Jan Šavrda strana 5 z 9

Sbírka Pod kůží je autorským výborem z celoživotní tvorby Emila Juliše. Básník jej připravoval téměř dva roky s výtvarníkem Jiřím Kubovým, který konečný výběr doprovodil svými ilustracemi. Záměrem autora bylo sestavit sbírku básní z celého svého, více jak čtyři desítky let trvajícího tvůrčího období, vybrat ty, jež on sám považoval za zásadní a podstatné. Básně jsou zde rozčleněny do několika oddílů, z nichž se každý soustředí na jedno básníkovo období. Tuto sbírku lze považovat za osobní bilanci a symbolickou tečku jeho neúnavné a inspirativní tvorby na poli básnického experimentu.

Výchozím bodem bohatě strukturovaného a mnohovrstevnatého románu s autobiografickými prvky rumunského spisovatele Dumitru Ţepeneaga Hotel Europa, poprvé vydaného v Bukurešti v roce 1996, je návrat rumunského emigranta z francouzského exilu zpět do vlasti. Aby načerpal náměty na reportáž pro Rádio Svobodná Evropa, připojí se ke konvoji humanitární pomoci jedoucímu po prosincových událostech roku 1989 do Rumunska. Následně, zpátky ve Francii, v ústraní krajiny Bretaně, začíná psát knihu, kterou se pokouší vypořádat se svým životem v původní vlasti i v exilu, prozkoumat a vykreslit krutou, nelítostnou, a přesto lákavou tvář východní Evropy, a zároveň nahlédnout i její budoucnost. Reálný časoprostor se začíná prolínat s představami a sny, často ztrácíme přehled o tom, v jaké jeho rovině se spolu s hlavními hrdiny, kteří tu a tam více či méně nápadně zkouší naši trpělivost a postřeh, zrovna ocitá­me a kam vlastně jejich osudy směřují. Postavy autorova románu pomalu, ale jistě začínají prostupovat do spisovatelova vlastního života, bez skrupulí do něj zasahují, stávají se jeho nedílnou součástí a pronásledují ho až do samého konce. Jaký výsledek bude mít tato partie šachu?

Při vyřizování záležitostí týkajících se pohřbu své matky, se kterou kdysi přerušil veškeré kontakty, se spisovatel Daniel Reis, hlavní hrdina románu Reisefieber, znovu ocitá v Paříži, ve městě svého dětství a dospívání. Při setkání s lidmi, kteří jeho matku blíže znali (s její nevlastní sestrou, se slepou psychoterapeutkou či se ženou matčina milence), návštěvou bytů, ve kterých bydlela, znovunalézání věcí, které vlastnila, a vedením tichého dialogu s ní nechává stále rychleji roztáčet spirálu svého osudu. „Cestovní horečka“, jak by zněl český překlad názvu knihy, odkazuje tudíž nejen na jméno hlavního hrdiny a na jeho pouť prostorem, ale zejména na jeho putování časem, kdy se mu neodbytně vynořují vzpomínky — kým jeho matka byla, proč odmítala mluvit o jeho otci či proč nechápala jeho neohrabané projevy lásky. Čtenář se tak stává svědkem složitého vnitřního zápasu o to, zda se Daniel svým sebezpytováním s nastalou situací vyrovná, zhojí rány ve svém srdci a najde sama sebe a své místo ve světě. Povede se říci nedořečené a odpustit zdánlivě neodpustitelné?