Epocha strana 74 z 107

Jaká tajemna se skrývají v desítkách jezer a studánek, ve vrcholcích a hlubokých hvozdech Brd a jejich podhůří? Nejen o nich vypráví tato kniha. Zabývá se především novodobými záhadami brdských lesů. Prvorepublikoví vojáci z nich učinili střelnice, stavěli zde obranný pás Prahy, wehrmacht odtud střežil nebe nad Evropou. Skončili zde svou životní pouť vlasovci i esesáci. Po válce zde byly v bunkrech, kam neměli přístup ani českoslovenští nejvyšší představitelé a generalita naší armády, za mnohatunovými ocelovými vraty a pod několik metrů tlustými stěnami z betonu ukryty prostředky, které mohly celou Evropu změnit v novou Hirošimu. Kde se skrývaly tyto bunkry, co se v nich konkrétně nacházelo, co dělali ti, kteří v nich žili? A proč měl být právě zde umístěn také americký radar? To jsou otázky, na které autor hledal odpovědi na brdských stezkách a ve vojenském pásmu, v dokumentech i výpovědích očitých svědků. Kniha je prvním souhrnným svědectvím o místech a skutečnostech, o nichž jsme ani nevěděli, že je neznáme; výpovědí o minulosti, bez nichž těžko pochopíme současnost.

Policie je jedna z mnoha organizací, kterým se tým Felixe Jonáše zásadně vyhýbá, ale co jsou zásady v porovnání s tučným honorářem? Policista zavražděný kolegou, jemuž najednou přeskočilo, je však jen špičkou ledovce, pod kterým spí něco prastarého, co skrze své sny brnká na struny potlačovaného vzteku. Do Prahy přijel nevítaný host, a až se konečně probudí, bude se chtít bavit. A spíše než na schovávanou si bude chtít zahrát na genocidu.

Patrick Kenzie a Angela Gennarová, soukromí detektivové se specializací na hledání zmizelých osob, vystupují kromě Doteku temnoty ještě v dalších pěti samostatných knihách. Jejich příběhy se odehrávají v Bostonu a oba vyšetřovatelé mají více přátel na odvrácené straně zákona než na té správné – v čele s psychopatem se zálibou ve výbušninách Bubbou Rogowskim. Je to temný svět, ale hrdinové v něm umějí chodit. V každém z těchto šesti románů Lehane proniká hlouběji do podstaty zla: od zkorumpovaných politiků, pedofilů, sériových vrahů, otců tyranů, černošských gangů až po vůdce sekt a psychopaty. Zároveň se v nich naplno projevuje autorův svébytný styl, ve kterém se drsná škola spojuje s osobní existencionální výpovědí. Dennis Lehane se noří do prostředí městských gangů, rasových bojů, politiky a ušmudlaných lidských osudů – aniž by se v těchto motivech utopil a přestal psát strhující thrillery. Nejnovějším klientem Patricka Kenzieho a Angely Gennarové je prominentní bostonský psychiatr, který je na útěku před pomstychtivými bostonskými Iry. Oba soukromí vyšetřovatelé mají ale s chladnokrevnou odvetou zkušenosti. Vyrostli v drsných ulicích dělnického Dorchesteru, a tak velmi dobře znají temnotu ukrytou v srdcích nešťastných lidí. Nyní se však chystá udeřit zlo, na něž nejsou připraveni ani oni, vynořují se tajemství pohřbená v minulosti a spouštějí řetězec brutálních vražd, který zanechá skvrnu na všem – včetně pravdy. Přeložila Petra Andělová.

V obklíčení se ppor. Trojánek sám zastřelil. Navíc do těchto míst přenesla svoji palbu italská dělostřelecká baterie, čímž omylem usmrtila dva nebo tři legionáře. Pak se skupiny rakouských úderníků přiblížily předpolím ke skaliskám Doss Alta a Sasso Sega, z jejichž podzemních galerií, osazených kulometnými stanovišti, byla na přicházejícího nepřítele zahájena nesoustředěná, spíše nahodilá palba. Po celou dobu boje se tu nenacházel žádný italský velitel praporu. V kritické situaci se ujal velení por. Fabian z hlavní kaverny na Sasso Sega a zorganizoval účinnou obranu…"Boj o alpskou kótu Doss Alto, při němž tři legionářské roty odrazily v září 1918 výpad rakousko-uherského úderného polopraporu, se v meziválečném Československu stal legendou. Autor ve svém zasvěceném pohledu na čs. legie v Itálii nabízí fakty doložený a zároveň poutavý obraz nejen této válečné epizody, v němž se pokusil oddělit realitu od pozdějšího mýtu.

