Host strana 17 z 185

Co se může podělat, když někoho oslovíte v MHDčku? Marky, upřímný teenager s osobitým humorem, tohle udělá a nevědomky tak spustí odpočet. Val je zábavná a sebevědomá, ale za svým nablýskaným instagramem skrývá zranitelnou holku. Spolu zjišťují, že střední není jako v seriálech nebo knížkách — že hot týpci často nejsou fajn, hodní kluci umí být toxičtí, že velká gesta nemusí být romantická a sexuální zážitky kouzelné. Život konečně dává smysl. …až do chvíle, kdy najednou přestane. Pokud k sobě dokážou najít cestu, můžou odpočet včas zastavit. Ten večer se totiž blíží. A čas utíká. Drzý debut přináší svěží náhled na YA. Markyho vyprávění mixuje humor s vážnějšími tématy a život na střední popisuje bez růžových brýlí. Zajímá vás, o čem dospívající kluci skutečně přemýšlí? Začtěte se, ale možná zjistíte, že o hvězdách víte hovno.

Ve třetím díle napínavé série čeká Skandara zatím nejobtížnější zkouška. Pokud chtějí Skandar a jeho kamarádi přežít třetí ročník výcviku, musejí uspět v několika hrůzostrašných soutěžích, pořádaných v jednotlivých živelních oblastech ostrova. Přátelství, spojenectví i pouta mezi jezdci a jednorožci se budou napínat k prasknutí — a obstojí jen ta nejpevnější. Skandarova sestra Kenna mezitím konečně dorazila do Hnízda, ale kvůli svému podvrženému poutu a divoké jednorožce se cítí osamělá a odstrkovaná. A když se po strašlivém objevu ocitne budoucnost ostrova v ohrožení, všichni si začnou ukazovat na jednoho člověka… Zatímco podezření sílí a temné mocnosti se chystají vytáhnout do boje, Skandar se musí rozhodnout, komu zůstane věrný. Jak daleko je ochotný zajít — pro Kennu a pro Hnízdo?

Proč se Rusko odpoutalo od západního světa? Celý západní svět se opakovaně snaží pochopit moderní Rusko. Analytici, komentátoři i filozofové však jen stěží překonávají překážku, která vede k dosavadnímu zmatení z ruské politiky, společnosti i historie: vykládají je totiž prizmatem západních hodnot, idejí a zkušeností. Avšak ruské dějiny i současnost stojí na odlišných základech, nesou si jiná traumata, mají jiná očekávání a naděje. Řídí se tak pro západního pozorovatele často obtížně pochopitelnou dynamikou. Kniha Ztracená země proto vypráví historii moderního Ruska po rozpadu Sovětského svazu z ruského pohledu. Líčí nepovedené pokusy o vybudování kapitalistické liberální demokracie, zklamání Rusů z nenaplněných očekávání výsledků postkomunistické transformace a postupné prohlubování zášti vůči Západu. Popisuje, jak bývalá velmoc padla téměř na dno, jak jí někdo slíbil obnovit velikost a sílu a své sliby nakonec dodržel — a to i za cenu odcizení od demokratického světa. Připomíná vývoj ruské civilizace a konsolidaci její novodobé moci ve všech spektrech společnosti, od armády přes média až po duchovní a morální život. Kniha tak přináší příběh postupného ztrácení země, která se podle západních představ měla včlenit do demokratického světa, kam však nikdy nepatřila a jemuž zůstává vzdálená.

Emilia pracuje jako redaktorka v rozhlase. Série nečekaných událostí jí převrátí život vzhůru nohama a ona se vrací do městečka Serafiny, kde se narodila. Z náznaků a narážek postupně skládá příběh své rodiny. Aby mohla začít nový život v současnosti, musí se vyrovnat s dávnými generačními traumaty a pravdou o minulosti svých nejbližších. Kdesi na východě zároveň eskaluje válečný konflikt. Serafina i celá země se propadají do dusivé nálady plné strachu, který probouzí staré křivdy, nevraživost i předsudky. Dvě časové linky spojuje několik postav i osudů. Tajemství, rodinná dramata, exotické prostředí, nenávist i láska, ale především silná atmosféra — to je jen stručný výčet přísad, z nichž Bellová suverénně poskládala svůj román, a to s jazykovou vybroušeností, na jakou jsme u ní zvyklí.

