Epocha strana 79 z 107

„Zhruba dvě hodiny po poledni se v Čujkovově štábu najednou objeví Rodimcev, celý zablácený a zakrvácený. Svých deset tisíc elitních pěšáků má na druhém břehu; přeprava má být zahájena, až padne tma. Vydal se sem sám, aby si obhlédl místa příštího nasazení divize, a zčistajasna narazil na Němce. »Trochu mě honili,« řekne div ne omluvně. Kdo ještě na velitelském stanovišti a kolem něj unese zbraň, musí se přidat k obráncům linie nebo těm, kdo budou zajišťovat přístaviště. Je třeba udržet pozice až do zítřejšího rána, jinak se sem Rodimcevovi gardisté už nedostanou!“Kolik takových kritických chvil prožili obránci Stalingradu? Šlo o mnohem víc než o jedno město. Vojáci, kteří se s takovou zuřivostí do sebe zakousli v hromadách sutin z domů, v nichž ještě nedávno žili lidé, na znovu a znovu rozrývaných svazích Mamajovy mohyly, v odpadních kanálech, den ode dne chápali víc a víc, co je tu v sázce. V nepřetržitých srážkách stovek malých úderných skupin postupně rostla do absolutní hodnoty fyzická i psychická odolnost, iniciativa, odpovědnost a vynalézavost i toho posledního pěšáka. Byla to nejen obrovská opotřebovávací bitva, ale také psychologické střetnutí dvou maximálně koncentrovaných vůlí. Osud města visel na vlásku. Obránci drželi místy už jen uzoučký proužek břehu, z kterého mohli být smeteni jediným úderem. Až do krajnosti vyčerpaní vojáci, trosky původních jednotek na pokraji vykrvácení, dál vedli svou svatou válku. Linie bojů byla tisíckrát zalomená čára, která bez ustání měnila podobu. Nebyly tu dvě fronty a mezi nimi země nikoho – jen trojrozměrný labyrint, ve kterém se úderné skupiny vzájemně napadaly zepředu i zezadu, zprava i zleva, shora i zdola...

Nové vydání druhého dílu světoznámé série balancující na pomezí městské fantasy a erotické paranormální romance.Anita Blakeová žije ve světě, kde jsou upíři, zombie či vlkodlaci běžnou součástí společnosti. Živí se jako oživovatelka zombií a zákonná popravčí upírů. Pomáhá také policii při vyšetřování nadpřirozených trestných činů, což se však občas kříží s jejím soukromým životem. Stává se totiž součástí nejen milostného, ale i mocenského trojúhelníku, jehož další dvě strany tvoří vnitřně rozervaný alfa vlkodlak Richard a neskutečně okouzlující a vlezlý upíří vládce města Jean-Claude. Anita považuje svou sebeúctu za důležitější než vlastní život, dokonale rozumí zbraním, čelí čarodějnicím a ghúlům, zdivočelým lykantropům i najatým zabijákům, v milostných vztazích však často neví, má-li dát přednost vlkodlačímu vytí či upířím špičákům...Pověst mocné oživovatelky přivádí za Anitou lidi s nejpodivnějšími požadavky, ale někdy ani ona nic nezmůže bez oběti, která by byla příliš vysoká. Jenže vysvětlujte to arogantnímu milionáři, který si myslí, že si za peníze může koupit kohokoli – nebo beztrestně sáhnout k tvrdším přesvědčovacím metodám.Na Anitu však neplatí ani násilí, zvlášť když je společně s policií na stopě záhadné vraždící zombii, která terorizuje poklidné předměstí, a člověku, který ji stvořil. Co jsou pěsti a pistole proti moci, jež povolává mrtvé z hrobů a dokáže zabíjet i na dálku? Moci, jež ani samotné Anitě není tak docela cizí…

