Host strana 15 z 186

Svět neurotypických lidí – tedy svět většinové populace – je pro autisty často zvláštní a nepochopitelný. Clara Törnvallová, sama autistka, proto společně s dalšími autisty napsala zábavný a přístupný výklad většinového neurotypického světa, který by měl lidem s autismem pomoci se v této komplikované „galaxii orientovat. Kniha je určená čtenářům od patnácti let, ale z vysvětlení a rad, proč neurotypici lžou, jak udržovat konverzaci, aniž by se kdokoli urazil, či jak zvládnout změny ve svém životě, mohou mít prospěch i dospělí autisté a autistky. Ostatně i neurotypici na jejím základě lépe pochopí myšlení autistů.

Clara a Elias se setkají během prohlídky domu, který Clara prodává, a od prvního okamžiku vědí, že patří k sobě. Tím se všechno mění: Eliasovi je jasné, že se musí rozejít se svou přítelkyní Verou a zůstat s Clarou. Pro Claru zase nastává čas, aby se vzdala své samoty. Po divokém štěstí počátečních dnů následuje první zkouška — oba o své lásce začínají pochybovat a musejí se rozhodnout, zda za ni budou bojovat. Může člověk s životními zkušenostmi najít ve zralém věku — znovu či poprvé — velkou lásku?

Je jich pět, ale ve skutečnosti mnohem víc. Narodili se do bezpečí a blahobytu, ale pořád jim něco schází. Navenek je každý z nich platným členem společnosti. Chodí do práce, roztáčejí kola kapitalismu, splétají nitky partnerských vztahů. Uvnitř jsou však odpadlíky, pro které je život až příliš snadný a sázky zanedbatelně nízko. Můžou dělat cokoli – a to je jejich prokletí. V době vyprázdněné o skutečné starosti chtějí zažít něco opravdového. Něco silného. A tak nezřízeně pijí a riskují, protože i špatná emoce je lepší než necítit vůbec nic. Postavit se strachu a podívat se smrti do očí – to je jejich recept na život. Rvačky, lezení na jeřáby, skákání na vlaky, vyhrocené honičky s policií v pražských ulicích… V jiné době snad hrdinové, v době míru a prosperity zatracenci. Žijí rychle – a to může skončit jen jediným způsobem. Nebo snad ne?

O tom, že podobu a dějiny Brna tvořili společně celá staletí Němci, Češi a Židé, je možné se dočíst téměř v každé knize o městě. Skoro každý proto ví, že židovští podnikatelé stáli u největší slávy moravského Manchesteru, celý svět zná věhlasnou vilu Tugendhat a mnozí alespoň tuší, jak tragicky staleté soužití skončilo. Celé dějiny kvetoucí židovské komunity v Brně ale příliš známé nejsou. Kniha Třináct snů o svobodě se snaží tento dluh alespoň částečně napravit. Prostřednictvím třinácti osudů, svázaných s měsíci židovského kalendáře, je možné nahlédnout do života osobností, které tvořily dějiny židovského Brna od poloviny 18. století do poloviny 20. století. Byl mezi nimi samozvaný Mesiáš Jakob Frank, vášnivý milovník svobody Mojses Dobruschka, rabín Baruch Jakob Placzek, lékař Richard Werner, spisovatel Ernst Weiss, komik Fritz Grünbaum, aktivistka Nora Lustigová, neblaze proslulý politik Otto Šling či poválečný rabín Richard Feder, pověstný svou odvahou, moudrostí a laskavostí. Díky nim se město zařadilo po bok významných evropských center průmyslu, kultury, umění a vědy. Životy těchto mužů a žen milujících svobodu nejlépe dokládají, jak obrovské výhody má město, ve kterém spolu žije několik kultur a náboženství. Pohnutému 20. století navzdory by se na žádný z těchto příběhů nemělo zapomenout, protože každý významně přispěl k tomu, že se Brno a jeho obyvatelky a obyvatelé posunuli do doby moderní se vším dobrým i špatným, co přinesla.

