Host strana 13 z 186

Tallinn na začátku patnáctého století je městem, které se dramaticky rozrůstá a má ambice stát se významným hanzovním centrem. Apatykář Melchior Wakenstede je ve městě rozporuplnou postavou — někteří ho pro jeho tajuplné znalosti a vědeckou zvídavost respektují, ovšem jiní se jej kvůli mystické auře, která ho obklopuje, obávají. Když na hradě dojde k záhadné vraždě, je Melchior vyzván, aby vedl vyšetřování. Obětí se stal vysoce postavený muž patřící k řádu německých rytířů, kteří ovládají celé Estonsko. Melchior se do vyšetřování ponoří a při snaze přijít záhadě na kloub vyslýchá obyvatele ze všech společenských vrstev města. Záhy se však celá situace zkomplikuje — obětí totiž začne přibývat. Apatykář se tak proti své vůli ocitne v kolotoči lží, intrik a nebezpečných praktik.

Tři prózy nositelky Nobelovy ceny Tři autofikční prózy, inspirované různými obdobími autorčina života, spojuje jedna silná postava — spisovatelčina matka, žena dělnického původu, která udělala vše pro to, aby její dcera mohla vystudovat vysokou školu a stát se středoškolskou profesorkou; skrze dceřin úspěch matka realizovala svoji snahu dostat se z opovrhované dělnické třídy do nejvyšších pater francouzské intelektuální scény. Hanba (1997) zpracovává autorčiny vzpomínky na děsivou situaci, při níž se její otec pokusil matku zabít, a snaží se dobrat kořene pocitu hanby, kterým jako dvanáctiletá dívka během studia na církevní škole v roce 1952 neustále trpěla. V próze Zamrzlá žena (1981) se spisovatelka snaží vystopovat, proč se podvolila společenským konvencím a vzala na sebe veškerou péči o domácnost, ačkoli ji matka po celé dětství vedla k tomu, že se vdávat nebude, aby se mohla věnovat profesní kariéře. Mám kolem sebe pořád tmu (1997) jsou deníkové zápisky, ve kterých autorka popisuje návštěvy své matky, umístěné v léčebně s Alzheimerovou chorobou. V textu je zachyceno matčino tělesné a zejména duševní chátrání.

„Svět paví logiky není spoután řetězy. / Ani řetězce událostí v něm nenajdeš.“ Nová kniha básní Adama Borziče představuje hravou meditaci, která přetváří vnitřní i vnější svět v obrazy plné barev, paradoxů a hlubokého citu. Do netradičního tvaru dvojsbírky proplétá Borzič v jednotlivých básních intuitivní logiku snu s realitou a pomyslnou pestrobarevnou estetikou pavích per. Jeho verše oscilují mezi osobním a širším zamyšlením nad otázkami identity, spirituality a krásy v chaotickém světě. S jazykem se zde pracuje jako s magickým nástrojem, který otevírá skrytá zákoutí skutečnosti a nabízí podmanivý zážitek z objevování života i sebe sama. „Už žádné já, jen zvuk… jen zpěv.“

Jak vám může kurz mindfulness změnit život? Třeba vraždou. Právník Björn Diemel se stará o to, aby se mizerové nedostali do takového průšvihu, jaký by si zasloužili. Ve své profesi je třída, ovšem takový úspěch není zadarmo. Za život v přepychu platí Björn neustálým stresem — den má příliš málo hodin, nedokáže vypnout, jeho žena Katharina mu leze na nervy a svoji dceru téměř nevidí. Katharině už ale s manželem dochází trpělivost, a tak se Björn rozhodne zkusit poslední zoufalý krok — vydá se za koučem mindfulness neboli všímavosti. Ačkoli Björn považuje všímavost jen za další odvar pochybného ezoterického čaje, pro záchranu rodiny je ochoten udělat cokoli. A po několika sezeních zjistí, že mu všímavost opravdu pomáhá dostat život pod kontrolu. Má to však jeden háček — Björnův mandant, podezřelý například z daňových úniků, zpronevěr či ublížení na zdraví, se s poklidným životním stylem příliš neslučuje. A proto je třeba začít vraždit. S láskou a bez jakéhokoli hodnocení. Prostě všímavě.

