Kalich strana 6 z 13

Editor svazku Ondřej Macek sestavil slovníček pojmů Lutherovy teologie, které provedou čtenáře zásadními důrazy Lutherova svěžího myšlení. Vychází jako první lutherský svazek připomínající letošní výročí 500 let od počátku evropské reformace.

V listopadu roku 1974 vyráží filmový režisér Werner Herzog (1942) na pochod z Mnichova do Paříže, kde se rozstonala filmová historička Lotte Eisnerová – když dojde do Paříže pěšky, bude její život zachráněn. Chůze se pro něj stává existenciální zkušeností, v níž vnější a vnitřní krajiny splývají. Kniha O chůzi v ledu je velký hypnotický text o světě posledních zkušeností.

"Dostáváte do rukou publikaci, která mnoho pamatuje. Pamatuje dokonce už i naše dětské ruce, které po ní svým časem sahaly, aby otevíraly cestu připravenou někdejšími faráři a představiteli Českobratrské církve evangelické, Viktorem a Miloslavem Hájkovými. Pokusili se postihnout z dějů to, co je vlastní svědectví nejuniverzálnější knize lidské civilizace, bibli. Autoři se řídili především záměrem dobře oslovit dětskou duši i mysl. V poslední době zájem o takový druh publikace vedl až k jejímu novému vydání. V tomto vydání se nic podstatného nemění. Novinkou jsou ilustrace, které se týkají samotných příběhů. Jsou dostatečně náznakové, aby nedávaly návod, jak s příběhem pracovat. Jsou však i dostatečně konkrétní, aby mírně a cudně přispěly k linii dalšího přemýšlení a rozvíjení tématu. Z předmluvy Joela Rumla, synodního seniora ČCE "

Otřásání základů (The Shaking of the Foundations, 1948) je první ze tří Tillichových souborů kázání. Pronikavé meditace a úvahy nad známými či méně známými biblickými texty i po letech překvapují hlubokým porozuměním, existenciálním nábojem a praktickým uchopením křesťanského poselství. Jak autor uvádí v předmluvě, kázání zde obsažená pomohou ukázat, že přísně systematická povaha nemusí teologii bránit v tom, aby bylo možné ji aplikovat na osobní či společenské problémy náboženského života. K vydání této knihy však Paula Tillicha vedl závažnější důvod. Velká část posluchačů jeho promluv na nedělních bohoslužbách pocházela z mimokřesťanských kruhů. Pro ně by kázání v tradičním biblickém pojetí nemělo smysl. Proto byl autor nucen sáhnout k jinému, civilnějšímu způsobu vyjádření. Sekulární společnost, již Tillich oslovuje, je de facto společností naší. První české vydání Otřásání základů uzavírá zevrubný doslov teologa Jana Štefana. Seznamuje čtenáře s Tillichovým životem, uvádí jej do díla a shrnuje dosavadní ohlas jeho myšlenek v českém a slovenském prostředí. Na obálce obraz Daniela Balabána.

Životopis teologa Dietricha Bonhoeffera (1906–1945) přibližuje jeho zápas o porozumění evangeliu, sobě, druhým a vlastnímu místu ve světě. Postupně se slovy i činy vyhraňoval vůči církevní politice a státní moci až k účasti v odboji a přípravám atentátu na Hitlera, které vyústily v Bonhoefferovo věznění a popravu. Teoložka a církevní historička Renate Windová (1950) podává jeho život v nezkreslující zkratce, poutavě a přístupně. Kniha byla nominována na Německou cenu za literaturu pro mládež a získala Evangelickou knižní cenu. Je první knižní biografií Dietricha Bonhoeffera v češtině.

