Epocha strana 58 z 89

Mesopotamis, město gigantických rozměrů poháněné párou. Město, kde tisíce chrámů chrlí do ovzduší saze a potrubním systémem sviští kryptexové depeše. Město orlojů, po jehož obvodu se jako rafičky hodin otáčejí prstence lokomočních okruhů. Město zbudované na konci digitálního věku, kdy se hrstka přeživších uchýlila do kolébky civilizace – mezi řeky Eufrat a Tigris. Město, jehož představitelé nemilosrdně dohlížejí na to, aby se megalopole znovu nevystavila ničivým hrozbám pokroku: Všemi prostředky udržují civilizaci ve stadiu před objevem elektrického proudu. Pětatřicetiletý hodinář Noam Baars si v chudém pouštním distriktu přivydělává výrobou telegrafických zařízení a jejich prodejem na černém trhu. Při útěku před všudypřítomnými hlídači se připojí k odbojové skupině vedené ženou jménem Sariah Davi. Začíná zběsilá, stovky mil dlouhá dobrodružná cesta napříč městem, jeho minulostí i budoucností. Cesta, která nevyhnutelně směřuje k Babylónu a k nebezpečí, jaké této jediné civilizaci hrozí… Nebo snad není jediná? Postapokalyptický román

Barvité líčení série dramatických námořních střetnutí britské a francouzské flotily v prvním období Francouzské revoluce. Doba počátečního chaosu, převratných změn v organizaci námořnictva, úvodních malých i větších střetnutí, rytířských soubojů na vlnách i mnoha jiných událostí přinášejících velícím admirálům doslova noční můry vyvrcholila na jaře 1794 několikadenní námořní bitvou. A ve hře bylo hodně – konvoj 116 lodí plných zásob plující ze Spojených států do Francie zmítané revolučním kvasem, a hlavně - nedostatkem téměř všeho. O tučnou kořist proplouvající jim takřka pod nosem měli však eminentní zájem také Britové…

Novou optikou nahlížená jedna z nejslavnějších bitev v Tichomoří za druhé světové války. Nejde o pouhý popis bojových operací, ale také o naznačení tendencí v každodenním životě válčících Američanů, o analýzu dopadu náročných bojových podmínek na psychiku vojáků. Guadalcanal, respektive americké vítězství na Guadalcanalu, znamenal spíše než vítězství strategické výhru psychologickou. Američané zjistili, že se mohou do té doby zdánlivě neporazitelným Japoncům úspěšně postavit, proto tuto komplexní bitvu, která probíhala na zemi, ve vzduchu i na moři, lze skutečně považovat za bod obratu v pacifické válce.

Román ze světa série Spad. Je po válkách, které nikdo nevyhrál. Většinu planety vymazaly výbuchy jaderných bomb a tam, kde lidé přežili, je situace stále horší – šíří se hlad, chaos, otrokářství a postapokalyptické kulty. V sutinách Prahy se dějí strašné věci, ale ti, kdo mají moc, netouží po změně. A už vůbec ne od člověka, který přináší pořádky starých časů. Navíc, když je to žena. S divokým tetováním na tváři a lidmi, kteří pro ni udělají cokoliv. A k tomu se blíží nejhorší zima od doby, kdy začala poslední válka.

Jednu třetinu vesmíru prý nikdy neuvidíme, neboť jeho světlo není schopno k nám doputovat. Ale i ty zbylé dvě třetiny autorovi stačí, aby nás ve svých povídkách pozval na oceán osudů lidí i bohů – či Boha, chceme-li, pokud hledáme příčinu a původ univerza. Nečekejte však teologický spis. Humor je tu všudypřítomný a paradox je jeho prorok. Koneckonců, vyhnáním z ráje to pro člověka teprve začalo.

