Kalich strana 6 z 11

S nejnovějším Vertlibovým dílem prožijeme autorovy tristní zkušenosti dítěte v izraelské škole, vtipné historky nás zavedou na vídeňskou univerzitu, na skok se vrátíme do šedesátých let 20. století v Rusku. Román je průsečíkem řady závažných témat. Zavádí čtenáře do prostředí všedního života ruských židů v Izraeli, sleduje míru jejich integrace do nové společnosti a vazbu na Rusko, konfrontaci s arabským světem, dusnou atmosféru země, nejasnou perspektivu dalšího politického vývoje. Autorův kritický pohled na skutečnost se zaměřuje i na soudobou společnost v Rakousku, na její nepřátelské postoje k cizincům či resentimenty nacionálně-socialistické minulosti (třeba ve zmínce o Utině tetičce žijící v arizovaném bytě), což stále znovu znepokojivě zasahuje do postojů současné mladé generace. Díky svému rodinnému zázemí zná Vertlib velmi dobře i poměry v Sovětském svazu, na jeho pozadí konfrontuje život dvou přátel bojujících proti totalitní společnosti, jejichž osudy se v emigraci odvíjejí diametrálně odlišně, proti úspěšné osobní i profesní kariéře stojí drásající marnost a nenaplněnost života osoby patřící k autorovým blízkým - Vertlibova otce. Většina Vertlibových děl je silně poznamenaná osobními zážitky, on je pak s odstupem dokáže analyzovat a podrobit nemilosrdné kritice. I v tomto románu se vyrovnává s vlastním údělem, ač zakotven v rakouské společnosti, má jeho pocit sounáležitosti rovněž výrazný přesah do Ruska a Izraele, je patrné, že je stále na cestě, vědom si svých vnitřních ambivalentních postojů. To vše autor vyjadřuje s lehkostí rozeného vypravěče, jemuž nechybí smysl pro humor a zároveň jasnozřivý pohled a hloubavost.

Vypravěčem novely současného islandského prozaika je malíř, který odešel z města do lesa a zabydluje se v karavanu. Z něj vychází na procházky lesem a pokouší se malovat přírodu. Je posedlý stromy a zdá se, že po vyprahlých „písečných“ letech opět nachází zálibu v malování. Dokáže ho nakonec uspokojit a vymanit z chmurné samoty a prožitých zklamání? Co se stalo dřív a co se bude dít dál, se čtenář dohaduje z náznaků, ze zdánlivě prostého textu, kde všechna slova mají svou váhu a v úhrnu vytvářejí malířsky barevný obraz světa plného skrytých významů, magických sil, krásy i smutku. Islandský spisovatel Gyr?ir Elíasson se narodil roku 1961 v Reykjavíku, ale až do maturity vyrůstal v malém přímořském městě na severu ostrova. Pak se do Reykjavíku přestěhoval za vzděláním, od drsné reality hlavního města, která stále více provokuje jeho kolegy, se však trvale distancuje jak v soukromí, tak ve své tvorbě. Řídí se přesvědčením, že existenci člověka ovlivňuje nejen všemi obviňovaná společnost, ale také příroda, iracionální síly a třeba i ticho, tedy jevy, které dokáže zachytit právě jen umění. První ze svých četných básnických sbírek vydal v roce 1983 a i ve svých prózách zůstal bytostným lyrikem. Vytvořil si specifický autorský svět, který není příliš zalidněn a v němž splývají hranice mezi živým a mrtvým, mezi lidmi, zvířaty a nadpřirozenými i vysněnými bytostmi. Kniha od řeky Sandá (Sandárbókin, 2007) je jeho předposlední novelou, plně reprezentativní jak pro vnímání prostředí prožívající postavou, tak pro autorův vypravěčský styl. Elíasson se vyhýbá všem marketingovým aktivitám a vydělává si také překlady knih, které ho zaujmou (mj. Jak jsem potkal ryby Oty Pavla z angličtiny). Na Islandu byl mnohokrát oceněn cenami kritiků a za sbírku povídek Mezi stromy (Milli trjánna, česky vychází v prosinci 2013 v nakladatelství dybbuk) získal v roce 2010 prestižní Cenu Severské rady.

