Kalich strana 2 z 13

Katyňský masakr 22 000 polských válečných zajatců byl spáchán v naprostém utajení v dubnu a květnu 1940 na přímý Stalinův rozkaz. Po dobu téměř padesáti let Sověti udržovali fikci, že Katyň byla nacistickým zvěrstvem. Tuto lež oficiálně nezpochybnily ani západní vlády, které nechtěly popudit mocného válečného spojence a později protivníka v období studené války. Kniha Přežít Katyň dokumentuje a komentuje zatvrzelé a zoufalé hledání odpovědí, které trvalo desítky let, a zaměřuje se na osudy těch, kteří byli v největším ohrožení. Vypráví o mužích, kteří masakru unikli a o polských občanech, válečných forenzních vyšetřovatelích, jejichž hledání pravdy tváří v tvář nevypočitatelnému a naprosto bezohlednému nepříteli si vyžádalo obrovskou osobní daň. Tato strhující rekonstrukce jednoho z nejhrůznějších a nejděsivějších zločinů druhé světové války je naprosto strhujícím čtením a odhaluje jeho toxické dědictví. Pokud nerozumíte Katyni, nerozumíte druhé světové válce, nerozumíte Evropě, nerozumíte zločinu a nerozumíte lži. A Katyň nepochopíte, aniž byste si přečetli tuto brilantní knihu. Obávám se, že je to tak jednoduché.

Jak se utěšujeme v době nevíry? V řadě úvah o spisovatelích, umělcích, hudebnících a jejich dílech – od knihy Jób a Žalmů po Gustava Mahlera, Alberta Camuse, Prima Leviho a Václava Havla – ukazuje uznávaný spisovatel a historik Michael Ignatieff, jak se muži a ženy v extrémních situacích napříč časem obraceli jeden k druhému, aby získali naději a odolnost. Kniha O útěše obnovuje okamžiky, kdy velké osobnosti našly odvahu postavit se svému osudu a odhodlání pokračovat beze strachu. Jejich příběhy přenáší do současnosti s přesvědčením, že tyto tradice útěchy můžeme oživit, když čelíme úzkosti a nejistotě našeho rozkolísaného jednadvacátého století.

Poslední sbírka krátkých povídek uruguayského autora. Vyrozumíme brzy, že hranicí mezi budoucností a minulostí je tu smrt, ač pohledy do budoucna to nejsou černé, ale ani úplně smířené a jen nenápadně rekapitulující. Kdo si ostatně může dovolit o smrti mluvit? Je k tomu věk kvalifikací? Smrt tu má podstatné slovo, ale přece spíše než budoucnost sledujeme to, co se děje teď a tady. Neboť dokud se budoucnost naší minulosti nestane skutečností, nevíme o ní nic. Svým civilním stylem a přívětivým vypravěčstvím byl Benedetti celý život svůj, byť nikdy tak existenciální jako tentokrát. Přesto se od všudypřítomnosti smrti v úvodních textech vrací závěrem i ke svým směšným či snad melancholickým láskám, uskutečněným i jen touženým.

Simone Weilová (1909–1943), známá jako „patronka všech outsiderů“, byla jednou z nejpozoruhodnějších myslitelek dvacátého století, filozofkou, která skutečně žila podle svých politických a etických ideálů. Kniha Roberta Zaretského ukazuje nově stránky Weilové – přísnou racionalistku, která se oddávala zároveň vlastnímu typu mysticismu; revolucionářku se slabostí pro anarchismus, která však věřila v hierarchii práce; a humanistku, která lidské potřeby a povinnosti nadřazovala lidským právům. Kniha Zneklidňující Simone Weilová ctí složitost jejího myšlení a vypovídá o tom, proč nepřestává fascinovat čtenáře i dnes. Kniha Roberta Zaretského představuje myšlení Simone Weilové v úplnosti, ať už jde o její chápání vzdoru, nebo o její klíčový myšlenkový motiv, jímž je hledání kořenů na pozadí rozpadajícího se světa. Autor píše srozumitelně, což není snadné, protože Weilová je místy obtížně srozumitelná: v jejím myšlení se objevují na první pohled nesmiřitelné rozpory.

