Epocha strana 60 z 107

Česká historie – oblíbené téma Miloslava Švandrlíka – je v jeho podání vždy trochu za hranou pojetí, jež známe ze školy. Ani v příběhu knížete Břetislava a sličné Jitky tomu není jinak. Humorista se moc neohlíží na Kosmovo hodnocení politiky přemyslovských vládců a Jitku nám líčí jako nepříliš cudnou řeholnici svinibrodského kláštera. V takové interpretaci se jeví i státnická moudrost jako zajímavá fraška, zinscenovaná pro uklidnění mezinárodní zápletky a po mnoha staletích též pro pobavení publika.

Jedním z největších paradoxů krymské války, kde proti sobě stály pozemní a námořní síly Velké Británie, Francie, Turecka a Sardinského království na straně jedné a carského Ruska na straně druhé, je skutečnost, že tvrzení, že válka je hnacím motorem průmyslu, zde neplatí a že v tomto případě to bylo spíše naopak. Tato válka se odehrávala nejen na Krymském poloostrově, ale zasáhla rovněž Kavkaz, sever Ruska, Baltské moře, a dokonce se válčilo i na Dálném východě. Doprovázely ji legendy v podobě tzv. Dlouhé červené linie či Útoku lehké brigády, ale především statisíce mrtvých vojáků, a skončila tak, že vlastně nebylo jasné, kdo je tu vítěz a kdo poražený. Symbolem poloviny 19. století je průmysl ženoucí se kupředu mílovými kroky, aniž by mu člověk dokázal stačit. Nové zbraně mnohem efektivněji ničily vojáky nepřítele. Parní stroj se usídlil v továrnách, lokomotivách a lodích. Tomu napomáhal i rozvoj telegrafu, fotografie, žurnalistiky, kdy poprvé mohli čtenáři získat ze svých novin reportáže díky osobní účasti novinářů a fotografů přímo na bojišti. To vše byla krymská válka.

Těšínská jablíčka. A ještě kyselá Mohlo by se zdát, že spojovat něco takového s válkami, byť polozapomenutými, se ani trochu nehodí. A přece asi nejlépe vystihují obsah této knížky. Na území Těšínského knížectví si po první světové válce dělaly nárok Československo a Polsko. V lednu 1919 spor vyvrcholil sedmidenní válkou, v níž nejprve československé legie obsadily většinu Těšínska, aby později z rozhodnutí politiků ustoupily na hranici probíhající po řece Olši. Část Těšínska, která připadla Československu, se stala jedním z trvalých problémů československo-polských vztahů. Na konci září 1938 přinutila polská vláda mnichovskou dohodou právě zdeptané a oloupené Československo, aby jí pod hrozbou vojenského útoku Zaolží vydalo. S koncem druhé světové války se spor o Těšínsko rozhořel znovu a také tentokrát to byli českoslovenští vojáci, kteří obsadili v červnu 1945 část Ratibořska. Opět se museli stáhnout a na hranicích stála vojska připravena k útoku. Kdyby nebylo sovětských jednotek, které je od sebe oddělily Nakonec na zásah Stalina musely obě země uzavřít v roce 1947 spojeneckou smlouvu. Těšínsko s pestrým národnostním složením prožilo mezi lety 1918 a 1947 hodně těžké chvíle, pronásledování tu poznali Češi, Poláci, Němci, Šlonzáci i Židé, kteří mnohokrát uvěřili planým slibům probouzejícím plané naděje. A když to zjistili, už jim nepomohlo žádné utěšování, dostali jen další plané sliby a naděje.

