Kalich strana 8 z 13

Obsáhlá studie z pera profesora praktické teologie na Karlově univerzitě - Evangelické teologické fakultě. V knize se snaží postihnout povahu a význam bohoslužebného dění v církvi, a to i s jeho historickým pozadím a ve velké ekumenické otevřenosti.

„Dvě biblické knihy, kterým se tu Jiří J. Otter věnuje, nepatří k nejznámějším spisům Nového zákona. Místo v biblickém kánonu nezískaly snadno, ale nakonec se prosadily jako cenné svědectví o zbožnosti a myšlení křesťanů žijících koncem třetího století. Epištola (traktát) Hebreům vychází z dědictví apoštola Pavla připomenutím Ježíšova pozemského utrpení a slabosti, která přitom nebyla spojena s hříchem. Jeho příběh je vylíčen jako dovršení a uskutečnění toho, k čemu poukazovala chrámová bohoslužba. Zato epištola Judova je varováním před těmi, kdo popírají naději v dějinné budoucnosti – naději království Božího, které zvěstoval Ježíš.“

Netradiční zpracování klíčových událostí z dějin církve. Vhodné zejména pro starší děti a mládež. Vychází ve druhém vydání ve zcela nové úpravě a s přidanou kapitolou.

Netradiční zpracování klíčových událostí z dějin církve. Vhodné zejména pro starší děti a mládež. Vychází ve druhém vydání ve zcela nové úpravě a s přidanou kapitolou.

Úplné vydání písňových textů a poezie Sváti Karáska navazuje knižní úpravou na úspěšnou sbírku kázání Boží trouba (Kalich 2000).

Prvních jedenáct kapitol Bible patří k nejznámějším biblickým pasážím. Není proto divu, že o příbězích popisujících stvoření, konflikt Kaina a Ábela, potopu a stavbu babylónské věže existuje tolik falešných domněnek a roztodivných interpretací. To byl také jeden z hlavních důvodů, proč rozhlasový redaktor Petr Vaďura požádal biblistu Jiřího Beneše, vedoucího katedry biblických studií na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, aby spolu hovořili o tom, co říká samotný hebrejský text. Beneš text překládá a vykládá tak, že se čtenáři stávají přímými účastníky dění. Nezabývá se zde textovou kritikou, nezkoumá, kdo texty napsal a jakými úpravami prošly. Jeho výklady jsou vedeny citem pro existenciální situaci dnešního člověka, takže posluchač se stává jednou z postav vyprávěného biblického příběhu. Kniha proto nepodává jen informace, ale především zve k oslovení a zásahu hluboko v lidském nitru.

Milý Gabrieli je dopis otce svému autistickému synovi. Otec se snaží pochopit a s láskou Gabrielovi vysvětlit, proč a v čem je jiný než ostatní děti. Synův autismus jej plní nekonečným smutkem, ale i pýchou nad tím, jak jeho syn dokáže se svým handicapem zápasit. Ty sám jsi také tak trochu paradox, složitý, nevypočitatelný a náročný, nikdy se s tebou člověk nenudí, vždycky něčím překvapíš a není ti snadné rozumět. Jsi jako sám jazyk, Gabrieli. Kniha Milý Gabrieli je autorova prvotina. Dočkala se skvělých kritik a byla přeložena do mnoha světových jazyků.

Mezi soudci starého Izraele je Samson postavou, která probouzí představivost. Je to vznětlivý hromotluk, který, jak se zdá, nic nedbá na místní obyčeje či dobré mravy a proti vůli rodičů si hledá dívku mezi Pelištejci, nepřáteli svého lidu. Přestože je neomalený, prudký a snadno se rozpálí, Bůh ho určí ke zvláštnímu úkolu. Jeho nadlidská síla má pomoci v boji proti pelištejské nadvládě. Právě tehdy, když si Pelištejci myslí, že Samsona vyřadili ze hry jednou provždy, je schopen jim ještě jednou zasadit těžký úder, i když při tom sám přijde o život. Izrael je tak znovu zachráněn před svými nepřáteli.

