve Skandinávii, v západní Evropě i ve spojeneckých a satelitních státech nacistického Německa. Cílem je přitom postihnout společné rysy, ale i rozdíly, které provázely existenci ilegálních hnutí v průběhu druhé světové války v jednotlivých evropských regionech.

„Byla bitva, byla, tam u Solferina, teklo tam krve moc, krve po kolena…," zpívalo se u nás před sto padesáti lety. Italská bojiště byla vždy místy, kam generálové z Vídně rádi posílali pluky a prapory z českého království. Válka v roce 1859, v níž se rozhodovalo o sjednocení Itálie, je toho dokladem. Komu co řekne například Magenta? Toto městečko, v němž nesl velkou tíhu bojů rakouský I. armádní sbor z Prahy, znají co do jména alespoň výtvarníci jako odborný termín pro barvu krve. Anebo Melegnano? Toto malé město bránil proti dvěma francouzským armádním sborům jediný pluk, a to z Písku. Ostatně „jedenáctý písecký“ měl v této válce největší ztráty z celé rakouské armády. Bitva u italského Solferina v červnu 1859 byla do rakousko-pruského krveprolití u Hradce Králové v roce 1866 druhou největší po bitvě národů u Lipska (1813). Itálii se poté otevřela cesta ke sjednocení a Prusko pochopilo, že Rakousko je natolik slabé, aby bylo možné otevřít otázku sjednocení Německa vedoucí k Hradci Králové. Na tuto válku mezi francouzsko-piemontskou koalicí na jedné straně a Rakouskem na straně druhé se tehdy vzpomínalo všude, protože „tam u Solferina“ zůstalo nemálo Čechů a Moravanů. A také jejich krev a utrpení se podílely na vzniku Červeného kříže, jehož založení několik málo let poté bylo inspirováno právě obrovskými počty zraněných na obou stranách bojujících armád.

Kočičí sága pokračuje. Pac a Pussy si povolali na pomoc Jednonohýho Peta a také nasadili největší kalibr – barevné stránky a hromadu stripů, které nikdy nevyšly na Facebooku. Zkrátka a dobře, proti optimismu a potírání reality můžete bojovat jenom s depresivními kočičkami, které ví, že jediný smysl vaší existence spočívá v tom, aby měly plnou misku a abyste si koupili tuhle knihu. Druhý svazek sbírky sebraných stripů Pac & Pussy, které se během posledních let staly fenoménem sociálních sítí a nasbíraly desítky tisíc sdílení mezi mnoha tisíci fanoušků fascinovaných svébytným humorem jejich autora.

Definitivní tečku za více než dvěma desetiletími, jež uplynuly od francouzské revoluce a které zásadně změnily tvář Evropy, měl učinit kongres svolaný do Vídně, kam se na podzim roku 1814 sjeli vrcholní politici i korunované hlavy z celé Evropy – nechyběl rakouský císař František I., ruský car Alexandr I., pruský král Friedrich Wilhelm III. či zástupce francouzské strany Talleyrand, který pragmaticky odvrhl Napoleona a nabídl své služby bourbonskému králi Ludvíku XVIII. Vítězové nad „malým Korsičanem“ nyní měli rozhodnout o novém mocenském uspořádání na kontinentu, ale Napoleon se záhy pokusil o návrat na výsluní… Autor na základě pamětí, zpráv diplomatů, deníkových záznamů a dalších materiálů představuje pestrý obraz tehdejšího politického života a umožňuje nahlédnout do zákulisí tohoto do té doby největšího mírového kongresu v dějinách.