S pádem železné opony začalo i mizení východní Evropy. Její minulost by ale neměla být zapomenuta. Východní Evropa možná nikdy neexistovala. Je to spíše označení území, jemuž Západ moc nerozumí, případně zkratka pro příliš složitou a komplexní minulost. Každý proto z východní Evropy svým způsobem uniká: národy se emancipují, etnika a kultury si píšou své vlastní dějiny, státy se připojují k celkům jako Evropská unie, formují nové regionální identity typu střední Evropa či západní Balkán — a veškeré zbývající rozdíly zahlazuje globalizace. Procházka po Praze, Tallinnu, Moskvě nebo Bukurešti se v současnosti příliš neliší od návštěvy jakékoli jiné světové metropole. A přece — všichni vědí, co to východní Evropa je. Anebo spíš byla. Kniha Sbohem, východní Evropo zachycuje tuto myšlenku, představu i prostor, mapuje splétání mýtů i různých náboženství, mísení pohanů, židů, křesťanů i muslimů, vypráví její překotné i kruté politické dějiny a líčí, jak představa východní Evropy ovlivnila historii i naši současnost.

Stačilo náhodné setkání u rybníka a byla z toho cesta přes půl Evropy a zážitek na celý život. Dvaadvacetiletý Vratislav Krainer se jednoho parného léta rozhodl pro dobrodružnou výpravu na kole z Československa přes Rakousko, Německo, Itálii až do Paříže na právě probíhající Světovou výstavu EXPO. Tou dobou ještě netušil, že během 3 500 kilometrů dlouhé cesty zažije svobodu, na kterou si on ani jeho krajané na dlouhé desítky let nesáhnou. Slunci a obzoru je autentický cestovní cyklistický deník, který skrze postřehy mladého člověka zaznamenává podobu meziválečné Evropy. Na pozadí obyčejných jemných lidských příběhů však často prosvítá i odvrácená strana doby: Evropa připravující se na druhou světovou válku. Mladý Vratislav poetickým a citlivým jazykem odkrývá, jak na něj působí první setkání s jinými kraji, jak chutná svoboda cestování, spaní s rybáři v dřevěné chatce, copaté holky v krojích nad tupláky piva či první koupání ve slaných vlnách moře. A nám ukazuje i to, jak moc se náš svět za těch více než osmdesát let proměnil.

Ještě stále odkládáte četbu významných literárněhistorických památek českého písemnictví, protože vás odrazuje náročnost staročeštiny nebo třeba epika ve verších? Bohemistky ze Západočeské univerzity v Plzni Eva Pasáčková a Martina Spěváčková připravily doslovný převod Dalimilovy kroniky z tradičně vydávané Daňhelkovy edice do současného jazyka, a tak může čtenář díky praktické zrcadlové sazbě na otevřené dvoustraně knihy libovolně přecházet ze staročeských veršů do moderní češtiny. Doprovodné komentáře sepsali medievalisté z Akademie věd ČR Martin Nodl a Matouš Jaluška.

„I když jsme národ neznabohů, na vrcholu rozhledny se dostáváme do jiné dimenze života. Jako bychom z té výšky bytostně vnímali, že jsme součástí celé rozhlehlé krajiny,“ říká architekt Martin Rajniš, který spolu se svými kolegy z Huti architektury Martina Rajniše (HAMR) patří k nejoceňovanějším architektům rozhleden v Česku. Kniha Vzhůru! je průvodce po kráse a mystice jejich věží, které se hrdě tyčí nejen nad českou krajinou.

