Kalich strana 7 z 11

Ústředním tématem Mágy je básník Ivan Martin Jirous. Kniha je neobvyklou kombinací deníkových zápisků dvou lidí: Jirousovy dcery Františky a její kamarádky Jany Bauerové. Záznamy zachycují období let 1997-2011 a zaznamenávají události z Prostředního Vydří, ale i z Prahy a Staré Říše. V řadě případů je každá událost líčena z pohledu obou autorek. Jirousovi pak říkají Mága, podle jeho přezdívky Magor. Deníky zachycují některé momenty Jirousova života, které se jinému médiu uchovat nepodařilo. Záznamy ukazují Jirouse z 90. let v jiném světle, než jak ho tehdy veřejnost často vnímala jako opilce a provokatéra. Deníky ale popisují psychologicky náročné až drsné události provázející přípravu každoročního rockového festivalu ve Vydří. Ukazují soužití s Magorem na Smíchově, kam Jana občas přijížděla, a kde byla Františka nakonec svědkem posledních měsíců otcova života, než je v srpnu 2011 rozdělilo stěhování. Jirous pak zemřel v listopadu téhož roku. Mága je neopakovatelným pohledem na neopakovatelného autora.

Na slovech záleží. To Přemysl Pitter věděl. V této knížce vypráví svým osobitým způsobem evangelijní příběhy. Šlo mu především o spojení dávných příběhů se současným životem tak, aby hluboká, podstatná a nenahraditelná náboženská inspirace vstoupila do života mládeže. Přemysl Pitter byl v tomto ohledu obzvláště motivován. Věděl a sám to prožil, že špatná náboženská výchova může vyústit v lhostejnost, případně ateismus. Od dob vydání této knížky se naše znalosti dobového pozadí Ježíšova působení ještě více prohloubily a zároveň se změnil i náš životní styl. To však nikterak nezmenšuje hodnotu a důležitost této knížky. Pittrova znalost dětské duše, jeho vřelost, povzbudivost, láska a víra inspirují jeho podání evangelií, nesou je a dávají mu hluboký reliéf. Proto je to i dnes knížka aktuální a potřebná. (z předmluvy Josefa D. Beneše)

Theologia crucis byla prof. Amedeo Molnárovi centrální otázkou teologického přístupu k věcem a lidem. Když 18. května 1989 zval těmito slovy studenty Komenského evangelické teologické fakulty v Praze na zatím jen chystanou přednáškovou řadu, netušil ještě, že současně zve i na svou přednášku poslední. Přednášet teologii kříže začal Amedeo Molnár 5. října, krátce nato byl však umlčen děním, jež následovalo potlačení studentské manifestace 17. listopadu 1989. K tématu se mohl nakrátko vrátit po vánočních svátcích. 25. ledna 1990 proslovil svou přednášku poslední a již 31. ledna byl umlčen v této časnosti navždy. Theologia crucis Amedea Molnára zůstala nedokončená. Přednášky se však ihned staly tehdejším studentům evangelické teologie výzvou. Zachovalé nahrávky přednášek byly opsány, řada domněle ztracených nahrávek objevena a tak v tomto vydání, jež edičně připravil a poznámkami opatřil historik Ota Halama, můžeme představit odkaz učitele a teologa, který fakticky po celá desetiletí formoval dorost protestantských církví v Československu.

Texty erudované, svěží, vtipné, dialektické bez sebevědomého patosu tato sbírka kázání odráží věrně osobnost Jana Štefana, profesora teologické fakulty a studentského faráře. Nejste bohoslovci? Nezažili jste profesora Štefana v akci? Tato knížka vám pomůže nahlédnout jeho ojedinělý teologický, literárně zdatný a přitom pokorně lidský přístup.

Poutavý text od britského kvakera přibližuje duchovní svět a historii kvakerů. Připojen doslov o historii českých kvakerů.

Co se stane, pokud pacientovi o jeho zdravotním stavu dlouhodobě lžeme? Má vážná choroba nějaký smysl? A proč umírající nezabíjet, jak si přejí zastánci eutanázie, ale naopak respektovat jejich život až do přirozeného konce a být jim nablízku? Druhé vydání úspěšné knihy rozhovorů zakladatelky hospicového hnutí v České republice Marie Svatošové se spisovatelem Alešem Palánem doplnil jeden z nejuznávanějších současných českých fotografů Jindřich Štreit desítkami svých fotografií hospiců. Chodím tu pokoj od pokoje. Hospic je klidové zařízení. Povětšinou pokoje po jednom člověku. Všichni jsou velice milí, přátelští. Co člověk, to příběh. Rád si povídám s klientem, ale i s personálem. Z obou stran slyším jen chválu. Žádné napětí, klid, pohoda, řád. Za klienty přijíždí pan farář. Areál je na kraji města. Součástí je tu krásná zahrada. Klienti mají volný pohyb. Co víc si v tomto životním období přát? popisuje fotografování v jednom z hospiců Jindřich Štreit. S myšlenkami hospicové paliativní péče přišla u nás před lety právě Marie Svatošová. Byla to ona, kdo v Červeném Kostelci iniciovala první český hospic. A je to stále ona, kdo neúnavně jezdí po republice s hospicovými přednáškami a je rádkyní hospicům nově vznikajícím. V mnoha hospicích najdeme citát: Našim cílem je naplnit dny životem, nikoliv život dny. Autorka tohoto výroku Marie Svatošová dokázala životem naplnit celý svůj život. A nejen životem, také smyslem a neokázalou službou. Nikdy bych nečekal, že by se o smrti dalo mluvit pozitivně. Paní doktorka Svatošová to dokáže. Nechci říct, že se po rozhovoru s ní budete na smrt těšit, ale nebudete se jí tolik bát, říká k obsahu knihy herec a moderátor Marek Eben. Nicméně přeji všem pevné zdraví, dodává.