První dílo francouzské filosofky, teoložky a odborářky představuje sborník zdánlivě neuspořádaných úvah, myšlenek a aforismů, které však tvoří promyšlený celek, tematicky rozdělený do 39 oddílů, jejichž základními stavebními kameny jsou zlo, láska, prázdnota, oproštění, vůle, Bůh, ateismus, krása, spravedlnost, smysl života. Formulace se vyznačují přímostí, provázaností, až obsesivní wittgensteinovskou metodou, jíž jednotlivá témata zkoumá z různých stran. Vybízejí k meditaci. Ve své intimnosti naznačují specifický vývoj, kterým tato autorka židovského původu prošla (od mládí v buržoazním prostředí po práci v továrně a na statku, od marxismu přes příklon k anarchismu až po výrazný obrat ke křesťanství, ale i k hinduismu a dalším věroukám). Její zásadně nedogmatická, otevřená mysl v tomto díle osciluje kolem zásadní otázky spásy: jak uniknout tomu, co nás táhne dolů? Jak prohlásil filosof Gustave Thibon, jemuž Simone Weilová před odjezdem do Anglie, kde roku 1943 zemřela, předala rukopisné poznámky, z nichž poté připravil k prvnímu vydání (1947) dílo s názvem Tíha a milost tak, jak je známe, nejde v této knize o filosofii, nýbrž o život . Především pak o úvod do díla velké myslitelky 20. století.

První dílo francouzské filosofky, teoložky a odborářky představuje sborník zdánlivě neuspořádaných úvah, myšlenek a aforismů, které však tvoří promyšlený celek, tematicky rozdělený do 39 oddílů, jejichž základními stavebními kameny jsou zlo, láska, prázdnota, oproštění, vůle, Bůh, ateismus, krása, spravedlnost, smysl života. Formulace se vyznačují přímostí, provázaností, až obsesivní wittgensteinovskou metodou, jíž jednotlivá témata zkoumá z různých stran. Vybízejí k meditaci. Ve své intimnosti naznačují specifický vývoj, kterým tato autorka židovského původu prošla (od mládí v buržoazním prostředí po práci v továrně a na statku, od marxismu přes příklon k anarchismu až po výrazný obrat ke křesťanství, ale i k hinduismu a dalším věroukám). Její zásadně nedogmatická, otevřená mysl v tomto díle osciluje kolem zásadní otázky spásy: jak uniknout tomu, co nás táhne dolů? Jak prohlásil filosof Gustave Thibon, jemuž Simone Weilová před odjezdem do Anglie, kde roku 1943 zemřela, předala rukopisné poznámky, z nichž poté připravil k prvnímu vydání (1947) dílo s názvem Tíha a milost tak, jak je známe, nejde v této knize o filosofii, nýbrž o život . Především pak o úvod do díla velké myslitelky 20. století.

Aktuálně vydávané dílo nemá v našich podmínkách obdoby. Autor se pokusil zmapovat moderní české, moravské a česko-slezské evangelické církve (a starokatolické církve) v zemském smyslu. Encyklopedie obsahuje popis jednotlivých sborů a církevních staveb Českobratrské církve evangelické (která vznikla spojením českojazyčných reformovaných a luteránů), někdejší Německé evangelické církve, Slezské církve evangelické a Starokatolické církve. Zahrnuty jsou také evangelické sbory v Těšínsku, které po jeho rozdělení připadly Polsku. Součástí knihy je obšírná kapitola o vývoji českého, moravského a slezského evangelictví (a starokatolicismu) od 18. století do současnosti a uměleckohistorický rozbor evangelického církevního stavitelství v tomto období z pera historičky umění Blanky Altové. Připojeny jsou i mapy geografického vývoje evangelických církví (a starokatolické církve).

Aktuálně vydávané dílo nemá v našich podmínkách obdoby. Autor se pokusil zmapovat moderní české, moravské a česko-slezské evangelické církve (a starokatolické církve) v zemském smyslu. Encyklopedie obsahuje popis jednotlivých sborů a církevních staveb Českobratrské církve evangelické (která vznikla spojením českojazyčných reformovaných a luteránů), někdejší Německé evangelické církve, Slezské církve evangelické a Starokatolické církve. Zahrnuty jsou také evangelické sbory v Těšínsku, které po jeho rozdělení připadly Polsku. Součástí knihy je obšírná kapitola o vývoji českého, moravského a slezského evangelictví (a starokatolicismu) od 18. století do současnosti a uměleckohistorický rozbor evangelického církevního stavitelství v tomto období z pera historičky umění Blanky Altové. Připojeny jsou i mapy geografického vývoje evangelických církví (a starokatolické církve).