Nové vydání druhého dílu světoznámé série balancující na pomezí městské fantasy a erotické paranormální romance.Anita Blakeová žije ve světě, kde jsou upíři, zombie či vlkodlaci běžnou součástí společnosti. Živí se jako oživovatelka zombií a zákonná popravčí upírů. Pomáhá také policii při vyšetřování nadpřirozených trestných činů, což se však občas kříží s jejím soukromým životem. Stává se totiž součástí nejen milostného, ale i mocenského trojúhelníku, jehož další dvě strany tvoří vnitřně rozervaný alfa vlkodlak Richard a neskutečně okouzlující a vlezlý upíří vládce města Jean-Claude. Anita považuje svou sebeúctu za důležitější než vlastní život, dokonale rozumí zbraním, čelí čarodějnicím a ghúlům, zdivočelým lykantropům i najatým zabijákům, v milostných vztazích však často neví, má-li dát přednost vlkodlačímu vytí či upířím špičákům...Pověst mocné oživovatelky přivádí za Anitou lidi s nejpodivnějšími požadavky, ale někdy ani ona nic nezmůže bez oběti, která by byla příliš vysoká. Jenže vysvětlujte to arogantnímu milionáři, který si myslí, že si za peníze může koupit kohokoli – nebo beztrestně sáhnout k tvrdším přesvědčovacím metodám.Na Anitu však neplatí ani násilí, zvlášť když je společně s policií na stopě záhadné vraždící zombii, která terorizuje poklidné předměstí, a člověku, který ji stvořil. Co jsou pěsti a pistole proti moci, jež povolává mrtvé z hrobů a dokáže zabíjet i na dálku? Moci, jež ani samotné Anitě není tak docela cizí…

Už sám běžně používaný název tohoto dramatického dění, sevřeného v létě 1934 do několika desítek hodin, je paradoxem: převážná část událostí, včetně hromadných poprav, se totiž odehrála ve dne. Adolf Hitler a jeho souputníci se tehdy postarali o dějinný unikát. Jediným děsivým úderem nejenže zlikvidovali opozici ve vlastních řadách, ale podle hesla, že vraždit je dovoleno, se postarali i o umlčení každého, kdo tak či onak překážel. Ublížil kdysi v minulosti? Zabít! Mohl by dělat těžkosti v budoucnu? Zabít! Je příliš ctižádostivý? Zabít! Ví toho nebezpečně mnoho? Zabít! Složitá spleť příčin, záměrů a důsledků, ale jednoduché řešení. Prostě zabíjet. Přesně v duchu vyjádření důstojníka Heydrichovy bezpečnostní služby SS Kurta Ilgese: "Víte, co znamená krvavé opojení? Mám pocit, že se smím brodit v krvi." Bezcitná podstata nacistického hnutí se tehdy varovným, leč ve světě nedostatečně vyslyšeným způsobem ukázala v plné nahotě.

Trochu zvláštní inzerát, který vyšel v Plzeňském deníku na přelomu března a dubna 2004, se tázal po osudu lidí, zmizelých na počátku padesátých let při pokusu o přechod hranic. Přivolával zpátky dobu, kdy se česko-bavorské a česko-rakouské pomezí stalo předělem mezi protivníky ve studené válce. Z pohraničí se stala nebezpečná džungle, ve které se objevily bezcitné, bezohledné a ziskuchtivé šelmy, které využily snahu lidí po útěku za hranice pro nejhorší kriminální skutky. Nová Magnetka přináší tři na sobě nezávislé příběhy, vycházející z materiálu Archivu bezpečnostních složek. Setkáváme se v ní s pověstným Hubertem Pilčíkem, "bestií s dunivým hlasem" a snad vrahem s největším počtem obětí v naší novodobé historii. Vypráví o lehkomyslné herečce Marcele Sedláčkové, která se zapletla do podivné špionážní aféry a stala se obětí falešných "převaděčů" z StB. Ve třetím příběhu vystupuje bývalý důstojník Vlasovovy armády Jiří Skomarovský, který se po osvobození proměnil v Karlových Varech na válečného hrdinu a kryl tak své zločiny. Knihu doplňují dosud nepublikované dokumentární fotografie.

