Epocha strana 80 z 107

Plukovník Valerián pracuje od roku 1988 na problematice, zabývající se násilnou trestnou činností, tedy především vraždami, na území severní Moravy. Některé z jeho případů ovšem získaly pozornost celorepublikových médií - ať už pro mimořádnou brutalitu pachatelů (na Valeriánově kontě je několik doživotně odsouzených vězňů), či kvůli mobilitě zločinců, kteří předtím vraždili na jiných místech republiky.Kniha vyprávění a vzpomínek plk. Valeriána zachycuje dvacet různých případů, členěných do tématických kapitol. Jako příslovečná červená nit jimi prochází kariérní a profesní vzestup kriminalisty, od typického začátečníka, vypomáhajícího zkušeným kolegům, přes první velký případ až po šéfování "mordpartě". Vzhledem k profesi vypravěče a jeho životním zkušenostem má kniha exkluzivní charakter. Mimořádnou zajímavost pak pro čtenáře nabízejí mj. Valeriánovy osobní zážitky s různými typy vrahů, se kterými během přípravného řízení strávil dlouhou řadu hodin.

Dobytí říše Aztéků patří bezesporu k fascinujícím příběhům z historie Nového světa. V době, kdy Španělé přistáli u mexického pobřeží, byla moc Aztéků v zenitu. Dobyvatelé právem považovali Tenochtitlan za "nejtřpytivější klenot Mexického údolí"; aztécká metropole v mnoha ohledech překonávala naprostou většinu evropských velkoměst. Conquistadory poháněla touha po zlatě, moci a slávě; lákalo je především pohádkové bohatství tajemné říše, o níž kolovaly fantastické pověsti. Hernán Cortés, jenž stanul v čele výpravy, měl pověst schopného a nesmírně ambiciózního muže. Dobytí aztéckého impéria však vyžadovalo více než jen odvahu, lstivost a bezohlednost. Hlavní roli sehráli především jeho indiánští spojenci, kteří sledovali své vlastní zájmy. Není divu, že cesta k vítězství byla dlážděna porážkami a neúspěchy. V průběhu Truchlivé noci zahynuly stovky conquistadorů, zatímco zbytek výpravy včetně jejího velitele se zachránil jen díky překotnému útěku z Tenochtitlanu. Cortés byl nicméně odhodlán uspět za každou cenu. Téměř šest měsíců usilovně shromažďoval vojáky, spojence, vybavení a zásoby k dalšímu tažení. Poté v naději na pokoření protivníka sestoupil znovu do Mexického údolí. Obléhání aztécké metropole trvalo více než dva měsíce. Nakonec obránci podlehli; "nejtřpytivější klenot Mexického údolí" zmizel pod nánosem trosek a popela. Dobytí říše Aztéků bezesporu představovalo významný milník ve španělské koloniální expanzi, která položila základy moci Španělů ve střední Americe na příštích 300 let.

