Host strana 10 z 153

Erich Roučka patřil k mimořádně nadaným osobnostem, které ve 20. století příznivě ovlivnily český, evropský i světový technický rozvoj. Svoji životní pouť zasvětil bádání, vynalézání a hledání nových řešení. Stal se autorem grandiózního počtu (celkem osm

Práh věcí tušených… k němu se přibližuje kontemplativní lyrika Ladislava Puršla (nar. 1976). Snově zárodečná poloha, charakteristická pro jeho první sbírku Paměť vody, začíná v Mločí mapě nabývat kontury: potemnělé vnitřní vize polymorfních útržků a torz

Básník a v občanském povolání učitel ve Velkém Týnci u Olomouce Stanislav Denk (nar. 1962) subtilně a osobitě rozvíjí odkaz spirituálně laděné tradice české poezie. Zdá se však, že si tuto poetiku nevybral jako dekorativní emblém, ale „vnutila“ se mu sama

Po pěti svazcích básnického díla (vydaných v nakladatelství Vetus Via) přichází náš přední básník, příslušník havlovské generace šestatřicátníků, s novým svazkem. Zatímco předchozí V. svazek (Blíženci v krvi [1982–1986]) obsahoval verše zrcadlící básníkov

Je to procházka pamětí, nebo jen sladké přemítání? A záleží na tom? Každý svojí rybičkou si může rozříznout zažloutlou obálku, která ukrývá „volňáska do dětství“. Bude to, jako byste se ze zářivého snu probudili do ještě krásnějších dní uhelných prázdnin.

Novou sbírkou Ohořelec se Ivo Odehnal vrací k základním motivům své tvorby, zvláště vlivům genia loci svého rodného Valašska. K typickým znakům patří časté využívání slovních novotvarů, které mají kořeny v rodném kraji. Ohořelec je zdařilá sbírka s bohatou reflexivní obrazností, se zřetelným existenciálním rozměrem a pro Odehnala typickou „prvosmyslovou“ metaforikou. Edice poesie Host, sv. 80

Hrdiny románu jsou čtyři muži ve středních letech: Herec Jan Kalinský, matematik Hugo Rolich, lesní inženýr Gabriel Gera a advokát Petr Fridrich. Už od dětství je pojí pevné přátelství, které se však nyní začíná zvolna rozpadat. Banální události, které by dříve v jejich vztahu sotva co znamenaly, náhle vynášejí na povrch potlačované animozity, frustrace, splíny i závisti. Po nespočtu milostných avantýr se Jan Kalinský poprvé v životě upřímně zamiluje do studentky práv Rút, s níž ho seznámí právě jeho kamarád Petr Fridrich. Hugo Rolich, který ještě před pár lety patřil k největším čistým matematikům v Evropě, se utápí v profesní i osobní vyhaslosti a Gabriel Gera žije v ústraní ve vesnici Velká Morava. Právě tam se každoročně na silvestra přátelé scházejí. Ale jak s tím vším souvisí Kalinského sbírka scénářů hollywoodských filmů? V intencích prostého konstatování, že „každý solidní román je trochu existenciální“, spěje pirueta osudu k neodvratnému finále – poslednímu ohňostroji.

Románová novela Posledný kôň Pompejí, vyšla na Slovensku v roce 2001. Zdánlivě jednoduché vyprávění o několikaměsíční návštěvě Londýna, kterou již v devadesátých letech vykoná mladý slovenský muž, je plné hravosti, vtipu, náhod, černého humoru, ale také smutku, trpkosti nad současným světem, a především pak permanentní konfrontací středoevropské identity s okolním, a nejen západním světem. Děj knihy shrnul slovenský satirik Tomáš Janovic: „Slovenský mládenec sa ocitol v Londýne, pobudol tam niekoľko mesiacov a nakoniec sa vrátil domov.“