Z vyprávění o dramatech druhé světové války jakoby se vytrácel její tragický začátek: Zákeřné přepadení Polska jednotkami wehrmachtu, zoufalý boj pěšáků a jezdců s drtivou přesilou tanků a letadel, ale hlavně dlouho utajovaný fakt, že na východní hranici krvácejícího Polska číhala vojska Rudé armády, aby mu v příhodném okamžiku vrazila dýku překvapivého útoku do zad. Spojenecká Francie a Velká Británie nečinně přihlížely. Byl to podivný začátek války. Jeho příčiny však sahají daleko zpět až do roku 1918, kdy bylo Polsko po porážce centrálních mocností v první. světové válce obnoveno jako jednolitý nezávislý stát. Do vínku mu byla bohužel dána nevraživost západního i východního souseda. Polsko bylo v září 1939 spojenými silami obou totalitních velmocí sraženo do prachu válečné porážky a počtvrté ve svých dějinách podrobeno likvidační parcelaci.

František Krejčí byl do války odveden v únoru 1915, během Burusilovovy ofenzivy ho v červnu 1916 zatkli na východní frontě a v listopadu 1917 vstoupil do čs. legií, se kterými absolvoval celou sibiřskou anabázi. Po celou dobu si vedl deník, v němž zachytil atmosféru a boje v rakousko-uherské armádě v Rusku a Itálii, zajetí kozáky, práci na velkostatku v okolí Oděsy, vstup do legií, ústup z Ukrajiny po bolševické revoluci a brestlitevském míru, boje a život na Transsibiřské magistrále, smrt bratra Josefa a cestu s 18. lodním transportem do svobodné vlasti. V textu neskrývá kritický postoj k vedení armády v závěru působení v Rusku a k chování důstojníků během plavby domů. František Krejčí byl také talentovaným malířem, text tak doprovází několik desítek maleb zachycujících život na frontě, hroby kamarádů, ruskou přírodu i prosté lidi, se kterými se během své dlouhé pouště setkal.

Poté, co si hrabě Bourqueney, francouzský diplomat a politik, pečlivě prostudoval mírovou smlouvu uzavřenou a podepsanou 30. března 1856, prohlásil: „Když se člověk obeznámí s tímto dokumentem, nemůže nijak porozumět, kdo je tu vlastně vítěz a kdo poražený.“ I tak by se dala charakterizovat Krymská válka, válečný konflikt zasahující kromě poloostrova téhož také Kavkaz, sever Ruska, Baltské moře či Dálný východ. Konflikt, na jehož konci sice zůstaly legendy v podobě „Dlouhé červené linie“ či „Útoku lehké brigády“, ale především statisíce mrtvých vojáků. Tragédií zůstává, že povětšinou nezemřeli „slavnou“ smrtí na bojištích, ale umrzli ve svých stanech či umírali na zhoubné nemoci daleko bojiště. Celým tím neskutečným zmatkem rodící se nové válečné strategie se prolíná častá nekompetentnost nejen velících důstojníků, ale také politiků dostatečně vzdálených od míst bojů.

Michael Lindner neprožívá zrovna svoje nejlepší období. Od chvíle, kdy otevřel kletbou chráněný hrob slovenského velmože, aby se zmocnil bájného pokladu, vězí až po uši v problémech. V patách má nejen naštvané čaroděje, oživlé mrtvé a nájemné zabijáky z řad démonů, ale také antimagickou sekci, které už s jeho kousky došla trpělivost. Když Lindner získá, víceméně omylem, meč zvaný Hitokiri, vypadá to, že konečně našel klíč k řešení všech svých problémů. Čepel této zbraně vykoval legendární Muramasa Sengo speciálně pro boj s netvory a bytostmi, které považují lidi za vítané zpestření jídelníčku. Jenže k ovládnutí Hitokiri jsou potřeba zkušenosti a čas. Michaelovi se však nedostává ani jednoho…

