Kalich strana 5 z 11

Autor ohledává život tázáním a shledáváním, v čem je jeho pravdivost, spravedlivost, pokojnost. Po ukončení studia komerčního inženýrství je přiveden ke studiu bohosloví, které zakončuje rokem v New Yorku. Po návratu z USA s cejchem špiona začíná povolání evangelického faráře v Telecím na Vysočině. Společně s manželkou a čtyřmi dětmi svádí zápas s represivními metodami normalizace. Po ztrátě státního souhlasu k farářské službě pracuje jako lesní dělník. Nakonec je rodina v policejní akci Asanace donucena k vystěhování. Ve Skotsku pokračuje ve farářské službě a přijímá Velkou Británii za svou druhou domovinu. Přesto se navrací do Čech a pokračuje jako farář v evangelickém sboru v Praze na Spořilově. Spolu se sborem vyslyší výzvu k sdílení života s obyvateli azylového domu na Jižním Městě, do jehož bezprostředního sousedství se sbor přemisťuje. Prožívá bolestně svévolné ukončení práce azylového domu rozhodnutím představitelů Jižního Města. Navzdory tomu hodnotí společný čas jako mimořádný dar.

V Ostravě pověstné zápisky, které málokterý z místních literátů spatřil v originále, ovšem skoro každý o nich slyšel. Psané od gymnaziálních studií, hlídané autorem jako starověké zlomky evangelií, když i Milanovi nejlepší přátelé měli jen občasné právo zapůjčit si od autora ručně psané kopie. Nyní je tedy Básník konečně postaven na roveň Básníkům. BBB. To poslední B patří Janu Balabánovi, který kamaráda Milana vždycky ctil jako básníka, což dokládal nejraději tímto Krupovým opusem: „Viděl jsi někdy vlak? / Viděl jsi někdy zblízka vlak? / Viděl jsi velké slupky laku / sypat se za jízdy z vlaku?“ Milan je autor věčně objevovaný, stejně rychle zapomínaný, či dokonce zatracovaný.

Kniha je vyprávěním "skutečných událostí" ze života indiánského chlapce v Tennesee třicátých let, kterého se po smrti rodičů ujali babička a dědeček, moudří lidé z kmene Čerokíů. V Americe se stala bestsellerem a postupně vyšla ve všech světových jazycích. Vyprávění o zážitcích vzešlých ze skotských a čerokíjských tradic amerického východu. Podstatou knížky není historická dokumentace, ale oslava Čerokíů a skotského odporu k životu v područí. Inspirativní koncepce amerických dějin z pohledu podceňovaných minorit.

Po opakovaných edicích osvědčené sbírky modliteb „Sešli světlo své“ čtenáři dlouho vyhlíželi knížku původních českých modliteb a meditací. Novou sbírku 366 modliteb připravili s řadou kolegů a přátel příslušníci mladší farářské generace Českobratrské církve evangelické Jan Jun a Rut Kučerová. Chce sloužit ke každodennímu zastavení a ztišení, ráno či večer, pomoci poutníkovi na jeho cestě. Modlitby jsou zasazeny do církevního roku, jehož údobí symbolicky otevírají barevné pastely akademické malířky Ludmily Jandové. Tento rámec pomáhá stále znovu hledat souvislost života s pohledem a východiskem, které církevní rok zpřítomňuje. Připojit se k těmto různorodým modlitbám, často velmi osobním, znamená připojit se k volání druhého a solidarizovat se tak s jeho hledáním, břemenem nebo radostí.

Osmý svazek studijní řady Acta Reformationem Bohemicam Illustrantia uvádí překlad nejdůležitějšího textu, který vzešel ze styků reformátora Martina Luthera a českých utrakvistů na počátku dvacátých let 16. století. Lutherův dopis De instituendis ministris ecclesiae z roku 1523 obsahuje stručný návod na řešení situace, do níž se česká církev pod obojí dostala tím, že zůstala od časů kompaktát věrná římskému svěcení svého kněžstva. Luther zde vyzývá politické špičky Starého města pražského k vybudování církve nezávislé na Římu. Překlad Buriana Sobka z Kornic (1523) edičně připravil církevní historik Ota Halama ve spolupráci se studenty Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Text doprovázejí dobové ilustrace a faksimile.

Monografie Xénie Hoffmeisterové.

Úplné vydání písňových textů a poezie Sváti Karáska navazuje knižní úpravou na úspěšnou sbírku kázání Boží trouba (Kalich 2000).

Běžně se hovoří o tom, že Češi jsou "nejateističtějším národem", což se zdají potvrzovat i mezinárodní sociologické výzkumy. Problém nastává ve chvíli, kdy se na jejich výsledky podíváme hlouběji: velká většina českých nevěřících není úplnými ateisty, příliš pevná však na druhou stranu není ani víra věřící menšiny. A to přesto, že si obě strany o sobě myslí pravý opak a jsou ochotni se za něj dokonce bít. Většina naší společnosti je možná víc "proticírkevní ze zvyku" než ateistická z přesvědčení, zatímco podstatná část členů církví se svého přesvědčení drží také především silou tradice a zvyku. Tato kniha se snaží prostřednictvím historických a sociologických analýz ukázat, proč tomu tak je a jaké to má společenské a kulturní důsledky.