Lyrický rytmus (O spojení zvuku a smyslu ve verši) se zařazuje do kognitivního proudu vědeckého bádání, vlastním iniciátorem lyrického rytmického pohybu je hodnotový systém s hodnotovou osou a východiskem tázání po lyrickém rytmickém bytí je eidetika vnímání. Hodnotová polarizace jednotlivých elementů lyrických rytmických kvalit je proto zjišťována rozsáhlými psychosémantickými výzkumy (různě specifikované psychosémantické testy vyplnilo více než tři tisíce českých mluvčích). Až tyto výsledky, které jsou zatím nejrozsáhlejším „mentálním mapováním“ pohybu vnímání českého lyrického rytmu, se stávají předmětem dalších autorových teoretických zobecnění a vytvořených konstruktů. Vnímání v této práci zpětně prověřuje i platnost literárněteoretických hypotéz. Z emotivního podkladu prožívání „tělesného“ prostoru lyrického rytmu se autor věnuje téměř výhradně prostorovosti, která je spojena s prožíváním pocitu úsilí. Hodnotová (rytmotvorná) osa prochází mezi subjektivním úsilím a tím, co je proti němu, v hodnotové komplementaritě pólu Já a pólu cizího Já. Práce se příliš nezabývá druhým způsobem prožívání prostorovosti lyrického rytmu, který je spojený s objektivní prostorovostí naší smyslovosti a je obecně pouze umístěním věcí ve vnějším prostoru. V lyrice tento pohled souvisí s problematikou sémantického nasycování, „smyslového pociťování“ významů slov ve verši a hodnotovou (rytmotvornou) osou mezi pojmenováním a tím, co je pojmenováno (označující a označované v lyrice tvoří hodnotovou komplementaritu).

Kniha o Petru Léblovi 19651999, na které autorka pracovala několik let, je pokusem o svébytnou monografii divadelního režiséra, scénografa, herce, někdejšího uměleckého šéfa Divadla Na zábradlí.

Při příležitosti stého výročí narození básníka Jana Zahradníčka (1905–1960) uspořádala ve dnech 7.–9. dubna 2005 Společnost odkazu básníka Jana Zahradníčka společně s Ústavem pro českou literaturu AV ČR, Katedrou české literatury a literární vědy FF UK v Praze, Historickým ústavem FF MU v Brně a Moravskou zemskou knihovnou v Brně třídenní mezinárodní konferenci „…bývalo u mne zotvíráno…“ Východiska a perspektivy české křesťanské poezie a prózy 20. století.

Dlouho očekávané, doplněné a upravené vydání důležité učebnice pro vysoké školy a také pro zájemce o vývoj češtiny. Kniha autorů z brněnské Filozofické fakulty mapuje cesty spisovného jazyka na našem území a ukazuje také na vlivy staroslověnské, německé a

Rozsáhlá monografie je věnována této jedné z nejzajímavějších a nejinspirativnějších individualit české kultury. Pavel Janoušek přitom Ivana Vyskočila nevnímá pouze tak, jak je dnes zvykem, tedy jako mimořádného divadelníka a pedagoga, ale také jako výrazného spisovatele, jehož povídky a texty měly od šedesátých let podstatný vliv na podobu české literatury a spoluformovaly proud poetiky absurdity a literárních experimentů. Těžiště knihy neleží v životopise, ale v podrobných analýzách textů a autorových programových vystoupení a také jejich průmětů do jednotlivých knižních publikací. Kniha je doplněna kalendáriem a bibliografií Vyskočilova díla.

Jen u málokterého našeho současného básníka, a tím méně v plejádě autorů nejmladší generace, najdeme tolik přirozeného citu pro to, čemu se říká „historická paměť“. Detailem postihnout celek – tomu se Radek Malý učil od své první sbírky, dnes už lze mluvit o zjevném mistrovství. A ještě jeden příznak determinuje Malého niterný svět – halasně sice nevytrubované, ale všudypřítomné vědomí až zarputilé solitérní nezařaditelnosti do stáda vyznavačů konzumentských pahodnot, vymezování linie odporu vůči těm, kdož zmáhají jezy a peřeje svých životů bez skrupulí – a bez paměti. Cit pro esence lidské bídy a nezaviněné utrpení… Radek Malý naznačuje smysl takového vnímání jako pro sebe jedinou možnou cestu v éře falešných proroků, mediálních lží, pozlátkových reklam a bulvárních blábolů. Dost důvodů pro to mu vstřícně přitakat.