Poetická sbírka zralé autorky a překladatelky je souborem lyrických reflexí pocitů z krajiny a lidských setkání. Zrcadlí radost z nahodilých okamžiků a z prostoty obyčejného dění, jež vnímá zjitřenými smysly ženské duše. V každém zobrazeném detailu, v každém přírodním tvaru vnímá příběhy a nabírá z nich vzkazy pro své vlastní poselství v obrazném jazyce s neochvějnou vírou v moc slova: "I kdyby z vyschlých koryt stoupal jen pláč …pak zbylo by tu slovo, s ním i dotek …"

Ve své bohužel již definitivně poslední knize se Ivan Brož, známý autor literatury faktu, zaobírá zápasem "zvláštní povahy", který "vedli jedni proti druhým a zároveň všichni proti všem".Řeč je o boji Alžírska za nezávislost na Francii. Osm let trvající krvavý konflikt rozdělil zemi, kde vedle sebe v napětí žili domorodci arabského a berberského původu s privilegovanými potomky evropských přistěhovalců. Jejich střet se vyznačoval nejen velkými myšlenkami a činy, ale také řadou zvěrstev a přehmatů, jichž se dopouštěli nejen alžírští povstalci, ale především "civilizovaní" Francouzi. A tak jsou v obou zemích válečné události dodnes živé a bolestivé nejen kvůli ztrátám na životech, ale také na cti a ideálech.Příběh alžírské války je tragický a fascinující, o čemž svědčí i nepřeberné množství jeho uměleckého zpracování, a Ivan Brož přesvědčivě dokládá, že se ani v nejmenším nejedná o zapomenutou či dokonce pro dnešní Evropu nedůležitou historickou epizodku. Podrobně mapuje kořeny i průběh konfliktu, představuje jeho vůdčí osobnosti, podává svědectví o vazbách povstalců na tehdejší Československo a v neposlední řadě vypráví i příběh velkého návratu generála Charlese de Gaulla do nejvyšší politiky a boje proti terorismu v jeho mnoha podobách…

Markéta vede všední život studentky až do doby, kdy si jednou k večeři uvaří zvláštní hmotu - kejdu. Ráno zjistí, že se stala vševědoucí. S kamarádkou Týnou se zprvu nově nabytou superschopností baví, ale pak se o ni začne zajímat armáda a jde do tuhého. Hrdinky se ze zombiemi zamořené vojenské základny dostávají do víru nekonečné války na cizí planetě, aby opět skončily na Zemi, která už ovšem není taková, jakou ji opustily. Brakový román Kejda je divokou jízdou na horské dráze. Nechybí ufoni, zombíci, krev, erotika, napětí a humor. Dan Černý (1982) je především kreslíř komiksů a ilustrátor. Málokdy se ovšem setkal s textem, na kterém by se výtvarně vyřádil. A tak si napsal vlastní, který právě držíš v ruce, milý čtenáři. Nejedná se však o jeho první literární pokus; společně s Danielem Binkem je autorem Pohádek Českého středohoří (2010), jimž předcházelo několik nepublikovatelných povídek. V současnosti se plně věnuje komiksům, především knižní komiksové sérii Fanouš.

Jedním z nejtemnějších termínů archaické filosofie je bezesporu to apeiron, "bezmezno". Anaximandros z Mílétu tak měl podle tradice nazvat počátek a prvek všeho. Ačkoli byla otázka po počátku myslitelům archaické doby blízká, v obecném povědomí je poplatná až Aristotelovu pojetí příčin. Aristotelés přitom Anaximandra s to apeiron téměř nespojuje a dochované texty ukazují panující nejistotu v tom, co mělo představovat. Studie rozvádí, že samotný termín nemusí být autentický a upozorňuje na spojení fysis apeiros, "bezmezná přirozenost", které mohlo vyjadřovat sílu a moc přírody vedoucí ke vzniku a zániku. Pokud Anaximandros vysvětloval vznik oddělováním protikladů, je možné, že to apeiron zastupovalo možnost každé diference, jako pozadí "jednoty protikladů". Bezmezná síla přírody se přitom prolíná s časem, který vede až k uvážení vlivu východních tradic na Anaximandrovo myšlení.