Finále trilogie o čarodějce Moire. Čas a poznání přináší všem vykoupení, ale také bolest a desiluzi. Má ve světě intriky a násilí obyčejná lidskost ještě místo? Kolébku tentokrát houpou zkrvavené ruce:Moire se v doprovodu rozhádané smečky přátel přichází do Ostwegenu, aby znovu vrátila Bratrstvo na výsluní. Je však ve velmi choulostivé situaci – svou loajalitu musí dělit mezi Layelu a Bratrstvo. Rabe je zmrzačený, Viero ve vězení a nepřátelé zvolí spíše jed v poháru než otevřený boj. Rány utržené ve špinavé posenské válce se hojí jen pomalu a na svět se chystá dítě.

Představte si vesmír, ve kterém je snadné cestovat mezi hvězdami. A nejen pro nás: seznamte se s mimozemšťany s fenomenální pamětí, s tvory schopnými ovládat předivo časoprostoru i s těmi, kteří před staletími přišli zničit Zemi a opět se vracejí. Zůstanou lidé v tomto vesmíru stejní jako dnes? Jak se vypořádají se ztrátou bližních na cizích světech, jaké budou důsledky genetických modifikací a jak zvládnou nové telepatické schopnosti? Překročte práh a vrhněte se do náruče Proudového šílenství.

Tisova vláda Slovenské republiky předala 60 tisíc svých židovských občanů k likvidaci do vyhlazovacích táborů. Na Slovensku přesto zůstalo přibližně 20 tisíc Židů, kteří v nerovnoprávném postavení a s viditelným cejchem ponížení očekávali, co se s nimi stane. Budou i oni posláni v dobytčích vagónech do děsuplného neznáma? Mnozí se ocitli nejen v pozici štvané zvěře, ale vstupem do úkrytu se rovněž dostali do přímé závislosti na těch, kteří jim dočasný nový „domov“ poskytli. Děj knihy, která se svou strukturou nachází na pomezí historické beletrie a literatury faktu, představuje doposud poněkud opomíjenou stránku holocaustu. Je nevšedním historickým zamyšlením o časech 2. světové války na území bývalého Československa a zároveň představením příběhů vzpomínajících pamětníků, kteří se o prožitých skutečnostech rozhodli veřejně hovořit až v době relativně nedávné. Dny strachu nejsou jen dílem o štěstí v neštěstí, které postihlo řadu rodin v éře Slovenského státu, ale také textem, který nás může vést k zamyšlení nad schopnostmi jednotlivce a společnosti seznamovat se a vyrovnávat se s historickou pamětí. Dokázali bychom i dnes pomoci ostrakizovaným bytostem? Byli bychom schopni psancům nabídnout bezpečné útočiště? Kolik z nás by v této situaci riskovalo vlastní život? Nehrál by svou klíčovou roli pro naplnění pomoci bezbranným lidem pouhý profit? Neselhali by nakonec někteří „zachránci“ pod vlivem zvyšujícího se tlaku? Dny strachu spatřují světlo světa v době, kdy poslední příslušníci z generace přímých svědků nacistické genocidy navždy odcházejí…

Něco k smrti vyděsilo pacienty pražské nemocnice. Což by nebylo nic zase tak neobvyklého, kdyby ti pacienti nebyli už nějakou dobu v komatu. V chodbách pod nemocnicí se něco skrývá… něco prastarého a mocného. Něco, s čím si musí jít Felix Jonáš promluvit – a nezešílet při tom. Zároveň Klaudie vstupuje do paneláku na Jižním městě, ve kterém pravidelně dochází k několika velmi brutálním sebevraždám. To, co vypadá jako jednoduchý úkol, se brzo změní v boj o holý život. Panelák je posedlý zlem a nájemníci nejsou o nic lepší. Prastaří bohové i moderní přízraky – to je moc i na tým Felixe Jonáše.