Moc a zrada ve všech možných podobách Na podzim roku 1940 ztroskotá u severonorského města Bodo linková loď „Princezna Ragnhild“. Vera Lindová s novorozeným synem Olavem přežijí, ale její manžel a stovky dalších pasažérů při nehodě zahynou. O mnoho desítek let později spáchá Vera sebevraždu. Vše naznačuje, že to s dávným ztroskotáním lodi nějak souvisí. Její spisovatelská kariéra náhle skončila, poté co se pokusila vypovědět pravdu o tom, co se onoho osudného dne skutečně stalo. Přinutili ji mlčet. Olavova dcera Saša nyní začíná pátrat po babiččině tajemství. Mořský hřbitov je velkolepý román o moci a zastírané pravdě. Odehrává se v něm romantická i tragická pouť podél norského pobřeží a příběh, v němž se pravda střetává s rodinnou loajalitou, přičemž následky jsou tak velké, že mohou vést až k pádu celé dynastie.

Originální kronika Evropy od renesance do dvacátého století Na přelomu patnáctého a šestnáctého století je ve Florencii upálen dominikánský mnich, fanatický kazatel Girolamo Savonarola. Město vstává z popela a kněžna Vasariová si konečně může beze strachu připnout na krk přepychový zlatý šperk, strom poznání dobra a zla, osázený drahokamy.Touha lidí po zlatě je nenasytitelná, a tak se šperk stává netradičním hlavním hrdinou románu, spojnicí rozmanitých osudů napříč Evropou různých epoch. Klenot zamíří k židovskému zlatníkovi do Benátek, putuje do Vídně, Krakova, do carského Ruska v době Kateřiny Veliké a dál severní Evropou až na Solovecké ostrovy za sovětské éry. Zlato mění svůj tvar, a přesto zůstává čímsi trvalým, nesmrtelným, co nikdo nemůže a nebude vlastnit navždy. V jeho lesku se odrážejí obnažené lidské vášně, chtíč, krutost, proradnost, úskoky a faleš, ale na druhé straně i čistá láska, velkorysost nebo dobrosrdečnost. Bravurně vystavěný román je komplexním obrazem lidských povah, rozličných a proměnlivých, a přitom v mnohém tolik podobných.

Mimozemský voják Kchrat a elitní skupina lidských důstojníků, kteří s ním mají zahájit speciální výcvik, se přesouvají na vesmírnou loď. Ta je má odvézt na hranice mezi vesmírným územím lidí a šatchranů, kde by měla vzniknout první mezirasová základna. Po bouřlivých událostech na Ethernalu a Diamondu by všechno konečně mohlo probíhat naprosto ideálně, to by se ovšem na loď nesměl vetřít černý pasažér. Navíc má v držení záznamy, které by žádný šatchranský voják nikdy neměl vidět. Co všechno stojí v pozadí prvního kontaktu s lidmi? A ví o tom vůbec šatchranská královna?

Literatura a život mají společného jmenovatele: příběh. Píší se sedmdesátá léta a William „Mole Man“ Lyttle vykope v tunelu pod svým domem větu, která nezvratně ovlivní chod našeho světa. „Naše životy už nám nepřipadají jako příběhy.“ Protagonistkou autofikčního románu je třiatřicetiletá Emma, která se snaží porozumět svým českým kořenům, vyrovnat se se smrtí matky a najít odpovědi na otázky okolo zmizení své partnerky. Historie okolo ní neplyne, naopak se hromadí a tříští. Mezi pozůstatky se katastroficky zvedá vodní hladina a sílí požáry. Emma se jimi prodírá ve snaze poodejít od lásky, ve které se vítězí a prohrává. V jejím vyprávění docházíme na konec společně či každý po svém, příběh zůstává. Stejně jako otázka, zda vyprávění může člověku pomoci vyrovnat se s tragickými událostmi. První román Emmy Kausc ukazuje, že autorka je originální vypravěčkou, která umí příběhy nejen barvitě vyprávět, ale také o nich přemýšlet.