Praha, rok 2012.Konec světa nemohl začít na příhodnějším místě.A přitom to vypadá tak obyčejně: někdo zabíjí vědce zabývající se magií, vztahy mezi inkvizicí a mágy jsou více než napjaté, démoni se snaží ovládnout zločinecké podsvětí, do starodávné hry vstupují noví a velmi nebezpeční hráči, chodbami pod Olšanským hřbitovem procházejí mrtví a z blázince je unesen tajemný pacient.Série Kladivo na čaroděje vás zavede do našeho světa, jak ho neznáte… a jak ho ani netoužíte poznat. Alespoň ne na vlastní kůži. Světa magie, temných přízraků, oživlých mrtvol, zabijáků, démonů, psychopatů, nekrofilů, upírů - a to mluvíme jen o kladných hrdinech. Ti, proti kterým bojují, jsou ještě mnohem horší…

V září 1943 odjely z Terezína na východ dva transporty s pěti tisíci židovskými vězni do Osvětimi-Birkenau. Při příjezdu neprošli obvyklou selekcí a byli umístěni do zvláštního tábora B IIb, kde "směli" živořit v jakémsi volnějším režimu. Ve svých kmenových listech si však nesli označení Sonderbehandlung, zvláštní zacházení, což znamenalo popravu bez rozsudku. Jednání nacistů s českými Židy v Osvětimi vyvolávalo otazníky. K čemu měl tábor sloužit? Měl představovat jakési alibi pro správu osvětimské "továrny na smrt? Chtěli nacisté sehrát nové divadlo pro zástupce Červeného kříže, jak se jim podařilo v Terezíně? Jaký mu byl vyměřen čas a co rozhodlo o jejich existenci? Kdy a proč se esesáci rozhodli "rodinný tábor" likvidovat?Na mnohé se snaží kniha Čekání na smrt odpovědět líčením každodenních poměrů mezi vězni, pro které využívá i svědectví přeživších, i forem odporu v Osvětimi, do nichž byli zasvěceni "terezínští vězni". Tragický příběh měl svůj počátek už v politice vůči Židům, jež se uplatňovala v protektorátu, v nacistických plánech na "konečné řešení" židovské otázky. Vyústil v hromadném vraždění v noci z 8. na 9. březen a od 8. do 10. července roku 1944. Ze 17 500 vězňů "rodinného tábora" přežilo necelých třináct stovek.

Skupina mocných politiků nabídne Patricku Kenziemu a Angele Gennarové velký obnos za malou službu: najít zmizelou uklízečku, která ukradla přísně tajné dokumenty.Jenže…Z uklízečky se vyklube manželka a matka. Z dokumentů fotografie skandálního charakteru. Za prostou krádeží se najednou skrývá mnohem víc, než se zprvu zdá. Po čem žena skutečně prahla, byla spravedlnost - a v bostonských ulicích se pravda může snadno obrátit proti vám. Ať už se to Patrickovi a Angele líbí, nebo ne, při řešení případu, ve kterém nejde jen o dobro a zlo, se z nich stává lovná zvěř. A v Bostonu snad není nikdo, kdo by je nechtěl zabít. Nezbývá, než si před touhle válkou připít. Šance, že ji přežijí, je minimální.

Praha, rok 2012.Konec světa nemohl začít na příhodnějším místě.A přitom to vypadá tak obyčejně: někdo zabíjí vědce zabývající se magií, vztahy mezi inkvizicí a mágy jsou více než napjaté, démoni se snaží ovládnout zločinecké podsvětí, do starodávné hry vstupují noví a velmi nebezpeční hráči, chodbami pod Olšanským hřbitovem procházejí mrtví a z blázince je unesen tajemný pacient.Série Kladivo na čaroděje vás zavede do našeho světa, jak ho neznáte… a jak ho ani netoužíte poznat. Alespoň ne na vlastní kůži. Světa magie, temných přízraků, oživlých mrtvol, zabijáků, démonů, psychopatů, nekrofilů, upírů - a to mluvíme jen o kladných hrdinech. Ti, proti kterým bojují, jsou ještě mnohem horší…