Jedna z nejkratších a pro vítěze nejskvělejších válek v historii nerozhodovala jen o ziscích či ztrátách přímých účastníků – Španělska a Spojených států amerických. Významně ovlivnila i osudy bývalých španělských kolonií – Filipín, Portorika a především Kuby. Na tomto střetu nebyl však zajímavý pouze jeho výsledek, ale také cesta, jež vyvrcholila v dubnu 1898 americkým ultimátem. Samotnou válku pak rozhodla dvě střetnutí na moři. Americké válečné lodě potopily u Manily a u Santiaga plavidla španělská, což znemožnilo Španělům zásobovat koloniální oddíly a Madrid musel požádat o příměří. Pozemní bitva u Santiaga byla jen potvrzením této reality. Bleskové vítězství americké armády a námořnictva pak umožnilo Spojeným státům vstup na světovou scénu v roli velmoci, zatímco pro poražené Španělsko to znamenalo ztrátu i posledních zbytků lesku jejich někdejšího zaoceánského koloniálního panství.

Co vše se dá vyčíst z lidské tváře? Z jejích rysů, tvaru, mimiky? A jaké informace z nich můžeme načerpat, než se pustíme do řeči nebo spolupráce s jejím majitelem? Autorka pětice knížek o tom, co vše se dá vyčíst z lidských rukou, čísel, písma a karet, se soustředila na to, co vidíme na člověku jako první – na obličej. Popisuje jeho znaky, tahy, rysy a objasňuje, co je pro tu či onu povahu charakteristické, podle čeho lze poznat, jak náš protějšek zareaguje, nač se můžeme připravit, jaké má vlastnosti, přednosti či nedostatky. Zkrátka co z člověka vyčteme na první pohled.

Hejtman Ambrož přijíždí na pozvání starého přítele do malého hornického městečka zúčastnit se svatby, která má spojit dva místní znepřátelené rody. Dům nedávno zesnulého nevěstina strýce však skrývá jakési tajemství. Opravdu se v tajných chodbách studeného sídla plíží přízrak, nebo jsou to všechno jen výmysly, které mají vystrašit hosty a překazit sňatek? Brzy dojde k první vraždě a další na sebe nenechají čekat, ale vrah jako by byl neviditelný. Kdo má zájem rozpoutat strach? Co ukrývá dávno uzavřená štola v místních stříbrných dolech? Jak s tím souvisí neštěstí, které se událo v klášteře před deseti lety? Bludovský vyšetřovatel si tentokrát musí poradit bez svého týmu a jen s pomocí svého písaře odhalit vraha, který se schovává pod opičí maskou.

Proč v současné době narůstá zájem o paměť, vzpomínky a vyprávění očitých svědků historických událostí? Lidé se vydávají na místa paměti, pátrají ve velkém po osudech svých předků. Čím je nárůst obliby fenoménu historické paměti způsoben? Autor v knize „Promluvili o zlu“ předkládá zamyšlení nad vzájemným vztahem dějin a paměti. Práce však není jen teoretickou úvahou, ale také nevšední interpretací vzpomínek přeživších holocaustu. Stranou autorovy pozornosti nezůstává ani nabídka didaktické aplikace představovaného tématu. Jak se u těch, kteří se štěstím unikli hrůzám nacistické genocidy, vyvíjelo zacházení s vlastními zážitky? Vyprávěli svědci hrůz svým blízkým o tom, co prožili? Nedali snad raději přednost mlčení nebo úmyslnému zapomnění? Historik a didaktik dějepisu Milan Hes označuje zkoumané roviny vzpomínek přeživších pojmem „metahistorie holocaustu“. Zážitek holocaustu pro přeživší neskončil spolu s osvobozením v roce 1945. V jejich paměti zůstal přítomen dále, stal se metahistorií, jež byla mnohdy stejně nesnesitelnou jako minulost sama. Text publikace vychází z autorovy disertace, kterou úspěšně obhájil v červnu 2012 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. K vydání ji například doporučil přední slovenský odborník na dějiny holocaustu - PhDr. Ivan Kamenec, CSc.