První vydání této cvičebnice před dvaceti lety bylo limitováno tehdejšími možnostmi elektronického zpracování textu, nedostupností elektronické edice hebrejského textu bible, a zejména po grafické stránce nedopadlo příliš dobře. Předkládané druhé vydání nenabízí jen lepší čitelnost a opravy chyb, nýbrž také výraznější doplnění. Text byl celkově upraven na základě zkušeností učitelů i studentů. Doplňky se dotkly jak lekcí, tak přehledů a tabulek. Zejména byly v lekcích připsány stručné anotace probírané látky. Tyto anotace sice nemohou nahradit ani výklad látky při kontaktní výuce, ani studium pomocí standardních učebnic či gramatik, uvádějí však alespoň nejdůležitější pravidla, jež jsou pro probíranou látku podstatná. Mohou sloužit k opakování studované látky. Pojetím gramatických jevů v biblické hebrejštině staví tato cvičebnice na přístupu, který jako první představil ve své učebnici biblické hebrejštiny Wolfgang Schneider. Tato cvičebnice je psána „na míru“ konkrétní podobě výuky biblické hebrejštiny, jak je již dlouhodobě pěstována na ETF (čtyřtýdenní intenzivní jazykový kurz a dvousemestrové cvičení). Svým materiálem i způsobem zpracování však samozřejmě může sloužit všem dalším zájemcům o studium tohoto biblického jazyka.

"Dostáváte do rukou publikaci, která mnoho pamatuje. Pamatuje dokonce už i naše dětské ruce, které po ní svým časem sahaly, aby otevíraly cestu připravenou někdejšími faráři a představiteli Českobratrské církve evangelické, Viktorem a Miloslavem Hájkovými. Pokusili se postihnout z dějů to, co je vlastní svědectví nejuniverzálnější knize lidské civilizace, bibli. Autoři se řídili především záměrem dobře oslovit dětskou duši i mysl. V poslední době zájem o takový druh publikace vedl až k jejímu novému vydání. V tomto vydání se nic podstatného nemění. Novinkou jsou ilustrace, které se týkají samotných příběhů. Jsou dostatečně náznakové, aby nedávaly návod, jak s příběhem pracovat. Jsou však i dostatečně konkrétní, aby mírně a cudně přispěly k linii dalšího přemýšlení a rozvíjení tématu. Z předmluvy Joela Rumla, synodního seniora ČCE "

Norský spisovatel Tarjei Vesaas (1897–1970) byl jedním z ústředních představitelů norské literatury 20. století. Román Bělidlo (Bleikeplassen, 1946) patří k jeho zralým prózám, vystavěným na půdorysu jednoduchého realistického příběhu, který prostoupen symbolickými významy a jako celek vytváří působivý obraz lidské existence. Bělidlo je symbolické místo „konečné, přírodními živly dovršené očisty od špíny, všeho toho nekalého, s čím se potýkají doslova i v přeneseném smyslu lidé v prádelně jednoho malého města. Bělidlo vznikalo původně jako náčrt k divadelní hře, za války ho autor přepracoval v román a v roce 1953 na popud divadelníků opět zdramatizoval. Na formě románu je divadelní prvek znát. Velký podíl dialogů je však v souladu jak s realistickou rovinou, tak se záměrem románu: ukázat, k jaké tragédii může vést nefungující komunikace mezi jinak blízkými lidmi. Románové postavy jsou prostí lidé, kteří nejsou zvyklí ani schopni své pocity verbalizovat, nanejvýš je v rozjitřeném stavu vnímají v metaforách ze světa přírody. (…) Ačkoliv se Vesaas ve své rozsáhlé tvorbě (vydal na dvacet románů, čtyři sbírky povídek, šest sbírek básní a tři divadelní hry) nevěnoval výslovně norským tématům a zaměřoval se výhradně na životní situace člověka obecně, vnímal zvlášť citlivě jeho iracionální, až zničující pudy, nacházíme u něj díky symbolické stylizaci v plné míře to, co jsme si navykli obdivovat na severské literatuře 20. století: bytostné sepětí člověka s přírodou a nebezpečnou souvztažnost jeho nezvládnutých vášní s přírodními živly,“ píše v doslovu překladatelka románu Helena Kadečková.

V listopadu roku 1974 vyráží filmový režisér Werner Herzog (1942) na pochod z Mnichova do Paříže, kde se rozstonala filmová historička Lotte Eisnerová – když dojde do Paříže pěšky, bude její život zachráněn. Chůze se pro něj stává existenciální zkušeností, v níž vnější a vnitřní krajiny splývají. Kniha O chůzi v ledu je velký hypnotický text o světě posledních zkušeností.

Editor svazku Ondřej Macek sestavil slovníček pojmů Lutherovy teologie, které provedou čtenáře zásadními důrazy Lutherova svěžího myšlení. Vychází jako první lutherský svazek připomínající letošní výročí 500 let od počátku evropské reformace.

Články a dokumenty v tomto dílu se týkají první poloviny období normalizace v sedmdesátých letech 20. století.

Když dostal Ivan Steiger zakázku namalovat každý měsíc obrázek k jednomu slovu bible, netušil že vznikne 700 kreseb, z nichž část obsahuje tato kniha. Všechny vyjadřují napětí, ano protiklad mezi tím, co chce a umožňuje Bůh, a tím, co ze svého života dělá člověk: rozpor mezi boží milostí a naším chováním. ,,Pracovní titul této knihy," říká kreslíř, " by mohl být , Na božích cestách a našich scestích´."