První vydání této cvičebnice před dvaceti lety bylo limitováno tehdejšími možnostmi elektronického zpracování textu, nedostupností elektronické edice hebrejského textu bible, a zejména po grafické stránce nedopadlo příliš dobře. Předkládané druhé vydání nenabízí jen lepší čitelnost a opravy chyb, nýbrž také výraznější doplnění. Text byl celkově upraven na základě zkušeností učitelů i studentů. Doplňky se dotkly jak lekcí, tak přehledů a tabulek. Zejména byly v lekcích připsány stručné anotace probírané látky. Tyto anotace sice nemohou nahradit ani výklad látky při kontaktní výuce, ani studium pomocí standardních učebnic či gramatik, uvádějí však alespoň nejdůležitější pravidla, jež jsou pro probíranou látku podstatná. Mohou sloužit k opakování studované látky. Pojetím gramatických jevů v biblické hebrejštině staví tato cvičebnice na přístupu, který jako první představil ve své učebnici biblické hebrejštiny Wolfgang Schneider. Tato cvičebnice je psána „na míru“ konkrétní podobě výuky biblické hebrejštiny, jak je již dlouhodobě pěstována na ETF (čtyřtýdenní intenzivní jazykový kurz a dvousemestrové cvičení). Svým materiálem i způsobem zpracování však samozřejmě může sloužit všem dalším zájemcům o studium tohoto biblického jazyka.

Jeden z nejdůležitějších teologů dvacátého století osvětluje vztah křesťana a Ježíšova učení. Co dnes znamená vzít vážně Ježíšovo slovo, jak se dnes má stát učedníkem voják, obchodník, dělník? V čem spočívá radikalita Ježíšovy výzvy? Jak rozumět boží vůli dnes? Bonhoeffer se svým rozlišením laciné a drahé milosti uvádí člověka do vztahu k nikdy nekončícímu hledání vlastní poctivosti a jedinečnosti svého poslání. Drahá milost je drahá, neboť stojí člověka život, a je milostí proto, že mu pravý život dává. Kniha Dietricha Bonhoeffera Následování vyšla v češtině již v roce 1962 (Kalich, Praha) v překladu profesorů Evangelické bohoslovecké fakulty F. M. Dobiáše a Amedea Molnára s předmluvou prof. J. M. Lochmana. Právem ovšem nesla výrazný podtitul Výklad Kázání na hoře, poněvadž šlo pouze o první (a navíc kusý) díl Následování, který se výkladem Kázání na hoře zabývá. O důvodech, proč byla tehdejší edice takto ukrácena, je možno pouze spekulovat.

S nejnovějším Vertlibovým dílem prožijeme autorovy tristní zkušenosti dítěte v izraelské škole, vtipné historky nás zavedou na vídeňskou univerzitu, na skok se vrátíme do šedesátých let 20. století v Rusku. Román je průsečíkem řady závažných témat. Zavádí čtenáře do prostředí všedního života ruských židů v Izraeli, sleduje míru jejich integrace do nové společnosti a vazbu na Rusko, konfrontaci s arabským světem, dusnou atmosféru země, nejasnou perspektivu dalšího politického vývoje. Autorův kritický pohled na skutečnost se zaměřuje i na soudobou společnost v Rakousku, na její nepřátelské postoje k cizincům či resentimenty nacionálně-socialistické minulosti (třeba ve zmínce o Utině tetičce žijící v arizovaném bytě), což stále znovu znepokojivě zasahuje do postojů současné mladé generace. Díky svému rodinnému zázemí zná Vertlib velmi dobře i poměry v Sovětském svazu, na jeho pozadí konfrontuje život dvou přátel bojujících proti totalitní společnosti, jejichž osudy se v emigraci odvíjejí diametrálně odlišně, proti úspěšné osobní i profesní kariéře stojí drásající marnost a nenaplněnost života osoby patřící k autorovým blízkým - Vertlibova otce. Většina Vertlibových děl je silně poznamenaná osobními zážitky, on je pak s odstupem dokáže analyzovat a podrobit nemilosrdné kritice. I v tomto románu se vyrovnává s vlastním údělem, ač zakotven v rakouské společnosti, má jeho pocit sounáležitosti rovněž výrazný přesah do Ruska a Izraele, je patrné, že je stále na cestě, vědom si svých vnitřních ambivalentních postojů. To vše autor vyjadřuje s lehkostí rozeného vypravěče, jemuž nechybí smysl pro humor a zároveň jasnozřivý pohled a hloubavost.

Monografie Xénie Hoffmeisterové.

