Jan Šavrda strana 6 z 10

Při vyslovení jména Daidalos se většině lidí vybaví mytický řecký sochař, malíř, stavitel a vynálezce, který v Knóssu na Krétě vybudoval labyrint, v němž měl být ukrytý Mínótaurus. A když upadl Daidalos v nemilost, sestrojil dva páry křídel a spolu se synem Íkarem uprchl. Existují i lidé, je jich o poznání méně, kterým se při vyslovení jména Daidalos vybaví ještě mnohem víc; zoufalý hrobník, jenž hledá ztracený řád, zoufalý komorník, jenž se rozhodne pootočit kolem osudu, zoufalý klavírista, jenž se musí stůj co stůj svojí hudbou dotknout nebes, zoufalý poeta, jenž touží napsat báseň, anebo zoufalý pracovník pohřební služby, jenž se chce alespoň jedinkrát v životě zviditelnit. Ti všichni by potřebovali Daidalova křídla z peří a vosku, aby mohli odletět tam, kde chtěli celý život být. A ti z nich, kteří si křídla přece jen nasadí, dopadnou jako nešťastný Íkaros, když se přiblížil slunci, anebo jeho ještě nešťastnější otec. Jedno je však třeba všem těmto hrdinům závidět – schopnost alespoň jednou v životě křídla nasadit a letět bez ohledu na to, jestli se vosk roztéká…

Erotická, avšak v žádném případě ne pornografická, rozsahově nedlouhá novelka Království těl očima muže, jemnými a citlivými slovy popisuje počátek milostného vzplanutí. Pomalé svlékání ze šatů, dotyky a laskání, postupné objevování beze spěchu, zdolávání bez náznaku animalistické agresivity. Téměř cudná slova však tomuto v jistém ohledu zvláštnímu dílku neubírají nic na opravdovosti a upřímnosti, naopak text dnešnímu čtenáři spíše přibližují — na rozdíl od většiny ostatních dobových erotických novel je zde vztah založen na jisté mírumilovné harmonii, kterou se ani jeden z aktérů nesnaží porušit tím, že by se pokoušel nějakým způsobem dominovat nad druhým.

Kanumůra ze Šardonu obsahuje výbor ze známých i méně známých textů z divadelních představení, koncertů, studiových nahrávek, i básně úplně nové, které byly napsány pro toto knižní vydání. Mimo Kanimůru, brouky a mravence nechává autor, skrze svou svéráznou zemitou poetiku, promlouvat především množství podivných čilých či unavených chlapíků.

Krajina nad parapetem se v autorových básních proměňuje v přirozené a citlivé obrazy situací běžného dne, které nezanechávají jen lyrický dojem, ale často s sebou nesou i hořkou osobní výpověď. Neděje se tak ovšem v posmutnělé atmosféře, naopak, básníkova krajina se může chlubit smířlivostí, nadhledem, existenční vyrovnaností a jemným humorem. Aforistická pointa, ironie a celkový smysl pro hru s jazykem i se sebou samým je pak pro Jana Bornu příznačným způsobem sdělování toho nejintimnějšího — jeho příznačným výhledem nad parapet.

Hrdina románu Bla bla bla spatřuje absurditu soudobé konzumní společnosti, uvědomuje si nicotnost světa, jehož je součástí a kde je zároveň cizincem. Tento román má podobné atributy jako existenciální prózy J. P. Sartra, A. Camuse, ale v mnohém je naprosto odlišný. O hlavním hrdinovi nevíme téměř nic, přesto s ním navazujeme důvěrné pouto prostřednictvím jeho telegrafického monologu, kterým konstatuje, ale i prožívá přítomnost. Ta není jen pomíjivým, stále se měnícím okamžikem mezi minulostí a budoucností, časem, který plyne, ale pro něho je i trvalou a monotónní realitou. Příběh se odehrává v kulisách moderní evropské metropole s jejími neonovými reklamami, mcdonaldy, bary a nákupními centry, okázalým luxusem i špínou a hodnotovou chudobou, zaměnitelných s těmi v kterémkoli jiném velkoměstě. I když by Culicchiův „muž bez vlastností“ mohl dál apaticky setrvávat ve své konkrétní anonymitě, rozhodne se pro jakousi pasivní aktivitu – pokusí se vymazat sám sebe, ztratit se, zmizet, rozplynout se v chaosu města, zatouží být prázdný, nic necítit, na nic nemyslet. Anebo… bla bla bla.

