Epocha strana 80 z 107

V září 1943 odjely z Terezína na východ dva transporty s pěti tisíci židovskými vězni do Osvětimi-Birkenau. Při příjezdu neprošli obvyklou selekcí a byli umístěni do zvláštního tábora B IIb, kde "směli" živořit v jakémsi volnějším režimu. Ve svých kmenových listech si však nesli označení Sonderbehandlung, zvláštní zacházení, což znamenalo popravu bez rozsudku. Jednání nacistů s českými Židy v Osvětimi vyvolávalo otazníky. K čemu měl tábor sloužit? Měl představovat jakési alibi pro správu osvětimské "továrny na smrt? Chtěli nacisté sehrát nové divadlo pro zástupce Červeného kříže, jak se jim podařilo v Terezíně? Jaký mu byl vyměřen čas a co rozhodlo o jejich existenci? Kdy a proč se esesáci rozhodli "rodinný tábor" likvidovat?Na mnohé se snaží kniha Čekání na smrt odpovědět líčením každodenních poměrů mezi vězni, pro které využívá i svědectví přeživších, i forem odporu v Osvětimi, do nichž byli zasvěceni "terezínští vězni". Tragický příběh měl svůj počátek už v politice vůči Židům, jež se uplatňovala v protektorátu, v nacistických plánech na "konečné řešení" židovské otázky. Vyústil v hromadném vraždění v noci z 8. na 9. březen a od 8. do 10. července roku 1944. Ze 17 500 vězňů "rodinného tábora" přežilo necelých třináct stovek.

Milan Syruček prožil ve své žurnalistické profesi bohatý život, naplněný spoustou pozoruhodných zážitků, které nasbíral během svých toulek po světě. Psával o nich do novin, především do "své" Mladé fronty, ale vyprávěl i v rozhlase a televizi. Mnohé z jeho zážitků se však na stránky novin či do éteru nebo na obrazovky nedostaly, byly příliš dramatické nebo pikantní. Novinářská krev je krví dobrodruha, nezapře se, a ne-li teď, tak příště zavibruje a prosadí se. Milan Syruček ve věku, kdy se sám pasuje na bělovlasého staříka, sepsal své zážitky do knihy vzpomínek. Jsou to vzpomínky jiné, než jaké obvykle čítáme. Píše se v nich o zajímavých lidech, o klíčových událostech, o situacích, kdy šlo o život (i autorovi), o politickém zákulisí a lidských osudech. Jsou to vzpomínky člověka, který chtěl být a byl tam, kdekoliv se něco významného dělo - na Sahaře, v Indočíně, v Paříži, v Bílém domě, v královských palácích, ale i v Praze v srpnu 1968. A v Rusku, jež se mu stalo celoživotním údělem, do kterého jezdil přes šedesát let, procestoval je křížem krážem, zažil tam politické bouře, pátral po zmizelých krajanech. Ze všeho, o čem nenapsal či nehovořil, neboť z nejrůznějších důvodů nemohl, se vyzpovídal v této knize způsobem sobě vlastním - ostrým novinářským perem.

Milan Syruček prožil ve své žurnalistické profesi bohatý život, naplněný spoustou pozoruhodných zážitků, které nasbíral během svých toulek po světě. Psával o nich do novin, především do "své" Mladé fronty, ale vyprávěl i v rozhlase a televizi. Mnohé z jeho zážitků se však na stránky novin či do éteru nebo na obrazovky nedostaly, byly příliš dramatické nebo pikantní. Novinářská krev je krví dobrodruha, nezapře se, a ne-li teď, tak příště zavibruje a prosadí se. Milan Syruček ve věku, kdy se sám pasuje na bělovlasého staříka, sepsal své zážitky do knihy vzpomínek. Jsou to vzpomínky jiné, než jaké obvykle čítáme. Píše se v nich o zajímavých lidech, o klíčových událostech, o situacích, kdy šlo o život (i autorovi), o politickém zákulisí a lidských osudech. Jsou to vzpomínky člověka, který chtěl být a byl tam, kdekoliv se něco významného dělo - na Sahaře, v Indočíně, v Paříži, v Bílém domě, v královských palácích, ale i v Praze v srpnu 1968. A v Rusku, jež se mu stalo celoživotním údělem, do kterého jezdil přes šedesát let, procestoval je křížem krážem, zažil tam politické bouře, pátral po zmizelých krajanech. Ze všeho, o čem nenapsal či nehovořil, neboť z nejrůznějších důvodů nemohl, se vyzpovídal v této knize způsobem sobě vlastním - ostrým novinářským perem.