Anita Blakeová žije ve světě, kde jsou upíři, zombie či vlkodlaci běžnou součástí společnosti. Živí se jako oživovatelka zombií a zákonná popravčí upírů. Pomáhá také policii při vyšetřování nadpřirozených trestných činů, což se však občas kříží s jejím soukromým životem. Stává se totiž součástí nejen milostného, ale i mocenského trojúhelníku, jehož další dvě strany tvoří vnitřně rozervaný alfa vlkodlak Richard a neskutečně okouzlující a vlezlý upíří vládce města Jean-Claude. Anita považuje svou sebeúctu za důležitější než vlastní život, dokonale rozumí zbraním, čelí čarodějnicím a ghúlům, zdivočelým lykantropům i najatým zabijákům, v milostných vztazích však často neví, má-li dát přednost vlkodlačímu vytí či upířím špičákům... "Kdykoli nás navštívil nějaký člen rady upírů, umírali lidé. Někteří naši, někteří jejich. Ale Belle Morte sem nikdy nikoho neposlala, až teď svoji zástupkyni Musette. Čekali jsme ji asi tak za tři měsíce, kolem Díkůvzdání. Tak co sakra dělá ve městě měsíc a něco před Halloweenem? Pěkně se nám to tu zvrtlo..." Anita netušila, že i její mocný upíří milenec Jean-Claude, vládce města St. Louis, může mít z někoho strach - dokud se ve městě neobjevila roztomilá, droboučká, sadistická Musette, vyslankyně Belle Morte, jedné z nejvlivnějších upírek světa a Jean-Claudovy stvořitelky. Roztáčí se intrikánský kolotoč upíří diplomacie a politiky, a to rozhodně není Anitina parketa. Nejradši by vytáhla pistoli a nasázela do Musette pár stříbrných kulek, ale ve hře jsou životy jejích nejdražších… Vedle toho se série brutálních vražd, která vyvolala mediální hysterii, jeden zvláštní klient a podivná dvojice mužů sledující Anitu, zdají jako bezvýznamné epizody. Není však možné, že spolu všechno souvisí?

Anita Blakeová žije ve světě, kde jsou upíři, zombie či vlkodlaci běžnou součástí společnosti. Živí se jako oživovatelka zombií a zákonná popravčí upírů. Pomáhá také policii při vyšetřování nadpřirozených trestných činů, což se však občas kříží s jejím soukromým životem. Stává se totiž součástí nejen milostného, ale i mocenského trojúhelníku, jehož další dvě strany tvoří vnitřně rozervaný alfa vlkodlak Richard a neskutečně okouzlující a vlezlý upíří vládce města Jean-Claude. Anita považuje svou sebeúctu za důležitější než vlastní život, dokonale rozumí zbraním, čelí čarodějnicím a ghúlům, zdivočelým lykantropům i najatým zabijákům, v milostných vztazích však často neví, má-li dát přednost vlkodlačímu vytí či upířím špičákům... "Kdykoli nás navštívil nějaký člen rady upírů, umírali lidé. Někteří naši, někteří jejich. Ale Belle Morte sem nikdy nikoho neposlala, až teď svoji zástupkyni Musette. Čekali jsme ji asi tak za tři měsíce, kolem Díkůvzdání. Tak co sakra dělá ve městě měsíc a něco před Halloweenem? Pěkně se nám to tu zvrtlo..." Anita netušila, že i její mocný upíří milenec Jean-Claude, vládce města St. Louis, může mít z někoho strach - dokud se ve městě neobjevila roztomilá, droboučká, sadistická Musette, vyslankyně Belle Morte, jedné z nejvlivnějších upírek světa a Jean-Claudovy stvořitelky. Roztáčí se intrikánský kolotoč upíří diplomacie a politiky, a to rozhodně není Anitina parketa. Nejradši by vytáhla pistoli a nasázela do Musette pár stříbrných kulek, ale ve hře jsou životy jejích nejdražších… Vedle toho se série brutálních vražd, která vyvolala mediální hysterii, jeden zvláštní klient a podivná dvojice mužů sledující Anitu, zdají jako bezvýznamné epizody. Není však možné, že spolu všechno souvisí?

