Jan Šavrda strana 9 z 9

Pokud by někdo chtěl napsat povídku ve stylu Leonarda Michaelse, tak by se mu to s největší pravděpodobností nepodařilo. Měl by dobře znát život New Yorku 60. a 70. let, měl by být židovským intelektuálem středního věku, svérázně a tragikomicky se potýkat s absurdnostmi partnerských vztahů, večírků, práce, sexu a života vůbec. Měl by dokázat tato témata rozehrát a rozkrýt za skutečností nazíranou s inteligentním humorem, ztvárnit je s mimořádným citem pro jazyk, propojit prozaické vypravěčství s básnickými kvalitami – metaforickou perspektivou, rytmem nebo zvukomalbou. Především by však jako Michaels měl s originální invencí dokázat rozvinout situaci či pocit do příběhu a zároveň jej zpět koncentrovat do povídkového textu. Toto přirozené a zároveň neotřelé vidění se vyznačuje dokonalou vypravěčskou dynamikou, zkratkou a plynulou vzájemností všech rovin textu. Stejně tak jako se doplňují obě nohy, i když možná pravá ne a ne domluvit s levou.

Soubor textů Malý slovník naučný vznikl v polovině šedesátých let 20. století a do současnosti se dochoval pouze v rukopise, aniž by byl kdy knižně publikován. Tato „sbírka“, někdy též odbornou literaturou uváděná pod názvem Nenaučný slovník kuriozit a zbytečných vědomostí, bohatě reflektuje autorovo básnické a textové experimentátorství a zmiňuje některé novátorské koncepty, skrze které se Ladislav Novák pokoušel nově nahlížet možnosti básnického vyjádření. Na jedné straně se sice primárně jedná o soubor abecedně řazených drobných textů, který paroduje formu i obsah výkladových slovníků, na straně druhé ale jednotlivá hesla naznačují i různé netradiční přístupy k tvorbě textu – např. autorovy osobité alchymáže, glosolalie, vizuální básně-interpretace náhody, texty-asociativní makromolekuly, pyramidální či spečené texty nebo některé surrealistické postupy. Tato různá textová pojetí vystupují ve výběru a názvech jednotlivých hesel nebo jsou demonstrována v samotném způsobu jejich „výkladu“, definování nebo třeba formě návodu.

Soukromý labyrint autora Michala Matzenauera je prolnutí básnického a výtvarného vyjádření, které je kompoziční platformou jeho páté knihy poezie, nás Michal Matzenauer provází světem jedinečného způsobu svého prožívání a cítění, tentokrát po cestách Soukromého labyrintu. Předznamenaný motiv bloudění může být pro čtenářský přístup dílčí, nebo kompaktní - podle toho, kudy a jak do veršů a kreseb vstupujeme. Necháme-li si pro procítění vymezenu jednu báseň či kresbu, ocitneme se v prostředí někdy mikropovídky, jindy deníkového záznamu, jejichž symbolika nám poskytne bezpočet silných námětů k hledání v nich nedořečeného. Uchopíme-li naopak sbírku coby sourodý artefakt a po procestování dílčích významů a obrazů nahlédneme celek v jeho cykličnosti, možná budeme vzácně nasměrováni ke kýženému středu originálně obkružovaných umělcových holopravd.

Kuba je ve vypravování cestovatele Jetela ostrovem mnoha překvapení, paradoxů a především nevšedních zážitků – zemí svérázné socialistické diktatury, která prošla v čele s „velkým“ vůdcem Fidelem Castrem řadou nesmlouvavých reforem a kde nebyla nikdy nouze o revoluční nálady, odbojné osobnosti či zapovězené novináře a spisovatele. Publikaci doprovozenou unikátními fotografiemi a fotografickými sériemi Pavla Hrocha bychom mohli nazvat Abecedním průvodcem z bláta do louže nebo třeba nevšedními zápisky celkem všedního cestovatele na Kubě někdy na konci Castrovy éry. Náš průvodce, jistý Jan Jetel, vypráví o nástrahách městské dopravy, jídle, obchodu a šmelině, doutnících, hošanech a kráskách na prodej. Protože je ale zároveň vášnivý čtenář a člověk s jistým smyslem pro řád věcí, snaží se nám zprostředkovat i cosi víc.