Román Olgy Tokarczukové by bylo možno označit jako „morální thriller". Hlavní hrdinkou příběhu je Janina Duszejko, stavební inženýrka, která si musí vydělávat na živobytí jako učitelka angličtiny a zeměpisu na škole v Kladské kotlině na česko-polském pomezí. V zimě pracuje také jako správkyně letních bytů. Její vášní je astrologie a nade vše miluje zvířata. Snaží se jim všemožně pomáhat a chránit je, bojuje proti lidem, kteří jim ubližují. Varuje před nerozvážným ničením přírody, vidí lidské osudy vepsané do hvězd. Patří k okruhu nadšených čtenářů anglického básníka Williama Blakea (název knihy je citát z jeho básně).

Nekompromisní ekologická sci-fi od nového mistra žánru Chcete-li oživit vyhynulý živočišný druh, k úspěchu potřebujete víc než pouhou DNA. Moskva vzkřísila mamuty. Někdo jim ale musí ukázat, jak mají žít, jinak jim opět hrozí vymření. Doktorku Damiru Chismatullinovou, odbornici na chování slonů, brutálně zavraždili obchodníci se slonovinou, před nimiž se pokoušela ochránit poslední slony na světě. Její digitalizované vědomí bylo nyní staženo do mysli mamuta. Dokáže Damira coby nová matriarcha mamutů odrážet pytláky dost dlouho na to, aby se jejich druh uchytil? Anebo je přízrak Damiřiny minulosti společně s pravým důvodem, proč Moskva mamuty oživila, znovu odsoudí k záhubě?

Co všechno jsme ochotni obětovat pro to, abychom přežili? A zůstáváme pak stále ještě lidmi? Úlice jsou městem vyšinutým v prostoru i čase. Chybějí dokonce na některých mapách českoněmeckého pohraničí. Jejich obyvatelé od nepaměti chovají včely a jejich životy jsou zalité sladkostí. Jenže potom přímo ve městě vyroste koncentrační tábor… Anežka, Běla a Helena v Úlicích vyrostly a znají se od dětství. Každá měla své nevzrušivé plány, které však přítomnost tábora a německých vojáků dramaticky promění. A s nimi také jejich charaktery. Jakuba Katalpa napsala bezohledný a mnohovrstevnatý román, který není jen dalším příspěvkem do žánru historické fikce z období druhé světové války. Nekompromisním způsobem zkoumá otázky svobody, morální zodpovědnosti a osobních hranic.

Hororový příběh z magické Šumavy, kde si život a smrt podávají ruce Na zakázaném území Šumavy, kolem řeky Křemelné, se koncem sedmdesátých let začínají probouzet pradávné legendy. Pohraničníci zde stále častěji hlásí výskyt neznámých světelných jevů. Roste podezření na možné nepřátelské plány Západu. A krajem se opět šíří odvěké pověsti o bludičkách a beztělcích. Do míst, jež byla po desetiletí nepřístupná, je vyslána vědecká expedice, která má záhadná zjevení prozkoumat. Vědci věří, že najdou rozumné vysvětlení, ale možná právě oni uprostřed šumavských slatí o rozum přijdou. Jde skutečně o přírodní úkazy, nebo si tu s nimi něco temného pohrává? Každý z nich si v duši nese minulost svou i svých předků — a zdejší kraj nezapomíná. Tentokrát se bude mstít sama Šumava.