Může cesta do Santiaga změnit člověku život nebo se zase vrátí tam, odkud vyšel? Martě se nic špatného neděje. Má dobrou práci, žije v dlouhodobém vztahu s Hynkem a jeho děti z předchozího manželství má ráda. Svoje děti nechce, Hynek žádné další taky ne, v tom jsou zajedno. Tak co chce vlastně řešit? Proč se rozhodne vyrazit sama na deset dní trvající cestu plnou nepohodlí a samoty, když měla jet s Hynkem a dětmi k moři? Mají pravdu její blízcí, když si myslí, že je to nesmysl a vůbec — že by Marta měla žít úplně jinak? Petra Soukupová opět bravurně zkoumá psychiku ženské hrdinky, která se ocitá v bodě, kdy se musí vypořádat nejen s vlastním životem, ale také s očekáváními svého okolí. Martino vyprávění se prolíná s názory a pohledy jejích blízkých a román tak otevírá otázky, do jaké míry se naše představa o štěstí formuje pod tlakem těch, kteří nás obklopují. A také zda lze rozpoznat okamžik, kdy o své budoucnosti ještě rozhodujeme sami a kdy už ji ovládají jistoty minulosti a společenské konvence.

Na starší svazek České knižnice, který představil vrcholnou prózu Ivana Olbrachta (1882—1952), letos navazujeme vydáním jeho neméně významného raného triptychu O zlých samotářích (1913), obsahujícího povídky „Jozka, Forko a Pavlína“, „Žak“, „Rasík a pes“, a psychoanalytického románu patologické žárlivosti Žalář nejtemnější (1915), jimiž Olbracht coby mladý vídeňský reportér a novinář vstoupil do širšího čtenářského povědomí. V doprovodném komentáři editor Michal Topor zevrubně dokumentuje proměny recepce jednotlivých textů v průběhu celého století a zaznamenává jejich jazykové i stylistické úpravy.

Básník (nar. 1968), pedagog, překladatel, publicista, nositel ceny Magnesia Litera za poezii a také kmenový autor našeho nakladatelství přichází s novou řadovou sbírkou. Ta je komponována do čtyř oddílů: Ten s ptačí hlavou zahrnuje básně takzvané „lesní“ a „topografické“ lyriky; Koutkem oka tvoří texty evokované vlastními analogovými kolážemi; Podle jsou textové montáže vyjmutých vět z básnických, beletristických a divadelních děl, psané v nehybném čase covidu; a konečně oddíl Uschi má uši shrnující texty inspirované německými gramatickými příručkami. Básník čtyřikrát jinak, ale pokaždé svůj. Záhadné cesty, hadí sny, mordýřské historie, bizarní obrazy, náznaky grotesky, sudetské souvratě. Pro Fridricha typické bohaté akordy jazyka i jen cucky řeči a hrdinové jako Uwe, Ulla, Udo, Ulrika, zakletí do divné melancholie. Cosi je tu zraňováno, cosi tu bolí a cosi se tu hojí. Básně jako chůze přes vyvřeliny škrapového pole.

Uprostřed noci někdo nahlásí na tísňovou linku, že právě probíhá vloupání v uzavřeném kempu za Stockholmem. Na volání reaguje nejbližší policejní vůz, a když hlídka dorazí na místo, v jednom z karavanů se jí naskytne děsivý pohled. Podlahy, stěny a nábytek jsou zcela pokryty krví. Někoho tam zabili sekerou a brutálně rozčtvrtili. Nedaleko od místa činu spí na podlaze mladý muž s useknutou rukou, která mu slouží jako polštář. Mladík je okamžitě zatčen a převezen do vazby. Jedná se o sotva sedmnáctiletého syna slavného spisovatele. Záhy se ukáže, že trpí vzácným druhem náměsíčnosti. Mladík může být pachatelem, anebo také svědkem celého masakru, ovšem nic si nepamatuje. Joona Linna, který se případu ujme, požádá svého starého přítele Erika Mariu Barka, aby pomocí hypnózy zjistil, co se v karavanu stalo.