Plukovník Valerián pracuje od roku 1988 na problematice, zabývající se násilnou trestnou činností, tedy především vraždami, na území severní Moravy. Některé z jeho případů ovšem získaly pozornost celorepublikových médií - ať už pro mimořádnou brutalitu pachatelů (na Valeriánově kontě je několik doživotně odsouzených vězňů), či kvůli mobilitě zločinců, kteří předtím vraždili na jiných místech republiky.Kniha vyprávění a vzpomínek plk. Valeriána zachycuje dvacet různých případů, členěných do tématických kapitol. Jako příslovečná červená nit jimi prochází kariérní a profesní vzestup kriminalisty, od typického začátečníka, vypomáhajícího zkušeným kolegům, přes první velký případ až po šéfování "mordpartě". Vzhledem k profesi vypravěče a jeho životním zkušenostem má kniha exkluzivní charakter. Mimořádnou zajímavost pak pro čtenáře nabízejí mj. Valeriánovy osobní zážitky s různými typy vrahů, se kterými během přípravného řízení strávil dlouhou řadu hodin.

Dobytí říše Aztéků patří bezesporu k fascinujícím příběhům z historie Nového světa. V době, kdy Španělé přistáli u mexického pobřeží, byla moc Aztéků v zenitu. Dobyvatelé právem považovali Tenochtitlan za "nejtřpytivější klenot Mexického údolí"; aztécká metropole v mnoha ohledech překonávala naprostou většinu evropských velkoměst. Conquistadory poháněla touha po zlatě, moci a slávě; lákalo je především pohádkové bohatství tajemné říše, o níž kolovaly fantastické pověsti. Hernán Cortés, jenž stanul v čele výpravy, měl pověst schopného a nesmírně ambiciózního muže. Dobytí aztéckého impéria však vyžadovalo více než jen odvahu, lstivost a bezohlednost. Hlavní roli sehráli především jeho indiánští spojenci, kteří sledovali své vlastní zájmy. Není divu, že cesta k vítězství byla dlážděna porážkami a neúspěchy. V průběhu Truchlivé noci zahynuly stovky conquistadorů, zatímco zbytek výpravy včetně jejího velitele se zachránil jen díky překotnému útěku z Tenochtitlanu. Cortés byl nicméně odhodlán uspět za každou cenu. Téměř šest měsíců usilovně shromažďoval vojáky, spojence, vybavení a zásoby k dalšímu tažení. Poté v naději na pokoření protivníka sestoupil znovu do Mexického údolí. Obléhání aztécké metropole trvalo více než dva měsíce. Nakonec obránci podlehli; "nejtřpytivější klenot Mexického údolí" zmizel pod nánosem trosek a popela. Dobytí říše Aztéků bezesporu představovalo významný milník ve španělské koloniální expanzi, která položila základy moci Španělů ve střední Americe na příštích 300 let.

Merry Gentryová pracuje pro soukromou detektivní kancelář v Los Angeles, která se specializuje na případy s nadpřirozenými motivy. A ve světě, kde vedle lidí žijí všemožné druhy kouzelných bytostí, o takové případy vůbec není nouze.Jenže Merry není jen člověk s malou příměsí kouzelné krve, která jí propůjčuje zvláštní schopnosti. Ve skutečnosti je princeznou Temného království, členkou královské rodiny, a od trůnu ji dělí jen několik krůčků. Právě intriky a úklady těch, kteří by ji rádi odstranili z nástupnictví, ji přiměly utéct do lidského světa a za každou cenu svou pravou identitu skrývat.Poklidná léta, kdy ji ohrožovali jen zločinci a nástrahy velkoměsta, však skončila. Její tajemství bylo prozrazeno a nezbývá než se vrátit ke dvoru a čelit mocenským pletichám, v nichž sex a láska jsou jen nástroji k dosažení vyšších cílů. Zachovat si důstojnost a zůstat věrná svým citům a zásadám není snadné, když Merry na každém kroku jde o holý život…Detektivní kancelář zaměřená na nadpřirozeno, pro niž soukromá vyšetřovatelka Merry Gentryová pracuje, se ujímá neobvyklého případu - je totiž proti zásadám firmy řešit rozvody. Málokdy se však stane, že o prošetření nevěry žádá společně s manželkou i jedna z milenek, a obě jsou vyděšené k smrti. Merry si myslí, že svou roli volavky bez problémů zvládne. Kromě spolehlivých kolegů v záloze a nějaké té skryté zbraně má přece magické schopnosti. Netuší, že tenhle případ zničí vše, o co v posledních letech usilovala. Teď je vše prozrazeno a pavučina intrik ji znovu stahuje do fantaskního, krutého světa, kam už se nikdy nechtěla vrátit. Přeložila Kateřina Bínová.