Pharmako/Dynamis je kniha pro „rostlinné lidi“, kteří zde najdou nádhernou tapisérii botaniky, odborné chemie, farmakologie a historie, bohatě protkanou básnickou imaginací, sugestivní směsí logiky a mytologickou tradicí. Dočtete se o stimulantech, resp. excitantech (Káva » Čaj » Kakao » Maté » Kola » Betel » Efedra » Kata » Koka » Amfetamin) a empatogenech (Muškát » Extáze » GHB). Struktura knihy je třírozměrná a holografická. Začněte odkudkoli. Čtěte ji pozpátku. Knihy jsou od přirozenosti lineární, ale to je pouze jeden z možných pohledů – jiná propojení mohou být mnohem smysluplnější.

Filosofka Tereza aneb Vzpomínky na příběh otce Dirraga a slečny Éradice je vyprávěním o erotickém (a filosofickém) probuzení, jak je Tereza popisuje v rukopise svému milému, hraběti. Vyprávění začíná, když je Tereza v dětském věku pro svůj zvýšený temperament uzavřena do kláštera, jehož prostředí jí pro svou přílišnou zbožnost nesvědčí. Obrat se objeví, když se dívka následně stane svědkem hrátek mezi chlípným knězem, otcem Dirragem, a jeho svěřenkyní, naivní kajícnicí Éradice, již ctihodný páter zasvěcuje tzv. „posvátným provazem svatého Františka“. Konečného ponaučení se Tereze dostává až po smrti její matky, a sice od přičinlivé pařížské sousedky, bývalé kurtizány, pyšnící se jistou anomálií — neprorazitelnou panenskou blánou. Nejedno pikantní dobrodružství, které od ní vyslechne, jí pomůže leccos pochopit, vyzrát a připravit se na svůj vlastní erotický život. Dílo se vymyká jednoznačnému žánrovému zařazení zejména svými filosofickými nástiny a přesahy. Ve své Juliettě čili Slasti neřesti se o něm zmiňuje také markýz de Sade.

Kniha Hledání Spinozy se tématicky pohybuje na pomezí neurobiologie, kognitivní a afektivní neurovědy a filosofie. Je napsána přístupně, srozumitelně, odborný jazyk je použit v nejmenší možné míře. Tato kniha je určena vzdělané veřejnosti, nejen lékařům a psychologům, ale i filosofům, novinářům – komukoli, kdo chce lépe porozumět jak sobě, tak lidem kolem sebe. Zabývá se každodenními lidskými emocemi a pocity – radostí, strastí, žárlivostí i úžasem, láskou, nenávistí, hněvem, hnusem…

Sbírka Pod kůží je autorským výborem z celoživotní tvorby Emila Juliše. Básník jej připravoval téměř dva roky s výtvarníkem Jiřím Kubovým, který konečný výběr doprovodil svými ilustracemi. Záměrem autora bylo sestavit sbírku básní z celého svého, více jak čtyři desítky let trvajícího tvůrčího období, vybrat ty, jež on sám považoval za zásadní a podstatné. Básně jsou zde rozčleněny do několika oddílů, z nichž se každý soustředí na jedno básníkovo období. Tuto sbírku lze považovat za osobní bilanci a symbolickou tečku jeho neúnavné a inspirativní tvorby na poli básnického experimentu.

Lubor Kasal se ve své nové knize poezie Orangutan v továrně představuje v plné básnické síle. Jeho zřejmá inspirace surreálnou imaginací a propojování vzájemně vzdálených motivů a situací je ale vpředeno do složité vnitřní logiky textu, v němž drsně a naléhavě zaznívá civilizačně kritický tón. Děje se tak nejen prostřednictvím řady odkazů, aluzí či parafrází, ale i skrze místy až experimentální hru s jazykem.

Když jsem ještě měla psa Ronyho a bála jsem se, že umřu na rakovinu, ptala jsem se boha, co se mnou bude. V kamnech, ve kterých se zrovna netopilo, sedmkrát zadunělo. Říkala jsem si: Je sedm dní do Dušiček, sedm týdnů do Vánoc, sedm měsíců do mých narozenin a sedm let do konce století. Ten čas se teď naplnil. Nevím sice, kdy budou Dušičky, protože jsem se dosud nezmohla na kalendář, ale vím, že budou brzy. Poslední dny jsem hodně zhubla a cítím se unavená. Možná, že se mi vrací rakovina. Celých těch sedm let si neustále říkám: „Dál a výš“, ale právě teď jsem najednou pochopila, že už nikam dál nechci. Že dál a výš už je jen šílenství a bůh. Je mi teď líp. Začínají se kolem mě objevovat lidé, možná, že to znamená návrat k životu a ne ke smrti. Těch sedm let jsem prožila v naprosté samotě, jen se psy. Lidé zůstali na strmých stěnách údolí, jehož dnem procházím. Dcera, která mě před sedmi lety opustila, je pro mě už dva roky nezvěstná. Obrátí-li se můj život jiným směrem, půjdu jím. Jestli přijde smrt, nebudu se jí bránit.

