Host strana 18 z 153

Román ze současnosti autora nejmladší generace českých prozaiků. Na pozadí dramatického příběhu o hledačích vltavínů, jimž se ilegální získávání kamenů stalo nekontrolovatelnou vášní, se odvíjí neméně dramtický propletenec mezilidských vztahů: přátelství, lásky, zrady, zklamání.

Panuje nejstudenější únor, jaký kdo pamatuje. Za obzvlášť mrazivé noci je nalezeno tělo tlustého muže visící na osamělém stromě uprostřed větrem ošlehané pustiny Östergötlandu. Případem je pověřena mladá inspektorka Malin Forsová, svobodná matka prožívající své osobní tragédie. S kolegy z linköpinské policie musí zjistit, kdo je onen muž a jak se jeho tělo ocitlo na stromě. A kdo je vrah. Pronásledování vraha zavede Malin k nejtemnějším zákoutím lidského srdce.

Meg Carpentierová je na dně. Už léta se marně pokouší dopsat román. Její věčně nespokojený partner k domácí pohodě také příliš nepřispívá. Když Meg dostane nabídku napsat recenzi na pseudovědeckou knihu slibující věčný život, okamžitě souhlasí. Meg se probírá teoriemi kosmologie, fyziky, tarotu, studuje kóany, novodobé teorie všeho, Nietzscheho, Baudrillarda a vzory na pletení, razí si cestu "naším tragickým vesmírem". Ptá se na vše možné. Existují nadpřirozené bytosti? Kouzla? A jak spolu souvisí impulzivní nápad zatlačit auto do řeky, loď v láhvi, tajemné zvíře volně běhající po planinách a kontroverzní autor knihy Věda věčného života? Náš tragický vesmír je inteligentní a úchvatná kniha překypující nápady, jak je pro prózy Scarlett Thomasové typické. Vypráví o tom, jak se tvoří a ničí přátelství, jak můžeme přepsat svou budoucnost a jak nám příběhy mohou zachránit život.

Richard Murphy je profesorem germanistiky, komparatistiky a filmových studií na University of Sussex ve Velké Británii. Vystudoval ve Freiburgu, kde také později učil, titul Ph.D. získal na University of Berkeley v Kalifornii. Působil také na Columbia University v New Yorku a na University of California v Santa Cruz. Jeho výuka i publikace se věnují kultuře období modernismu a avantgardy a soudobé vizuální kultuře a teorii. Tato kniha, vydaná původně pod titulem Theoretizing the Avant-Garde: Modernism, Expressionism, and the Problem of Postmodernity v roce 1999, je pokusem o přehodnocení tradičních výkladů avantgardy z hlediska soudobé postmoderní teorie. Murphy se snaží skrze stěžejní výkladový koncept uměleckého expresionismu ukázat avantgardní umění nikoli jako sjednocený, homogenní způsob tvorby, ale jako ambivalentní a rozrůzněné pole, v němž se vyskytují díla s různou mírou „avantgardnosti“. Zároveň nevykládá avantgardní tendence jako autonomní dění odehrávající se pouze na poli uměleckém, ale věnuje pozornost i aspektům sociokulturním či politickým. Murphyho výklad umělecké avantgardy je založen na rozvíjení a domýšlení podnětů, které vznikly v prostředí Frankfurtské školy (Adorno či Benjamin), ale také podnětů plynoucích z jiných sociokulturně orientovaných teorií (Bachtin, R. Williams, Habermas, Eagleton ad.). Právě úsilím o teoretizující řešení se tato monografie výrazně odlišuje od materiálově přehledových výčtů, jež dodnes vytvářejí hlavní proud psaní o avantgardě.

Svazek přináší jedenáct básnických knih Františka Hrubína (1910-1971) od jeho prvních sbírek "zamžené krásy" Zpíváno z dálky, Krásná po chudobě a Země po polednách, přes spirituální Včelí plást vzniklý za války, k poválečným knihám Jobova noc a Hirošima, v nichž se autor vyrovnával s válečnou katastrofou, okupací a novým ohrožením lidstva, až k pozdním dílům Proměna, Romance pro křídlovku, Až do konce lásky, Černá denice a Lešanské jesličky, v nichž se vracel k osobnímu a existenciálnímu rozměru své poezie. Poprvé od autorovy smrti, po čtyřech desetiletích od vydání Hrubínových básnických spisů a sto let od jeho narození čtenáři dostávají do rukou soubor vrcholných děl klasika české poezie. Cenný materiál přináší komentář, který mimo jiné srovnává původní verze Hrubínových básní, jak byly otištěny v časopisech a denících, s jejich knižními verzemi.

Zapletení je zdařilá kombinace kriminálního příběhu a psychologického thrilleru. Vše začíná vraždou Jindřicha Telaka, účastníka psychoterapeutického sezení v jednom varšavském kostele. Případem se zabývá prokurátor Teodor Szacki, unavený a znuděný byrokratickými praktikami a manželským stereotypem. Szacki cítí, že mu život proklouzl mezi prsty, tento případ však všechno změní. Bude se muset proplést labyrintem rozmanitých postav: mladá a vyzývavá novinářka, excentrický psychiatr, chlípný kolega od policie nebo paranoidní historik. Szacki odhalí hrozivou moc některých ezoterických metod. Byl vrah jedním ze skupiny? Pokud ano, měl by hledat motiv mezi samotnými členy skupiny, nebo mezi těmi, o nichž se během sezení hovořilo? Szackiho pátrání po vrahovi odkryje jinou vraždu, která se stala o dvacet let dříve, před pádem komunismu. Postupně zjišťuje, že někdy je lepší nevědět - pro své vlastní bezpečí.