Anita Blakeová žije ve světě, kde jsou upíři, zombie či vlkodlaci běžnou součástí společnosti. Živí se jako oživovatelka zombií a zákonná popravčí upírů. Pomáhá také policii při vyšetřování nadpřirozených trestných činů, což se však občas kříží s jejím soukromým životem. Stává se totiž součástí nejen milostného, ale i mocenského trojúhelníku, jehož další dvě strany tvoří vnitřně rozervaný alfa vlkodlak Richard a neskutečně okouzlující a vlezlý upíří vládce města Jean-Claude. Anita považuje svou sebeúctu za důležitější než vlastní život, dokonale rozumí zbraním, čelí čarodějnicím a ghúlům, zdivočelým lykantropům i najatým zabijákům, v milostných vztazích však často neví, má-li dát přednost vlkodlačímu vytí či upířím špičákům... "Kdykoli nás navštívil nějaký člen rady upírů, umírali lidé. Někteří naši, někteří jejich. Ale Belle Morte sem nikdy nikoho neposlala, až teď svoji zástupkyni Musette. Čekali jsme ji asi tak za tři měsíce, kolem Díkůvzdání. Tak co sakra dělá ve městě měsíc a něco před Halloweenem? Pěkně se nám to tu zvrtlo..." Anita netušila, že i její mocný upíří milenec Jean-Claude, vládce města St. Louis, může mít z někoho strach - dokud se ve městě neobjevila roztomilá, droboučká, sadistická Musette, vyslankyně Belle Morte, jedné z nejvlivnějších upírek světa a Jean-Claudovy stvořitelky. Roztáčí se intrikánský kolotoč upíří diplomacie a politiky, a to rozhodně není Anitina parketa. Nejradši by vytáhla pistoli a nasázela do Musette pár stříbrných kulek, ale ve hře jsou životy jejích nejdražších… Vedle toho se série brutálních vražd, která vyvolala mediální hysterii, jeden zvláštní klient a podivná dvojice mužů sledující Anitu, zdají jako bezvýznamné epizody. Není však možné, že spolu všechno souvisí?

Anita Blakeová žije ve světě, kde jsou upíři, zombie či vlkodlaci běžnou součástí společnosti. Živí se jako oživovatelka zombií a zákonná popravčí upírů. Pomáhá také policii při vyšetřování nadpřirozených trestných činů, což se však občas kříží s jejím soukromým životem. Stává se totiž součástí nejen milostného, ale i mocenského trojúhelníku, jehož další dvě strany tvoří vnitřně rozervaný alfa vlkodlak Richard a neskutečně okouzlující a vlezlý upíří vládce města Jean-Claude. Anita považuje svou sebeúctu za důležitější než vlastní život, dokonale rozumí zbraním, čelí čarodějnicím a ghúlům, zdivočelým lykantropům i najatým zabijákům, v milostných vztazích však často neví, má-li dát přednost vlkodlačímu vytí či upířím špičákům... "Kdykoli nás navštívil nějaký člen rady upírů, umírali lidé. Někteří naši, někteří jejich. Ale Belle Morte sem nikdy nikoho neposlala, až teď svoji zástupkyni Musette. Čekali jsme ji asi tak za tři měsíce, kolem Díkůvzdání. Tak co sakra dělá ve městě měsíc a něco před Halloweenem? Pěkně se nám to tu zvrtlo..." Anita netušila, že i její mocný upíří milenec Jean-Claude, vládce města St. Louis, může mít z někoho strach - dokud se ve městě neobjevila roztomilá, droboučká, sadistická Musette, vyslankyně Belle Morte, jedné z nejvlivnějších upírek světa a Jean-Claudovy stvořitelky. Roztáčí se intrikánský kolotoč upíří diplomacie a politiky, a to rozhodně není Anitina parketa. Nejradši by vytáhla pistoli a nasázela do Musette pár stříbrných kulek, ale ve hře jsou životy jejích nejdražších… Vedle toho se série brutálních vražd, která vyvolala mediální hysterii, jeden zvláštní klient a podivná dvojice mužů sledující Anitu, zdají jako bezvýznamné epizody. Není však možné, že spolu všechno souvisí?