Přestože Jan Duns Scotus, myslitel sklonku vrcholné scholastiky, nepochybně patří mezi nejvýznamnější filosofy západní tradice a svým historickým vlivem převyšuje i samotného Tomáše Akvinského, těší se jeho odkaz ve srovnání s Tomášem podstatně menší mu zájmu jak historiků filosofie, tak systematických filosofů; přičemž o českém prostředí to platí dvojnásob. Monografie Scire Deum esse navazuje na průkopnickou práci S. Sousedíka a věnuje se výkladu samotného jádra Scotova filosofického odkazu - to tiž jeho koncepci metafyziky jakožto aristotelské vědy, která zkoumáním povahy jsoucna jakožto jsoucna a jeho transcendentálních vlastností odkrývá metafyzickou nutnost existence Boží. Inspirován anselmovským programem "víry hledající nahlédnutí" tot iž Scotus, zbožný františkán, chce nejen věřit, ale v pravém slova smyslu vědět, že Bůh je; a realizací tohoto vědění je pro něj metafyzika jakožto věda o jsoucnu. Scotus ukazuje, že podmínkou samotné možnosti jsoucna vůbec je skutečná existence ales poň jednoho jsoucna - jsoucna, o němž lze dokázat nejenom jeho trojí prvenství v řádu účinné kauzality, finální kauzality a esenciální dokonalosti, ale i další božské atributy, z nichž nejdůležitějším je nekonečnost. Scotův důkaz existence Boží je tu díž v posledku metafyzickou výpovědí o povaze jsoucna jako takového; zároveň však dosvědčuje epistemickou pravdu o transcendentálním dosahu lidského poznání, o schopnosti našich z konečných jsoucen vzatých pojmů vypovídat o Nekonečném.

Kniha je výsledkem Pittrova celoživotního zájmu o české dějiny a zároveň ideovým odkazem. V galerii významných postav českých dějin přibližuje základy české duchovní tradice - tradice demokratického smýšlení a humanistických ideálů. Ve shodě s T. G. Masarykem spatřuje smysl našich dějin a poslání českého národa ve výzvě "Ježíš - ne Caesar" a ve výroku F. Palackého "Kdykoli jsme vítězili, dálo se to vždy převahou ducha, a nikoli mocí fyzickou". V křesťanské a humanitní tradici, v hlubokých etických hodnotách nalézá pramen obrody Pražského jara, síly k odporu proti okupačním vojskům a naději na překonání totalitní moci v Československu. Kniha vyšla ve Švýcarsku, německy r. 1968 a česky r. 1974. Nadace Přemysla Pittra a Olgy Fierzové vydává Duchovní revoluci v nakladatelství Kalich již podruhé (první vydání v Kalichu 1995). Zachovány jsou i vstupní části - Úvodní slovo Petra Lotara a Úvod Přemysla Pittra. Připojeny jsou doslovy k druhému a třetímu českému vydání.

The proposed book is an excellent sociological analysis of the Czechoslovak (in fact, of the Central-East European in general) sociology, which surpasses every published so far by Polish, Czech and Slovak sociologists, being comparable to just a few top works of this kind published by European...

Vyzrálá disertační práce mladého husitologa se komplexně zabývá jedním z nejpohnutějších odborných střetů českých duchovních dějin pozdního středověku: učenou polemikou o laickém přijímání eucharistie pod způsobou chleba i vína, jak ji vedli stoupenci římské církve a husitští mistři v letech 1414-1431. Na husitské straně poprvé přehledně popisuje tři hlavní pilíře teologie kalicha Jakoubka ze Stříbra, na straně katolické sleduje pozadí a dopad dekretu kostnického koncilu proti kalichu z června 1415. Snahou utrakvistů tento dekret zvrátit pomocí svobodného veřejného slyšení se zabývá druhá část práce a usiluje tak zároveň načrtnout základní ideové, literární a politické předpoklady "nevšedního turnaje víry" na sklonku středověku - disputace o prvním z pražských artikulů na basilejském koncilu roku 1433.

Dokumentární filmy Zapomenuté transporty vzbudily u diváků mimořádnou pozornost. Podařilo se v nich zachytit výpovědi několika málo svědků, kteří přežili transporty českých Židů do Lotyšska, Běloruska, Estonska a do oblasti Lublinu v Polsku. V rozhovoru, který tvoří první část knihy, hovoří autor dokumentů Lukáš Přibyl o tom, jak složité a někdy dobrodružné bylo pátrání po svědcích i po unikátních obrazových materiálech. Osvětluje přitom své badatelské postupy a vypráví o tom, co se do filmů nedostalo. Druhá část knihy obsahuje přepisy svědectví lidí, kteří o zapomenutých transportech vypovídali ve filmech. Kniha obsahuje i cennou fotodokumentaci z archivu Lukáše Přibyla.