Kniha se zaměřuje především na málo připomínanou skutečnost, která dnes již zaniká pod nánosem času i utvářením poněkud zjednodušeného obrazu legií - že totiž československé dobrovolnické vojsko v Rusku bylo složeno z obyčejných mužů. Autor nabízí neotřelý pohled na jinak známou problematiku vykreslením jejího plastičtějšího obrazu v protikladu k poměrně plochému výkladu ryze faktografických publikací. Záměrem je ukázat čtenáři také jinou stránku tohoto válečného konfliktu, než může vnímat optikou převážné většiny u nás dosud vydaných prací o válce. Tato práce se proto prioritně zabývá každodenností českých a slovenských dobrovolců (jak si tehdy sami říkali) na Rusi v období od léta 1914 do předjaří 1918. Čtenář se tak může například dozvědět, jak žili (a přežili) v ruských zajateckých táborech a co vše je mohlo motivovat ke vstupu do legií. Ke sledovaným otázkám patří také jejich ubytování, strava, formy trávení volného času či kontakty s místním obyvatelstvem. Ve frontové každodennosti nechybí vedle samotného boje ani vnímání smrti, zranění a nemoci, stejně jako zimy, hladu, vlivu cizího prostředí a mnoha jiných stresujících faktorů, které lze označit za traumata války. Tato svědectví a často až fascinující příběhy jsou v textu spojeny se jmény a osudy konkrétních legionářů. Autor ve své práci využil rozsáhlé škály pramenů, k nimž kromě moderních domácích a zahraničních odborných studií patřilo rovněž velké množství dnes již zapomenutých titulů prvorepublikové legionářské literatury, vzpomínky, deníky, beletrie či divadelní hry. Text je bohatě doplněn i dosud neznámými obrazovými přílohami. Na předkládanou publikaci bude úzce navazovat druhý svazek, pokrývající neméně poutavá léta 1918–1920.

Mesopotamis, město gigantických rozměrů poháněné párou. Město, kde tisíce chrámů chrlí do ovzduší saze a potrubním systémem sviští kryptexové depeše. Město orlojů, po jehož obvodu se jako rafičky hodin otáčejí prstence lokomočních okruhů. Město zbudované na konci digitálního věku, kdy se hrstka přeživších uchýlila do kolébky civilizace – mezi řeky Eufrat a Tigris. Město, jehož představitelé nemilosrdně dohlížejí na to, aby se megalopole znovu nevystavila ničivým hrozbám pokroku: Všemi prostředky udržují civilizaci ve stadiu před objevem elektrického proudu. Pětatřicetiletý hodinář Noam Baars si v chudém pouštním distriktu přivydělává výrobou telegrafických zařízení a jejich prodejem na černém trhu. Při útěku před všudypřítomnými hlídači se připojí k odbojové skupině vedené ženou jménem Sariah Davi. Začíná zběsilá, stovky mil dlouhá dobrodružná cesta napříč městem, jeho minulostí i budoucností. Cesta, která nevyhnutelně směřuje k Babylónu a k nebezpečí, jaké této jediné civilizaci hrozí… Nebo snad není jediná? Postapokalyptický román

Barvité líčení série dramatických námořních střetnutí britské a francouzské flotily v prvním období Francouzské revoluce. Doba počátečního chaosu, převratných změn v organizaci námořnictva, úvodních malých i větších střetnutí, rytířských soubojů na vlnách i mnoha jiných událostí přinášejících velícím admirálům doslova noční můry vyvrcholila na jaře 1794 několikadenní námořní bitvou. A ve hře bylo hodně – konvoj 116 lodí plných zásob plující ze Spojených států do Francie zmítané revolučním kvasem, a hlavně - nedostatkem téměř všeho. O tučnou kořist proplouvající jim takřka pod nosem měli však eminentní zájem také Britové…

Publikace poutavě a uceleně představuje jednu z nejtemnějších kapitol moderních světových dějin: likvidaci osmanských Arménů – aghet – mladotureckou diktaturou. Autor systematicky a na základě důkladného studia pramenů rozebírá příčiny aghetu (mj. přítomnost diktatury jedné politické strany, nastupující geopolitický řád národních států a světovou válku rozdmýchávající násilí v bezpříkladném rozsahu), jeho průběh i následky. Skrze dobové dokumenty a výpovědi přeživších i svědků z řad cizinců (misionářů, velvyslanců, představitelů zahraničních institucí…) umožňuje čtenáři lépe se vcítit do událostí, jež v roce 1915 vyvrcholily genocidou Arménů. Autor neopomíjí ani tak složité a zároveň citlivé téma, jakým je vztah politiky a paměti při pokusech uznat genocidu nebo ji naopak popřít. V neposlední řadě kniha představuje také české reflexe arménských událostí v soudobém tisku a v díle humanisty a cestovatele Karla Hansy.

