Host strana 24 z 185

Jste připraveni na závěrečnou lekci? Jediná věc, o které studenti Scholomancie nikdy nemluví, je to, co budou dělat, až se z ní dostanou ven. Takhle pokoušet osud a spřádat plány na jakoukoli budoucnost by mohl jen hlupák. Přesto o tom všichni tajně sní — o té nepravděpodobné, malé šanci, že přežijí a dostanou se ven za brány školy. Ovšem nakonec se to podaří jen málokomu. Galadriel Higginsové se však tento nemožný sen splnil a po čtyřech letech studia se vrátila do skutečného světa. Ještě nedávno by byla šťastná, protože ve svůj úspěch příliš nedoufala. Teď se však nemůže cítit hůř. Všechno se zvrtlo a ty, které zachránila, pravděpodobně čeká smrt v propukající válce. Takhle si El svůj návrat nepředstavovala. Ale vždycky může být ještě hůř. Sotva se ze spárů Scholomancie vysvobodila, musí se otočit na patě a vrátit se zpátky do jejích smrtících spárů.

Až jednou budeme na automatické odpovědi v nepřítomnosti vzpomínat jako na nejkřehčí věty, které nás dokázaly rozplakat, možná si někdo vzpomene na květnatého vypravěče Lipára, jenž se toulal ulicemi a budovami a zpíval o lásce a přírodě. Používal dokonce deodorant (sbíral je), protože se jednou dvakrát do roka skutečně potil, a to, čemu říkal „odstup“ (tohle slovo míval v oblibě), se podobalo polibku. Přesto jeho současníkům ty písně připadaly chladné, ironické a samé varování. Následovníci je budou považovat za smyslné, okouzlené a teskné. A on sám? Už teď se ví jen to, že kdysi toužil experimentovat a že se neměl rád.

Tenhle příběh nechutná jako melounový pendrek. Kontroverzní, syrový a strohý, ale zároveň poetický text mapující šestileté období nerovného poměru dospívající Terezy, které je na začátku příběhu dvanáct let, a jejího padesátiletého učitele výtvarné výchovy Ivana. Tereza si není vědoma toho, že se ocitla uvězněná v nezákonném vztahu s manipulátorem, vždyť s Ivanem se konečně cítí krásná, zamilovaná a obdivovaná. Během dospívání si začíná celou situaci uvědomovat, snaží se z toxického kolotoče vystoupit a postupně se od Ivana odpoutává. Jde to však? Krátké, úderné kapitoly, které šokují svou otevřeností, v nás rezonují ještě dlouho po přečtení a jejich sílu umocňuje fakt, že mladá autorka vypráví o svých vlastních životních zkušenostech.

Pojmy čas (vyprávění), postava a román neumožňují intelektuálnímu čtenáři ani badateli rychlé a efektní polapení. Rodí se totiž ze složité syntézy — sdílená zkušenost s lidmi, časem a narací se zde vetkává do pojmového myšlení a řeči, celému procesu přitom vládne jen svobodný zákon literatury. Monografie Čas, postavy, román podniká do prostoru této syntézy jedinečnou výpravu. Využívá při tom hermeneutické modely převzaté z Ricśurova Času a vyprávění, ale též výsledky kognitivní naratologie. Výsledkem je neotřelé nasvícení (možností) románové teorie a interpretace.

Věřím, že každý zážitek, ať už je jakékoli povahy, má nezadatelné právo být zaznamenán. Kniha představuje dva texty nositelky Nobelovy ceny Annie Ernauxové. Mladík je vyprávěním padesátileté spisovatelky o vášnivém milostném vzplanutí k muži, který je o třicet let mladší než ona. Vztah v ní vyvolává vzpomínky na vlastní mládí a zároveň pocity, jako by se nacházela mimo čas, nestárla nebo žila svůj život pozpátku. Druhým textem, Událostí, se autorka vrací do roku 1963, ke svým deníkovým zápiskům; tehdy ve svých třiadvaceti letech — jako svobodná žena — zjistila, že je těhotná. Začne ji sžírat stud: chápe, že těhotenství by ji i její rodinu společensky zničilo, a zároveň ví, že si dítě nemůže nechat. Ve Francii, kde je potrat zakázaný, se marně snaží potratit za pomocí pletací jehlice. Ve strachu a zoufalství nakonec vyhledá potratáře a skončí na pohotovosti v nemocnici, kde málem přijde o život. V textu, který vznikl o čtyřicet let později, se Ernauxová dotýká traumatu, jež nikdy nepřekonala.

