Kalich strana 7 z 13

Modlitba je něco víc než jenom nástroj a ventil zbožného sebeporozumění. Obnovuje se v ní samotný střed života víry, v modlitbě člověk přesahuje sebe sama, napřahuje se po tom, co ho zachraňuje, sahá po novém počátku. Těmito slovy charakterizuje křesťanskou modlitbu pražský a basilejský teolog prof. J. M. Lochman ve své pozoruhodně aktuální studii věnované výkladu modlitby Páně jako jediného textu, který zjevně tvoří společný základ všech křesťanů, neomezený na jednu konfesi či jedno kulturní území. Knížka je jedním z dílů malého teologického triptychu o základních textech křesťanství. Ve druhém vydání již vyšly DESATERO a OTČENÁŠ, připravuje se KRÉDO.

Jednotlivé oddíly z Písma mají vnitřní souvislost, protože však sledují stanovený motiv daného článku, nejsou výkladově vyčerpány. Někde zůstávají jen nápovědí či výzvou k adoraci. Jinde jsou záměrně postaveny proti sobě oddíly, jež mají odlišné důrazy, aby bylo patrné, jak dravost Božího Slova neumožňuje víře odříkávat hotové formule – jak naopak i vyznávající víra je stálý zápas o plnost pravdy, zjevené v Kristu."Přál bych si, aby Výklad apoštolského vyznání aspoň někomu přinesl nový pohled na staré pravdy a probudil v něm úžas, jehož se modernímu člověku stále víc nedostává. K tomu snad může napomoci i soubor fotografií Jana Tomana, zachycující něhu i údiv, zkamenělý v prostém gestu ruky či výrazu tváře barokních soch. Zvou nás k zamyšlení nad tím, co je podmíněno časem a přece jej přesahuje."

V Ostravě pověstné zápisky, které málokterý z místních literátů spatřil v originále, ovšem skoro každý o nich slyšel. Psané od gymnaziálních studií, hlídané autorem jako starověké zlomky evangelií, když i Milanovi nejlepší přátelé měli jen občasné právo zapůjčit si od autora ručně psané kopie. Nyní je tedy Básník konečně postaven na roveň Básníkům. BBB. To poslední B patří Janu Balabánovi, který kamaráda Milana vždycky ctil jako básníka, což dokládal nejraději tímto Krupovým opusem: „Viděl jsi někdy vlak? / Viděl jsi někdy zblízka vlak? / Viděl jsi velké slupky laku / sypat se za jízdy z vlaku?“ Milan je autor věčně objevovaný, stejně rychle zapomínaný, či dokonce zatracovaný.

Apače zná v Česku každý prostřednictvím knih Karla Maye. Román z pera Forresta Cartera, autora Školy Malého stromu, je ovšem idylickému líčení nekonečně vzdálen. Životaběh náčelníka Apačů Geronima a jeho boj za svobodu svého kmene vypráví Carter s nesentimentální syrovostí, je to příběh plný krutosti, lsti, naděje a porážek. Etnograficko-historický doslov o Apačích napsala Olga Kandertová.

Nástin etiky pod zorným úhlem Desatera. 2. svazek teologické trilogie. Nové vydání dlouho rozebraného textu. Další dva díly (OTČENÁŠ a KRÉDO) vyjdou ještě tento rok.

Nástin etiky pod zorným úhlem Desatera. 2. svazek teologické trilogie. Nové vydání dlouho rozebraného textu. Další dva díly (OTČENÁŠ a KRÉDO) vyjdou ještě tento rok.

David Vávra, herec a architekt, o knize napsal: "Radostné bezdomovectví krlíčka a jeho přátel" od Martina Kepky je skutečně přátelská kniha, kde čtivým a vřelým příběhem odehrávajícím se na smetišti u dálnice vstoupíte do lidského literárního odkazu minulosti. Nenásilně je vám přiblíženo Kristovo kázání na hoře nebo základy buddhismu. Současně je odhalena zvrácenost kultury přeplněného, avšak chorobného nákupního košíku. V situaci ztracence se umolousané bojácné kuře postupně stává sebevědomým českým Malým princem.

Sbírka kázání profesora Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy, pozorného vykladače a překladatele bible, vznikla z iniciativy jeho žáků. Obsahuje čtyřicet šest kázání, která procházejí Starým i Novým zákonem, od knih Mojžíšových až po Zjevení Janovo. Živé slovo kazatele obdařeného mimořádným interpretačním darem je výrazem a ztělesněním křesťanské naděje. Uspořádal Mikuláš Vymětal.