Druhý díl pamětí Otakara Husáka začíná vyplutím transportu čs. dobrovolců z Archangelska na západ a dvoutýdenní zastávkou v anglickém táboře Flowerdown, kde byli přátelsky přijati. Po příjezdu do Francie na ně čekal obraz válkou vyčerpané země, kterou však svou pílí a morálkou dokázali po počáteční nedůvěře získat na svou stranu. Následuje popis složitého vzniku čs. vojska ve Francii, který byl zakončen slavností přísahou v Darney a krví stvrzen v letních bojích v Alsasku, a zejména u Terronu a Vouzieres v říjnu 1918. V listopadu byl O. Husák jmenován velitelem první mise do republiky, po svém příjezdu do Prahy si jej prezident Masaryk vybral za vedoucího své vojenské kanceláře. Podílel se tak na budování státu a armády, řešení národnostních i sociálních problémů a obraně republiky před rozpínavými sousedy v roce 1919. Autor se tak setkal s řadou významných domácích i zahraničních osobností, o jejichž osudech a rolích při vzniku samostatného Československa se ve svém díle zmiňuje.

Každá civilizace věřila, že jednou přijde její konec – vrátí se bohové a všechno se rozpadne v prach. Tenhle strach zůstává i v dnešním člověku, a možná proto po celém světě patří knihy s tématem apokalypsy a života po ní už desítky let mezi nejúspěšnější. A je jasné, že tahle antologie se mezi ně zařadí, protože v ní najdete přední české autory fantastického žánru, kteří se vydali vstříc invazím mimozemšťanů, zmutovaným virům, zdrcujícím válkám či klimatickým změnám. Jan Kotouč přináší prequel ke své populární sérii o alternativních dějinách českých zemí, Dalibor Vácha vám ukáže, jak by vypadala invaze vojsk Varšavské smlouvy do USA, Petra Lukačovičová vás přenese do občanské války v Praze, Míla Linc vám představí hrůzy morové rány, Petr Stančík nabídne až detektivní historku ze světa, kde se biologická i robotická evoluce údajně ignorují, František Kotleta vás zase přesvědčí, že s invazí mimozemšťanů se dá bojovat jenom pořádnou dávkou humoru, šílenství a… Nechte se překvapit, protože to zdaleka není všechno! Zkrátka a dobře, apokalypsa ještě nikdy nebyla tak barevná jako v téhle antologii! Do antologie přispěli: Martin D. Antonín, Roman Bureš, Oskar Fuchs, Markéta Klobasová, František Kotleta, Jan Kotouč, Míla Linc, Petra Lukačovičová, Julie Nováková, Petr Schink, Kristýna Sněgoňová, Petr Stančík, David Šenk, Dalibor Vácha, Hanina Veselá

V průběhu tří staletí existence vojenské duchovní služby v rakousko-uherské i československé armádě prošlo jejími řadami mnoho desítek českých kněží. Svoji službu vykonávali věrně a poctivě, i když do jejich životů zasáhly všechny dramatické zvraty pohnutých historických událostí. Předkládaná publikace představuje působení vojenské duchovní služby od nejstarších dob do roku 1919 a chce čtenáře seznámit s významnými postavami vojenského kléru a jejich prací v jednotlivých časových periodách. V širší perspektivě se dotýká dalších témat církevních dějin, jakými jsou vztah církve a státu nebo samotné přítomnosti duchovních v armádě. Zvláštní pozornost je věnována rakouskému válečnému námořnictvu, první světová válce, bojům na Slovensku a vůbec poprvé také duchovním v československých zahraničních legiích. Na knihu navazuje druhý svazek představující fungování duchovní služby v československé armádě v letech 1918–1950 a vojenské kněze, kteří se svojí činností nesmazatelně zapsali do jejích dějin. Jsou mezi nimi generálové i prostí kněží, v jejichž řadách nechybí ani oběti nacistické perzekuce nebo poúnorového režimu. Obě části doprovází několik desítek unikátních, doposud nikdy nepublikovaných fotografií.

