Kalich

Vychází v péči editorek Romany Čunderlíkové a Markéty Slámové, které připravily příručku opět tematicky: "Život věřícího uprostřed vztahů jsme se rozhodly ukázat na 24 tématech, která charakterizují různé způsoby, jak se vztahovat." Kromě textů 62 autorů zde nově naleznete i ilustrace Lydie Férové, které každé téma otevírají.

Jean-Claude Carri?re v knize Bu?uel procitá dává slovo svému někdejšímu kolegovi a spolutvůrci. Jde o hypotetický, posmrtný rozhovor, v němž Luis Bu?uel (1900–1983) sice promlouvá ze záhrobí, nicméně velmi autenticky: hovoří o filmu, o surrealismu, o osobním i veřejném životě. Množství dosud neznámých vzpomínek a epizodických příběhů představuje Bu?uela jako umělce i člověka, odkrývá způsob jeho uvažování, vyzdvihuje jeho smysl pro humor. Kniha nabízí poučený vhled do zákulisí filmového umění, ale tím, že je koncipována v podobě rozhovoru, dostává i zcela intimní rozměr. Poutavě napsaný text vykresluje informačně bohatý, fundovaný portrét Luise Bu?uela, osobnosti, jež se řadí do světového kánonu filmu.

Korespondence Jana Hellera (1925–2008) odhaluje tvář teologa, religionisty a starozákoníka, který spojoval erudici s lidskostí a přesnost s porozuměním lidské situaci. V dopisech psaných po celá desetiletí – rodině, přátelům, studentům i kolegům – se obráží nejen jeho osobní život, ale i duchovní a intelektuální dějiny českého protestantismu druhé poloviny 20. století. Hellerův jazyk je jasný, promyšlený a zároveň vřelý. V každém dopise cítíme člověka, pro něhož víra nebyla teorií, nýbrž způsobem, jak být s druhými a pro druhé. Kniha zachycuje jeho cestu od mladého bohoslovce až po zralého učitele, který dovedl otevírat text i lidskou duši zároveň. Závěrečná část přináší devět nových dopisů – napsaných jeho syny a žáky ke stému výročí narození – jako pokračování rozhovoru, který neskončil.

Pomáhat druhým je přirozené — ale co znamená pomáhat „křesťansky“? Tato kniha ukazuje, že diakonie není jen dobročinnost, ale hluboký projev víry a společenství. Čtenář zde najde jak inspiraci, tak podněty k promýšlení, jak se křesťanská solidarita může žít dnes. Tato kniha je hledáním teologického profilu teologie služby či teologie diakonie. Slovem hledání chci vyjádřit, že kniha není monologem autora formulujícím to správné stanovisko, třebaže autor stanovisko má, ale od počátku je diskusí s různými pohledy, diskusí tak živou, že čtenář má chuť do diskuse také vstoupit. Kniha je inspirující četbou pro profesory i užitečnou a současně přístupnou četbou i pro studenty, kterým může sloužit jako základní studijní zdroj v oboru. Nevede přitom jen k nabiflování látky, ale vybízí i k přemýšlení o ní a ke svobodě zaujmout v rámci diskuse i jiné stanovisko či jiný důraz než autor knihy. (Prof. Jaroslav Vokoun) Čítanka v druhé polovině publikace obsahuje texty J. Moltmanna, P. Philippiho, F. Lienharda a dalších teologů.

Těžko najdeme v rámci staroorientálního bádání oblast, v níž došlo za poslední roky k tak zásadním změnám, jako jsou dějiny Izraele. Řada klasických tezí je nadále neudržitelná, ať už se týkaly počátků Izraele na konci druhého tisíciletí př. Kr., doby královské, babylónského exilu či perského období. Bernd U. Schipper v této nové publikaci z roku 2023 líčí na základě archeologických i dalších nebiblických pramenů dějiny starověkého Izraele zcela novým způsobem. V jeho zorném poli se ocitají izraelská města, události, chrámy a kulty, o nichž Bible mlčí. Každý, kdo se chce na základě nejnovějšího historického bádání dovědět něco o dějinách tvořících pozadí biblických příběhů, by si měl tuto knihu rozhodně přečíst. Bernd U. Schipper, nar. 1968, je profesor Starého zákona na Humboldtově univerzitě v Berlíně, specializovaný na dějiny Izraele ve staroorientálním světě.