Osmý svazek studijní řady Acta Reformationem Bohemicam Illustrantia uvádí překlad nejdůležitějšího textu, který vzešel ze styků reformátora Martina Luthera a českých utrakvistů na počátku dvacátých let 16. století. Lutherův dopis De instituendis ministris ecclesiae z roku 1523 obsahuje stručný návod na řešení situace, do níž se česká církev pod obojí dostala tím, že zůstala od časů kompaktát věrná římskému svěcení svého kněžstva. Luther zde vyzývá politické špičky Starého města pražského k vybudování církve nezávislé na Římu. Překlad Buriana Sobka z Kornic (1523) edičně připravil církevní historik Ota Halama ve spolupráci se studenty Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Text doprovázejí dobové ilustrace a faksimile.

Po opakovaných edicích osvědčené sbírky modliteb „Sešli světlo své“ čtenáři dlouho vyhlíželi knížku původních českých modliteb a meditací. Novou sbírku 366 modliteb připravili s řadou kolegů a přátel příslušníci mladší farářské generace Českobratrské církve evangelické Jan Jun a Rut Kučerová. Chce sloužit ke každodennímu zastavení a ztišení, ráno či večer, pomoci poutníkovi na jeho cestě. Modlitby jsou zasazeny do církevního roku, jehož údobí symbolicky otevírají barevné pastely akademické malířky Ludmily Jandové. Tento rámec pomáhá stále znovu hledat souvislost života s pohledem a východiskem, které církevní rok zpřítomňuje. Připojit se k těmto různorodým modlitbám, často velmi osobním, znamená připojit se k volání druhého a solidarizovat se tak s jeho hledáním, břemenem nebo radostí.

Vyzrálá disertační práce mladého husitologa se komplexně zabývá jedním z nejpohnutějších odborných střetů českých duchovních dějin pozdního středověku: učenou polemikou o laickém přijímání eucharistie pod způsobou chleba i vína, jak ji vedli stoupenci římské církve a husitští mistři v letech 1414-1431. Na husitské straně poprvé přehledně popisuje tři hlavní pilíře teologie kalicha Jakoubka ze Stříbra, na straně katolické sleduje pozadí a dopad dekretu kostnického koncilu proti kalichu z června 1415. Snahou utrakvistů tento dekret zvrátit pomocí svobodného veřejného slyšení se zabývá druhá část práce a usiluje tak zároveň načrtnout základní ideové, literární a politické předpoklady "nevšedního turnaje víry" na sklonku středověku - disputace o prvním z pražských artikulů na basilejském koncilu roku 1433.

Vypravěčem novely současného islandského prozaika je malíř, který odešel z města do lesa a zabydluje se v karavanu. Z něj vychází na procházky lesem a pokouší se malovat přírodu. Je posedlý stromy a zdá se, že po vyprahlých „písečných“ letech opět nachází zálibu v malování. Dokáže ho nakonec uspokojit a vymanit z chmurné samoty a prožitých zklamání? Co se stalo dřív a co se bude dít dál, se čtenář dohaduje z náznaků, ze zdánlivě prostého textu, kde všechna slova mají svou váhu a v úhrnu vytvářejí malířsky barevný obraz světa plného skrytých významů, magických sil, krásy i smutku. Islandský spisovatel Gyr?ir Elíasson se narodil roku 1961 v Reykjavíku, ale až do maturity vyrůstal v malém přímořském městě na severu ostrova. Pak se do Reykjavíku přestěhoval za vzděláním, od drsné reality hlavního města, která stále více provokuje jeho kolegy, se však trvale distancuje jak v soukromí, tak ve své tvorbě. Řídí se přesvědčením, že existenci člověka ovlivňuje nejen všemi obviňovaná společnost, ale také příroda, iracionální síly a třeba i ticho, tedy jevy, které dokáže zachytit právě jen umění. První ze svých četných básnických sbírek vydal v roce 1983 a i ve svých prózách zůstal bytostným lyrikem. Vytvořil si specifický autorský svět, který není příliš zalidněn a v němž splývají hranice mezi živým a mrtvým, mezi lidmi, zvířaty a nadpřirozenými i vysněnými bytostmi. Kniha od řeky Sandá (Sandárbókin, 2007) je jeho předposlední novelou, plně reprezentativní jak pro vnímání prostředí prožívající postavou, tak pro autorův vypravěčský styl. Elíasson se vyhýbá všem marketingovým aktivitám a vydělává si také překlady knih, které ho zaujmou (mj. Jak jsem potkal ryby Oty Pavla z angličtiny). Na Islandu byl mnohokrát oceněn cenami kritiků a za sbírku povídek Mezi stromy (Milli trjánna, česky vychází v prosinci 2013 v nakladatelství dybbuk) získal v roce 2010 prestižní Cenu Severské rady.