Skrytý poklad amerického hororu Severoamerické jezerní příšery jsou souborem devíti povídek, v nichž se Nathan Ballingrud vydává na průzkum temných končin lidské duše, do podivného světa, který se vzpírá snahám o pochopení a nastolení řádu. V hlavní roli zde vystupují příšery všeho druhu — skutečné i smyšlené, příšery v nás i mimo nás. Knihou prostupuje zoufalství současného žití, bolest, ale také soucit a láska, to vše v občas nadpřirozeném hávu, který ovšem nepředstavuje hlavní zdroj děsivosti. Ballingrudova debutová sbírka hned po vydání v roce 2013 zaznamenala značný ohlas a získala Cenu Shirley Jacksonové a nominaci na několik dalších prestižních žánrových cen. Toto je literární horor nejvyšší jakosti, mozaika drobných uměleckých děl temných tónů jako stvořená pro čtenáře, kteří se ve fantazii rádi vydávají na dobrodružné výpravy mimo svou komfortní zónu.

Ptá se čtenář na pokrok učiněný od první sbírky? Pokrok, zrovna teď vyhřívá se ve výloze obchůdku s rozbitými psacími stroji. Malström věčného návratu víří ulicí prach a uschlé listí. Komíhavě tušené slunce. Vidíš ten mrak? To není mrak. Není to nafouklé břicho ani pouťový balónek. Vytrvalý vichr vzdouvá kyprostí škrobených nebes, nese ostrov, podobenství o společné lodi. Teď nějaká bouře. Dovnitř vnikající voda nestačí hasit požár paliva. Posádka prchla i se zásobami čaje a vazký olej zaplavuje strojovnu. Celá loď jest pouze nákladnou metaforou! Není skutečná. Skutečný je kličkující zajíc v myslivecké vestičce. Kairos i kabanos, celý text je Svět. Učenec volá k pasažérům, poutník je dojat živým obrazem. Středoevropská švitořivost v kafemlejnku dějin.

Lars Kepler přichází s napínavou detektivní sérií — pod novým pseudonymem! Soukromá vyšetřovatelka Julie Starková přijímá u sebe v kanceláři neohlášenou návštěvu. Per Günter Mott, který je jedním z majitelů úspěšné rodinné firmy, se předchozího dne zúčastnil schůze správní rady firmy a povečeřel na svém panství v severozápadním Švédsku. Ráno pak v mobilu našel fotografii zkrvaveného svázaného muže s pytlem na hlavě. Kvůli výpadkům paměti způsobeným velkým množstvím vypitého alkoholu ale netuší, jak se snímek do jeho telefonu dostal a kdo je na něm zachycený. Ze strachu o svoji pověst si Per Günter chce Julii najmout, aby očistila jeho jméno, než se do případu vloží policie. Julie požádá svého bývalého manžela Sidneyho Mendelsona, který pracuje u městské policie, aby si vzal volno a s vyšetřováním jí pomohl. Stále ještě trochu doufá, že by to mohla být šance získat ho zpět. Julie a Sidney se společně vydají do honosného sídla, kde se postupně seznamují se všemi členy rodiny Pera Güntera. A jak se brzy ukáže, každý z nich má své tajemství.