František Krejčí byl do války odveden v únoru 1915, během Burusilovovy ofenzivy ho v červnu 1916 zatkli na východní frontě a v listopadu 1917 vstoupil do čs. legií, se kterými absolvoval celou sibiřskou anabázi. Po celou dobu si vedl deník, v němž zachytil atmosféru a boje v rakousko-uherské armádě v Rusku a Itálii, zajetí kozáky, práci na velkostatku v okolí Oděsy, vstup do legií, ústup z Ukrajiny po bolševické revoluci a brestlitevském míru, boje a život na Transsibiřské magistrále, smrt bratra Josefa a cestu s 18. lodním transportem do svobodné vlasti. V textu neskrývá kritický postoj k vedení armády v závěru působení v Rusku a k chování důstojníků během plavby domů. František Krejčí byl také talentovaným malířem, text tak doprovází několik desítek maleb zachycujících život na frontě, hroby kamarádů, ruskou přírodu i prosté lidi, se kterými se během své dlouhé poutě setkal.

Publikace přináší čtenářům nástin klíčových událostí československé politiky po konci druhé světové války, které vyvrcholily komunistickým převratem v únoru roku 1948, jehož důsledkem byla čtyřicetiletá vláda jedné strany. Autor analyzuje příčiny rozpadu demokratického systému v Československu a posléze se zaměřuje na detailní rozbor událostí kritických únorových dní. Výklad je hojně doplněn dobovými dokumenty institucionální i osobní povahy, nechybí zprávy informátorů, dopisy a záznamy z rozhovorů klíčových figur politického života, přičemž k těmto materiálům autor nabízí podrobnější komentáře a hodnotí, jakou roli jednotliví aktéři, ať už z řad demokratických stran, či z KSČ, sehráli při nastolení komunistického režimu v Československé republice. Některé dokumenty jsou veřejnosti představeny vůbec poprvé.

Paměti Dvě ofensivy od Bohuslava Hály představují neobyčejně působivé a čtivé dílo, v němž Hála shrnuje své prožitky z vojenské služby v řadách c. a k. pěšího pluku č. 11 na jihozápadní frontě v letech 1916-1917. Bezpochyby jde o jedny z nejpoutavěji napsaných memoárů z pera českého vojáka rakousko-uherské armády z období Velké války.

Paměti Dvě ofensivy od Bohuslava Hály představují neobyčejně působivé a čtivé dílo, v němž Hála shrnuje své prožitky z vojenské služby v řadách c. a k. pěšího pluku č. 11 na jihozápadní frontě v letech 1916-1917. Bezpochyby jde o jedny z nejpoutavěji napsaných memoárů z pera českého vojáka rakousko-uherské armády z období Velké války.

Sexuální magie je sexy. Tedy pokud o ní čtete v ženských časopisech. Když ale narazíte na svého prvního démona, který se vás pokusí zotročit pro své choutky, dojde vám, že místo tantrické masáže potřebujete ostrý meč a bouchačku plnou nábojů. Tomáš Kosek tohle všechno už dávno ví. Je totiž tak trochu jiný detektiv. Místo podvodníků a záletníků řeší démony, magii, zombie, čarodějky, sukuby a děsivé artefakty. A poslední dobou jako by mu práce přibývalo. Kotletův oblíbený hrdina přináší další várku literární swingers party a s ní pořádnou dávku humoru a sexu.