Tajuplné a málo známé období mezi pádem Ramessovců a příchodem Alexandra Velikého představuje ve staroegyptské historii neuvěřitelné tři čtvrti tisíciletí, tedy jako české dějiny od Přemysla Otakara II. po dnešek. Třetí přechodné období a Pozdní doba se programově vracejí k dědictví slavné minulosti Egypta, a to až do dob stavitelů pyramid. Faraonská vláda sice už většinou nedosahuje někdejšího věhlasu a centra moci se zprvu štěpí i navzájem spolu soupeří, ale návrat k vlastním kořenům přináší jakési shrnutí toho nejlepšího, co kdy Egypt zrodil, a co vyústí v tzv. sajskou renesanci, obdivuhodné vyvrcholení kultury, která je již dlouho okolním světem vnímána jako prastará pokladnice moudrosti a vědění. Vraťme se zpět do časů libyjských, núbijských i perských faraonů, zjemnělých pestrobarevných výjevů na víkách sarkofágů, kočičích božstev, půvabných šperků, zlatých i stříbrných faraonských masek, do doby rafinovaného a nostalgického znovuoživení dávné slávy.

Japonští středověcí válečníci - samurajové - se stali jedním ze symbolů Země vycházejícího slunce. Jejich zobrazení v nesčetných filmech, knihách či komiksech jim propůjčilo téměř mytickou podobu neohrožených bojovníků, jejichž meče rozsévaly smrt na bitevních polích. Realita však byla mnohdy jiná než moderní představivost. I samurajové byli pouze lidmi z masa a kostí. Příběh samurajů proto tyto legendární bojovníky představuje v trochu odlišném světle. Nevyvrací pouze pověsti, jež okolo samurajů vznikly, ale především představuje japonské válečníky v jejich co nejvěrnější podobě. Autor se proto zabývá nejen dějinami samurajů, jejich válečným uměním či zbraněmi, ale i jejich soukromým životem, každodenností, náboženskými představami a duchovním světem. Současně čtenáři přináší barvitý obraz světa, v němž samurajové žili, bojovali a umírali. Světa, který tolik fascinuje generace čtenářů a fanoušků po celém světě.

Obludné vraždy diktované zvráceným pojetím sexuální touhy, deviantní uvažování pachatelů… Třetí svazek ojedinělého a mimořádně rozsáhlého díla mapuje historii tuzemské vraždy v letech 1993 až 1999. A stejně jako první díl série, také druhý se dočkal velmi častého pětihvězdičkového maxima čtenářů-hodnotitelů i nadšených vzkazů: „Musím číst. Pořád! Čtu dokonce i při čištění zubů. Manžel si ťuká rukou na čelo, jestli jsem se nezbláznila. Ale já tu knihu nedokážu odložit!“ „Skvělá kniha. Absolutně na dřeň. Autor je mistr v daném žánru… Každopádně budu třetí díl netrpělivě vyhlížet.“ „První dva svazky jsou výjimečným dílem. Jestli máte rádi detektivky, tak tohle je skutečné krimi ze života.“ A kam nás Panoptikum tentokrát zavede? Tak třeba k patricijské hrobce olšanského hřbitova. Na prázdninově opuštěné školní hřiště. Projdeme se po střeše severomoravského věžáku… Zaposloucháme se do ozvěny pachatelových kroků, ustrneme nad posledním výkřikem oběti… Seznámíme se s uvažováním kriminalistů na místě činu, s poznatky soudních lékařů, se zkušenostmi expertů zkoumajících vražednou mysl. Dveře třetí ponuré panoptikální chodby se otevírají s přízračným skřípotem… Odvážíte se vstoupit?

Ivana Prokopová (*1960) je povoláním aranžérka, v současnosti podniká v oblasti facility managementu. Volný čas věnuje úpravě vlastní zahrady, malování a v poslední době digitální fotografii, kde využívá nové možnosti ke ztvárnění fantazie. Básničky píše nejen z lásky k psaní všeobecně, ale především z lásky k dětem, rodině a lidem, kteří ji obklopují. Největší inspirací je pro ni sama příroda, kterou považuje za součást svého života. Říká o básničkách: Básnička je dobrá, když máš chuť si ji přečíst znovu, třeba i víckrát, ne proto, že jí nerozumíš, ale proto, že její slova jsou příjemná tvé mysli a tvému srdci. Vzbuzuje emoce a dokáže tě přinutit přemýšlet o věcech, které nejsou tak docela běžnou součástí každodenního života, ale které máš skryté uvnitř sebe a které čekají, až se je pokusí vyjádřit někdo jiný třeba v básni. Slunce na sněhu je pokračování básnické sbírky Poskládaná slova (2009) a je určena i těm, kteří básničky obvykle nečtou. Básničky jsou jednou z možností, jak si odpočinout, když vypneme mozek a počítač.