Nevelký spisek 2 Pt je adresován křesťanským společenstvím v římské provincii Malá Asie a tradicí je připsán Ježíšovu učedníkovi Petrovi. Autor výkladu dovozuje, že „Petrem“ mohl být i petrovský učitel a tlumočník Petrova poslání. Hlavním tématem petrovského listu je druhý příchod Kristův jako radikální vlom Božího království do našeho světa, kdy „rozbřeskne se den a jitřenka vzejde v srdcích věřících“. Křesťan se na něj má připravit ctnostným životem naplněným účinnými skutky. Autorův výklad 2 Pt je pozoruhodný mj. tím, že v něm doplňuje a reviduje pochopení Kralické bible, Českého ekumenického překladu, ale i Bible 21. století a Bible jeruzalémské. Dílko je podloženo bohatou odbornou literaturou. Vstupní slovo napsal prof. Petr Pokorný, předmluvu prof. Milan Balabán.

Přestože Jan Duns Scotus, myslitel sklonku vrcholné scholastiky, nepochybně patří mezi nejvýznamnější filosofy západní tradice a svým historickým vlivem převyšuje i samotného Tomáše Akvinského, těší se jeho odkaz ve srovnání s Tomášem podstatně menší mu zájmu jak historiků filosofie, tak systematických filosofů; přičemž o českém prostředí to platí dvojnásob. Monografie Scire Deum esse navazuje na průkopnickou práci S. Sousedíka a věnuje se výkladu samotného jádra Scotova filosofického odkazu - to tiž jeho koncepci metafyziky jakožto aristotelské vědy, která zkoumáním povahy jsoucna jakožto jsoucna a jeho transcendentálních vlastností odkrývá metafyzickou nutnost existence Boží. Inspirován anselmovským programem "víry hledající nahlédnutí" tot iž Scotus, zbožný františkán, chce nejen věřit, ale v pravém slova smyslu vědět, že Bůh je; a realizací tohoto vědění je pro něj metafyzika jakožto věda o jsoucnu. Scotus ukazuje, že podmínkou samotné možnosti jsoucna vůbec je skutečná existence ales poň jednoho jsoucna - jsoucna, o němž lze dokázat nejenom jeho trojí prvenství v řádu účinné kauzality, finální kauzality a esenciální dokonalosti, ale i další božské atributy, z nichž nejdůležitějším je nekonečnost. Scotův důkaz existence Boží je tu díž v posledku metafyzickou výpovědí o povaze jsoucna jako takového; zároveň však dosvědčuje epistemickou pravdu o transcendentálním dosahu lidského poznání, o schopnosti našich z konečných jsoucen vzatých pojmů vypovídat o Nekonečném.

Knižní rozhovor s Jiřinou Šiklovou (1935) supluje memoáry, které uznávaná socioložka a pedagožka zřejmě nikdy nenapíše. Víc než minulost ji totiž zajímají přítomné okamžiky naší společnosti, které břitce a s nadhledem neustále komentuje. Její vzpomín ky jsou přitom košaté, detailní a glosátorské. Šiklová v knize podrobně líčí ilegální kurýrní kanál, přes který se do Československa v době normalizace dostávaly exilové časopisy a v zahraničí vydané knihy doma zakázaných autorů. Šiklová si jako význ amná spojka mezi disidenty a exilem počínala velmi neohroženě. Rozvinula k dokonalosti své konspirativní schopnosti, takže zůstala až do zatčení v roce 1981 neodhalena. Rozhovor s Jiřinou Šiklovou je životopisným líčením sebeironické intelektuálky, k terá každé své rozhodnutí zpětně analyzuje: svůj vstup do KSČ, roli při Pražském jaru, politickou perzekuci, kurýrní práci, roční vězení i porevoluční aktivity včetně založení Genders Studies. Stranou nezůstalo ani její soukromí, které je, jak se uka zuje, často skrytou motivací významných rozhodnutí.

Pro francouzského filozofa A. Glucksmanna není fenomén nenávisti pouhou metaforou sociálního jednání. Nenávist nelze sociologicky či kulturně "odvysvětlit", protože je faktem psychologickým a antropologickým, základním atributem člověka, který lze kd ykoli aktivovat. V knize Rozprava o nenávisti vysvětluje, že příčina nenávisti nespočívá v nenáviděném objektu, nýbrž v tom, kdo nenávidí. Glucksmann pojednává o nenávisti a nihilismu teroristů a rozebírá tři formy trvající nenávisti: antisemitismus, antiamerikanismus a nenávist k ženám, a sleduje, co mají tyto projevy společného.