Kobold (Přebytky něhy a Přebytky lidí) je dvojromán. Dva příběhy v jedné knize jako dva živly — voda a oheň, který viděné přetavuje. Nebo dvě řeky slité v jeden tok? Je to kniha o podobách neudolatelné lásky a rafinovaného násilí. O tom, jak lidskou existenci předurčuje rodina, do které jsme vrozeni, či ideologie, v níž se namočíme. O společnosti okoralé dovnitř i k okrajům, ke všem „slabším“, vnímavým. Muka těchto postav jsou chorobami naší doby. A zdrojem těchto muk jsou zdá se Koboldové. Kobold volně navazuje na knihy A já pořád kdo to tluče (2005) a Peníze od Hitlera (2006) a autorka jím završuje svou trilogii o středoevropském dvacátém století. Nominace na Cenu Josefa Škvoreckého 2011 Nominace na Cenu Česká kniha

Konflikt svědomí s mocí a ideologií „Už nedáváme lidi do vězení, aby si vzpomněli, že máme pravdu.“ Románový debut básníka květňácké generace Jiřího Šotoly (1924—1989) Tovaryšstvo Ježíšovo (1969) už rokem svého prvního vydání prozrazuje, jakou historickou paralelu v sobě skrývá příběh zasazený do období násilné rekatolizace českých zemí. Páter Vojtěch Had, bezmezně oddaný dogmatice jezuitského řádu, postupně slevuje ze svých cílů a ideálů, až dospěje k deziluzi, že namísto šíření božího slova na košumberském panství celý život slepě sloužil úplně jiným mocnostem. Text k vydání připravil a odborným komentářem doprovodil literární historik Erik Gilk.

Knižní rozhovor spisovatelky Petry Dvořákové s profesorem Janem Starým se obrací k nejdůležitějším momentům jeho života — od studia medicíny přes osudová setkání až po klíčová rozhodnutí, která vedla k zásadním zvratům v léčbě dětské leukémie u nás. Autorka mapuje jednotlivé kroky Jana Starého, které se v polovině osmdesátých let semkly v první léčebné úspěchy, kdy leukémii skokově překonalo až šedesát procent dětí. Zastavuje se u fascinujícího příběhu první transplantace kostní dřeně dítěte, kterou profesor Starý uskutečnil v den generální stávky v roce 1989. Prizmatem vlastní zkušenosti s onkologickým onemocněním dítěte nahlíží autorka až do současnosti, kdy je úspěšnost léčby dětí s leukémií téměř devadesátiprocentní a díky práci Jana Starého a jeho spolupracovníků jsme se stali světovou špičkou v oboru. Vyprávění životního příběhu tohoto lékaře je prodchnuto jeho lidstvím, laskavostí a hlubokou empatií ke každému člověku.

Svět senzitivního ženství na přelomu století Výběr z kratších próz Růženy Svobodové (1868—1920) znovu oživí v povědomí současného čtenáře „ženskou“ tvorbu období fin de sičcle a ukáže, jaké možnosti umělecké výpovědi nalézala česká moderna pro psychologickou drobnokresbu. Tradiční realisticko-naturalistické líčení tíživých ženských osudů v raných Povídkách Růženy Svobodové (1896) střídá impresionistická lyrika Marných lásek (1907), soustředěná na detailní zachycení dojmů, nálad a smyslových vjemů. Útěšná idyla Pokojný dům (1917), věnovaná F. X. Šaldovi, potěší barvitými popisy čarovných brdských lesů. Svazek připravili k vydání Martin Tichý a Radek Touš.

