Kant strana 2 z 29

The New Graphic Design in the United States 1890–1940 Venturing across five decades of American culture, this landmark book explores how modern graphic design emerged in the United States and how it became an intrinsic feature of the country’s identity. Christopher Long tells this story in a wholly new way, exposing many long-forgotten figures and movements, and resurrecting the debates and conceptions that were integral to the new art. In a series of deeply involving portraits of American artists and innovators who helped shape the very look of the modern age, American Modernness offers a sweeping story of the country’s visual culture and its distinctiveness. Christopher Long is Martin S. Kermacy Centennial Professor in the School of Architecture at the University of Texas at Austin. He is the author of more than twenty books, including Lucian Bernhard and Adolf Loos: Meaning, Context, Reception—Essays. Tato průkopnická kniha zkoumá, jak se ve Spojených státech utvářel moderní grafický design a jak stal se neodmyslitelnou součástí americké kultury a identity země. Christopher Long vypráví tento příběh zcela novým způsobem, připomíná mnoho dávno zapomenutých osobností a hnutí a oživuje debaty a koncepce, které byly nedílnou součástí nového umění. V sérii strhujících portrétů amerických umělců a inovátorů, kteří se podíleli na utváření samotné podoby moderní doby, nabízí publikace Americká moderna: Nový grafický design ve Spojených státech 1890–1940 rozsáhlý a osobitý příběh vizuální kultury. Christopher Long je profesorem na Fakultě architektury Texaské univerzity v Austinu. Napsal více jak dvacet knih, mimo jiné Lucian Bernhard či Adolf Loos: Význam, kontext, recepce / Eseje.

Dílo malířky Jany Kremanové je výjimečné v mnoha ohledech, ačkoli (zatím) nevešlo ve všeobecnou známost. Jednak je to dáno jejím jednoznačným postojem během takzvané normalizace společnosti po srpnových událostech roku 1968, jež ji zcela vyloučila z tehdejšího uměleckého provozu. A jednak také motivickým a významovým zaměřením její tvorby. Kremanová je umělkyní zjitřené citlivosti a překvapivé imaginace, ve své práci dokáže přirozeně propojovat události velkého světa s osobním prožitkem a poselstvím. Nepostrádá ale ani smysl pro nadsázku, ironii a jistý druh sarkasmu, což ji sbližuje s její celoživotní inspirací – Franzem Kafkou. Jana Kremanová žije v umění, její obrazy a kresby odrážejí její duševní stav, jsou zprávou o autentickém citovém životě v dramatu života, v onom theatru mundi, jímž odkazuje na svůj niterní vztah k divadelnímu umění. Kolize, srážky a konflikty, které známe z divadla, můžeme pozorovat na jejích obrazech: postavy se navzájem odcizeny míjejí v neporozumění a tušíme, že na konci takto líčených lidských dramat nelze čekat nic jiného než katastrofu. Tvorba Jany Kremanové vychází ze spontánní opravdovosti prožitku, kdy se mohou dramatické situace proměnit v úlevné imaginativní snové obrazy.

Atmosféru unikátního pralesa Mionší zachytilo na svých snímcích jen nemnoho fotografů. Zcela nezaměnitelně prales ztvárnil ve svých fotografiích – obrazech Josef Sudek. S obdobným výtvarným citem přistoupil k pralesu Mionší ve svých poetických snímcích Roman Burda. Jeho vyznání nespoutané a panenské přírodě této přírodní rezervace přináší zcela exkluzivní edice Mionší panoramatic, kterou tvoří dvě výjimečně esteticky upravené a bravurně vytištěné publikace.

Kniha Jiřího Šestáka objevným a poutavým románovým způsobem domýšlí pozoruhodný životní příběh markomanské královny Fritigil, související se zapomenutou kapitolou prehistorie křesťanství na našem území. O této poslední markomanské královně, vládnoucí i na našich územích, se nám bohužel dochovalo velmi málo historických pramenů. Ale díky těm několika literárním dokladům a archeologickým nálezům, jež máme k dispozici, můžeme přes závoj našeho nevědění zahlédnout obrysy fascinující osobnosti, která se dokázala přesně zorientovat ve své dějinné situaci a porozumět výzvám přelomové doby, v níž žila. Jiří Šesták oživuje postavu královny Fritigil před očima čtenáře v poutavé a historicky uvěřitelné podobě. Příběh je nejenom strhujícím vyprávěním, které nás přenáší do časů dávno minulých na křídlech literární imaginace, ale i odvážným pokusem o rekonstrukci, založeným na pečlivém studiu reálií a historických pramenů.