Dívky, které nechtějí dospět v ženy. Tento jev svedl dohromady psychiatričku a sexuoložku Hanu Fifkovou a filozofku Terezu Matějčkovou. Poprvé se setkaly v roce 2024 při debatě o narůstajícím počtu dívek a mladých žen, které uvažují o změně pohlaví. Diskuse přerostla v několikaměsíční setkávání nad úvahami: Jak se do fenoménu promítla populární filozofická teorie, dle které si každý může stanovit, kým bude? Jakou roli hrají sociální média nebo současný feminismus? A promlouvá do fenoménu i rozšířené přesvědčení, že nad biologií vítězí společnost? Autorka knižního rozhovoru Tereza Matějčková se vrací i do devadesátých let, kdy Hana Fifková jako mladá psychiatrička a sexuoložka pracovala v bohnické léčebně na uzavřeném sexuologickém oddělení, otevírala téma sexuálního zneužívání v ordinacích a stala se „veřejnou sexuoložkou“ vysvětlující Čechům, co je ještě normální. Autorku nezajímají pouze tato témata, ale i osobnost zpovídané – její zázemí, život v bouřích i přijetí stárnutí. Jak ji samu ovlivnila její třicetiletá sexuologická praxe jako dceru, matku, manželku, babičku? A jak vidí člověk, který více než třicet let řeší otázky pohlavní identity, současnost? Kniha je doplněna rozsáhlým výkladovým slovníkem pojmů a jmen, který slouží jako mapa ve členitém terénu současných (nejen) genderových a sexuologických sporů.

Přestože Izrael poutá pozornost celého světa, neexistovala dosud žádná historicky důkladná a vyvážená kniha, která by vyprávěla jeho příběh širšímu okruhu čtenářů jako tato. Její detaily nezamlžují celkový příběh. Gordisova kniha poutavě vysvětluje samotnou myšlenku židovského státu – kde se zrodila, jak se udržovala při životě a jak se tento sen proměnil ve skutečnost. Kniha Izrael: Stručné dějiny znovuzrozeného národa líčí příběh státu, který je navzdory očekávání už tak dlouho úspěšný, ale přesto čelí hrozivým – někdo by řekl neporazitelným – nepřátelům a překážkám. Je to příběh národa, jenž se znovu zrodil, ale za obrovskou cenu. Příběh o Izraeli je komplikovaný, dramatický i smutný. Je ohromující i inspirativní a ovlivňuje náš svět téměř všude, kam se podíváme. Dr. Daniel Gordis je viceprezidentem Shalem College v Jeruzalémě, kde má pozici “distinguished fellow”. Píše pravidelný sloupek pro Jerusalem Post a je také pravidelným sloupkařem pro Bloomberg View. Gordis je dvojnásobným držitelem Národní židovské knižní ceny – za knihu Saving Israel (2009) a poté za tuto publikaci Izrael (2016).

Kniha je přelomovou a kritikou oceňovanou knihou o původních obyvatelích Ameriky. Wilson kombinuje tradiční historické prameny s novými poznatky z etnografie, archeologie, indiánské ústní tradice a dlouholetého původního výzkumu a splétá historické vyprávění, které staví původní obyvatele Ameriky do centra jejich boje o přežití proti přílivu invazních evropských národů a kultur. Kniha mapuje střetávání mezi Euroameričany a původními obyvateli kontinentu, od prvních interakcí v anglických osadách na pobřeží Atlantiku, přes staletí postupná pronikání a otevřených válek až po novou politickou sílu dnešních indiánských aktivistů. Text je silným a dojemným vyprávěním příběhu původních obyvatel Ameriky, které se stalo novým standardem pro budoucí práce v této oblasti. Kniha byla v roce 2000 oceněna Myersovou cenou za mimořádnou publikaci.