„Kmotr počítačových her“ vzpomíná na svou kariéru — čili na historii videoher. Videohry představují v současnosti největší část zábavního průmyslu. Přitom jen před několika desetiletími to byla zábava pro pár podivínů z technických oborů. Vzestup nové počítačové zábavy však nezapříčinila jen rostoucí dostupnost technologií — je to rovněž příběh podnikavosti, vynalézavosti a originálních nápadů. A ideálním vypravěčem tohoto příběhu je Sid Meier, člověk, který stál u boomu počítačových her od samého počátku: v sedmdesátých letech vystudoval programátorství, zkraje osmdesátých let založil vlivné studio MicroProse a pak už jen vydával dodnes kultovní hry jako Pirates!, Railroad Tycoon nebo veleúspěšnou sérii Civilization. Meier byl zkrátka u všeho podstatného, a tak jeho memoáry slouží částečně i jako kronika vývoje herního průmyslu. Slavný designér však nezůstává jen u vzpomínek — dělí se rovněž o své zkušenosti s kreativním procesem, prozrazuje, na čem závisí dobrý design, nebo vysvětluje hráčskou psychologii.

Když vám někdo zavolá v podivnou denní hodinu a po pozdravu vás osloví celým jménem, raději si rovnou sedněte. Dobré zprávy se takhle totiž obvykle nesdělují a Ema Březinová si toto pravidlo ověří na vlastní kůži. Najdou si ji smrt, osamělost, a zejména pokřivená rodinná historie, na kterou se dlouho snažila zapomenout — tentokrát už před ní ale utéct nemůže. Emě tak nezbude nic jiného než si otevřít staré rány a doufat, že po tolika letech, kdy se plnily hnisem, se ještě dokážou zahojit. Ne všechny otázky by ale měly být zodpovězeny a ne každá záhada se dá rozlousknout, aniž by člověk přinesl oběť. Emin život zahalí temnota, přiškrtí deprese a ovládne paranoia. Její pátrání totiž probudí mocnosti, s nimiž si není radno zahrávat…

Slavný český spisovatel v osobním portrétu francouzské novinářky Florence Noiville se s Milanem Kunderou seznámila až v jeho zralém věku — v době, kdy se už léta vyhýbal médiím, dávno za sebe nechal mluvit pouze své dílo a svět si užíval coby všímavý pozorovatel a pozorný společník. Během návštěv u spisovatele doma, schůzek v kavárnách a společných večeří, z vyprávění manželky Věry a jeho přátel stejně jako při četbě jeho knih tak před autorkou vyvstával proměnlivý obraz Milana Kundery: každý nový detail z jeho díla, nostalgické zastavení nebo nečekaná poznámka jej nasvěcovaly z jiného úhlu, podtrhávaly jeho spletitý život i komplexní umělecký odkaz. V proudu vzpomínek, literárních výletů, historického kontextu, fotografií a úvah tak před čtenářem vyvstává mnohovrstevnatý literární portrét výjimečného člověka, v němž se Florence Noiville pokouší zachytit jeho odkaz i odraz — psaním. „Jak směšný nápad!“ glosoval to sám Milan Kundera.

Žánrově záměrně „rozcuchaná“ kniha. Drobné i delší celky, které nápadně i nenápadně, svou vážností i groteskností, smyslem pro drama i meditativní klid sdělují: Poezie není uhlazená a vyšlechtěná disciplína. Naopak je zneklidňujícím vzrušením, vrženým do života, jenž není nikdy hotový. Minout se přesně… Jak trefná, vtipná i drásající definice básnické práce! Nalézáme zde básně ve verších, básně v prózách, mikropříběhy i jednověté postřehy. To vše je na stránkách komponováno tak, aby texty bylo možné číst jako soubor samostatných miniatur i jako jednotný vícevrstevnatý celek. Básník je v přítomném díle fascinován fenomény míjení a setkávání, ale především tajemnými vztahy mezi obojím, neboť lidé jsou těmto neutuchajícím tendencím vystavováni stejně jako slova při tvorbě uměleckého textu. Po nedávné koncepčně velmi sevřené sbírce Spatřil jsem svou tvář přichází oceňovaný autor – básník a esejista – s knihou nekonvenčně a volně pojatou. Letos jubilující Petr Hruška tak pokračuje v literárních překvapeních. Těšme se na jeho míjení! Jsou přesná.