Německý luterský theolog Dietrich Bonhoeffer (1945 popravený nacisty) po celých dvanáct let vzdoroval totalitnímu režimu, který byl otevřeně protižidovský a skrytě protikřesťanský. Oponoval mu církevně i občansky, modlitbou i činem: když zpíval gregoriánský chorál a zachraňoval Židy, když se, zapojen do příprav protihitlerovského puče, modlil za vojenskou porážku své vlasti. Toto vydání Bonhoefferových listů z vězení je revizí překladu, který vyšel česky pod názvem Na cestě k svobodě: listy z vězení v r. 1991. Toto vydání obsahuje jak vzájemnou korespondenci Bonhoeffera a jeho přítele Eberharda Bethgeho, tak i listy jeho rodičů, a je doplněné o části dopisů, které byly v českém vydání vynechané. Jde o pasáže, které tematizovaly vzájemný vztah Bonhoeffera a Bethgeho, jakož i vztah Bonhoeffera k jeho snoubence. Cílem bylo představit Bonhoeffera nejen jako vizionářského teologa a mučedníka, ale také jako člověka s blízkými, intimními vztahy. Z německého originálu Widerstand und Ergebung. Briefe und Aufzeichnungen aus der Haft přeložili Miloš Černý, Miroslav Heryán, Jiří Šamšula a Jan Šimsa, básně přeložili Václav Renč a Robert Novotný. Revizi překladu, překlad chybějících částí a poznámek zhotovil Jiří Šamšula, studii o Bonhoefferovi napsal Jan Štefan.

Pěti knihám Mojžíšovým se také říká hebrejským slovem Tóra. Toto slovo lze do češtiny přeložit jako Zákon, ale také jako „směrovka“ nebo „směrnice“. Tóra se vyjadřuje v podobě zákonů, ale i vyprávěním příběhů. Leckteré její texty jsou těžko srozumitelné, ale stojí za to soustavně číst i ty náročné, protože právě tak náročný je i sám lidský život. Jejich četba pak pomáhá člověku porozumět tajemstvím vlastního života. Editoři Lukáš Klíma a Mikuláš Vymětal nabízejí čtenářům, aby si v průběhu roku přečetli Tóru celou. V zamyšleních na každý den tak čtenář postupně projde všech pět knih Mojžíšových. Jednotlivá zamyšlení jsou vybírána tak, aby se každá kapitola Tóry dostala ke slovu aspoň jednou. Autoři jednotlivých zamyšlení se často inspirují i židovskými výklady, a kromě křesťanských výkladů tak čerpají i z hlubin židovské moudrosti.

Třináctého října 1972 havarovalo v Andách letadlo. Mrazivé drama tím však teprve začalo. Z cestujících a posádky se po 72 dnech zachránila třetina. Příběh o přežití, naději a duchovním probuzení uprostřed nevypravitelné tragédie z pera jednoho z přeživších. V jeho vyprávění nacházíme postupně vše, co se tehdy odehrálo: příhody na cestě, havárii, první dotek smrti, počáteční ochromení, děsivou jistotu, že přeživší jsou na všechno sami, rozhodnutí jíst lidské maso, lavinu, průzkumné výpravy, záchranu… Kniha Z ticha nepředstavuje jen cestu do minulosti, nýbrž do nitra lidské duše. Jak se prožívá strach? O čem k nám promlouvá ticho? Lze v pekle zakoušet štěstí? Jak se stane, že někdo se potopí, kdežto jiní, třeba i slabší nebo méně chytří, se promění v hrdiny? Jak může být instinkt přežít ovlivněn láskou, přátelstvím, rodinou? Může se konzumace lidského masa stát jakýmsi společným proměňováním? Jak se dá žít se smrtí, s cizími démony, ale zejména s démony vlastními?

Lze ještě říct něco nového o skladateli, který se řadí po bok velikánů, jako jsou Shakespeare a Dante? Beethovenových životopisů je celá řada, ale odvážná kniha muzikoložky Laury Tunbridge je jiná: představuje Beethovena prostřednictvím devíti různých skladeb, z nichž každá vrhá jiné světlo na rozmanité aspekty jeho života, osobnosti a hudby. Oxfordská profesorka píše jasně a srozumitelně, ale nezjednodušuje. Více se zajímá o realitu než o mýty – těch je okolo Beethovena až příliš. „V celé této knize se objevují zmínky o tom, kolik Beethoven vydělával peněz,“ zní první věta. Jak najít sál pro koncert, jak vydat partituru tiskem, kolik zkoušek lze před představením uskutečnit, kolik by měly stát vstupenky, jak přimět bohaté sponzory k štědrosti: to vše má vliv na to, zda je co jíst, zda umělec tvoří nebo ne. Autorka spíše příkladem než teorií zpochybňuje domněnku, že Beethoven byl neurvalý, bez přátel a bez lásky. Důsledně líčí Beethovena v kontextu života naplněného usilovnou prací. O to víc nad ním můžeme žasnout.

