Kant strana 10 z 29

Těžiště knížky tvoří nové vydání Bassovy příručky Jak se dělá kabaret? (1917), která je ojedinělým příspěvkem k promýšlení tohoto umění ‘malých forem’ z pohledu a zkušeností aktivního kabaretiéra. Čtyřicetistránkový spisek, který členové Červené sedmy s nadsázkou nazývali ‘Korán’, doplňují také další Bassovy úvahy nad zákony ‘lehké múzy’. Do kabaretní praxe ‘Basse teoretika’ nahlédneme pak díky dvěma jeho kabaretním aktovkám, Opuštěné a Náhrdelníku. „Ze starých útvarů nejoblíbenější druhy duševní zábavy jsou divadlo a varieté. Divadlo vždy cílí k jednostrannému dojmu celého večera, uchvátí po zdvižení opony diváka ať již tragicky, či šprýmovně a zesiluje tento první dojem, řešíc nadhozený problém do posledních důsledků. Nuže tato jednolitost, jednostrannost dojmů není vždy člověku vhod; touží občas po změně a pestrosti, po extremitách a protikladech. Z této touhy vyrůstá varieté, ale záhy vrací se v plochou virtuozitu vnější techniky, v hry svalů, lidské obratnosti i strojové všemohoucnosti, v efekty zdánlivých nemožností, a znovu odvrací se obecenstvo přesyceno tímto kultem mechanismu a hledá nový útvar, jenž by duchovně blížil se kvalitám divadla a přitom měl pestrost a zajímavost varieté. Této snaze vychází vstříc kabaret a z toho hlediska jeví se nám kabaret co intimní, kulturní divadlo rozmanitostí, kterážto definice nejlépe shrnuje všechny ty různorodé složky, s nimiž si obecenstvo i odborníci u nás někdy nevěděli rady. Proto musí si teprve tvořiti u nás své podmínky, a je to útvar cizí – a proto nutno přelíti jeho formy, za hranicemi ustálené, do nového českého kadlubu, aby měl pro nás skutečně význam a hodnotu.“ (Eduard Bass)

Přítomná kniha Petra Wittlicha, nazvaná Stopy síly, poskytuje pronikavý vhled do fotografické tvorby malíře Pavla Nešlehy (1937 – 2003) a citlivě obnažuje její myšlenkovou podstatu. Vede nás napříč umělcovými cykly z let 1971–2002, jejichž motivickým těžištěm se pod vlivem umělcova romantického založení stávaly procesy přírodních dějů, krajinné scenérie, přírodní struktury a tvářnost mizejících památek prostoupených kulturní tradicí a osudy člověka. Dle příběhu autorovy studie jsou voleny takové záběry, jež podněcovaly umělcovu tvůrčí imaginaci a probouzely vzpomínky na cosi dávného a podstatného, co přispívalo k prohloubení duchovní báze jeho díla a napomáhalo artikulovat hledání i nalézání. Petr Wittlich’s Traces of Force is an insightful exploration of the photographic work of painter Pavel Nešleha (1937 – 2003) that sensitively uncovers the artist’s fundamental way of thinking and seeing. Wittlich guides the reader through Nešleha’s artistic cycles from 1971–2002, whose central motifs – influenced by the artist’s Romantic disposition – included natural processes, landscape sceneries, structures found in nature, and disappearing monuments imbued with cultural tradition and human history. In accordance with his study’s narrative, Wittlich has chosen those images that stimulated Nešleha’s artistic imagination and awakened memories of something ancient and elemental that contributed to deepening the spiritual foundation of his work and helped to articulate his searching and finding.

Přítomná kniha Petra Wittlicha, nazvaná Stopy síly, poskytuje pronikavý vhled do fotografické tvorby malíře Pavla Nešlehy (1937 – 2003) a citlivě obnažuje její myšlenkovou podstatu. Vede nás napříč umělcovými cykly z let 1971–2002, jejichž motivickým těžištěm se pod vlivem umělcova romantického založení stávaly procesy přírodních dějů, krajinné scenérie, přírodní struktury a tvářnost mizejících památek prostoupených kulturní tradicí a osudy člověka. Dle příběhu autorovy studie jsou voleny takové záběry, jež podněcovaly umělcovu tvůrčí imaginaci a probouzely vzpomínky na cosi dávného a podstatného, co přispívalo k prohloubení duchovní báze jeho díla a napomáhalo artikulovat hledání i nalézání. Petr Wittlich’s Traces of Force is an insightful exploration of the photographic work of painter Pavel Nešleha (1937 – 2003) that sensitively uncovers the artist’s fundamental way of thinking and seeing. Wittlich guides the reader through Nešleha’s artistic cycles from 1971–2002, whose central motifs – influenced by the artist’s Romantic disposition – included natural processes, landscape sceneries, structures found in nature, and disappearing monuments imbued with cultural tradition and human history. In accordance with his study’s narrative, Wittlich has chosen those images that stimulated Nešleha’s artistic imagination and awakened memories of something ancient and elemental that contributed to deepening the spiritual foundation of his work and helped to articulate his searching and finding.