Ne všechny mrtvoly zůstanou pohřbeny navěky. Sedmnáctiletá Ryn se od smrti svých rodičů živí jako hrobnice v odlehlé vesnici na úpatí drsného a smrtelně nebezpečného pohoří, které kdysi bývalo domovem fae. Pohřbů není v posledních měsících tolik a Ryn se svými sourozenci začíná strádat. Navíc její pověst jediného hrobníka široko daleko utrpí šrámy, když vyjde najevo, že ne všichni mrtví zůstali mrtvými nadobro. Vzkříšeným mrtvolám se říká kostischrány a legenda praví, že jsou důsledkem desítky let staré kletby. Ellis, tvůrce map s tajemnou minulostí, dorazí do vesnice právě ve chvíli, kdy kostischrány zaútočí s novou zuřivostí. Co je přitahuje? A jak je lze nadobro zastavit? Ellis a Ryn se společně vydávají na výpravu, která je zavede do nevyzpytatelných lesů a do samého srdce hor, kde budou muset čelit dávno zapomenuté magii i hluboko pohřbené pravdě o sobě samých.

To nejlepší ze Šrámka znovu v jednom svazku! Charakteristické rysy umělecké individuality Fráni Šrámka v širokém tematickém i žánrovém rozpětí vystihují čtyři díla vybraná pro tento svazek. Jejich interpretační konstantou je lidská přirozenost: spontánní lačnění člověka po intenzivním vyžití, po pocitu osobního naplnění a patřičném uspokojení základních vitálních potřeb. Může v ní být obsažen vzdor nebo provokace, jak čteme v antimilitaristických popěvcích sbírky Modrý a rudý (1906). Mohou v ní bouřit rozporné emoce a nálady, nonkonformní postoje, erotické sny i zklamání, jaké objevujeme v generačním, impresionisticky laděném románu Stříbrný vítr (1910, přepracováno 1920). Může být vyjádřena niternou romantickou touhou, která naráží na strohou realitu vnějšího světa, tak jako v lyrické komedii Léto (1915). Anebo vytvářet ostrůvek iluze, jíž zní archetypální, senzuálně laděné básně přelomové sbírky Splav (1916). Tento výbor z Šrámkovy tvorby v roce 2000 pro Českou knižnici připravil a podrobně komentoval Mojmír Otruba. Pro přítomnou reedici jsme provedli celkovou revizi textů, rozšířili vysvětlivky a připojili soupis dosavadních knižních vydání.

Pokračování oceňované seversky laděné fantasy série Krvopřísežní Bájná dračí bohyně Lik-Rifa byla osvobozena ze svého věčného vězení. Nyní osnuje nový věk krve a dobyvačných tažení. Orka pokračuje v pátrání po svém zmizelém synovi, Krvopřísežní se v zoufalém závodě o záchranu jedné své členky ženou na jih — a Varg podniká první kroky za pomstou. Elva slíbila, že splní krevní přísahu a zachrání zajatce ze spárů Lik-Rify a jejích drakorozených následovníků, nejprve ale musí přesvědčit Líté bijce, aby ji následovali. Ani Krvopřísežní a Lítí bijci však nemohou dračí bohyni čelit sami. Jejich naděje spočívá v šílených spisech spoutaného boha. V knize zakázaných kouzel, s níž dokážou vzkřísit vlčího boha Úlfriho… a vyvolat bitvu, která otřese základy země.

Kniha, která otřese vašimi předsudky a jistotami — kniha, která vás vyvede z míry Babiččina zhoršující se demence přiměje hlavní postavu románu, která se necítí být ani mužem, ani ženou, k zamyšlení nad rodinnou historií. Čím více demence postupuje, tím více se vynořují otázky z minulosti: Proč má vypravěč·ka tak negativní vztah k vlastnímu tělu? Může za to nějaká událost v dětství? Souvisí to nějak s utajovaným rodinným incestem? Dobrat se odpovědí je obtížné, rodina má totiž ve zvyku o těchto tématech mlčet. Jádrem všeho je otázka sebeurčení: Jak existovat, když vlastní tělo není nikdy samozřejmostí, ale je třeba o něm neustále vyjednávat? Kniha krve, vymykající se stylem i formou, pojednává o našem nehmotném dědictví, o tom, co k nám patří, aniž bychom chtěli: o příbězích, pohlaví, identitě, traumatech, jazyku, třídní příslušnosti. De l’Horizon opouští lineární, jednolitou formu rodinných příběhů a volí fluidní, plynoucí formu psaní.

