Host strana 97 z 185

V posledních několika málo letech se česká historická obec snad konečně dobírá k otevřené diskusi, jak nahlížet dějiny komunistické diktatury. Jednou z nejzávažnějších otázek je přitom relativně provokativní teze, zda nejsme v zajetí jakéhosi "totalitně-h

Román Adama Hasletta vytváří mnohovrstevný pohled na moderní americkou společnost, její principy a fungování. Vyslovuje se k vysoce aktuálním tématům, jako jsou například pravděpodobné kořeny světové hospodářské krize, a také postihuje hlavní rysy moderní

Román Adama Hasletta vytváří mnohovrstevný pohled na moderní americkou společnost, její principy a fungování. Vyslovuje se k vysoce aktuálním tématům, jako jsou například pravděpodobné kořeny světové hospodářské krize, a také postihuje hlavní rysy moderní

Román Adama Hasletta vytváří mnohovrstevný pohled na moderní americkou společnost, její principy a fungování. Vyslovuje se k vysoce aktuálním tématům, jako jsou například pravděpodobné kořeny světové hospodářské krize, a také postihuje hlavní rysy moderní

Pozůstalost Františka Hrubína uchovává tisíce dopisů a v nich zásadní stanoviska pisatelů, ať už se týkají umělecké tvorby, literárního života či politické situace v Československu. Edice dopisů se soustřeďuje na dopisy přijaté od Jaroslava Seiferta, Josefa Strnadla a Emanuela Frynty. Studium fondů uložených v Literárním archivu Památníku národního písemnictví a konzultace s příbuznými vybraných osobností umožňuje předložit oboustrannou korespondenci Hrubína se Seifertem a Hrubína se Strnadlem. Emanuel Frynta Hrubínovy dopisy spálil, a tak nám zůstává pouze jeden hlas — dopisy Emanuela Frynty zaslané Františku Hrubínovi — a několik konceptů či kopií odpovědí Františka Hrubína jako obraz důvěrného, hlubokého a nesmlouvavého vztahu dvou velkých osobností. Edice je v roce stého výročí narození Františka Hrubína doplněna také fotografiemi z pozůstalosti a faksimiliemi rukopisů.

Především je to ale text, který funguje. Autor tu nerozvíjí jednolitou linii příběhu, místo toho vypracovává intenzivní „rovinu konzistence". Je to jenom hra? Ve skutečnosti jde o cosi děsivě biologického. Je to skutečná živoucí tkáň: buňky, nervy a impul

Dva novináři časopisu Milénium jsou zavražděni krátce před publikováním článku o dětské prostituci, korupci a obchodu s bílým masem. Na zbrani nalezené na místě činu se najdou otisky Salanderové a její poručník je brzy nalezen mrtvý. Policie zahájí celostátní pátrání po Salanderové, podporované mediální kampaní, ve které vycházejí najevo skandální informace o její potenciální nebezpečnosti a problematické minulosti. Mikael Blomkvist je přesvědčen o její nevině, avšak Lisbeth odmítá jakoukoliv pomoc při pátrání po skutečném viníkovi. Do hry vstupuje nelítostný gang násilníků, který jde po Salanderové, a tak se kniha mění v závod o její záchranu…

Magnesia Litera 2010 - Knižní klub Cena čtenářů, nominace na Cenu Josefa Škvoreckého, Magnesii Literu za prózu a Cenu Jiřího Ortena (vše za rok 2010) Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi „odsunuta“společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století. Kromě bolestných otázek viny, odplaty a odpuštění mezi Čechy a Němci, jež tento neobyčejně plastický a působivý román klade, se stáváme svědky netradičního vztahu matky a dcery, který je deformován nejen omezeným prostředím, v němž se jako české Němky vystrnaděné na okraj společnosti směly pohybovat, ale také vzájemným nepochopením dvou generací, obtížnou komunikací a nemožností zprostředkovat osobní zkušenost. Nezaměnitelnou atmosféru příběhu dodává genius loci živelně se rozvíjejícího Brna.

Edice a komentář dr. Tereza Riedlbauchová, vědecký redaktordr. Zdeňka Nováková. Svazek obsahuje dvě epickébásně klasika lumírovské generace a představí tohoto autoraz nového pohledu.

Edice a komentář dr. Věra Brožová, vědecký redaktorprof. Jaroslava Janáčková. Nově koncipovaný a komentovanýsoubor povídek mistra historické prózy. Povídky evokujíPrahu doby renesance a počátku baroka. Kniha je doplněnaslovníkem archaismů a dobových názvů

Poetika Slavomíra Kudláčka (nar. 1954) se v posledních letech zřetelně tříbí a projevuje snahu o minimalizaci vnějších slovních efektů ve prospěch „přímého vidění“ a sdělnosti. Jeho občasný příklon k delším básnickým skladbám koresponduje s určitou prozai