Odvážná kniha o tom, jak ženám škodí představy o ženství Není možné být ženou jen tak, bez přívlastků. Být žena znamená být nějaká žena, většinou podle kulturně a společensky narýsovaných standardů: nejdřív hodná holka, pak silná, nezávislá superwoman, potom starostlivá máma, a občas i pořádná mrcha. Všechny tyto role jsou pro ženy svazující — ale jako každá společenská role také automatické a neuvědomované, často pohodlné a někdy i výhodné. Sophia Fritz ve své brilantní knize Toxická feminita s nekompromisní a odvážnou upřímností jednotlivé role a stereotypní podoby ženství pojmenovává, rozkládá na prvočinitele a ukazuje, v čem jsou pro ženy, ale i pro muže a celou společnost zraňující a škodlivé. Spiegel Bestseller

Fantaskní román o ženském přátelství, hledání záchytných bodů v životě i sebe sama Karolína a Markéta jsou sice na pohled jako oheň a voda, rozumí si ale jako nikdo jiný. Nyní obě kamarádky čelí výzvám, s nimiž si nevědí rady. Markéta se po rozpadu vážného vztahu stáhla s úzkostmi do malé vesnice, Karolína se zase pokouší vybalancovat úspěšnou kariéru a rodinný život, který má do pohody daleko. Novou perspektivu jim měla dát společná dámská jízda, jenže ta se mění v eskapádu bizarních situací, před nimiž není úniku. Kdo chce vykrást knihovnu? Co se píše v králičím manifestu? A co znamenají dopravní nehody, které jim mizí přímo před očima? Aby zvládly vyřešit, co je trápí, budou se muset spolehnout jedna na druhou. Tuhle zatěžkávací zkoušku však jejich přátelství nemusí ustát. Příběh o dospělém přátelství dvou žen, které se potýkají s osobní krizí tím nejlepším způsobem, jakým to jde — bláznivým road tripem.

První díl bestsellerové fantasy série o vědkyni zkoumající svět víl Mrzoutská profesorka Emily se vydává na ostrov Ljosland na dalekém severu, aby tam studovala místní folklor a víly a sepsala svou přelomovou encyklopedii kouzelných bytostí. Čelí zde však řadě potíží, včetně skutečnosti, že ačkoli je přední odbornicí na vše, co se týká nadpřirozených tvorů, komunikace se smrtelnými lidmi pro ni představuje tvrdý oříšek, a proto se raději drží v ústraní se svými knihami a psem. Emilyin výzkum ještě víc zkomplikuje příjezd jejího akademického rivala, šarmantního Wendella Bamblebyho, který si dokáže místní obyvatele okamžitě získat, a navíc se Emily k její frustraci neustále plete do vědecké práce. Když však víly vlákají do své říše mladé vesničanky, Emily a Wendell musí spojit své síly, aby se je pokusili zachránit. Přitom vyplouvají na povrch tajemství, která se týkají i jich samých. Jakou oběť budou muset podstoupit, aby zachránili ostrovany před zlovolným Lidem? A kolik víl bude moct Emily přidat do své encyklopedie?

Od autorky úspěšného románu Klikař Beny nominovaného na cenu Magnesia Litera Kosťa se vrací z vězení a času už mu moc nezbývá. Cíba s Fošnou nikdy pořádně makat nebudou, ať se z nich Rýma třeba zvencne. Tři Marie si u vyschlé studny vyřizují dávné účty a na silvestra možná všechno bouchne. Nejlíp je nakonec tomu nebohému kocourovi, který nemá o svém údělu ani ponětí. Všechno kolem se mění a jisté je jen to, že ne všem osud rozdal stejně dobré karty. Hrdinové povídek jsou skoupí na slovo a svá tajemství, traumata, lásky i naděje si pečlivě střeží. Málokdy si někoho pustí k tělu, téměř nikdy nepožádají o pomoc. Za jejich mlčením a zdánlivě bezvýznamnými gesty se skrývá touha ještě alespoň jednou, možná naposled skutečně žít.

Dvousvazkové vydání kultovního Vaculíkova Českého snáře spolu s edicí Komentáře a hlasy k Českému snáři. Zatímco první svazek je vyhrazen Českému snáři jakožto jedinečnému uměleckému dílu, úkolem druhého je nabídnout oporu pro kontextualizované čtení, zdůrazňující dokumentární povahu této deníkové prózy. Kniha je uspořádána do tří oddílů. První je tvořen rejstříkem postav a osob v Českém snáři a vysvětlivkami, jež se snaží přemostit časový a kulturní rozestup mezi autorem a dnešním recipientem a rozšifrovat pro současné čtenáře některé z odkazů k realitě přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Druhý oddíl tvoří kritická edice sborníku Hlasy nad rukopisem Vaculíkova Českého snáře, shrnujícího diskusi vyvolanou samotným autorem ještě před samizdatovým vydáním románu. Třetí oddíl pak přináší podrobný výklad o historii textu románu, soupis jeho bohatého ohlasu a přehled dosavadních vydání.