„Všechny ženské portréty, o něž se v následujících kapitolkách pokusím, vycházejí ze svědectví a charakteristik biblických. To je spolehlivý základ a podklad našich studií. Nesmíme ovšem opomenout skutečnost, že Bible je kniha historická, nikoli nehistorická šperkovnice idejí. Hebrejská nebo řecká literatura biblických spisů prozrazuje své „dobové pozadí“. Biblické zvěstné náčrty jsou obkrouženy orientální mentalitou, která plyne z toho, že Bible je kniha patriarchální. Bibličtí pisatelé tvořili své ženské portréty v dobách, kdy první místo ve společnosti zaujímal muž. Na to narazíme v každé druhé třetí kapitole naší židovské a křesťanské posvátné knihy. Ženských obrysů biblických vyprávění (narace), kázání (predikace) i mudroslovných úvah (meditace) si bibličtí vykladači dlouho (po staletí, ba tisíciletí) nevšímali. Vycházeli, téměř automaticky, z principiální podřazenosti a podřízenosti ženy. To pokládali za danost, za něco, co nelze měnit vždyť je tato druhořadost ženy zakotvena v samotných Písmech. Ještě silněji vyzníval argument, že sám Bůh je „muž a patriarcha“. Pro Milana Balabána je však ženství v Bibli sice jemně, ale zásadně přítomno. Kniha Jímavé portréty biblických žen se snaží jednotlivé ženské postavy Písma, od těch nejznámějších až po bezejmenné služky, otrokyně, či dokonce nevěstky, připomenout, popsat a rozebrat jejich zvěstný význam.

„Všechny ženské portréty, o něž se v následujících kapitolkách pokusím, vycházejí ze svědectví a charakteristik biblických. To je spolehlivý základ a podklad našich studií. Nesmíme ovšem opomenout skutečnost, že Bible je kniha historická, nikoli nehistorická šperkovnice idejí. Hebrejská nebo řecká literatura biblických spisů prozrazuje své „dobové pozadí“. Biblické zvěstné náčrty jsou obkrouženy orientální mentalitou, která plyne z toho, že Bible je kniha patriarchální. Bibličtí pisatelé tvořili své ženské portréty v dobách, kdy první místo ve společnosti zaujímal muž. Na to narazíme v každé druhé třetí kapitole naší židovské a křesťanské posvátné knihy. Ženských obrysů biblických vyprávění (narace), kázání (predikace) i mudroslovných úvah (meditace) si bibličtí vykladači dlouho (po staletí, ba tisíciletí) nevšímali. Vycházeli, téměř automaticky, z principiální podřazenosti a podřízenosti ženy. To pokládali za danost, za něco, co nelze měnit vždyť je tato druhořadost ženy zakotvena v samotných Písmech. Ještě silněji vyzníval argument, že sám Bůh je „muž a patriarcha“. Pro Milana Balabána je však ženství v Bibli sice jemně, ale zásadně přítomno. Kniha Jímavé portréty biblických žen se snaží jednotlivé ženské postavy Písma, od těch nejznámějších až po bezejmenné služky, otrokyně, či dokonce nevěstky, připomenout, popsat a rozebrat jejich zvěstný význam.

Nové vydání výkladu Janova Zjevení, poslední biblické knihy, která vždy budila rozpaky či naopak sváděla k takovým katastrofickým výkladům, jež obcházejí základní poslání této knihy: povzbudit k naději, která prosvítá temnotami.

Sborník historických prací o „tajných evangelících“ je výsledkem badatelské činnosti v rámci výzkumného grantu Praxis pietatis haereticorum – Vnitřní život kacířů a jeho vnější projevy dvacet let před tolerančním patentem a v prvním desetiletí existence t