Andreas Kossert v této knize otřásá mýtem úspěšné integrace Němců odsunutých po roce 1945. Poprvé máme před sebou pravdivý obraz jejich osudu ve Spolkové republice — v zemi, která se stala jejich novou, chladnou vlastí. Dozvídáme se o jejich obtížném novém začátku a o životních podmínkách v „zemi hospodářského zázraku“. Odsunutí obyvatelé se ve své nové vlasti potýkali s mnohými problémy, počínaje odporem místních proti prudkému návalu „cizinců“, který zcela proměnil sociální strukturu německého obyvatelstva, až po předsudky a nenávist spojenou s hospodářským vyrovnáním. To vše způsobilo rozdělení německé společnosti. Noví přistěhovalci, kteří začínali od nuly, byli však zároveň významnou hnací silou modernizace; bez nich by se žádný „hospodářský zázrak“ nekonal. Politický zájem o tuto skupinu obyvatel kontrastoval s izolací společenskou.

Memoáry jednoho z nejuznávanějších švédských spisovatelů se počínají v malém zeleném domku v severním Švédsku, v provincii Västerbotten, a končí Enquistovým návratem - nejen zpět ke psaní, ale i symbolicky obratem k jinému životu. Per Olov Enquist, podobně jako August Strindberg, popisuje svůj život v er-formě. Po bezpečných dětských letech přichází neklidná dospělost, kdy Enquist tráví dlouhý čas v cizině a cestuje. Berlín, New York, Paříž, Kodaň. Díky hře Noc Tribádek se mu dostane mezinárodního věhlasu, v roce 1977 je dokonce uvedena na Broadwayi. Ale úspěch, který ho vymrštil k výšinám slávy, ho zároveň uvrhá stále hlouběji do propasti zoufalství. Obklopí ho neproniknutelná mlha a je sotva schopen napsat dopis, natožpak román. Dlouho a bezúspěšně se pokouší svým úzkostem unikat, nic se mu nedaří. Nakonec však přece jen cestu zpět k psaní najde.

James Hawes se v knize Proč byste měli číst Kafku, než promarníte svůj život snaží odhalit podstatu mýtů a strhnout zdi, které kolem Franze Kafky vystavěly celé generace dveřníků – vědců, životopisců a turistických průvodců. Vrací nám tím skutečného člověka a skutečný význam jeho skvostného díla. Franze Kafku zná každý, ať už jeho díla četl nebo ne. Spojujeme si ho s konkrétními atributy: bezútěšné a děsivé vize byrokracie, před kterou není úniku, proměny jako z nočních můr, zlověstné předtuchy holokaustu. Tohoto tajemného, bledého a temného muže však ve své době sotva někdo skutečně znal. James Hawes kombinuje faktografii a satiru a pokouší se zjistit, kdo vlastně byl Franz Kafka a jaký je skutečný význam jeho děl.

Je svatojánská noc a celá země slaví letní slunovrat. V Jukkasjärvi, vesničce blízko Kiruny, je nalezena mrtvá farářka z místní farnosti Mildred Nilssonová. Kdosi ji ubil a její tělo pověsil pod kostelní varhany. Znovu se vracejí vzpomínky na případ zavražděného kněze Viktora Strandgarda. Rebecka Martinssonová během té doby prožila bezesporu nejhorší chvíle svého života. Byla nucena v sebeobraně zastřelit tři osoby, avšak kolaps přichází až nyní. Její šéf, ve snaze zabránit jejímu zhroucení, ji pošle s kolegou do Kiruny. Rebecka se zde setká s farářem Stefanem Wikströmem, Mildrediným nástupcem. Objeví tajnou schránku s výhrůžnými dopisy adresovanými zavražděné farářce a pochopí, jaké nenávisti musela ta žena vzdorovat při svých aktivitách na pomoc ženám v tísni. Inspektorka Anna-Maria Mellaová přeruší mateřskou dovolenou a vydá se po stopách vraha. Pak najednou zmizí farář Wikström a situace se vyhrocuje…

Kniha je pokusem o příspěvek k prakticky neexistujícímu „žánru“, zabývá se procesem tvorby knih z pohledu knižního úpravce. Přináší eseje o čtení, knihomilství, knize i knihovnách, ale zároveň funguje jako praktická příručka, užitečná při navrhování beletrie, poezie i odborné literatury. Obsahuje kapitoly o všech faktorech, které obvykle (jsou-li provedeny profesionálně) zůstávají čtenáři skryty. Autor se věnuje čitelnosti, sazbě, kombinování písem a ilustrací, volbě materiálů i drobným typografickým detailům, podstatně ovlivňujícím chápání textu.

Třetí svazek edice Studie osobností brněnské lingvistiky přináší výbor z rozsáhlého díla nestora evropské slavistiky a paleoslovenistiky prof. PhDr. Radoslava Večerky, DrSc., Dr. h. c. (mult.). Čeští čtenáři jej znají především jako autora impozantní pentalogie o staroslověnské syntaxi Altkirchenslavische (altbulgarische) Syntax. Editoři tohoto výboru se rozhodli přiblížit čtenářům i další oblasti Večerkova badatelského zájmu, v důsledku čehož vybrali studie zaměřené na slovanskou morfosyntax, s lovanskou komparatistiku, dějiny slovanské filologie a jednotlivé redakce staroslověnštiny. Svazek také obsahuje formálně netradiční Večerkův životopis.