Michaela Bartoňová patří k nejprogresivnějším umělcům loutkového divadla. Neustále překvapuje svou kreativitou i experimenty, v posledních letech zejména na poli digitálního loutkového divadla. Hledá nové možnosti vyjádření, využívá širokou škálu moderních technologií a propojuje je s živou kresbou. Její inovativní tvorba plná barev a neotřelých příběhů dokáže fascinovat diváky všech generací. Ve své knize se Bartoňová ohlíží za svým bohatým dílem, včetně inspirativních příkladů z praxe příprav a realizace inscenací. Spolu s ní se můžete vydat na výpravu do fantastických světů, v nichž její nespoutaná imaginace citlivě a přitom s jasným poselstvím zpracovává i naléhavé výzvy současnosti.

Monografie, jež vychází u příležitosti padesátých narozenin Kamila Mrvy, představuje rozsáhlé, čtvrt století se vyvíjející dílo. Stavby tohoto úspěšného architekta se objevují především v okolí Beskyd: dokazují, že lze žít v souladu s krajinným rázem a tradicí, a přitom nerezignovat na soudobý životní styl. „V tomto ohledu byl Kamil Mrva bezesporu průkopníkem nového, velmi empatického přístupu k architektuře“, upozorňuje spisovatel Petr Volf. Zvláštní pozornost je v knize věnována jeho práci pro Trojanovice, jež podle poroty soutěže Architekt obci 2023 můžou „připomínat valašskou obdobu švýcarského Vrinu, kde též jediný architekt, Gion Caminada, dlouhodobě, samostatně a na světové úrovni pečuje o jednu odlehlou horskou obci“. Jenom těžko nalezneme architekta, který by dokázal tak vyloženě pozitivně ovlivnit podobu rodinných domů, ale také škol, sportovišť, prodejen, turistických center stejně jako industriálních staveb či veřejných prostranství, jako se to v jednadvacátém století podařilo Kamilu Mrvovi. S jeho tvorbou se můžeme setkat na venkově, ve městech, ale i v metropolích, jakými jsou Ostrava, Brno nebo Praha - a vedle Česka také na Slovensku či Polsku. Regionální architekt tak dosáhl krok za krokem nadregionální, ba mezinárodní význam, a svým komplexním přístupem inspiruje novou generaci architektů. The present monograph, published to commemorate the fiftieth birthday of Kamil Mrva, presents his extensive oeuvre developing across a quarter of a century. The buildings of this successful architect have appeared primarily in the region of the Beskydy Mountains: confirming that it is possible to live in harmony with a landscape’s character and traditions while not being forced to relinquish contemporary aesthetics or comfort. “In this aspect, Kamil Mrva was undoubtedly the pioneer of a new, highly empathetic approach to architecture”, notes author Petr Volf. Particular attention is paid in the book to his work for the small town of Trojanovice, which in the view of the jury for the competition “Local Architect 2023” can “recall a Wallachian parallel to the Swiss village of Vrin, where likewise a single architect, Gion Caminada, has taken long-term, independent, and world-class care of this remote mountain settlement”. It would be hard indeed to find an architect that has had such an unambiguously positive influence on the form of family houses, yet equally schools, sports complexes, retail outlets, tourist information centres, or even industrial buildings or public spaces, as Kamil Mrva has managed to do in the twenty-first century. His work can be encountered in the countryside, in small towns, or even in the metropolises of Ostrava, Brno, or Prague – and outside the Czech Republic, also in Slovakia and Poland. As such, this regional architect has increasingly reached national, indeed even international significance, with his thorough and complex approach inspiring a new generation of practitioners.

