Host strana 3 z 153

Pomocí toku vzpomínek a reflexí na život pokrývající tři různé kontinenty, Ameriku, Evropu a Asii, Drašnar vytvořil nejenom pozoruhodný portrét člověka chyceného ve smyčce vlastní mysli, ale i fascinující studii současné krize mužské mytologie a jejích pradávných symbolů. Výpověď o hledání ideálu krásy, síly a moudrosti, o slávě, penězích a umění, výpověď o módě a šermu, o ženách a dobrodružstvích, o strachu ze stáří a smrti a o tom, co s člověkem zůstane, když vše nepodstatné zmizí — o lásce a o přátelství.

Luděk Navara, publicista, který se represivní povaze komunistického režimu a pokusům o rezistenci proti němu věnuje dlouhá léta a publikoval na tato témata především na stránkách Mf Dnes stovky článků, rozhovorů, komentářů, je autorem k historii československé železné opony nadmíru povolaným. Jeho kniha nejenže zasvěceně postihuje jednu z důležitých podob bývalého režimu, nejenže je dobře napsaná a čte se jedním dechem, ale měla by se číst také jako skutečné memento o tom, jak naše nepříliš dávná minulost opravdu vypadala.

Tato kniha je svého druhu prvním pokusem o systematický souhrn a kritickou reflexi práce českých filmařů, kteří po neblahých obratech dějin dvacátého století odešli do exilu. Ve stručném přehledu se tu uvádí antinacistický exil po Mnichovu 1938 a první antikomunistický po únoru 1948. Hlavní pozornost je soustředěna na období po okupaci 1968, kdy na Západ odešli nejen renomovaní tvůrci jako Miloš Forman, Ivan Passer, Jan Němec, Vojtěch Jasný nebo Emil Radok, ale také mladší generace, kterou reprezentovali Jana Boková, Bernard Šafařík, Václav Reischl nebo Otakar Votoček. Těžiště knihy představují monografické studie režisérů hraného filmu, připomenuty jsou ovšem také oblasti filmu animovaného, dokumentárního, televize a videa a taktéž další profese (herci, scenáristé, kameramani ad.); dohromady se tak utváří bohatě strukturovaný a překvapivě rozmanitý obraz audiovizuální exilové subkultury. Tato práce chce přispět k zacelení přetrvávající mezery v dějinách našeho filmu i k nápravě poněkud neurovnaného vztahu vlasti a exilu, zatíženého neznalostí a nezájmem.

Arnošt Kolman (1892–1979) prožil dlouhý a neobyčejně pohnutý život. Vyrůstal v pražském intelektuálním prostředí, v roce 1916 upadl do ruského zajetí, připojil se k Říjnové revoluci a vstoupil do bolševické strany. Ve dvacátých a třicátých letech zaujímal vysoká místa ve stranickém i státním aparátu SSSR a ve vědeckém životě; po druhé světové válce také v Československu. Po kritickém vystoupení v roce 1948 byl deportován a vězněn v SSSR. Byl propuštěn a opět zastával vysoké vědecké funkce v Praze a Moskvě. Po roce 1968 znovu upadl v nemilost. V roce 1976 mu bylo nečekaně umožněno navštívit dceru ve Švédsku, kde požádal o politický azyl a odkud napsal proslulý otevřený dopis Brežněvovi o tom, že — po osmapadesátiletém členství — vystupuje ze strany. Kolmanovy paměti představují nejen cenné historické svědectví, ale i psychologickou sondu do osobnosti „revolucionářů první hodiny“, kteří přišli do revoluce s nejvyššími etickými nároky a ideály a kterým se nepodařilo zabránit degeneraci systému (někteří z nich ani nikdy nepochopili, jak hluboké a tragické), jejž sami pomáhali budovat.

