Jan Šavrda strana 3 z 9

rinc Čekanka a jeho věrný oř Zagroškudla se vydávají na cestu za princeznou. Potkají spoustu neobyčejných bytostí – loupežníky, kteří vyloupí cukrárnu, žirafu jménem Teta Běta sedící na stromě, čarodějnici Pucnohu, kapra vyprávějícího vtipy... Originální pohádka známého českého autora vystavěná na klasickém schématu, protkaná velkou dávkou jazykové hravosti, vtipu a nonsensu. Knížka je plná slovních hříček a nečekaných zvratů, které z ní dělají jednu z nejvýraznějších současných pohádek.

Hlavním podnětem k sepsání této knihy bylo pro autora jeho obyčejné zranění se zvláštními následky, které utrpěl při nehodě v horách. Oliver Sacks se tak ocitl v postavení pacienta, jehož rutinní chirurgická léčba se zkomplikovala a on na vlastní kůži prožil to, co je předmětem jeho celoživotního bádání - neurologické problémy. Sám na sobě zakusil zážitek odcizení části těla… Myšlenky, které ho v jeho nemoci provázely, byly existenciální povahy: Je možné zachovat si celistvé "já" i v případě, že přijdeme o část těla? Co vlastně znamená toto "já"? "Všechno to bylo ještě pořád ohromně neskutečné. Nebyla to moje noha, co jsem po ní šel, nýbrž mohutná, neohrabaná protéza, bizarní přívěsek, sádrový válec ve tvaru nohy - a navíc válec, který pořád měnil svůj tvar i velikost, jako bych používal jakýsi podivně neobratný a nestálý robotský vynález, naprosto směšnou umělou nohu. Byl to pohyb svého druhu, ale neživočišný, nelidský. Tohle že je chůze? Ptal jsem se sám sebe, a potom se záchvěvem hrůzy: S tímhle že se budu muset smířit pro celý zbytek svého života? To se mi pocit opravdové chůze už nikdy nevrátí? Už nikdy nebudu umět přirozeně, spontánně a svobodně chodit? Budu už od teďka nucen myslet na každý pohyb? Musí být všecko tak složité? Nemůže to být prosté?"

Děj erotické novelky Rudá pohovka vypráví humorný, napůl galantní a napůl pohádkový, orientem inspirovaný příběh o mladíkovi, jenž doslova "na sobě" zažívá nespočet erotických eskapád. V důsledku svého vlastního sexuálního selhání byl totiž ošklivou vílou Crapaudinou proměněn v pohovku jasně červené barvy, a aby získal zpět svou lidskou podobu, musí čekat, zda se při dovádění na jeho potahu někomu stane to samé, co jemu, zda také někdo při aktu selže. A tak se stává svědkem mnoha rozličných erotických dobrodružství, zejména u mamá Fillon, kde prostopášný církevní klér na jeho rudě zbarveném povrchu svádí sličné a nevinné novicky. Než dojde k jeho naprostému prošoupání, je "Pohovka" ze své nábytkové podoby vysvobozen starým prokurátorem, jemuž se nezdaří hlavní úkol svatební noci, a konečně volný mladík tak může vesele navázat na své vílí dobrodružství.

Řadou cen ověnčený a do mnoha jazyků přeložený zpola autobiografický román Bílý král popisuje očima jedenáctiletého chlapce život v komunistické diktatuře poloviny osmdesátých let. Hrdina dětsky naivním tónem vypovídá o všednostech každodenního života a v jeho spontánním a překotném projevu vnímáme směs strachu a naděje, krutosti, lásky, vzdoru a bezbrannosti. Do jeho vyprávění, kdy chlapec konkrétními příhodami vykresluje jak obtížnou situaci své ponížené a znesvářené rodiny, tak čas strávený ve škole či odpolední hry s přáteli a boje s nepřáteli, jsou však vetknuta neodbytná chapadla všudypřítomné totalitní moci. Ta má mimo jiné na svědomí, že v popisu chování a vzájemných vztahů jak mezi dětmi, tak zejména mezi dospělými převládá krutost či přinejmenším velká lhostejnost.