V devadesátých letech zmizelo šest puberťáků ve světě fantasy hry na hrdiny. Zpátky do naší reality se jich vrátilo jen pět. Nyní se musí coby dospělí vypořádat s démony v osobním životě i ve hře, která pro ně ještě zdaleka neskončila. Vracejí se ke svým hrdinským povoláním, snaží se zjistit, kdo a proč je na planetu ve tvaru dvacetistěnné kostky poslal, kdo onen uchvacující svět vůbec stvořil a jakou roli v událostech hraje jejich nezvěstný kamarád. Každý z družiny má jiné cíle a motivace, ale všem začíná být jasné, že vymyšlený svět nemá s naší realitou žádné dobré úmysly… Temná sága, která připomene tvorbu Stephena Kinga, Neila Gaimana nebo Roberta Jacksona Bennetta, si vysloužila přezdívku gotické Jumanji. Oslavuje i podrývá různé podoby žánru fantasy a jako postavy v ní účinkují také Emily Brontëová, H. G. Wells, Howard Phillips Lovecraft nebo jeden povědomý profesor s fajfkou. Série Kostky dvakrát získala prestižní British Fantasy Award a třikrát byla nominovaná na cenu Hugo.

Moderní gotický román, silný jako podzimní středomořská bouře… Když Evelyn a Richard koncem sezony přijíždějí prožít líbánky na zapadlý řecký ostrůvek, stále se vzpamatovávají z překvapivého průběhu vlastní svatby. K dusivé atmosféře nemalou měrou přispívá i podivné chování majitelky hotelu Isabelly, která má oči jen pro Richarda, zato Evelyn odmítá splnit byť to nejobyčejnější přání. Navíc všichni neustále mluví o „náměsíčnících“, manželském páru, který na ostrově utonul při velké podzimní bouři téměř přesně před rokem. Co mělo být pro Evelyn a Richarda sluncem zalitou svatební cestou, to se začíná plíživě měnit v noční můru. A nyní se velká bouře opět blíží a během jediné noci vyplouvá na světlo řada temných tajemství. Osudy turistů a místních se nenávratně proplétají a čtenáři i samotné postavy příběhu si musejí stále znovu klást znepokojivou otázku: Co se vlastně stalo? Ponurý, podivný a zároveň velmi zábavný román, který řeší naléhavé otázky vztahů, sexuality a nejstrašnějších lidských tajemství.

První sbírka básníka (nar. 1999), který studuje geografii a historii na Pedagogické fakultě MU v Brně. Zatím publikoval časopisecky a v roce 2020 byl jedním z finalistů Literární soutěže Františka Halase. Klíč ke sbírce se nachází v „lesních básních“, inspirovaných rytmem sadby stromů. Sám autor napovídá: „Jistý čas jsem býval lesním dělníkem a paní les byla mojí milou. Dubnová rána se zakarpatskými dříči byla nezapomenutelná. Rád zachycuji život, jaký je, rád ho ohledávám v hranicích koloběhu přírody: jaro, babí léto, otava, sbírání kaštanů a advent.“ A dál? Nic méně než skvělá poezie. Medové pasti jazyka, neslyšené metafory, závratné obrazy, definice skutečnosti, které umějí být přesnější než pravda. A také zvláštní křesťanské aluze, lehké i drásavé. A tím vším se proplétá mlčenlivý Bůh, který je i není. „Jak je libo, velká rybo, / tady máš mé závěje.“ Máme zde velký básnický talent, který v závějích naší literární scény určitě nezapadne!

Návrat do magického světa bestselleru Převorství u pomerančovníku Stovky let před událostmi zachycenými v knize Převorství u pomerančovníku je Tunuva Melim sestrou Převorství. Padesát let se cvičila v zabíjení wyrmů — avšak od dob Bezejmenného se žádný neobjevil a mladší generace sester začíná o smyslu existence celého řádu pochybovat. Na Západě, v královenství Inys, se královna Sabran VI. Berethnetská právě provdala za Bardholta Bitvobijce, krále Hróthu, a jen o vlásek zachránila obě říše před zkázou. Jejich dcera Glorian se skrývá ve stínu obou — přesně tam, kde chce být. Draci Východu spí už celá staletí. Dumai strávila život v Nejvyšším chrámu Kwirikiho na Seiiki a snažila se probudit bohy z dlouhého spánku. Jenže teď přichází někdo z minulosti její matky, aby zvrátil její osud. Když vybuchne Hora děsu a přinese s sebou věk hrůzy a násilí, musejí tyto ženy najít sílu, aby ochránily lidstvo před ničivou hrozbou.