Příběh O je bezesporu nejlegendárnější sadomasochistický román moderní doby. Pro příznivce tohoto kultu je ozdobou erotické knihovničky, pro určité feministické či puritánské kruhy naopak zhmotněním zlého snu. Nechybí tu nic z repertoáru a kulis „erotického divadla“, ale je tu mnohé navíc. O prochází řadami třináctých komnat zapomnění a sestupuje do podzemí zámku, stále hlouběji proti proudu času, jako by se vracela do lůna k novému zrození. Ale v roce 1969 se objevuje Návrat do Roissy: v jeho úvodu autorka popisuje okolnosti vzniku onoho temného obelisku, monumentu opředeného tenaty protichůdných interpretací, aby je rázně a bezohledně rozťala. Příběh O vyprovokoval jeden z největších skandálů francouzské literatury. Toto mistrovské dílo erotického žánru, zprvu zakázané a často zabavované a šířené ilegálně, se stalo po Saint-Exupéryho Malém princi nejčtenější francouzskou knihou současnosti.

Hrdiny tohoto zvláštního erotického příběhu jsou střední kádry maďarské reality před změnou politického systému. Autor nepochybuje o tom, že schopnost mystické „milostné oběti“, která a priori předpokládá vnitřní svobodu, se může zrodit i v těch, které společenské prostředí a subkultura, v nichž vyrůstali, o ideu vnitřní svobody zcela připravily.

Výbor z povídek Vikentije Veresajeva, současníka Čechova a celoživotního přítele M. Bulgakova, představuje reprezentativní průřez autorovou tvorbou a tvoří ho povídky týkající se mezilidských, zejména milostných vztahů na pozadí existenciálních témat.

Druhá esejistická kniha Evy Kantůrkové navazuje na knihu Valivý čas proměn (ČS 1995). Zatímco Valivý čas proměn obsahuje eseje, úvahy a příležitostné texty z doby disentu, tato kniha zahrnuje texty datované po roce 1990. Autorka se v oněch letech aktivně podílí na životě veřejném, kulturním i politickém a paralelně pokračuje v ryze soukromém uvažování o záležitostech nadčasových i o lidech, jejichž dílo pro ni je významné. Eva Kantůrková patří k těm nemnoha prozaikům, kteří dokáží nejen příběhy vyprávět, ale také o nich uvažovat a vnímat je jakou součást širších kulturních vazeb. Kniha je tak současně svědectvím o proměnách naší společnosti v posledních letech a přináší rovněž úvahy nad nejdůležitějšími kulturními tématy. Eseje vycházejí u příležitosti autorčina životního jubilea.

Sborník z kolokvia pořádaného k připomenutí třicátého výročí úmrtí Jana Mukařovského. K připomenutí třicátého výročí úmrtí literárního vědce a estetika Jana Mukařovského (11. 11. 1891 — 8. 2. 1975) uspořádal Ústav pro českou literaturu AV ČR dne 8. 2. 2005 v Praze mezinárodní kolokvium "Český strukturalismus po poststrukturalismu". Záměrem bylo připomenout významné literárněteoretické a esteticko-filozofické příspěvky Jana Mukařovského, porovnat je s přístupy některých poststrukturálních myslitelů a poskytnout prostor pro širší diskusi o současné podobě českého literárněvědného strukturalismu. K účasti bylo vyzváno šestnáct domácích i zahraničních badatelů, kteří se této problematice dlouhodobě věnují; předložené studie tak představují aktuální podobu současného teoretického uvažování o českém strukturalismu.

Agent francouzské tajné služby přijíždí do válkou zničeného Berlína, aby zde splnil tajné poslání, místo toho však zabředne do bludiště vzpomínek a asociací z vlastního dřívějšího života. Robbe-Grillet napsal po dlouholeté odmlce detektivku, která sice staví na osvědčených postupech nového románu, ale používá je s mírou a kritickým nadhledem. Čtenáři se tak do rukou dostává text, který kromě toho, že je velmi poutavý a strhující, svým způsobem dovršuje a vykládá Robbe-Grilletovu celoživotní tvorbu.

Druhá autorčina prozaická kniha je opět groteskně potemnělým příběhem, panoptikem, v němž se ve dvou časových rovinách léta 1945 a léta 2005 odvíjí osud Gity Lauschmanové, dívky, která po návratu z koncentračního tábora, zjistila, že se nemá kam vrátit, že útlak a běsnění neskončily, a Gity Lauschmanové, ženy, která chce na sklonku života dosáhnout spravedlnosti.