Jak snadné a pohodlné je otočit se zády k minulosti. A jak je to také nestatečné! Dá-li se to takto říci, pak tato kniha, jejíž druhé vydání vám nabízíme, je pobouřenou autorskou vzpourou proti stavu, kdy se téma nacistických koncentračních táboru vytrácí z vědomí naší společnosti a je připomínáno vždy spíš jen jednostranně a nárazově. Proto se oba zkušení autoři literatury faktu, kteří se těmito otázkami již dlouho zabývají a mají k nim i osobní vztah (jejich otcové se stali oběťmi hitlerovců a Miloslav Moulis prožil jako politický vězen za ostnatými dráty téměř pět let), rozhodli zpracovat dílo, jež by přehlednou a čtivou formou nabídlo mnohostranný obraz toho, co nacistické koncentrační tábory v dané etapě nejen německých, ale téměř celoevropských dějin představovaly. K vyjádření zvolili formu střídání faktografických kapitol s dramatickým vylíčením výjimečných osudů a událostí. Název knihy vychází z nacistického záměru, aby ti, které uvěznili a hodlali zničit, přestali být lidmi - ale platí to rovněž v opačném směru: ti, kteří se podvolili k zformování, řízení a výkonu barbarské praxe v koncentračních táborech, sami přestali být běžnými lidskými bytostmi. I z těchto důvodů je o tom třeba psát - tím spíš, že nacistické tábory smrti nebyly ve 20. století bohužel jedinými, jimiž si lidstvo zatížilo svou historii.

V lidských dějinách není mnoho osobností, jejichž jména jsou synonymem mimořádných vlastností a činů. Hannibal, syn Hamilkarův, vynikající kartáginský vojevůdce a politik za druhé punské války (218-202 př. n. l.) mezi ně mimo veškerou pochybnost patří. Byl vychován k lásce k vlasti a odhodlání za ni bojovat vší mocí. Poté co se ujal velení nad kartáginskou armádou v Hispánii, zahájil boj proti letitému soupeři Kartága - Římu. A rozhodl se vést jej na jeho vlastním území - v Itálii, do níž pronikl na tehdejší dobu nebývalým a slavným pochodem přes Pyreneje a Alpy. Dík svým mimořádným taktickým schopnostem dokázal několikrát porazit římské legie na hlavu - do historie se vepsaly zejména bitvy u Trebie, u Trasimenského jezera a ta nejslavnější u Cann. Tehdy vzniklo známé varování Hannibal ante portas - Hannibal před branami (Říma). Vleklé vojenské tažení však jeho armádu vyčerpávalo a nedostávalo se peněz na další válčení. Římané se mezitím vzchopili a do hry vstoupil vojevůdce Publius Cornelius Scipio. Ten Hannibala porazil v jeho kartáginské domovině u Zamy r. 202 př. n. l. Touto bitvou skončila druhá punská válka a Hannibalovy osudy uzavřela jeho sebevražda ze strachu, aby nepadl do rukou Římanů. Legenda o Hannibalovi však přežila i zničení Kartága a jeho činy zaujaly řadu historiků a prozaiků od starověku až do současnosti.

Jak snadné a pohodlné je otočit se zády k minulosti. A jak je to také nestatečné! Dá-li se to takto říci, pak tato kniha, jejíž druhé vydání vám nabízíme, je pobouřenou autorskou vzpourou proti stavu, kdy se téma nacistických koncentračních táboru vytrácí z vědomí naší společnosti a je připomínáno vždy spíš jen jednostranně a nárazově. Proto se oba zkušení autoři literatury faktu, kteří se těmito otázkami již dlouho zabývají a mají k nim i osobní vztah (jejich otcové se stali oběťmi hitlerovců a Miloslav Moulis prožil jako politický vězen za ostnatými dráty téměř pět let), rozhodli zpracovat dílo, jež by přehlednou a čtivou formou nabídlo mnohostranný obraz toho, co nacistické koncentrační tábory v dané etapě nejen německých, ale téměř celoevropských dějin představovaly. K vyjádření zvolili formu střídání faktografických kapitol s dramatickým vylíčením výjimečných osudů a událostí. Název knihy vychází z nacistického záměru, aby ti, které uvěznili a hodlali zničit, přestali být lidmi - ale platí to rovněž v opačném směru: ti, kteří se podvolili k zformování, řízení a výkonu barbarské praxe v koncentračních táborech, sami přestali být běžnými lidskými bytostmi. I z těchto důvodů je o tom třeba psát - tím spíš, že nacistické tábory smrti nebyly ve 20. století bohužel jedinými, jimiž si lidstvo zatížilo svou historii.