Patnáctiletá Kristýna se touží stát herečkou a odejít z Přerova. A překvapivě se zdá, že tento sen má na dosah. Jenže všechny plány zhatí nečekaná epidemie. Ve vypjaté atmosféře protiepidemických opatření se lidé mění. Pokud se z našich blízkých stanou nepřátelé, nezbývá než přijmout pomocnou ruku od cizích. Cenná rada však může přijít i od Jana Amose Komenského. Spisovatelka Klára Smolíková (autorka publikací pro děti a mládež, v Kalichu vydala úspěšnou knihu H.U.S.: Hus úplně světovej) se díky komiksům věnovaným Komenskému, které napsala a Lukáš Fibrich nakreslil, během covidové pandemie setkávala se čtenáři. Často s holkami a kluky z posledních ročníků základních škol a studenty škol středních porovnávali dramatické události Komenského života, jakými byl mor nebo útěk a hledání azylu, s jejich aktuálními zážitky. V pozadí příběhu COM.ensky jsou vetkány rozhovory o strachu, ztrátě jistot, vykročení do neznáma, nemoci a lidskosti.

Admirál Ami Ajalon je legendou ozbrojených sil židovského státu. Veterán speciální námořní jednotky, bývalý velitel izraelského námořnictva, ex-ředitel bezpečnostní služby Šin Bet a bývalý ministr na stranách své knihy přesvědčivě argumentuje ve prospěch pragmatického ukončení izraelské okupace a otevření cesty palestinskému státu. V čem se ovšem liší od řady izraelských autorů, je odhodlaná obhajoba sionistického projektu a jeho výsledku demokratického židovského státu a nutnosti hájit jeho bezpečnost i zájmy. Značně autobiografická, napínavá kniha ukazuje na klíčové okamžiky, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj autorova myšlení i jeho vlasti.

Jak se dá o smrti mluvit? Autory přijalo 26 osobností a věnovalo jim svou důvěru, aby spolu toto obtížné téma ohledávali. Učili se být citliví, ale neodbytní. Zveme vás, abyste s námi ztratili strach. Ne možná ze smrti, ale z mluvení o ní. Kniha, kterou pro Kalich připravili Michal Plzák a Lucie Vopálenská, nechce být akademickým pojednáním, ani jen užitečnou, instruktážní příručkou, i když tyto parametry obsahuje také. Z rozhovorů s řadou známých i méně známých osobností vyplývá, jak rozmanité podoby bere na sebe vědomí smrti a obavy z ní, a rovněž i samo mluvení o tomto intimním a obtížném tématu. Všeobecně se dnes předpokládá, že je to téma tabuizované, vytěsňované, ale z rozhovorů vyplývá, že to tak úplně není. Větší obtíž může představovat nacházení způsobu, jak téma lidsky a otevřeně v rozmluvě pojednat. Jedním z účelů knihy je povzbudit k větší otevřenosti v otázkách lidské konečnosti, samoty, utrpení, lidské důstojnosti a vyrovnávání se s neznámým. V tom je publikace inspirativní. Některé otázky jsou až brutálně přímé a konkrétní, ale zpracování nikdy nesklouzne na rovinu senzace či bulváru. Otevřená, přátelská, často i veselá atmosféra rozhovorů o posledních věcech člověka čtenáře překvapí. Pozvání k nesnadnému tématu přijali a pro smrt uděláno s nám měli: vědec a filosof Ivan Havel, biolog a filosof Stanislav Komárek, hudebník Jan Spálený, spoluzakladatelka hospice Cesta domů Martina Špinková, filosof Miroslav Petříček, socioložka Jiřina Šiklová, psycholožka a disidentka Dana Němcová, psychiatr Radkin Honzák, politik a kníže Karel Schwarzenberg, vrchní zemský rabín a spisovatel Karol Sidon, římskokatolický biskup Václav Malý, evangelický farář Miloš Rejchrt, hrobník David Stejskal, který i v hrobce bydlí, Julius Mlčoch, dlouholetý ředitel Pohřebního ústavu Hl. města Praha, gerontoložka a zakladatelka Alzheimerovské společnosti Iva Holmerová, lékařka záchranářka Jana Šeblová, malířka Věra Nováková Brázdová, sklář a člen skupiny Tvrdohlaví Zdeněk Lhotský, dva členové rady vlády pro národností menšiny za romskou komunitu Ladislav Goral a za vietnamskou Uyen Huu Pham, za notáře Marie Mandlerová, básníci J. H. Krchovský a Petr Hruška, velitel útvaru speciálních operací a afghánský veterán Lumír Němec, lékařka se specializací na intenzivní péči Magda Čepková a anglický filosof Peter Wilberg, který mluví o svém umírání. Rozhovory se konaly mezi únorem a červnem 2021. Knihu doplňuje více než sto barevných fotografií Františka Plzáka.