Vypravěčem novely současného islandského prozaika je malíř, který odešel z města do lesa a zabydluje se v karavanu. Z něj vychází na procházky lesem a pokouší se malovat přírodu. Je posedlý stromy a zdá se, že po vyprahlých „písečných“ letech opět nachází zálibu v malování. Dokáže ho nakonec uspokojit a vymanit z chmurné samoty a prožitých zklamání? Co se stalo dřív a co se bude dít dál, se čtenář dohaduje z náznaků, ze zdánlivě prostého textu, kde všechna slova mají svou váhu a v úhrnu vytvářejí malířsky barevný obraz světa plného skrytých významů, magických sil, krásy i smutku. Islandský spisovatel Gyr?ir Elíasson se narodil roku 1961 v Reykjavíku, ale až do maturity vyrůstal v malém přímořském městě na severu ostrova. Pak se do Reykjavíku přestěhoval za vzděláním, od drsné reality hlavního města, která stále více provokuje jeho kolegy, se však trvale distancuje jak v soukromí, tak ve své tvorbě. Řídí se přesvědčením, že existenci člověka ovlivňuje nejen všemi obviňovaná společnost, ale také příroda, iracionální síly a třeba i ticho, tedy jevy, které dokáže zachytit právě jen umění. První ze svých četných básnických sbírek vydal v roce 1983 a i ve svých prózách zůstal bytostným lyrikem. Vytvořil si specifický autorský svět, který není příliš zalidněn a v němž splývají hranice mezi živým a mrtvým, mezi lidmi, zvířaty a nadpřirozenými i vysněnými bytostmi. Kniha od řeky Sandá (Sandárbókin, 2007) je jeho předposlední novelou, plně reprezentativní jak pro vnímání prostředí prožívající postavou, tak pro autorův vypravěčský styl. Elíasson se vyhýbá všem marketingovým aktivitám a vydělává si také překlady knih, které ho zaujmou (mj. Jak jsem potkal ryby Oty Pavla z angličtiny). Na Islandu byl mnohokrát oceněn cenami kritiků a za sbírku povídek Mezi stromy (Milli trjánna, česky vychází v prosinci 2013 v nakladatelství dybbuk) získal v roce 2010 prestižní Cenu Severské rady.

Kniha je vyprávěním "skutečných událostí" ze života indiánského chlapce v Tennesee třicátých let, kterého se po smrti rodičů ujali babička a dědeček, moudří lidé z kmene Čerokíů. V Americe se stala bestsellerem a postupně vyšla ve všech světových jazycích. Vyprávění o zážitcích vzešlých ze skotských a čerokíjských tradic amerického východu. Podstatou knížky není historická dokumentace, ale oslava Čerokíů a skotského odporu k životu v područí. Inspirativní koncepce amerických dějin z pohledu podceňovaných minorit.

Kniha je vyprávěním "skutečných událostí" ze života indiánského chlapce v Tennesee třicátých let, kterého se po smrti rodičů ujali babička a dědeček, moudří lidé z kmene Čerokíů. V Americe se stala bestsellerem a postupně vyšla ve všech světových jazycích. Vyprávění o zážitcích vzešlých ze skotských a čerokíjských tradic amerického východu. Podstatou knížky není historická dokumentace, ale oslava Čerokíů a skotského odporu k životu v područí. Inspirativní koncepce amerických dějin z pohledu podceňovaných minorit.