Epocha strana 73 z 92

Nový, fotografiemi bohatě vybavený cestopis novináře J. M. Červenky Barevné rozcestníky zavádí čtenáře do čtyř netypických lokalit, které dosud zůstávají stranou turistického ruchu. Spolu s autorem tak čtenář navštíví zapovězený Írán, obří a liduprázdnou Sundarbanskou deltu, říši Lo Manthang skrytou za hradbou Himaláje či moderní, překotně se rozvíjející Vietnam. Autor některá z míst navštívil opakovaně, a to i v odstupu mnoha let, což mu dává jedinečnou možnost barvitě glosovat změny, k nimž v těchto zemích v průběhu času došlo.

Z vyprávění o dramatech druhé světové války jakoby se vytrácel její tragický začátek: Zákeřné přepadení Polska jednotkami wehrmachtu, zoufalý boj pěšáků a jezdců s drtivou přesilou tanků a letadel, ale hlavně dlouho utajovaný fakt, že na východní hranici krvácejícího Polska číhala vojska Rudé armády, aby mu v příhodném okamžiku vrazila dýku překvapivého útoku do zad. Spojenecká Francie a Velká Británie nečinně přihlížely. Byl to podivný začátek války. Jeho příčiny však sahají daleko zpět až do roku 1918, kdy bylo Polsko po porážce centrálních mocností v první. světové válce obnoveno jako jednolitý nezávislý stát. Do vínku mu byla bohužel dána nevraživost západního i východního souseda. Polsko bylo v září 1939 spojenými silami obou totalitních velmocí sraženo do prachu válečné porážky a počtvrté ve svých dějinách podrobeno likvidační parcelaci.

Poté, co si hrabě Bourqueney, francouzský diplomat a politik, pečlivě prostudoval mírovou smlouvu uzavřenou a podepsanou 30. března 1856, prohlásil: „Když se člověk obeznámí s tímto dokumentem, nemůže nijak porozumět, kdo je tu vlastně vítěz a kdo poražený.“ I tak by se dala charakterizovat Krymská válka, válečný konflikt zasahující kromě poloostrova téhož také Kavkaz, sever Ruska, Baltské moře či Dálný východ. Konflikt, na jehož konci sice zůstaly legendy v podobě „Dlouhé červené linie“ či „Útoku lehké brigády“, ale především statisíce mrtvých vojáků. Tragédií zůstává, že povětšinou nezemřeli „slavnou“ smrtí na bojištích, ale umrzli ve svých stanech či umírali na zhoubné nemoci daleko bojiště. Celým tím neskutečným zmatkem rodící se nové válečné strategie se prolíná častá nekompetentnost nejen velících důstojníků, ale také politiků dostatečně vzdálených od míst bojů.

Kniha se zaměřuje především na málo připomínanou skutečnost, která dnes již zaniká pod nánosem času i utvářením poněkud zjednodušeného obrazu legií - že totiž československé dobrovolnické vojsko v Rusku bylo složeno z obyčejných mužů. Autor nabízí neotřelý pohled na jinak známou problematiku vykreslením jejího plastičtějšího obrazu v protikladu k poměrně plochému výkladu ryze faktografických publikací. Záměrem je ukázat čtenáři také jinou stránku tohoto válečného konfliktu, než může vnímat optikou převážné většiny u nás dosud vydaných prací o válce. Tato práce se proto prioritně zabývá každodenností českých a slovenských dobrovolců (jak si tehdy sami říkali) na Rusi v období od léta 1914 do předjaří 1918. Čtenář se tak může například dozvědět, jak žili (a přežili) v ruských zajateckých táborech a co vše je mohlo motivovat ke vstupu do legií. Ke sledovaným otázkám patří také jejich ubytování, strava, formy trávení volného času či kontakty s místním obyvatelstvem. Ve frontové každodennosti nechybí vedle samotného boje ani vnímání smrti, zranění a nemoci, stejně jako zimy, hladu, vlivu cizího prostředí a mnoha jiných stresujících faktorů, které lze označit za traumata války. Tato svědectví a často až fascinující příběhy jsou v textu spojeny se jmény a osudy konkrétních legionářů. Autor ve své práci využil rozsáhlé škály pramenů, k nimž kromě moderních domácích a zahraničních odborných studií patřilo rovněž velké množství dnes již zapomenutých titulů prvorepublikové legionářské literatury, vzpomínky, deníky, beletrie či divadelní hry. Text je bohatě doplněn i dosud neznámými obrazovými přílohami. Na předkládanou publikaci bude úzce navazovat druhý svazek, pokrývající neméně poutavá léta 1918–1920.