Kniha Očima Franze Kafky: Mezi obrazem a jazykem mapuje zájem spisovatele Franze Kafky o výtvarné umění a vizuální kulturu jeho doby. Představuje různorodé obrazy, které určovaly Kafkovu každodenní vizuální zkušenost v rodné Praze – heterogenní a mnohojazyčné metropoli. Kafka se zabýval malířstvím a sochařstvím, architekturou a památkami a také celou řadou populárních vizuálních médií a jevů, od ilustrovaných časopisů a reklamy až po film, fotografii, tanec a kabaret. Publikace zkoumá, jak se Kafkův vztah k vizualitě odrážel v jazyce jeho textů a v jeho zájmu o kresbu, v níž se mu dostalo základního vzdělání a které se věnoval ve volném čase v době vysokoškolských studií. Texty napsali: - Marie Rakušanová - Alexander Klee - Nicholas Sawicki - Marek Nekula - Miroslav Hal’ák

V této knize osmi esejů se známý historik architektury Christopher Long zabývá významy spisů a designérské práce Adolfa Loose, kulturního světa, do kterého byl zasazen, a toho, jak na něj pohlíželi kritici a veřejnost. Long odhaluje a rozbíjí staré mýty o Loosovi, čímž podporuje nový, brilantní a přesvědčivý pohled na jednoho z klíčových protagonistů moderní architektury.

Půl století humanisticky laděného fotografování završuje Dana Kyndrová devátou obrazovou publikací. Autorka knih stavěných na způsob příběhů se prosadila soustavným zveřejňováním nadčasových svědectví o rozmanitých stránkách společenské problematiky. Devadesátkami rekapituluje sváteční nálady konce totality i všednodenní pracovní nasazení. Původní hledisko bezprostředních postřehů získává s odstupem času na kritické dramatičnosti. Připomíná jak úpadky průmyslových podniků, tak „bouřlivé erotické akce a pompézní párty,“ řečeno slovy dokumentaristky. „Na pivních slavnostech teče pivo proudem a Češi jsou ve svém živlu…“

Obsáhlá kniha pojednává o vedené loutce v českém filmu a televizi. O prostředcích výtvarného divadelního a filmového jazyka v oblasti loutkové inscenace, seriálu, filmu s divadelními loutkami, zejména v Československé televizi, České televizi a Krátkém filmu mezi lety 1950–2020. Chronologicky po desetiletích sleduje, jak se scénografické pojetí i filmové tvarosloví inscenací a filmů s divadelními loutkami vyrovnávalo s dobovou zkušeností divadla a poetikou filmové loutkové animace. Za jakých okolností a s kterými autory vznikal a postupně se etabloval osobitý loutkářský výtvarný televizní a filmový jazyk. Analyzuje základní tendence, které posouvaly scénografické postupy k tvořivosti a fantazii – černé divadlo, ekranizaci, masky, herce vedle loutky a další, které ve své době značně rozšířily i sám pojem loutkového divadla. Obrazová publikace přinášející stovky archivních snímků slavných loutkových pořadů od Večerníčků až po filmy Jana Švankmajera vychází v nápaditém designu Petra Babáka a Lukáše Kijonky z grafického studia Laboratoř. Publikace se zároveň pokouší vyplnit jisté vakuum historiografické a teoreticko-estetické literatury v oblasti televizní, filmové a jiné mediální loutkářské tvorby. Vychází především z důkladného průzkumu archivů a na základě faktografického materiálu představuje, pokud možno obsažný a zároveň komplexní přehled zásadních progresivních počinů v tomto oboru, který doplňují analytické a zobecňující teoretické závěry. Přináší pestrý obraz estetických názorů a tvůrčích koncepcí mnoha významných autorů ve vztahu k proměnám jak uměleckých stylů, tak i společenských systémů a je tak výsostnou poctou českému filmovému a divadelnímu loutkářství a jeho tvůrcům z období více jak půl století.

Fotografická kniha Trpaslík sleduje putování postavy Světlonoše, odehrané Petrem Niklem a zachycené fotografem Ondřejem Szollosem mezi lety 2014 - 2015. Je koncipovaná formou prozaické básně, vizuální jazyk se v ní prolíná s textovými úryvky. Snímky vznikaly za ranního či večerního šera v okolí Prahy, Máslovic, Komáří Vížky a pobřeží Atlantiku u New Yersey.