Když je vám čtyřicet a diagnostikují vám ADHD, je to úleva. Ale co dál? Diagnózu ADHD si obvykle spojujeme s neposednými chlapci, kteří vyrušují a perou se. Výzkumy ale ukazují, že porucha pozornosti — ať už s hyperaktivitou, nebo bez ní — postihuje stejnou měrou i dívky. A s dospělostí nikam nezmizí. V důsledku dlouholetého medicínského stereotypu jsou ženy poddiagnostikované, osvojí si nevědomé kompenzační mechanismy, a teprve až přestanou zvládat souběh mateřství, domácnosti, vztahů a práce a začnou se potýkat s depresemi či úzkostmi, získají diagnózu ADHD. Často až po třicítce. Zpětně se tak vysvětlí mnoho jejich životních karambolů. Prostřednictvím příběhů takových roztěkaných žen kniha ukazuje, jaké škody může v jejich životech napáchat tlak neurotypické společnosti na to, aby ženy s ADHD vyhověly jejím požadavkům. Z příběhů, které s autorkami sdílelo několik desítek žen, však vyvěrá i naděje — život s ADHD sice není snadný, avšak pokud roztěkané ženy svou jinakost vnímají a svoje potřeby neupozaďují, ale mluví o nich nahlas, začíná je vnímat a přijímat i společnost.

Kultovní deníkový román z prostředí českého disentu — vychází i jako limitovaná dvousvazková edice Český snář (1981) můžeme číst jako autentickou výpověď o krizovém stavu české společnosti, deformované totalitními normami. Vaculík v Českém snáři přetváří formu pravidelných deníkových zápisů vedených od 22. ledna 1979 do 2. února 1980 do originálního románového tvaru, v němž hraje podstatnou roli napětí mezi faktografií a fikcí. Tematicky text zahrnuje každodenní život disidenta — jeho práci pro samizdatovou Edici Petlice, represe a výslechy StB, rodinné, přátelské i milostné vztahy, diskuse, odchody přátel ze země, pozorování přírody a úvahy o literatuře i reflexe vlastního dětství a mládí. Nejen po dokončení, ale dokonce již během vznikání Českého snáře o něm první čtenáři hojně diskutovali. Kritickou edici Českého snáře lze proto zakoupit v souboru s druhým, samostatně neprodejným svazkem, který objasňuje odkazy k realitě přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století a klade si za cíl uvést román i do celku autorova díla a dalších literárněhistorických kontextů. Komentářový svazek přibližuje složitou historii textu, jeho šíření i recepci a obsahuje rovněž nové vydání knihy prvních ohlasů na román Hlasy nad rukopisem Vaculíkova Českého snáře.

Euforie, smutek, krása, tělo, vztahy… To jsou témata, která Lenka Kapsová spolu s dalšími ženami zkoumala již ve své knize Padesátka. Čím žijí ženy v období přechodu. Nyní se vydává na samostatnou plavbu a zpracovává tytéž motivy v krátkých textech, které nazývá „lyrickými fejetony“. Přestože se knížka točí kolem života po padesátce, je tematicky rozkročená mnohem šířeji. Loučení s maminkou, dávná touha po bílých teniskách, trapná příhoda s inkontinencí nebo snaha kreativně se prosadit v kolektivu mladších mužů — to jsou témata, na něž autorka pohlíží svěžím a neotřelým způsobem. Pokud vás zajímá, zda se lze nepořádku dotýkat posvátně, jak využít neviditelnost coby superschopnost nebo proč generaci Z neříkat sněhové vločky, ponořte se spolu s autorkou do textů meandrujících dobrodružnými vodami života ve zralé dospělosti.