Pharmako/Dynamis je kniha pro „rostlinné lidi“, kteří zde najdou nádhernou tapisérii botaniky, odborné chemie, farmakologie a historie, bohatě protkanou básnickou imaginací, sugestivní směsí logiky a mytologickou tradicí. Dočtete se o stimulantech, resp. excitantech (Káva » Čaj » Kakao » Maté » Kola » Betel » Efedra » Kata » Koka » Amfetamin) a empatogenech (Muškát » Extáze » GHB). Struktura knihy je třírozměrná a holografická. Začněte odkudkoli. Čtěte ji pozpátku. Knihy jsou od přirozenosti lineární, ale to je pouze jeden z možných pohledů – jiná propojení mohou být mnohem smysluplnější.

Sbírka Kakodémonický kartáč přináší nejnovější i časem uzrálé básně a představuje Pavla Řezníčka v plné síle nespoutané a bizarní obrazotvornosti. Autor cílenou syrovostí a silnými tahy svébytně zpochybňuje i tvaruje poetické (ne)hranice – svět se v jeho textech tříští a zároveň vytváří jazykem ironie, sarkasmu a nadsázky. Skutečnost se zrcadlí v řadě osobních i společenských aluzí a nakonec se v překvapivých kontextech propojuje, nezřídka stmeluje ostrou pointou. Ať už jsou Řezníčkovy básně rozmáchlým a uvolněným svědectvím a reflexí nebo sevřeným a strohým konstatováním, jsou v české poezii zcela ojedinělým výrazem hutné a nesmlouvavé imaginace.

Sbírka Kakodémonický kartáč přináší nejnovější i časem uzrálé básně a představuje Pavla Řezníčka v plné síle nespoutané a bizarní obrazotvornosti. Autor cílenou syrovostí a silnými tahy svébytně zpochybňuje i tvaruje poetické (ne)hranice – svět se v jeho textech tříští a zároveň vytváří jazykem ironie, sarkasmu a nadsázky. Skutečnost se zrcadlí v řadě osobních i společenských aluzí a nakonec se v překvapivých kontextech propojuje, nezřídka stmeluje ostrou pointou. Ať už jsou Řezníčkovy básně rozmáchlým a uvolněným svědectvím a reflexí nebo sevřeným a strohým konstatováním, jsou v české poezii zcela ojedinělým výrazem hutné a nesmlouvavé imaginace.

rinc Čekanka a jeho věrný oř Zagroškudla se vydávají na cestu za princeznou. Potkají spoustu neobyčejných bytostí – loupežníky, kteří vyloupí cukrárnu, žirafu jménem Teta Běta sedící na stromě, čarodějnici Pucnohu, kapra vyprávějícího vtipy... Originální pohádka známého českého autora vystavěná na klasickém schématu, protkaná velkou dávkou jazykové hravosti, vtipu a nonsensu. Knížka je plná slovních hříček a nečekaných zvratů, které z ní dělají jednu z nejvýraznějších současných pohádek.

Než zemřel Brežněv, beletristický debut Iuliana Ciocana, spisovatele patřícího k moldavské prozaické "nové vlně", je hořkým vyprávěním o jeho rodné zemi za sovětské éry počátku osmdesátých let. Za komunistické propagandy a cenzury je lidský život jedním dlouhým zápasem o přežití, většina obyvatel čeká na zázrak. Na pozadí blížících se dějinných změn autor citlivě vnímá větší i menší tragédie druhých, smysl pro absurditu a groteskno, prozrazující poučenost Bulgakovem a Charmsem, se u něho snoubí se soucitem k uraženým a poníženým. V krátkém, ale hutném textu se jako nitě prolínají příběhy několika postav, většinou těch neprivilegovaných, žijících v příliš těsných bytech, přičemž každá povídka tvoří překrývající se kus skládačky. I sám sebe autor zvěčnil coby křehkého, naivního pionýra Iuliana, který je podobně jako Voltairův Candide upřímně přesvědčen o tom, že žije v nejlepším z možných světů, a nikdy nezapochybuje o vykupitelné úloze Sovětského svazu v dějinách, dokud do jeho života nevstoupí nový rozhlasový přijímač…