Epocha strana 59 z 107

Pod nánosem času i utvářením poněkud zjednodušeného obrazu legií dnes zaniká jedna podstatná skutečnost: že totiž československé dobrovolnické vojsko v Rusku bylo složeno z obyčejných mužů. Autor nabízí plastičtější obraz než jen obvyklý faktografický výklad - zabývá se především každodenností legionářů v období od léta 1914 do předjaří 1918. Čtenář se tak dozví, jak žili (a přežili) v ruských zajateckých táborech a co vše je mohlo motivovat ke vstupu do legií. Detailně se seznámí s jejich ubytováním, stravou, způsoby trávení volného času či složitými kontakty s místním obyvatelstvem. Ve frontové každodennosti nechybí vedle samotného boje ani vnímání smrti, zranění a nemoci, stejně jako řady jiných stresujících faktorů. Tato svědectví a někdy až fascinující příběhy jsou spojeny se jmény a osudy konkrétních legionářů. Na knihu navazuje druhý díl - Ostrovy v bouři, pokrývající léta 1918-1920.

Tajuplné a málo známé období mezi pádem Ramessovců a příchodem Alexandra Velikého představuje ve staroegyptské historii neuvěřitelné tři čtvrti tisíciletí, tedy jako české dějiny od Přemysla Otakara II. po dnešek. Třetí přechodné období a Pozdní doba se programově vracejí k dědictví slavné minulosti Egypta, a to až do dob stavitelů pyramid. Faraonská vláda sice už většinou nedosahuje někdejšího věhlasu a centra moci se zprvu štěpí i navzájem spolu soupeří, ale návrat k vlastním kořenům přináší jakési shrnutí toho nejlepšího, co kdy Egypt zrodil, a co vyústí v tzv. sajskou renesanci, obdivuhodné vyvrcholení kultury, která je již dlouho okolním světem vnímána jako prastará pokladnice moudrosti a vědění. Vraťme se zpět do časů libyjských, núbijských i perských faraonů, zjemnělých pestrobarevných výjevů na víkách sarkofágů, kočičích božstev, půvabných šperků, zlatých i stříbrných faraonských masek, do doby rafinovaného a nostalgického znovuoživení dávné slávy.

V zámku plném spisovatelů se skutečně udála neobyčejná věc: jednou zde přespala autorka sociálních románů Marie Majerová a ze spánku ji vyrušily prskající a syčící ohnivé koule, poskakující po pelesti historické postele. Incident musel být vyšetřen – a náležitě ututlán, neboť jeho charakter neodpovídal platným idejím marx-leninismu. I když ve stejnou dobu probíhal rozsáhlý výzkum telepatie a různých psychotronických metod, nebylo možné, aby socialistická spisovatelka, jejíž prostopášnosti mládí již byly zapomenuty, byla spojována s tak fantastickou událostí. Miloslav Švandrlík se tématu chopil s fantazií, která čtenáře nenechá, aby knihu odložil nedočtenou.

Japonští středověcí válečníci - samurajové - se stali jedním ze symbolů Země vycházejícího slunce. Jejich zobrazení v nesčetných filmech, knihách či komiksech jim propůjčilo téměř mytickou podobu neohrožených bojovníků, jejichž meče rozsévaly smrt na bitevních polích. Realita však byla mnohdy jiná než moderní představivost. I samurajové byli pouze lidmi z masa a kostí. Příběh samurajů proto tyto legendární bojovníky představuje v trochu odlišném světle. Nevyvrací pouze pověsti, jež okolo samurajů vznikly, ale především představuje japonské válečníky v jejich co nejvěrnější podobě. Autor se proto zabývá nejen dějinami samurajů, jejich válečným uměním či zbraněmi, ale i jejich soukromým životem, každodenností, náboženskými představami a duchovním světem. Současně čtenáři přináší barvitý obraz světa, v němž samurajové žili, bojovali a umírali. Světa, který tolik fascinuje generace čtenářů a fanoušků po celém světě.