Novela Smuteční pochod je posledním svazkem Elíassonovy volné trilogie (Kniha od řeky Sandá, česky 2013, Okno na jih, česky 2020). Všechny tři knihy pojednávají o umělcích, kteří se stáhli ze společnosti, aby se věnovali tvorbě a vnímali blízkost přírody. Jednotícím tématem celé trilogie je umělecké snažení a v širším pojetí lidské usilování vůbec. Každá z těchto novel výborně obstojí jako samostatné dílo. Stejně jako předchozí díly trilogie se i Smuteční pochod obejde bez konkrétní dějové linie a namísto toho se hrouží do osobní patové situace protagonisty. Elíassonův úsporný, nenápadný styl je tu vybroušen k dokonalosti. Smutek, humor a krása se prolínají v průzračném, silném textu.

Leona Kalvodová se ve svých fotografiích vydala na místa, kde někteří pokládají Boží přítomnost za zajištěnou – do kostelů, klášterů a do svatého města Jeruzaléma. Ty však slouží jako kulisy, které zabydlují lidé svým soustředěním, tichem, napětím. Hry světel a prchavých lidských zjevování nachází ale i na řadě jiných míst; v neposlední řadě zachycuje portréty svých přátel, nejčastěji Ivana a Dáši Havlových. Jak píše ve své předmluvě Jindřich Štreit, největší mistrovství však musí prokázat při zachycení tváře. Důležité je vystihnout onu setinu sekundy, kdy se v obličeji objeví záře, vnitřní pokora, napětí, smutek, hnutí duše. V tu chvíli může fotografka cítit, že je s ní Bůh. Leona nám ve svých fotografiích umožňuje poznat obyčejně neobyčejný život.

Tento svazek sestává z dopisů a esejů francouzské filosofky a mystičky Simony Weilové. Představuje pestrost, podnětnost a živost autorčina myšlení, zejména dopisy dávají vhled do autorčina nitra a pohnutého života. Její úvahy nejsou intelektuální cvičení od stolu, ale svědectví z vlastního boje o správný postoj k sobě, druhým, Bohu. V dalších esejích, v nichž se zabývá existenciálním rozměrem víry, Simone Weilová nabízí čtenářům vlastní prožitek víry.

Autor v tomto podnětném a přehledně zpracovaném svazku předkládá hloubkovou analýzu řady nepřesných a lživých obvinění vznesených proti Izraeli a jedno po druhém je vyvrací. Vyzývá k novému zamyšlení nad příčinami a důsledky izraelsko-arabského konfliktu, přičemž jasně rozlišuje mezi legitimní kritikou a průmyslem lží, který je jedním z největších podvodů posledních desetiletí, podvodem historických, ba přímo epických rozměrů. V jeho důsledku se Izrael stal ztělesněním ďábla v očích mnoha jinak dobrých a rozumných lidí – lidí, kteří si přejí mír, ale nechtěně přispívají k pokračování tohoto tragického konfliktu.

Rovnost, závist a rasová nenávist 1800–1933 Provokativní a pronikavá analýza, která vrhá nové světlo na jednu z nejzáhadnějších a historicky nejznepokojivějších hádanek. Proč Němci? Proč Židé? Těmito otázkami se zabýval nespočet historiků, ale jen málokdo přišel s tak originálními odpověďmi jako svérázný německý historik Götz Aly. Ten sleduje prehistorii holokaustu od 19. století až po nástup nacistů k moci v roce 1933 a ukazuje, že německý antisemitismus byl – a to se dosud přehlíželo – z velké části veden materiálními zájmy, nikoli rasovou nebo náboženskou nesnášenlivostí. Aly překvapivě a kontroverzně ukazuje, že kořeny holokaustu jsou hluboce spjaty s německým úsilím o větší sociální rovnost. Autorovo líčení této osudové společenské dynamiky otevírá nový úhel pohledu na největší zločin v dějinách a jistě vyvolá vášnivou debatu na řadu let.