Spisovatel a novinář Luděk Navara předkládá čtenářům v krátké době druhý soubor Příběhů železné opony, které paralelně ve stejnojmenném seriálu dokumentárních pořadů zprostředkovává veřejnosti i Česká televize. Příběhů, jejichž protagonisty jsou nejrůznější osoby – od jinak neznámých, a pro historii tedy bezejmenných mladých lidí, až po významné politiky, vojáky. Jejich osudy se kdysi protnuly na jedné životní křižovatce: při pokusu odejít přes přísně a nemilosrdně střeženou hranici někdejšího komunistického Československa do svobodného světa. Příběhy jsou to někdy kuriózní, většinou bohužel tragické. Příliš mnoho lidí takový pokus zaplatilo svobodou, zdravím a často i životem.

Jaká je vlastně země, která dnes vládne světu? Je to ještě demokracie? Kniha francouzské intelektuální celebrity, která na tyto a další otázky hledá odpovědi, se v USA i ve Francii stala bestsellerem ihned po svém vydání. Na počátku byl nápad vlivného časopisu Atlantic Monthly: požádat některého francouzského intelektuála, aby navštívil Ameriku a vydal se po stopách Alexise de Tocquevilla, který počátkem XIX. století podnikl slavnou cestu, na jejímž základě sepsal dnes klasické dílo Demokracie v Americe. B.-H. Lévy tak celý rok brázdil Spojené státy. Urazil většinou po silnici více než dvacet tisíc kilometrů z východu na západ, ze severu na jih: od věznice Rikers Island po Chicago, od muslimských obcí v Detroitu po amišskou komunitu v Iowě, a kladl otázky ohledně původu amerického vlastenectví, soužití svobody a náboženství, vězeňského systému, "tyranie většiny", vzkříšení ideologie… Lévy spatřil nejrůznější tváře Ameriky: slavné i neznámé, lidi z pouště i obyvatele megalopolí. Setkal se s Sharon Stoneovou i s horníkem z Wisconsinu, s filantropickým miliardářem i s Normanem Mailerem, s Woody Allenem i s kalifornským bezdomovcem, s Hillary Clintonovou i s fanatickým nespokojencem, s Barackem Obamou, stoupající hvězdou Demokratické strany, i s obyvatelkou bordelu v Nevadě, a napsal o této nesmírné zemi lidskou komedii. Právě z ní pramení zázračná síla této reportáže, kterou hltáme s nadšením, jež ani na chvíli nepoleví. A závěry, které z cesty vyplynuly? Lévy k nim dospívá doslova za pochodu a jsou často rozporuplné. V době, kdy je "demokracie v Americe" stále více zpochybňována, tato kniha naopak svědčí o její zázračné vitalitě. Zásadní roli zde hraje epilog, který "filozofovi" umožnil převzít štafetu od "žurnalisty" a na závěr knihy čtenáře uvést přímo do srdce velkých debat současnosti? od Fukuyamových a Huntingtonových tezí až po postranní myšlenky neokonzervativců, jejichž zákruty namnoze určují osud světa.

Kniha je určena širokému okruhu čtenářů. Patří mezi ně ti, kterým alkohol působí potíže, i ti, kdo mají problém s alkoholem v rodině. Kniha se dá použít jako svépomocná příručka i jako doplněk léčby prováděné profesionály. Lidí závislých alkoholu může být v Česku kolem 300 tisíc. Těch, kdo závislí nejsou, ale pitím si škodí, je mnohem více. Alkoholem trpí i lidé v okolí: manželky nebo manželé, děti, rodiče a spolupracovníci. Text je psán jasně a srozumitelně a doplněn řadou zajímavostí a příkladů z praxe. O tom, že jsou tištěné materiály v prevenci a léčbě prospěšné, svědčí zkušenosti z USA, Velké Británie nebo Austrálie. Autora o tom navíc přesvědčila i odezva na jeho předchozí publikace podobného zaměření.