Dita Pepe (1973) ve svých fotografických autoportrétech ukazuje, že je ženou mnoha tváří. Jednou je sebevědomou manželkou bohatého podnikatele, jindy prostou venkovskou dívkou v šátku a květovaném plášti, sedící s obdobně oblečenou babičkou v domově důchodců, potřetí matkou početné romské rodiny, jindy zase afektovaně se usmívající sběratelkou vzácného porcelánu nebo jednou ze dvou sportovkyň, sebevědomě předvádějících svá vycvičená těla v trikotech. Dcera, vnučka, sestra či přítelkyně mnoha žen. Manželka, milenka a kamarádka mnoha mužů. Matka mnoha dětí. Chameleón. Je autorkou desítek precizně inscenovaných autoportrétů, v nichž mění svůj věk, charakter a společenské postavení a přizpůsobuje se lidem, s nimiž se fotografuje. Děl, ve kterých se osobitě prolíná aranžovaná fotografie se sociologickým dokumentem, psychologická charakterizace konkrétních lidí se zobecňujícím obrazem různých kulturních, třídních či genderových stereotypů, "vysoké umění" s pop kulturou, postmodernismus s konceptualismem, sociologický portrét s módní fotografií.

Výpravná obrazová monografie malíře Antonína Střížka. Atraktivní kniha má šanci zaujmout nejen milovníky umění, ale i ty, pro něž je současná tvorba "španělskou vesnicí". Autor totiž vychází z nejlepších tradic klasického malířství. Střížkovy obrazy originálně zachycují tradiční motivy krajin, města či zátiší, v obrazech je rovněž cítit autorův obdiv ke starým dopravním prostředkům, stejně jako příjemný nádech romantismu a nostalgie.

Pro tuto publikaci, která vychází u příležitosti výstavy v Galerii Miroslava Kubíka v Litomyšli, byla dána dohromady dvojice umělců, která je patrně nejvýrazněji spojována s nástupem postmoderny v Čechách v polovině 80. let minulého století. Publikace, nazvaná latinským výrazem ….probatum est, což znamená ...je vyzkoušeno, dokázáno, přináší díla obou umělců z různých časových period v rozmezí od 80. let až do současnosti. Jiří David a Stanislav Diviš patří k nejrenomovanějším domácím vizuálním tvůrcům, kteří v různých fázích své kariéry zaznamenali nemalý ohlas i v zahraničí.

Divadlo a iluze je knižní podoba disertace, s níž autor v roce 2011 úspěšně ukončil doktorská studia. "Jedna z věcí, které mě vždycky nejvíc fascinovaly, byl způsob, jak divadlo dokáže divákem manipulovat během představení. Ani ne tak s jakými dojmy divák z divadla odchází, ale co zažívá během divadelního představení a jak vnímá jeho průběh... ...chtěl jsem proto začít pátrat, jakou roli v tom hraje ono tajemné působení 'iluze', což je ovšem, jak jsem záhy zjistil, pojem mnohoznačný, prchavý, v mnohém přeceňovaný a zároveň podceňovaný. S tím souvisí mé přesvědčení, že rozdělení divadla na iluzivní a neiluzivní je dnes nefunkční a málo vypovídající…"

Erwin Staeheli se narodil roku 1955 v Basileji a působí jako umělec a fotograf ve Švýcarsku a v Austrálii. V této knize, kterou nazval "Passage", uvádí 62 fotografií prázdných průchodů. Autor Erwin Staeheli o svých obrazech poznamenává: "V tomto temném funkcionálním světě nenajdete nic potěšujícího. Jeho krása mi připadá zvrácená. Prázdnota zde neznamená klid. Průvan vytváří ze zvuků mých kroků a nadávek hlučné víry. Pokouším se pak opustit tyto umělé světy falešných příslibů, uniknout z těchto temných průchodů ke světlu, k jakémukoliv světlu přede mnou.