Soubor osmi povídek o dvojici čarodějů Moire a Desmondovi. Provázíme je od okamžiku seznámení, přes různé životní peripetie až po dobu, kdy se Moire stane představenou Bratrstva čarodějů. Přitom jsme svědky proměny lehkomyslné dívky v mocnou ženu, a kromě magických bojů, intrik a dobrodružství v hořkém a často nelítostném světě se v příbězích rozvíjí také milostný vztah hlavních hrdinů. Rozverné laškování "u každého dubu", nevěry a hádky se nevyhýbají ani čarodějným milencům a Moire i její druh jsou v tomto ohledu více než lidští.

Svatba čili veselka, vdavky nebo oddavky, ženitba i sňatek - takto a ještě různě jinak se označuje obřad, spojený se vstupem dvou lidí do manželského svazku. Má pradávnou tradici u všech národů a etnik a odjakživa je považován za akt společensky významný. Svatební obřad se vyvinul do samostatného kulturního fenoménu o mnoha podobách a stal se předmětem studia historiků a etnografů. PhDr. Eva Jančíková se problematikou svateb a svatebních zvyků a obyčejů zabývá již řadu let a výsledky své práce publikovala časopisecky i knižně. V knížce Historie svateb od nejstarších dob po současnost shrnuje své celoživotní poznatky a zkušenosti. Soustřeďuje se na kulturní oblast nám nejbližší, tj. slovanskou, a popisuje svatební dění v proměnách času od dob pohanských až po naši současnost. Líčí různé zvyky a magické úkony s nimi spjaté, organizaci námluv a zásnub, průběh svateb a různé obřadní funkce, hostiny a co bylo potom. A svůj výklad dovádí až do našich dnů, ba do budoucnosti, aby bylo co porovnávat a čím se inspirovat. Pro ty, kdo se chtějí vdávat a ženit, doplnila spoustu praktických rad, co dělat, aby svatba probíhala zdárně a stala se slavností, na niž budou všichni rádi vzpomínat.

Svatba čili veselka, vdavky nebo oddavky, ženitba i sňatek - takto a ještě různě jinak se označuje obřad, spojený se vstupem dvou lidí do manželského svazku. Má pradávnou tradici u všech národů a etnik a odjakživa je považován za akt společensky významný. Svatební obřad se vyvinul do samostatného kulturního fenoménu o mnoha podobách a stal se předmětem studia historiků a etnografů. PhDr. Eva Jančíková se problematikou svateb a svatebních zvyků a obyčejů zabývá již řadu let a výsledky své práce publikovala časopisecky i knižně. V knížce Historie svateb od nejstarších dob po současnost shrnuje své celoživotní poznatky a zkušenosti. Soustřeďuje se na kulturní oblast nám nejbližší, tj. slovanskou, a popisuje svatební dění v proměnách času od dob pohanských až po naši současnost. Líčí různé zvyky a magické úkony s nimi spjaté, organizaci námluv a zásnub, průběh svateb a různé obřadní funkce, hostiny a co bylo potom. A svůj výklad dovádí až do našich dnů, ba do budoucnosti, aby bylo co porovnávat a čím se inspirovat. Pro ty, kdo se chtějí vdávat a ženit, doplnila spoustu praktických rad, co dělat, aby svatba probíhala zdárně a stala se slavností, na niž budou všichni rádi vzpomínat.

Hrdinové tohoto pochmurného sci-fi příběhu stojí před nejtěžším úkolem svého života. V nadcházející kruté zimě mají stát na stráži, aby chránili spící město před nepřítelem, kterého nikdo z živých dosud neviděl. Netuší, co vše je očekává, ani zda uspějí - vědí jen to, že odcházejí na Poslední hlídku a mezi ostatní se už nikdy nevrátí. Možná ale na této cestě odhalí část tajemství svého světa...