Rusalky, žínky, meluzíny, říkejte jim, jak chcete, protože co si budeme vykládat, většinou se stejně živí jako šlapky. Stačí zaplatit a víla se vám promění, v koho si přejete. Má to ale malý háček platí se krví. Pro dohled nad vílami je tu speciální policejní oddělení a lidé v něm vědí, že když děláte s kur... pardon vílama, vždycky se něco podělá. A Dominiku Stolbenkovi se teď život podělal víc, než by si kdy dokázal představit. Navíc se v řece objevila mrtvá víla a její smrt má vyšetřit právě on. Vítejte ve špinavém světě vílích bordelů, krve, staré magie a tajemství, která se nezastavitelně derou na povrch.

Fanoušci si mohli vlastně už od poločasu vychutnávat titul mistra ligy, protože všem bylo jasné, že to prostě jinak dopadnout nemůže. I jindy zdrženlivý hlasatel Mirek Štembera asi deset minut před koncem utkání pronesl do éteru památnou větu začínající slovy: „Klokani, povstaňte…“ Dále si to v nastalé euforii nepamatuji doslova, ale bylo to silně emotivní, na tribuně za mnou všichni stáli, objímali se a jásali. Děti, ženy a slabší povahy plakaly a o srdeční slabosti asi nebyla nouze. Po skončení zápasu se hrací plocha během pár minut zaplnila fanoušky a hráči. Zdeněk Svoboda a další létali nad hlavami jásajícího davu… Přediva zlaté pavučiny, směřující k tomuto unikátnímu okamžiku v historii pražských Bohemians – k titulu mistra fotbalové ligy – popisuje pohledem ze zákulisí Jan Jandera, tehdejší dobrovolný funkcionář klubu.

První světová válka přinesla natolik masivní počty zajatců válečných i civilních (odhady hovoří o 7 až 10 milionech), že významně změnila dosavadní pojetí pojmu zajetí. To totiž bylo dlouho v historii světových válečných konfliktů věcí sice obvyklou, ale podružnou. Kniha, čerpající z tisíců stran dochovaných archiválií, mapuje život zajatých Čechů i Slováků v Rusku a unikátní jev, kterým bylo vytváření zajateckých organizací. Ty se totiž postupně staly jediným zdrojem doplňování dobrovolníků pro rostoucí československé vojsko v Rusku. Kniha představuje vývoj institucionálního řešení otázky zajatých Čechů v Rusku, ale přináší také řadu příběhů z konkrétních zajateckých táborů.

Fanoušci si mohli vlastně už od poločasu vychutnávat titul mistra ligy, protože všem bylo jasné, že to prostě jinak dopadnout nemůže. I jindy zdrženlivý hlasatel Mirek Štembera asi deset minut před koncem utkání pronesl do éteru památnou větu začínající slovy: „Klokani, povstaňte…“ Dále si to v nastalé euforii nepamatuji doslova, ale bylo to silně emotivní, na tribuně za mnou všichni stáli, objímali se a jásali. Děti, ženy a slabší povahy plakaly a o srdeční slabosti asi nebyla nouze. Po skončení zápasu se hrací plocha během pár minut zaplnila fanoušky a hráči. Zdeněk Svoboda a další létali nad hlavami jásajícího davu… Přediva zlaté pavučiny, směřující k tomuto unikátnímu okamžiku v historii pražských Bohemians – k titulu mistra fotbalové ligy – popisuje pohledem ze zákulisí Jan Jandera, tehdejší dobrovolný funkcionář klubu.