V lidských dějinách není mnoho osobností, jejichž jména jsou synonymem mimořádných vlastností a činů. Hannibal, syn Hamilkarův, vynikající kartáginský vojevůdce a politik za druhé punské války (218-202 př. n. l.) mezi ně mimo veškerou pochybnost patří. Byl vychován k lásce k vlasti a odhodlání za ni bojovat vší mocí. Poté co se ujal velení nad kartáginskou armádou v Hispánii, zahájil boj proti letitému soupeři Kartága - Římu. A rozhodl se vést jej na jeho vlastním území - v Itálii, do níž pronikl na tehdejší dobu nebývalým a slavným pochodem přes Pyreneje a Alpy. Dík svým mimořádným taktickým schopnostem dokázal několikrát porazit římské legie na hlavu - do historie se vepsaly zejména bitvy u Trebie, u Trasimenského jezera a ta nejslavnější u Cann. Tehdy vzniklo známé varování Hannibal ante portas - Hannibal před branami (Říma). Vleklé vojenské tažení však jeho armádu vyčerpávalo a nedostávalo se peněz na další válčení. Římané se mezitím vzchopili a do hry vstoupil vojevůdce Publius Cornelius Scipio. Ten Hannibala porazil v jeho kartáginské domovině u Zamy r. 202 př. n. l. Touto bitvou skončila druhá punská válka a Hannibalovy osudy uzavřela jeho sebevražda ze strachu, aby nepadl do rukou Římanů. Legenda o Hannibalovi však přežila i zničení Kartága a jeho činy zaujaly řadu historiků a prozaiků od starověku až do současnosti.

Jak snadné a pohodlné je otočit se zády k minulosti. A jak je to také nestatečné! Dá-li se to takto říci, pak tato kniha, jejíž druhé vydání vám nabízíme, je pobouřenou autorskou vzpourou proti stavu, kdy se téma nacistických koncentračních táboru vytrácí z vědomí naší společnosti a je připomínáno vždy spíš jen jednostranně a nárazově. Proto se oba zkušení autoři literatury faktu, kteří se těmito otázkami již dlouho zabývají a mají k nim i osobní vztah (jejich otcové se stali oběťmi hitlerovců a Miloslav Moulis prožil jako politický vězen za ostnatými dráty téměř pět let), rozhodli zpracovat dílo, jež by přehlednou a čtivou formou nabídlo mnohostranný obraz toho, co nacistické koncentrační tábory v dané etapě nejen německých, ale téměř celoevropských dějin představovaly. K vyjádření zvolili formu střídání faktografických kapitol s dramatickým vylíčením výjimečných osudů a událostí. Název knihy vychází z nacistického záměru, aby ti, které uvěznili a hodlali zničit, přestali být lidmi - ale platí to rovněž v opačném směru: ti, kteří se podvolili k zformování, řízení a výkonu barbarské praxe v koncentračních táborech, sami přestali být běžnými lidskými bytostmi. I z těchto důvodů je o tom třeba psát - tím spíš, že nacistické tábory smrti nebyly ve 20. století bohužel jedinými, jimiž si lidstvo zatížilo svou historii.

Jak snadné a pohodlné je otočit se zády k minulosti. A jak je to také nestatečné! Dá-li se to takto říci, pak tato kniha, jejíž druhé vydání vám nabízíme, je pobouřenou autorskou vzpourou proti stavu, kdy se téma nacistických koncentračních táboru vytrácí z vědomí naší společnosti a je připomínáno vždy spíš jen jednostranně a nárazově. Proto se oba zkušení autoři literatury faktu, kteří se těmito otázkami již dlouho zabývají a mají k nim i osobní vztah (jejich otcové se stali oběťmi hitlerovců a Miloslav Moulis prožil jako politický vězen za ostnatými dráty téměř pět let), rozhodli zpracovat dílo, jež by přehlednou a čtivou formou nabídlo mnohostranný obraz toho, co nacistické koncentrační tábory v dané etapě nejen německých, ale téměř celoevropských dějin představovaly. K vyjádření zvolili formu střídání faktografických kapitol s dramatickým vylíčením výjimečných osudů a událostí. Název knihy vychází z nacistického záměru, aby ti, které uvěznili a hodlali zničit, přestali být lidmi - ale platí to rovněž v opačném směru: ti, kteří se podvolili k zformování, řízení a výkonu barbarské praxe v koncentračních táborech, sami přestali být běžnými lidskými bytostmi. I z těchto důvodů je o tom třeba psát - tím spíš, že nacistické tábory smrti nebyly ve 20. století bohužel jedinými, jimiž si lidstvo zatížilo svou historii.