Jednotlivé studie téo monografie zachycují nejvýznamnější herecké virtuosy ve francouzském, italském, anglickém, německém, polském a ruském divadle a snažií se blíž prozkoumat typ herectví charakteristický pro období pozitivismu, který předcházel divadelní reformy 20. století: Bernhardtová a Duseová Mounet-Sully, Coquelin a Salvini, Irving a Terryová, ale také Kainz a Komissarževská…

Jednotlivé studie téo monografie zachycují nejvýznamnější herecké virtuosy ve francouzském, italském, anglickém, německém, polském a ruském divadle a snažií se blíž prozkoumat typ herectví charakteristický pro období pozitivismu, který předcházel divadelní reformy 20. století: Bernhardtová a Duseová Mounet-Sully, Coquelin a Salvini, Irving a Terryová, ale také Kainz a Komissarževská…

Kniha o fotografické sbírce Moravské galerie v Brně obsahuje průřez tím nejlepším, co se podařilo nashromáždit dvěma generacím kurátorů v uplynulých padesáti letech. Je exkurzí do malého univerza sbírky s ukázkami fotografií pokrývajícími téměř celou dobu existence média a s texty, které čtenáři přiblíží důvody i okolnosti jejího založení. Na více než pětistech reprodukcích postihuje vývoj fotografie v rozmezí let 1841-2005.

Katalog Antonína Střížka.

Katalog výstavy Double Fantasy zkoumá vztah mezi představou ideální krajiny, vycházející z krajinomalby 17. a 18. století a jejím použitím v současné fotografii. Beate Gütschow vytváří montáží z velkého počtu snímků digitalizované kompozice, které jsou na první pohled stejně skutečné jako obrazy Clauda Lorraina či Nicolase Poussina. Jan Jedlička zachycuje na klasických černobílých fotografiích téměř hmatatelnou přítomnost krajiny toskánské oblasti Maremma v prolínání různých časových období. Velkoformátové noční scenérie Michala Šeby krajinné výjevy znejasňují a nabízejí divákovi možnost vlastní představivosti přesně v duchu romantické tradice vidění. Bohatě ilustrovaný katalog doprovází text autora koncepce a kurátora výstavy Petra Nedomy a rozsáhlá studie Marie Rakušanové Ideální krajiny v archivu paměti .

Zkušenosti z divadelní praxe konfrontuje švýcarský teatrolog profesor Andreas Kotte s impulzy ze seminářů, které vede na bernské univerzitě, a vzniká jeden z možných, jak sám zdůrazňuje, úvodů do problémů historie a teorie divadla. Na počátku této knihy nestály teoretické elaboráty, ale konkrétní otázky: Jak z životního procesu vystupují situace a výjevy, které vyústí v divadlo, a jak se v něm znovu ztrácejí? Co se označovalo a označuje pojmem divadlo? Jaký má vztah divadlo a média?

Zkušenosti z divadelní praxe konfrontuje švýcarský teatrolog profesor Andreas Kotte s impulzy ze seminářů, které vede na bernské univerzitě, a vzniká jeden z možných, jak sám zdůrazňuje, úvodů do problémů historie a teorie divadla. Na počátku této knihy nestály teoretické elaboráty, ale konkrétní otázky: Jak z životního procesu vystupují situace a výjevy, které vyústí v divadlo, a jak se v něm znovu ztrácejí? Co se označovalo a označuje pojmem divadlo? Jaký má vztah divadlo a média?

Třetí díl ediční řady Moderní česká kniha je věnován tvorbě Josefa Čapka. Zaměřuje se především na nejviditelnější část práce pro knihu - na obálky, kterými se Čapek ve dvacátých letech minulého století výrazně zapsal do dějin moderní knižní kultury. Neopomíjí však ani ilustrace, knižní úpravy či originální nakladatelské značky, jež jsou nedílnou součástí jeho celistvého pojetí knihy.Text přináší ucelený pohled na Čapkovu knižní tvorbu, je doprovázen bohatým obrazovým materiálem. Součástí publikace je i nově zpracovaný kompletní soupis Čapkových knižních obálek a vazeb.