Autor vydal v Nakladatelství Epocha dvě knihy, v jejichž titulech bylo slovo pohraničí: Boj o pohraničí a My, hoši z pohraničí. Projevilo se tak nejen autorovo tu menší, tu větší zakotvení v místech při česko-německé hranici, ale hlavně jeho zájem o lidi, události a souvztažnosti, jež jsou (nebo byly) pohraničí vlastní, charakterizovaly je a zase jím zpětně byly ovlivňovány. Kniha Vraždy v pohraničí navazuje na obě předchozí nikoli tematicky, ale právě svou prostorovou determinací. Vybrané kriminální případy pocházejí z dvacátých až padesátých let minulého století. Některé z nich by se mohly odehrát i kdekoli jinde, za jinými však byla právě ona česko-německá hranice, ta neviditelná, ale reálná čára krajinou a s ní spojené území. Čtenář jistě ocení dokumentární fotografie dobové i současné, doplňující a ilustrující text.

Každá civilizace věřila, že jednou přijde její konec - vrátí se bohové a všechno se rozpadne v prach. Tenhle strach zůstává i v dnešním člověku, a možná proto po celém světě patří knihy s tématem apokalypsy a života po ní už desítky let mezi nejúspěšnější. A je jasné, že tahle antologie se mezi ně zařadí, protože v ní najdete přední české autory fantastického žánru, kteří se vydali vstříc invazím mimozemšťanů, zmutovaným virům, zdrcujícím válkám či klimatickým změnám. Jan Kotouč přináší prequel ke své populární sérii o alternativních dějinách českých zemí, Dalibor Vácha vám ukáže, jak by vypadala invaze vojsk Varšavské smlouvy do USA, Petra Lukačovičová vás přenese do občanské války v Praze, Míla Linc vám představí hrůzy morové rány, Petr Stančík nabídne až detektivní historku ze světa, kde se biologická i robotická evoluce údajně ignorují, František Kotleta vás zase přesvědčí, že s invazí mimozemšťanů se dá bojovat jenom pořádnou dávkou humoru, šílenství a… Nechte se překvapit, protože to zdaleka není všechno! Zkrátka a dobře, apokalypsa ještě nikdy nebyla tak barevná jako v téhle antologii! Do antologie přispěli: Martin D. Antonín, Roman Bureš, Oskar Fuchs, Markéta Klobasová, František Kotleta, Jan Kotouč, Míla Linc, Petra Lukačovičová, Julie Nováková, Petr Schink, Kristýna Sněgoňová, Petr Stančík, David Šenk, Dalibor Vácha, Hanina Veselá

Novou optikou nahlížená jedna z nejslavnějších bitev v Tichomoří za druhé světové války. Nejde o pouhý popis bojových operací, ale také o naznačení tendencí v každodenním životě válčících Američanů, o analýzu dopadu náročných bojových podmínek na psychiku vojáků. Guadalcanal, respektive americké vítězství na Guadalcanalu, znamenal spíše než vítězství strategické výhru psychologickou. Američané zjistili, že se mohou do té doby zdánlivě neporazitelným Japoncům úspěšně postavit, proto tuto komplexní bitvu, která probíhala na zemi, ve vzduchu i na moři, lze skutečně považovat za bod obratu v pacifické válce.

Konec světa předpovězený mayským kalendářem nenastal. Země se dál otáčí kolem své hvězdy a lety do vesmíru jsou stále extrémně nákladné a technologicky náročné. V časech, kdy se rakety s potížemi dostanou tak akorát na oběžnou dráhu, nabídne jistá entita lidstvu mezihvězdnou loď. Řídicí systém lodi, autonomní software ženského pohlaví, svéhlavý a velice lidský, si ze všech možných kandidátů na pilota zvolí jednoho poněkud… No, na první dobrou byste si ho nevybrali. Společně nabídnou své služby planetě Zemi. Chaos z toho vyplývající se dal čekat. To, co ve vesmíru objevili, však rozhodně ne…