Publicista Václav Ryneš při příležitosti sto let od výročí Československa a třiceti let od demokratické státnosti předkládá české veřejnosti publikaci Národ a stát v českých dějinách, která obsahuje dvě politologické studie Kontinuita českých dějin a Když křižovali český národ. Kontinuita českých dějin představuje studii zaměřenou na vývoj českých dějin v evropském kontextu. V textu se promítají různé dějinné souvislosti, politické a společenské, které propojují vznik kontinuity a integrity českého národa. Studie Když křižovali český národ představuje určitý pohled na dobu první, druhé a třetí Československé republiky. Autor upozorňuje na krizové okamžiky od demokracie přes hnědou totalitu až k rudé a vzniku socialismu. Obě studie představují široký politický úhel pohledu na českou národní a československou státnost.

V zámku plném spisovatelů se skutečně udála neobyčejná věc: jednou zde přespala autorka sociálních románů Marie Majerová a ze spánku ji vyrušily prskající a syčící ohnivé koule, poskakující po pelesti historické postele. Incident musel být vyšetřen – a náležitě ututlán, neboť jeho charakter neodpovídal platným idejím marx-leninismu. I když ve stejnou dobu probíhal rozsáhlý výzkum telepatie a různých psychotronických metod, nebylo možné, aby socialistická spisovatelka, jejíž prostopášnosti mládí již byly zapomenuty, byla spojována s tak fantastickou událostí. Miloslav Švandrlík se tématu chopil s fantazií, která čtenáře nenechá, aby knihu odložil nedočtenou.

Bitva u Zborova je nejvýznamnějším vystoupením čs. legionářů v 1. světové válce. Tato výpravná publikace přináší veškeré dostupné informace, rozdělené do tří částí. První část tvoří popis situace v Rusku v roce 1917, popis rozvoje čs. jednotek a samotné bitvy u Zborova a následného ústupu od Tarnopole z pohledu současných autorů. Druhá část přináší informace o udržování zborovské tradice a o přípravách a průběhu velkolepých oslav stoletého výročí této význačné události, jejichž vrcholem bylo odhalení zrekonstruované Bratrské mohyly – společného hrobu padlých legionářů na Ukrajině. Třetí část pak přináší bitvu ve vzpomínkách přímých účastníků a její rozbor z období první republiky a rovněž je doplněná o medailonky velitelů čs. brigády a o rekonstrukce podoby zapojených vojáků. Vše doplňuje přes 350 dobových fotografií a dokumentů a více jak 250 snímků z oslav.

Soudní proces s Miladou Horákovou a spol. patřil k závažným událostem v dějinách Československa a představoval zlomový bod v historii politických procesů, jehož výsledkem byly čtyři justiční vraždy, na nichž se podílely komunistická strana, bezpečnost, justice i tehdejší hromadné sdělovací prostředky, jejichž úkolem bylo vylíčit obžalované jako zločince nejhoršího zrna. Příčiny, okolnosti a průběh vykonstruovaného procesu jsou představeny na základě archivních materiálů, přičemž některé z nich dosud nebyly publikovány. Pozornost je věnována především na dokumenty ilustrující mechanismus „výroby“ procesu v justici a na to, jak mimořádný význam a péči mu přisuzovalo komunistické vedení a klíčové složky bezpečnostního aparátu. Cenným materiálem jsou též výpovědi spoluvězeňkyně Dr. Horákové, Věry Hložkové, kterou k ní do cely nasadila Státní bezpečnost. Zmíněné dokumenty umožňují alespoň částečně nahlédnout do myšlenkového světa Milady Horákové a vykreslují snahu nového režimu zbavit se oponentů nikoliv jen jako justiční a politický zločin, nýbrž také jako osobní tragédii těch, kteří uvízli v soukolí vykonstruovaného procesu.