Lyrický rytmus (O spojení zvuku a smyslu ve verši) se zařazuje do kognitivního proudu vědeckého bádání, vlastním iniciátorem lyrického rytmického pohybu je hodnotový systém s hodnotovou osou a východiskem tázání po lyrickém rytmickém bytí je eidetika vnímání. Hodnotová polarizace jednotlivých elementů lyrických rytmických kvalit je proto zjišťována rozsáhlými psychosémantickými výzkumy (různě specifikované psychosémantické testy vyplnilo více než tři tisíce českých mluvčích). Až tyto výsledky, které jsou zatím nejrozsáhlejším „mentálním mapováním“ pohybu vnímání českého lyrického rytmu, se stávají předmětem dalších autorových teoretických zobecnění a vytvořených konstruktů. Vnímání v této práci zpětně prověřuje i platnost literárněteoretických hypotéz. Z emotivního podkladu prožívání „tělesného“ prostoru lyrického rytmu se autor věnuje téměř výhradně prostorovosti, která je spojena s prožíváním pocitu úsilí. Hodnotová (rytmotvorná) osa prochází mezi subjektivním úsilím a tím, co je proti němu, v hodnotové komplementaritě pólu Já a pólu cizího Já. Práce se příliš nezabývá druhým způsobem prožívání prostorovosti lyrického rytmu, který je spojený s objektivní prostorovostí naší smyslovosti a je obecně pouze umístěním věcí ve vnějším prostoru. V lyrice tento pohled souvisí s problematikou sémantického nasycování, „smyslového pociťování“ významů slov ve verši a hodnotovou (rytmotvornou) osou mezi pojmenováním a tím, co je pojmenováno (označující a označované v lyrice tvoří hodnotovou komplementaritu).

Doba je těhotná kamením, ještě se to však neví. Jen pár škaredých zjevů, jimž se nadává do básníků, krákorá cosi o temnotě, která nastane, až se narodí smrt. Naštěstí jim není rozumět. V ulicích bují karneval, žezla se chopil nový lidský druh, homo ludens — napříště už za sebou děti této země nikdy nepřestanou tahat řehtacího kačera. Zrušený Bůh slyší, ale nerozumí. Lidstvo konečně našlo svou vlastní univerzální řeč: slova bez obsahu… Tak nějak lze shrnout apokalyptickou vizi, od níž se Jiří Rulf odráží ke své kruté, absolutní, do intimních hloubek těla, zakoušeného jako jedna otevřená rána, prožité při se současností. Ale pozor: ani loňská autorova novela Jmenuji se Offenbach, ani tato jeho nová, šestá řadová lyrická sbírka (a desátá básnická kniha vůbec) se apokalyptickým východiskem nevyčerpává. S básníkem lajícím dnešku to v novele nakonec dopadne o hodně jinak, než bychom čekali na počátku — a než si bohužel někteří čtenáři stihnou všimnout až do konce. Zde v lyrické knize pak Rulf proti zlu a temnotám staví soucit, lásku, vznešenost i třeba věrnost pravému tempu existence, jehož komickým symbolem se tu stává pomalu lezoucí želva. Naději, byť pozapomenutou, konečně skýtá i něco tak nepravděpodobného, jako je poezie: papír stržený vzdušným proudem až do nebes. Pavel Janáček

Sborník deseti povídek známých evropských spisovatelů vznikl jako připomínka Berlínské zdi, jež se monstrózně tyčila uprostřed Evropy coby hradba rozdělující Východ a Západ. Autoři nepíší konkrétně o ní, společným tématem jejich povídek, mnohdy téměř pohádkově laděných, jsou jakékoli zdi mezi lidmi, méně symbolické, méně nápadné, přesto budované s obdobnou nenávistí, se strachem a bez touhy po dorozumění. Kniha jako velké graffiti o snu, o ideálu, namířená proti intoleranci a smutné šedi zdí, je věnována novým mladým architektům. Aby již navždy namísto tupé strnulosti zdí volili živou a tvořivou ohebnost mostů. Velkoryse ilustrovaná antologie povídek určená dětem a mládeži. Bestseller loňského veletrhu v Římě, který v současné době vychází v mnoha evropských zemích. Zastoupení autoři: H. Böll, A. Camilleri, D. Daeninckx, M. Frisch, J. Kratochvil, L. Petruševskaja, M. Reynolds, I. Schulze, O. Tokarczuková, M. Vamós.

Pro Naďku, chytrou dívku bez skrupulí, jsou překážky k tomu, aby se překonávaly. Neexistuje nic, s čím by si nedokázala poradit. Kniha vypráví příběh jejího života od dětství do dospělosti a její cestu za bohatstvím a úspěchem. Naďka je půvabná a líbí se mužům, a také toho umí patřičně využít ke svému prospěchu. Ale i Naďka má jednu slabost - zamiluje se do ženatého muže Andreje. Tak začíná bitva, ve které ze sebe bude muset vydat to nejlepší. Originalita stylu Tokarevové spočívá v kombinování jednoduché a úsporné formy a zobrazovaných témat. Kniha je plná rozporů: zdání a realita, stylizace a skutečnost. Tento kontrast pak autorka zdárně využívá k odhalení leckdy hořké pravdy o tom, jak se doopravdy věci mají.

Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi „odsunuta“společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň.Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracíchna jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vracído Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhépoloviny dvacátého století. Kromě bolestných otázek viny, odplaty a odpuštění mezi Čechy a Němci, jež tento neobyčejně plastický a působivý román klade, se stáváme svědky netradičního vztahu matky a dcery, který je deformován nejen omezeným prostředím, v němž se jako české Němkyvystrnaděné na okraj společnosti směly pohybovat, ale také vzájemným nepochopením dvou generací, obtížnou komunikací a nemožností zprostředkovat osobní zkušenost. Nezaměnitelnou atmosféru příběhu dodává genius loci živelně se rozvíjejícího Brna.