Podmanivá kniha ruské autorky (1971), žijící ve Washingtonu, byla na Západě přijata s velkým nadšením (2005) a je hodnocena jako mimořádné dílo navazující na nejlepší literární tradice Ruska. Hlavní postava románu, v mládí avantgardní malíř a později umělecký kritik, si v sovětském Rusku postupně vybudoval skvělou kariéru. Přichází však doba ,perestrojky' a nejen vnitřní, ale i vnější tlaky nutí talentovaného, ale už rezignovaného muže, aby promýšlel a revidoval svá životní rozhodnutí i postoje. Autorka k tomu zvolila velmi působivou formu: snové obrazy minulosti se střídají s přítomností a snovou budoucností. Její kniha je tak nejen plastickým obrazem vnitřního přerodu ruských intelektuálů po dlouhých letech totality, ale zároveň nadčasovým podobenstvím o zápasu člověka o vlastní lidství. Vyniká zároveň důvěrnou znalostí ruského i světového malířství, od ikonografie přes Rubleva až po novodobé umění, zejména surrealismus (Malevič, Filonov, Chagall, Salvador Dalí a další).

Almanach k nedožitým padesátinám spisovatele Jana Balabána (29. ledna 1961 až 23. dubna 2010) přibližuje jeho život a svět očima těch, kteří se s ním setkali osobně. Přes čtyřicet textů vytvořili nebo uchovali členové jeho rodiny, přátelé, spolupracovníci a čtenáři, vesměs "lidé slova" - básníci, spisovatelé, kazatelé -, ale také výtvarní umělci či fotografové. Kniha postupuje od dětství a prázdninových zážitků ve Sněžném na Vysočině (Daniel Pfann) k vzpomínkám členů evangelického sboru ve Vítkovicích (Ludvík Klobása, Eliška Vlasáková, Jan Vlasák), přátel z ostravského gymnázia či olomoucké univerzity (Jaroslav Žila, Josef Jařab, Blanka Kostřicová). Vrací se do Ostravy (Vít Slíva, Petr Hruška, Pavel Hruška, Ivo Kaleta, Jiří Surůvka, Robert Fajkus, Jiří Šimsa, Jindřich Štreit, Ivan Motýl), připomene Balabánovu cestu do Kanady v roce 1995 (Aleš Březina, Jannice Cermak) i návraty do Sněžného (Milan Balabán, Michal Vogl, Jitka Voglová). Další oddíly nabízejí setkání s obrazy přátel-výtvarníků (Hana Puchová, Pavel Šmíd, Zdeněk Janošec Benda, Aleš Hudeček, Katarína Szanyi, Miroslav Šnajdr ml.) a vzpomínky spisovatelů, nakladatelů nebo čtenářů (Milan Krupa, Jaroslav Erik Frič, Miroslav Balaštík, Jan Mamula, Jakub Chrobák, Tomáš Weiss, Jonáš Hájek, Václav Kahuda). Procházky po oblíbených místech zachycují vlastní fotografie Jana Balabána, které komentuje jeho žena Petra Sasínová. Po básních a obrazech jeho bratra, malíře Daniela Balabána, následují texty od první ženy Heleny i dětí Lukáše a Marie. Nakonec se kniha vrací do dětství a k počátkům tvorby v raných denících. Uzavírá ji medailon od Viktora Koláře.

Obsáhlá studie z pera profesora praktické teologie na Karlově univerzitě - Evangelické teologické fakultě. V knize se snaží postihnout povahu a význam bohoslužebného dění v církvi, a to i s jeho historickým pozadím a ve velké ekumenické otevřenosti.

Kniha je výsledkem Pittrova celoživotního zájmu o české dějiny a zároveň ideovým odkazem. V galerii významných postav českých dějin přibližuje základy české duchovní tradice - tradice demokratického smýšlení a humanistických ideálů. Ve shodě s T. G. Masarykem spatřuje smysl našich dějin a poslání českého národa ve výzvě "Ježíš - ne Caesar" a ve výroku F. Palackého "Kdykoli jsme vítězili, dálo se to vždy převahou ducha, a nikoli mocí fyzickou". V křesťanské a humanitní tradici, v hlubokých etických hodnotách nalézá pramen obrody Pražského jara, síly k odporu proti okupačním vojskům a naději na překonání totalitní moci v Československu. Kniha vyšla ve Švýcarsku, německy r. 1968 a česky r. 1974. Nadace Přemysla Pittra a Olgy Fierzové vydává Duchovní revoluci v nakladatelství Kalich již podruhé (první vydání v Kalichu 1995). Zachovány jsou i vstupní části - Úvodní slovo Petra Lotara a Úvod Přemysla Pittra. Připojeny jsou doslovy k druhému a třetímu českému vydání.