Již předchozí tvorba Radka Malého ohlašovala pozoruhodnou proměnu doposud pro něj charakteristického způsobu básnické práce. Ubylo klasických forem, objevily se postupy zcela nové. Přítomný soubor představuje pět vícehlasých básnických skladeb, v nichž se prolínají dávné husákovské osmdesátky, nedávná pandemická zkušenost, ale i nejrůznější nevyžádané výzvy osudu. Jeho zpráva je příjemně epická, „jazzově“ uvolněná, jeho obraznost rozmáchlá a nekonvenční. Ve svých básních navštěvuje zákoutí imaginární i zcela reálná. Je to herbář, nebo bestiář? Básník se na každý pád nebojí všelijak zakřiveným zrcadlovým plochám vydávat nejen sám sebe. Této zkoušce podrobuje i řadu literárních či kulturních emblémů, ale především to, čemu se říká dnešek, naše „tady a teď“. Řečeno slovy jedné z jeho skladeb: „Toto není Eden!“

Kniha sleduje genezi dvou pozoruhodných Janáčkových oper Po dokončení své nejslavnější opery Její pastorkyňa hledal Janáček nové způsoby, jak dále rozvíjet svou skladatelskou metodu vycházející z mluveného projevu. Osud i Výlety páně Broučkovy tak tvoří spojnici mezi Její pastorkyní a autorovými vrcholnými pozdními operami. Není divu, že toto období hledání patří k Janáčkovým nejzajímavějším tvůrčím, ale i osobním životním etapám. Kniha přináší mnoho informací o skladatelových inspiracích, zvažovaných námětech ke zhudebnění, jeho spolupráci s literáty, setkáních s hudebními díly, která mu otevřela oči, a otevírá také mnoho dalších témat.

Sochařka, která v českém umění zanechala svůj otisk Dílo Evy Kmentové (1928—1980) tvoří oblouk od realistických soch přes různé podoby figurativního modernismu až po polohu souznící se světovými projevy nového realismu. Sochy modelovala z hlíny a odlévala do sádry, pracovala s betonem, kamenem, cínem nebo hliníkem. V šedesátých letech se dotkla strukturální abstrakce a později se opakovaně vracela k otisku nebo odlitku těla či tělesného fragmentu. Často zachycovala momenty života nazíraného ženskou perspektivou. Samostatnou linii tvoří její kresby, jež můžeme považovat za jakési deníkové záznamy. Práce Evy Kmentové je nutno vnímat feministickou perspektivou a řadit ji k autorkám, které v českém umění předznamenaly zájem o genderové otázky. Souvisely s prosazováním umělecké i partnerské rovnoprávnosti, touhou po samostatnosti a v neposlední řadě s hledáním milostného naplnění.

Humorný román o lásce, nechutně bohatých lidech a jednom newyorském domě Svižný román sleduje osudy tří žen: Darley, nejstarší dědičky rodiny Stocktonových, která se rozhodla provdat za dobře vydělávajícího bankéře Malcolma, přičemž ani nepodepsala předmanželskou smlouvu, protože Malcolm jejich rodinu přece bez problémů uživí; Sashy, nové švagrové, která předmanželskou smlouvu podepsala, ale neobešlo se to bez váhání, čímž vzbudila v rodině podezření o svých záměrech; a čerstvě vystudované Georgiany, která má na účtu tolik peněz, že si může dovolit pracovat v neziskové organizaci, kde si začne tajný románek se starším kolegou. Všechny tři ženy prožívají každodenní život privilegovaných — turnaje v tenisových klubech, svatby v jachtařském klubu, tematické maškarní večírky. Když však Malcolmovu kariéru naruší skandál, Darley se ocitne ve finančních problémech. Georgiana zjistí, že její přítel je stále ženatý a miluje svou manželku, a Sasha nahlédne pod naleštěnou fasádu Stocktonových. Rodina se tak musí tváří v tvář postavit svému největšímu štěstí i trápení — penězům.