Lucian Bernhard (1883–1972) byl jedním z velkých zakladtelů moderního grafického designu. V kariéře trvající téměř pět desetiletí v Berlíně a New Yorku položil Bernhard základ pro nový jazyk formy a komunikace. Jeho brilantní plakáty, reklamy, návrhy knih a písma vytvořily samotný vzhled dvacátého století a dále. V této bohatě ilustrované knize sleduje známý historik designu Christopher Long Bernhardův život a kariéru, odhaluje nové pravdy a bourá staré mýty.

Publikace vyšla u příležitosti výstavy v galerii Villa Pellé. Zdena Šafka * 17. února 1953 Praha Malířka, textilní a kostýmní výtvarnice, scénografka, pedagožka, restaurátorka 1971–1973 Školský ústav umělecké výroby Praha 1974–1981 Vysoká škola uměleckoprůmyslová Praha (Bohuslav Felcman) V letech 1983–1989 byla kostýmní výtvarnicí v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Pak začala podnikat jako oděvní návrhářka pod logem Zdena Šafka (1989–1998). Přišlo několik ocenění i zakázka na slavnostní uniformy pro olympijské hry v Lillehammeru (1994), ale podnik se nepodařilo udržet. Následovalo pětileté období, kdy autorka působila jako odborná asistentka na Katedře designu Technické univerzity v Liberci. Teprve potom šla na volnou nohu a věnovala se plně volné tvorbě. Vedle práce na tapiseriích začala také malovat. Od figurální tvorby postupně přecházela ke krajinám a přírodě. Když získala dům v Kryštofově Údolí, začala pracovat na sérii Nejkrásnější viadukt, která byla poprvé vystavena v místním Muzeu betlémů (2014). Pak přišlo další zjednodušování forem až téměř na plošný obrys. I přesto je zejména z obrazů „lesních interiérů“ cítit, že jsou inspirovány Jizerskými horami. V roce 2017 jí vyšla monografie. Působí ve Vraném nad Vltavou a Kryštofově Údolí.

Eva Heyd je profesionální fotografka, novinářka, spisovatelska a kurátorka. Především je však výtvarnice, která pracuje a experimentuje s fotografickým obrazem. Tato kniha představuje reminiscenci její více než čtyřicetileté tvorby, jež zahrnuje klasické fotografie, fotomontáže, koláže i trojrozměrné objekty. Výtvarné aktivity autorky byly zásadně ovlivněny její emigrací do USA v polovině osmdesátých let. Zatímco její raná česká díla nepřesahují rámec klasické černobílé fotografie, v New Yorku, kde žila dvacet let, začíná experimentovat s daným médiem a překračuje jeho hranice.

Kniha zachycuje jedinečné setkání Theodora a Jana Pištěka, otce a syna, dvou vynikajících malířů, kteří se představili v roce 2022 na přehlídce Dva světy v pražské Galerii Villa Pellé. Šlo o významnou událost: přes nejužší příbuzenskou vazbu totiž společně nikdy nevystavovali. Theodor je klíčovou osobností hyperrealistického malířství a jeho tvorba kostýmního návrháře mu přinesla světové uznání. Jan zaujímá důležité postavení v postmoderní generaci, jež vstoupila na uměleckou scénu na přelomu osmdesátých a devadesátých 20. století. Každý má svůj nezaměnitelný styl vycházející z osobitého vidění skutečnosti a oba jsou perfekcionisti. Kniha přibližuje úctyhodné rodinné kořeny, ukazuje všechny vystavené obrazy a plastiky a zároveň pro budoucnosti uchovává podobu přehlídky, jež měla mimořádný divácký ohlas.

In this book of eight essays, the noted architectural historian Christopher Long takes on the meanings of Adolf Loos’s writings and design work, the cultural world in which he was embedded, and how he was regarded by this critics and public. Long exposes and explodes old myths about Loos, fosterint in the process a new, brinlant, and compelling view of one of modern architecture’s key protagon?ists. V této knize osmi esejů se známý historik architektury Christopher Long zabývá významy spisů a designérské práce Adolfa Loose, kulturního světa, do kterého byl zasazen, a toho, jak na něj pohlíželi kritici a veřejnost. Long odhaluje a rozbíjí staré mýty o Loosovi, čímž podporuje nový, brilantní a přesvědčivý pohled na jednoho z klíčových protagonistů moderní architektury.