Soubor osmi povídek o dvojici čarodějů Moire a Desmondovi. Provázíme je od okamžiku seznámení, přes různé životní peripetie až po dobu, kdy se Moire stane představenou Bratrstva čarodějů. Přitom jsme svědky proměny lehkomyslné dívky v mocnou ženu, a kromě magických bojů, intrik a dobrodružství v hořkém a často nelítostném světě se v příbězích rozvíjí také milostný vztah hlavních hrdinů. Rozverné laškování "u každého dubu", nevěry a hádky se nevyhýbají ani čarodějným milencům a Moire i její druh jsou v tomto ohledu více než lidští.

Svatba čili veselka, vdavky nebo oddavky, ženitba i sňatek - takto a ještě různě jinak se označuje obřad, spojený se vstupem dvou lidí do manželského svazku. Má pradávnou tradici u všech národů a etnik a odjakživa je považován za akt společensky významný. Svatební obřad se vyvinul do samostatného kulturního fenoménu o mnoha podobách a stal se předmětem studia historiků a etnografů. PhDr. Eva Jančíková se problematikou svateb a svatebních zvyků a obyčejů zabývá již řadu let a výsledky své práce publikovala časopisecky i knižně. V knížce Historie svateb od nejstarších dob po současnost shrnuje své celoživotní poznatky a zkušenosti. Soustřeďuje se na kulturní oblast nám nejbližší, tj. slovanskou, a popisuje svatební dění v proměnách času od dob pohanských až po naši současnost. Líčí různé zvyky a magické úkony s nimi spjaté, organizaci námluv a zásnub, průběh svateb a různé obřadní funkce, hostiny a co bylo potom. A svůj výklad dovádí až do našich dnů, ba do budoucnosti, aby bylo co porovnávat a čím se inspirovat. Pro ty, kdo se chtějí vdávat a ženit, doplnila spoustu praktických rad, co dělat, aby svatba probíhala zdárně a stala se slavností, na niž budou všichni rádi vzpomínat.

Svatba čili veselka, vdavky nebo oddavky, ženitba i sňatek - takto a ještě různě jinak se označuje obřad, spojený se vstupem dvou lidí do manželského svazku. Má pradávnou tradici u všech národů a etnik a odjakživa je považován za akt společensky významný. Svatební obřad se vyvinul do samostatného kulturního fenoménu o mnoha podobách a stal se předmětem studia historiků a etnografů. PhDr. Eva Jančíková se problematikou svateb a svatebních zvyků a obyčejů zabývá již řadu let a výsledky své práce publikovala časopisecky i knižně. V knížce Historie svateb od nejstarších dob po současnost shrnuje své celoživotní poznatky a zkušenosti. Soustřeďuje se na kulturní oblast nám nejbližší, tj. slovanskou, a popisuje svatební dění v proměnách času od dob pohanských až po naši současnost. Líčí různé zvyky a magické úkony s nimi spjaté, organizaci námluv a zásnub, průběh svateb a různé obřadní funkce, hostiny a co bylo potom. A svůj výklad dovádí až do našich dnů, ba do budoucnosti, aby bylo co porovnávat a čím se inspirovat. Pro ty, kdo se chtějí vdávat a ženit, doplnila spoustu praktických rad, co dělat, aby svatba probíhala zdárně a stala se slavností, na niž budou všichni rádi vzpomínat.

Hrdinové tohoto pochmurného sci-fi příběhu stojí před nejtěžším úkolem svého života. V nadcházející kruté zimě mají stát na stráži, aby chránili spící město před nepřítelem, kterého nikdo z živých dosud neviděl. Netuší, co vše je očekává, ani zda uspějí - vědí jen to, že odcházejí na Poslední hlídku a mezi ostatní se už nikdy nevrátí. Možná ale na této cestě odhalí část tajemství svého světa...

Slovník navazuje na předchozí vydání z roku 2003. Obsahuje abecední seznam autorů, jejich osobních dat, ocenění a zejména přehled knižní produkce, doplněný o publikace z let 2003-2011. Jsou tu zastoupeni význační historikové a vědci různých oborů, publicisté, osobnosti politického a společenského života, ale i regionální autoři. Jako svého druhu oborová encyklopedie je Slovník určen novinářům, čtenářům, knihovnám, školám a především všem zájemcům o literaturu faktu.