Otázka pohlaví – kdo jsme jako muži a ženy – nebyla nikdy tak aktuální ani tak špatně chápaná. Dr. Abigail Favaleová ve své knize předkládá hluboký a zároveň velice čtivý a přístupný popis genderového paradigmatu a vysvětluje, proč se mu v poslední době tak daří. Sleduje původ genderu až po jeho kořeny ve feminismu a postmoderním myšlení a popisuje, jak gender zastínil pohlaví a jak tento posun mění jazyk, právo a medicínu, sexualitu a naše vlastní sebepojetí. Kniha Zrození genderu je důležitým a aktuálním zdrojem informací pro každého, kdo se chce v této složité a výbušné problematice zorientovat. Často jsem měla dobrý pocit z toho, že studenty vystavuji opojným a módním teoriím genderu. Když na konci kurzu obvykle mluvili o nově získané nejistotě a zmatku, cítila jsem zadostiučinění. Jako by mým hlavním úkolem bylo narušit jejich zjednodušující názory, vystavit je neřešitelné složitosti. Nyní toto dílo dezorientace začalo zviklávat mě. Svědomí mě uplynulých deset poplácávalo let po ramenou, nyní si ale odkašlávalo v koutku mé mysli a ptalo se: Je vůbec něco z toho pravda? AF

Tomáš Fritta Haas (22. 1. 1941 – 6. 3. 2015) byl jako čtyřleté dítě osvobozen v Malé pevnosti v Terezíně – nejmladší politický vězeň. Do Prahy se vrátil jako sirotek. I po válce se stal obětí režimu a okolností. Přestože byl jediný dědic, nedostal žádný majetek po předcích, který by mu mohl zajistit lepší životní dráhu. Ocitl se u lidí, kteří měli jistě ty nejlepší úmysly, ale vycházet s těžko vychovatelným chlapcem nedokázali. To, že dokončil pouze základní školu, jeho neustálé provokace vůči dospělým v dětství, vůči nadřízeným v mládí, i někdy přehnaná, možná trochu hraná veselost, kterou na sebe upozorňoval, to všechno pramenilo z dávných hlubokých jizev na jeho duši. Přesto žil bohatý život; měl rád lidi a lidi jeho. Životopis syna známého výtvarníka Bedřicha Fritty doprovází řada barevných ilustrací a fotografií.

Katyňský masakr 22 000 polských válečných zajatců byl spáchán v naprostém utajení v dubnu a květnu 1940 na přímý Stalinův rozkaz. Po dobu téměř padesáti let Sověti udržovali fikci, že Katyň byla nacistickým zvěrstvem. Tuto lež oficiálně nezpochybnily ani západní vlády, které nechtěly popudit mocného válečného spojence a později protivníka v období studené války. Kniha Přežít Katyň dokumentuje a komentuje zatvrzelé a zoufalé hledání odpovědí, které trvalo desítky let, a zaměřuje se na osudy těch, kteří byli v největším ohrožení. Vypráví o mužích, kteří masakru unikli a o polských občanech, válečných forenzních vyšetřovatelích, jejichž hledání pravdy tváří v tvář nevypočitatelnému a naprosto bezohlednému nepříteli si vyžádalo obrovskou osobní daň. Tato strhující rekonstrukce jednoho z nejhrůznějších a nejděsivějších zločinů druhé světové války je naprosto strhujícím čtením a odhaluje jeho toxické dědictví. Pokud nerozumíte Katyni, nerozumíte druhé světové válce, nerozumíte Evropě, nerozumíte zločinu a nerozumíte lži. A Katyň nepochopíte, aniž byste si přečetli tuto brilantní knihu. Obávám se, že je to tak jednoduché.