Historie tzv. první války za sjednocení Itálie v letech 1848 – 1849 shrnuje hlavní události této války od „pěti dnů v Milánu“, přes rozhodující bitvu u Custozy v červenci 1848 po Radeckého bleskovou pětidenní válku vrcholící porážkou sardinské armády Karla Alberta u Novary v březnu 1849. Komu a co dnes řeknou jména Santa Lucia, Custoza či Novara? Kolik lidí spojí tyto bitvy a místa v Itálii se jménem nejslavnějšího českého vojáka 19. století v rakouské bílé uniformě maršála Radeckého, o dalších Češích a Moravanech, jako například hrabě Vratislav nebo kníže Schwarzenberg, nemluvě? A přitom nikoli náhodou začínala provolání rakouského císaře Františka Josefa v německém jazyce WIR. Do češtiny se to samozřejmě překládalo jako MY. Ona německé slovíčko prý ale bylo především připomínkou (a zkratkou) jmen triumvirátu Windisch-Graetz, Jelačić, Radecký, tedy maršálů, kteří v letech 1848 až 1849 zachránili v Praze, Vídni a na severoitalských či maďarských bojištích tehdy osmnáctiletému císaři a jeho rodu Habsburg-Lothringen na dalších sedmdesát let trůn. A nikoli náhodou se v oněch bouřlivých časech na konci čtvrté dekády 19. století, která otřásla Evropu v základech, říkalo, že se o to zasloužil především polní maršál Radecký. Třebaže svým věkem patřil do odcházející generace strůjců porážky císaře Napoleona, přesně třiačtyřicet let poté znovu předvedl v Miláně, u Custozy či o pár měsíců později u Novary nejen svůj vojenský um, ale také svérázné politické myšlení, u vojáka v dobrém smyslu slova dvojnásob zajímavé. A právě této nikoli polozapomenuté, ale přímo zapomenuté válce, se věnuje tato kniha. Není jen líčením bitev, ale i připomínkou odvrácené tváře války a každodenního života vojáků, jak rakouských, tak italských. A svým způsobem také připomíná, že pod habsburskými prapory tam někde v Itálii nechyběli muži všeho věku z Čech a Moravy, kteří často zpečetili svou přísahu rakouskému císaři vlastní krví, byť na ně další generace měly právě proto zapomenout.

Neblaze proslulá paravojenská formace – Sudetoněmecký dobrovolnický sbor – vznikla a působila v česko-německém pohraničí během dramatického podzimu 1938. Teroristické, sabotážní a diverzní akce Freikorpsu měly ve spojení s masivní propagandou sloužit Hitlerově zahraniční politice jako nástroj ovlivňování veřejného mínění, zastrašování českého obyvatelstva v pohraničních oblastech a možného nátlaku na britskou a francouzskou vládu. Publikace popisuje organizační, personální a materiální aspekty Freikorpsu, mapuje jeho nejdůležitější operace a přibližuje jeho hlavní aktéry. Specifickou část představuje vylíčení konkrétní činnosti formací Freikorpsu na Ašsku, které bylo již 21. září 1938 obsazeno nacisty za přímé účasti pravidelných vojenských jednotek Říše. Na kontě poměrně krátké existence Freikorpsu zůstalo vedle materiálních škod více jak 100 zabitých Čechů a přes 2000 zavlečených do Německa…

V lesích okolo Bludova řádí banda lupičů a přepadá obchodníky. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby těmto lapkům kdosi nedodával lektvary, které z nich dělají nezastavitelné vraždící běsy. S tím se však tajemný alchymista zvaný Kuchař nespokojí, má vlastní krvavé plány. A tak zatímco v ulicích přibývá mrtvých, vysušených těl, bludovský hejtman a jeho pátrací tým musejí rozplést záhadu a odhalit ukrytou laboratoř a v ní rostlinu, která je stejně krásná jako smrtící.

Zápletka posledního autorova románu má kořeny v přímořských přístavech, hlavní příběh se však odehrává na konci 17. století v krajích Vysočiny na pomezí Čech a Moravy. Na místě uprostřed hlubokých lesů, nazývaném Liščí kameny, byl spáchán brutální masakr. Pátrání po neznámých pachatelích se ujímá zeman Jožík Bukovský. Hrdina posledních Pošívalových knih tak učiní navzdory vágnímu postoji úřadů, od nepaměti příznačnému pro rozporuplnou českou společnost. Román o pokrytectví, zákeřných intrikách, veliké lásce a především o neústupném smyslu jedince pro spravedlnost v lidském řádu, je drsným kriminálním thrillerem. Autor pracuje důsledně s napětím, vědomě spojuje minulost s dnešním vnímáním a literární tradici s postmodernou. Děj románu je ilustrován verši básnířky Evy Mišíkové, jež se v jednotlivých mottech kapitol poeticky zamýšlí nad tematickým poselstvím a rozšiřuje tak dílo o další rozměr.