Milan Syruček prožil ve své žurnalistické profesi bohatý život, naplněný spoustou pozoruhodných zážitků, které nasbíral během svých toulek po světě. Psával o nich do novin, především do "své" Mladé fronty, ale vyprávěl i v rozhlase a televizi. Mnohé z jeho zážitků se však na stránky novin či do éteru nebo na obrazovky nedostaly, byly příliš dramatické nebo pikantní. Novinářská krev je krví dobrodruha, nezapře se, a ne-li teď, tak příště zavibruje a prosadí se. Milan Syruček ve věku, kdy se sám pasuje na bělovlasého staříka, sepsal své zážitky do knihy vzpomínek. Jsou to vzpomínky jiné, než jaké obvykle čítáme. Píše se v nich o zajímavých lidech, o klíčových událostech, o situacích, kdy šlo o život (i autorovi), o politickém zákulisí a lidských osudech. Jsou to vzpomínky člověka, který chtěl být a byl tam, kdekoliv se něco významného dělo - na Sahaře, v Indočíně, v Paříži, v Bílém domě, v královských palácích, ale i v Praze v srpnu 1968. A v Rusku, jež se mu stalo celoživotním údělem, do kterého jezdil přes šedesát let, procestoval je křížem krážem, zažil tam politické bouře, pátral po zmizelých krajanech. Ze všeho, o čem nenapsal či nehovořil, neboť z nejrůznějších důvodů nemohl, se vyzpovídal v této knize způsobem sobě vlastním - ostrým novinářským perem.

Milan Syruček prožil ve své žurnalistické profesi bohatý život, naplněný spoustou pozoruhodných zážitků, které nasbíral během svých toulek po světě. Psával o nich do novin, především do "své" Mladé fronty, ale vyprávěl i v rozhlase a televizi. Mnohé z jeho zážitků se však na stránky novin či do éteru nebo na obrazovky nedostaly, byly příliš dramatické nebo pikantní. Novinářská krev je krví dobrodruha, nezapře se, a ne-li teď, tak příště zavibruje a prosadí se. Milan Syruček ve věku, kdy se sám pasuje na bělovlasého staříka, sepsal své zážitky do knihy vzpomínek. Jsou to vzpomínky jiné, než jaké obvykle čítáme. Píše se v nich o zajímavých lidech, o klíčových událostech, o situacích, kdy šlo o život (i autorovi), o politickém zákulisí a lidských osudech. Jsou to vzpomínky člověka, který chtěl být a byl tam, kdekoliv se něco významného dělo - na Sahaře, v Indočíně, v Paříži, v Bílém domě, v královských palácích, ale i v Praze v srpnu 1968. A v Rusku, jež se mu stalo celoživotním údělem, do kterého jezdil přes šedesát let, procestoval je křížem krážem, zažil tam politické bouře, pátral po zmizelých krajanech. Ze všeho, o čem nenapsal či nehovořil, neboť z nejrůznějších důvodů nemohl, se vyzpovídal v této knize způsobem sobě vlastním - ostrým novinářským perem.

Dobytí říše Aztéků patří bezesporu k fascinujícím příběhům z historie Nového světa. V době, kdy Španělé přistáli u mexického pobřeží, byla moc Aztéků v zenitu. Dobyvatelé právem považovali Tenochtitlan za "nejtřpytivější klenot Mexického údolí"; aztécká metropole v mnoha ohledech překonávala naprostou většinu evropských velkoměst. Conquistadory poháněla touha po zlatě, moci a slávě; lákalo je především pohádkové bohatství tajemné říše, o níž kolovaly fantastické pověsti. Hernán Cortés, jenž stanul v čele výpravy, měl pověst schopného a nesmírně ambiciózního muže. Dobytí aztéckého impéria však vyžadovalo více než jen odvahu, lstivost a bezohlednost. Hlavní roli sehráli především jeho indiánští spojenci, kteří sledovali své vlastní zájmy. Není divu, že cesta k vítězství byla dlážděna porážkami a neúspěchy. V průběhu Truchlivé noci zahynuly stovky conquistadorů, zatímco zbytek výpravy včetně jejího velitele se zachránil jen díky překotnému útěku z Tenochtitlanu. Cortés byl nicméně odhodlán uspět za každou cenu. Téměř šest měsíců usilovně shromažďoval vojáky, spojence, vybavení a zásoby k dalšímu tažení. Poté v naději na pokoření protivníka sestoupil znovu do Mexického údolí. Obléhání aztécké metropole trvalo více než dva měsíce. Nakonec obránci podlehli; "nejtřpytivější klenot Mexického údolí" zmizel pod nánosem trosek a popela. Dobytí říše Aztéků bezesporu představovalo významný milník ve španělské koloniální expanzi, která položila základy moci Španělů ve střední Americe na příštích 300 let.