V noci z 27. na 28. března 1942 provedly síly Commandos a Royal Navy odvážnou operaci Chariot - nájezd na okupovaný přístav Saint-Nazaire. Cílem nebylo nic menšího než obrovský suchý dok původně postavený pro SS Normandii, předválečný transatlantický parník. Jeho zničením by byly velké německé válečné lodi (zejména Tirpitz) donuceny plout za případnými opravami až do domácích přístavů. Za tuto akci bylo uděleno pět nejvyšších britských vyznamenání za statečnost, Victoria Cross, a osmdesát dalších vyznamenání. Kniha se zabývá nejen přípravami, provedením a výsledky legendární akce, ale také historickými zdroji inspirace pro vytvoření oddílů Commandos, jejich formováním, výcvikem a způsobem boje, který podřídil silné individuality skálopevné soudržnosti týmu.

Slovník navazuje na předchozí vydání z roku 2003. Obsahuje abecední seznam autorů, jejich osobních dat, ocenění a zejména přehled knižní produkce, doplněný o publikace z let 2003-2011. Jsou tu zastoupeni význační historikové a vědci různých oborů, publicisté, osobnosti politického a společenského života, ale i regionální autoři. Jako svého druhu oborová encyklopedie je Slovník určen novinářům, čtenářům, knihovnám, školám a především všem zájemcům o literaturu faktu.

Kreslený humor, humoristická karikatura má mnoho pěstitelů, ale mezi nimi se najde jen nemnoho těch, kdo jsou skutečnými tvůrci v nejvlastnějším smyslu toho slova. Tvůrci, jejichž kresbu poznáme na první pohled, a při vyslovení jejich jména nám vytane jejich výtvarný projev před očima. Jiří Winter řečený Neprakta (12. 7. 1924) mezi ně patří, ba dalo by se říci, že patří k pomyslné špičce, a to nejen v luzích a hájích českých, ale přímo světových. Sotvakdo se může pochlubit takovou plodností, jež by byla zapsána do Guinessovy knihy rekordů, jako je ta Nepraktova. Jeho kresebný styl je nezaměnitelný. Náměty jeho kreseb nestárnou, jsou ze života a zobrazují lidské pošetilosti a nepřístojnosti. Významnou součást tvoří Nepraktovy kresby erotické, jimiž do úzkoprsé dobové morálky vnesl uvolněnost a optimismus. Vydatným dílem jsou v jeho tvorbě zastoupeny ilustrace bezmála čtyř set knih různých žánrů - od odborných příruček až po beletrii, především humoristickou. S legendárními Černými barony od Miloslava Švandrlíka jsou spjaty neodmyslitelně podobně jako Ladovy ilustrace s Haškovým Švejkem. Totéž lze říci o humoristickém týdeníku Dikobraz, do něhož přispíval po celou dobu jeho existence, a nemálo přispěl k jeho oblibě. Značka Neprakta se na stránkách českých a slovenských periodik, knih a kalendářů, na plakátech, letácích, obalech a hračkách, ve filmu, televizi, divadle a bůhvíkde ještě objevuje již od roku 1949. Její majitel nejen kreslil, ale i vyprávěl, novináři ho s oblibou zpovídali u příležitosti každé jeho výstavy, každého vystoupení před veřejností. S jeho životními zkušenostmi a zážitky se též lze setkat v řadě knih, jež ilustroval. Tato kniha vzpomínek je však výjimečnou - Jiří Winter v ní vzpomíná na svůj život, na své trable a úspěchy, na své přátele, vypráví o svých sběratelských zálibách i zálibě v dobré krmi. Vzpomíná v duchu dobrém, v jakém prožil celý život i tvořil své úsměvné kresby. Text vzpomínek, jež vznikaly v samotném závěru jeho života, mu pomohl uspořádat jeho letitý ctitel a znalec, též editor mnoha knih Jaroslav Kopecký (nar. 10. 2. 1945). Mistr kresleného humoru jej stihl autorizovat předtím, než se koncem října 2011 odebral do výtvarného panteonu. Kniha vychází k nedožitým 88. narozeninám Mistra Neprakty.