Těšínská jablíčka. A ještě kyselá… Mohlo by se zdát, že spojovat něco takového s válkami, byť polozapomenutými, se ani trochu nehodí. A přece asi nejlépe vystihují obsah této knížky. Na území Těšínského knížectví si po první světové válce dělaly nárok Československo a Polsko. V lednu 1919 spor vyvrcholil sedmidenní válkou, v níž nejprve československé legie obsadily většinu Těšínska, aby později z rozhodnutí politiků ustoupily na hranici probíhající po řece Olši. Část Těšínska, která připadla Československu, se stala jedním z trvalých problémů československo-polských vztahů. Na konci září 1938 přinutila polská vláda mnichovskou dohodou právě zdeptané a oloupené Československo, aby jí pod hrozbou vojenského útoku Zaolží vydalo. S koncem druhé světové války se spor o Těšínsko rozhořel znovu a také tentokrát to byli českoslovenští vojáci, kteří obsadili v červnu 1945 část Ratibořska. Opět se museli stáhnout a na hranicích stála vojska připravena k útoku. Kdyby nebylo sovětských jednotek, které je od sebe oddělily… Nakonec na zásah Stalina musely obě země uzavřít v roce 1947 spojeneckou smlouvu. Těšínsko s pestrým národnostním složením prožilo mezi lety 1918 a 1947 hodně těžké chvíle, pronásledování tu poznali Češi, Poláci, Němci, Šlonzáci i Židé, kteří mnohokrát uvěřili planým slibům probouzejícím plané naděje. A když to zjistili, už jim nepomohlo žádné utěšování, dostali jen další plané sliby a naděje.

Reprezentativní výbor těch nejlepších povídek z pera legendy české literární sci-fi scény, z nichž některé daly vzniknout pozdějším kultovním románům. Kniha přináší zábavné a přitažlivé příběhy plné humoru a akce, příběhy lehké a úsměvné i dystopické až mrazivé. Ve sborníku na vás čekají takové lahůdky jako například Házím Ti laso, kamaráde, Její Veličenstvo, Prohibitor, Mrtvý v parovodu, Maxwellovo stříbrné kladívko, Nos to závaží a řada dalších.

Málokdo tušil, jak dramaticky se Československo změní, když v roce 1927 v prezidentských volbách zvítězil Bohumil Němec, Rudolf Beran se stal ministerským předsedou a izolacionisté převzali v zemi vládu. Poznejte zevnitř to, co je dnes označováno za nejrozsáhlejší sociální experiment, a seznamte se s osudy lidí, kteří pocítili dopady Krumlovského programu na vlastní kůži. Příběhy druhorepublikového kultovního autora Karla Drexlera pro vás rekonstruovali Mgr. David Šenk, RNDr. Pavel Obluk a PhDr. Dalibor Vácha, Ph.D.

Bitva o Stalingrad byla nejvýznamnějším a rozhodujícím střetnutím německých a sovětských vojsk na východní frontě. Byla nejen obrovskou opotřebovávací bitvou, ale také psychologickým střetnutím dvou maximálně koncentrovaných vůlí. Šlo o mnohem víc než o jedno město. Vojáci, kteří se do sebe zuřivě zakousli v hromadách sutin z domů, v nichž ještě nedávno žili lidé, na donekonečna rozrývaných svazích Mamajovy mohyly, v odpadních kanálech, den ode dne chápali víc a víc, co je v sázce. V nepřetržitých srážkách stovek malých úderných skupin narůstala do absolutní hodnoty fyzická i psychická odolnost, iniciativa, odpovědnost a vynalézavost i toho posledního pěšáka. Osud města visel na vlásku. Obránci drželi místy už jen uzoučký proužek břehu, z kterého mohli být smeteni jediným úderem. Do krajnosti vyčerpaní vojáci, trosky původních jednotek, však dál vedli svou svatou válku. Linie bojů byla tisíckrát zalomená čára bez ustání měnící podobu. Nebyly tu dvě fronty a mezi nimi země nikoho - jen trojrozměrný labyrint, ve kterém se úderné skupiny vzájemně napadaly zepředu i zezadu, zprava i zleva, shora i zdola