Knížka rozhovorů, které s farářem, básníkem, písničkářem a později i politikem Svatoplukem Karáskem vedli Štěpán Hájek a Michal Plzák, vychází po dvaceti letech znovu. Toto třetí vydání doprovází 66 unikátních fotografií, z toho 41 se dostává ke čtenáři vůbec poprvé, s již ikonickou titulní fotografií od Karla Cudlína.

Ve své knize spisovatel, scenárista a dramaturg David Jan Novotný vychází z příběhů obsažených v První knize Mojžíšově, Genesis. Svá převyprávění těchto příběhů nazývá neomidrašem, novým midrašem. Odkazuje tím k důležité součásti židovské tradice, midrašům, výkladům starozákonních textů. Se svou hlubokou znalostí židovské historie, tradice i hebrejštiny dokáže Novotný biblické příběhy nejen nově vykládat a hledat jejich smysl, ale dokáže i nahlédnout za ně, dovyprávět je a jejich prostřednictvím úsměvnou formou nahlížet na svět zcela současný. Kniha začíná doslova od Adama a provádí čtenáře Kainovým údělem, nasvítí jinak příběhy praotců a kapitoly o Josefovi utká v cosi jako drobnou novelu.

Dlouhý esej z pera předního současného filozofa reflektuje tzv. covidovou krizi, již nazývá První světový strach. Ohrožuje nás základy evropské civilizace více nemoc, nebo to, jak na ni reagujeme? Co nám tato kritická situace odkrývá o nás samých a naší vůli nechat sebou manipulovat? Jeho rozhněvaná reflexe připomíná nezrušitelnost lidských závazků a podstatu odpovědnosti za otevřenost světa.

Co se stane, pokud pacientovi o jeho zdravotním stavu dlouhodobě lžeme? Má vážná choroba nějaký smysl? A proč umírající nezabíjet, jak si přejí zastánci eutanázie, ale naopak respektovat jejich život až do přirozeného konce a být jim nablízku? Druhé vydání úspěšné knihy rozhovorů zakladatelky hospicového hnutí v České republice Marie Svatošové se spisovatelem Alešem Palánem doplnil jeden z nejuznávanějších současných českých fotografů Jindřich Štreit desítkami svých fotografií hospiců. Chodím tu pokoj od pokoje. Hospic je klidové zařízení. Povětšinou pokoje po jednom člověku. Všichni jsou velice milí, přátelští. Co člověk, to příběh. Rád si povídám s klientem, ale i s personálem. Z obou stran slyším jen chválu. Žádné napětí, klid, pohoda, řád. Za klienty přijíždí pan farář. Areál je na kraji města. Součástí je tu krásná zahrada. Klienti mají volný pohyb. Co víc si v tomto životním období přát? popisuje fotografování v jednom z hospiců Jindřich Štreit. S myšlenkami hospicové paliativní péče přišla u nás před lety právě Marie Svatošová. Byla to ona, kdo v Červeném Kostelci iniciovala první český hospic. A je to stále ona, kdo neúnavně jezdí po republice s hospicovými přednáškami a je rádkyní hospicům nově vznikajícím. V mnoha hospicích najdeme citát: Našim cílem je naplnit dny životem, nikoliv život dny. Autorka tohoto výroku Marie Svatošová dokázala životem naplnit celý svůj život. A nejen životem, také smyslem a neokázalou službou. Nikdy bych nečekal, že by se o smrti dalo mluvit pozitivně. Paní doktorka Svatošová to dokáže. Nechci říct, že se po rozhovoru s ní budete na smrt těšit, ale nebudete se jí tolik bát, říká k obsahu knihy herec a moderátor Marek Eben. Nicméně přeji všem pevné zdraví, dodává.

Poutavý text od britského kvakera přibližuje duchovní svět a historii kvakerů. Připojen doslov o historii českých kvakerů.