Kreslený humor, humoristická karikatura má mnoho pěstitelů, ale mezi nimi se najde jen nemnoho těch, kdo jsou skutečnými tvůrci v nejvlastnějším smyslu toho slova. Tvůrci, jejichž kresbu poznáme na první pohled, a při vyslovení jejich jména nám vytane jejich výtvarný projev před očima. Jiří Winter řečený Neprakta (12. 7. 1924) mezi ně patří, ba dalo by se říci, že patří k pomyslné špičce, a to nejen v luzích a hájích českých, ale přímo světových. Sotvakdo se může pochlubit takovou plodností, jež by byla zapsána do Guinessovy knihy rekordů, jako je ta Nepraktova. Jeho kresebný styl je nezaměnitelný. Náměty jeho kreseb nestárnou, jsou ze života a zobrazují lidské pošetilosti a nepřístojnosti. Významnou součást tvoří Nepraktovy kresby erotické, jimiž do úzkoprsé dobové morálky vnesl uvolněnost a optimismus. Vydatným dílem jsou v jeho tvorbě zastoupeny ilustrace bezmála čtyř set knih různých žánrů - od odborných příruček až po beletrii, především humoristickou. S legendárními Černými barony od Miloslava Švandrlíka jsou spjaty neodmyslitelně podobně jako Ladovy ilustrace s Haškovým Švejkem. Totéž lze říci o humoristickém týdeníku Dikobraz, do něhož přispíval po celou dobu jeho existence, a nemálo přispěl k jeho oblibě. Značka Neprakta se na stránkách českých a slovenských periodik, knih a kalendářů, na plakátech, letácích, obalech a hračkách, ve filmu, televizi, divadle a bůhvíkde ještě objevuje již od roku 1949. Její majitel nejen kreslil, ale i vyprávěl, novináři ho s oblibou zpovídali u příležitosti každé jeho výstavy, každého vystoupení před veřejností. S jeho životními zkušenostmi a zážitky se též lze setkat v řadě knih, jež ilustroval. Tato kniha vzpomínek je však výjimečnou - Jiří Winter v ní vzpomíná na svůj život, na své trable a úspěchy, na své přátele, vypráví o svých sběratelských zálibách i zálibě v dobré krmi. Vzpomíná v duchu dobrém, v jakém prožil celý život i tvořil své úsměvné kresby. Text vzpomínek, jež vznikaly v samotném závěru jeho života, mu pomohl uspořádat jeho letitý ctitel a znalec, též editor mnoha knih Jaroslav Kopecký (nar. 10. 2. 1945). Mistr kresleného humoru jej stihl autorizovat předtím, než se koncem října 2011 odebral do výtvarného panteonu. Kniha vychází k nedožitým 88. narozeninám Mistra Neprakty.

Narcis v řetězech, desátá kniha celosvětově populární série o Anitě Blakeové, přivádí oblíbenou lovkyni upírů zpět na domácí půdu a nutí ji zkoumat temné touhy lidských - i nelidských - srdcí. Muži jsou muži. Jean-Claude a Richard jsou naprosto odlišní. Anita Blakeová, lovkyně upírů, si mezi nimi stále nedokáže vybrat a po dlouhé měsíce se jí daří jak upírovi, tak vlkodlakovi vyhýbat. Ale když neznámý únosce zajme ty, které přísahala chránit, nezbývá jí než se na oba rivaly obrátit s žádostí o pomoc. K tomu však bude muset propojit jejich moc - a jejich hlad… Po šesti měsících celibátu touží Anita po obou mužích svého života jako nikdy předtím. Ale prolnutí jejich moci dá smrtelné ženě okusit nesmrtelnou touhu, na kterou nebude schopna nikdy zapomenout.