Karmelitánské nakladatelství strana 30 z 44

Autor má velký dar představovat světce jako lidi z masa a kostí, takže i velikán Tomáš Akvinský, nedostižný myslitel a mystik, se nám přiblíží jako člověk v procesu zrání, jako usilovný hledač pravdy. Navíc možná s překvapením zjistíme, že doba středověku nebyla ani černobílá ani temná, byla jen jinak náročná než je doba naše. Tomáš Akvinský (1225–1274) prožívá svůj nedlouhý život v prostředí krutých poměrů italských zemí 13. století, na které měl velký vliv Fridrich II., exkomunikovaný císař a obdivovatel islámu. Ačkoli byl šlechtického původu, Tomáš zmařil vyhlídky svých blízkých na světskou kariéru tím, že vstoupil do žebravého Řádu bratří kazatelů. Dominikáni se vyznačovali evangelijní chudobou a hlásáním Božího slova. Tomáš byl nejprve vyslán studovat, byl i žákem sv. Alberta Velikého, ale záhy se stal sám jedním z nejvýznamnějších teologů své doby. Později byl prohlášen za učitele církve.

Drobná knížka Smrt není zlá zachycuje čtyři vynikající promluvy na téma smrti a křesťanské naděje v posmrtný život, které autor pronesl v ruské pravoslavné katedrále v Londýně v roce 1984. Pamatovat na smrt, připomínat si vlastní smrtelnost a pomíjivost pozemského způsobu života patřilo od nejstarších dob ke křesťanské tradici, jen poslední dobou tyto skutečnosti stále více vytěsňujeme – ke své škodě: skrze bolest ze smrti a ztrátu blízkých se nám totiž pootevírají dveře do věčnosti. Je důležité prožívat umírání ve vztazích a ve společné modlitbě a ochotě k usmíření.

Existuje otcovský styl výchovy? Přistupují muži k výchově jinak než ženy? Je mužský způsob výchovy pro děti a jejich vývoj přínosem? Tyto otázky se jako červená nit vinou všemi úvahami, které najdete v této knize, zamýšlející se nad tím, co je pro mužský styl výchovy typické, a proč by ho děti měly zažít. Znovuobjevit mužský způsob výchovy musí především sami otcové, kteří dnes často trpí pocity méněcennosti, že výchovu nezvládají tak dobře jako ženy. Právě proto je nutné, aby objevili skrytou krásu a potřebnost mužského přístupu k výchově svých dětí. Podle Osvalda Poliho má otec dítěti zprostředkovat určitý pohled na život a probudit jeho „ideální Já“. Jeho inspirativní kniha vychází z předpokladu, že muži a ženy se od sebe v zásadě liší, a to v oblasti, tělesné, duševní i duchovní a poskytuje praktický návod, jak se stát dobrým otcem. Je určeno nejen věřícím rodičům, mohlo by se uplatnit i mimo křesťanské kruhy. Využijí ji i duchovní a studenti teologie. Osvaldo Poli je známý italský psycholog a psychoterapeut. Léta se věnuje formaci k rodičovství a k partnerství a výchově dětí, přičemž spolupracuje s různými skupinami, institucemi a časopisy.

Humor je zdravý! A dalo by se říci, že léčí i duši. Právě z tohoto důvodu vám autor této knížky nabízí sbírku zábavných, avšak uctivých textů, jejichž pozadím jsou dějiny spásy. Jsou to vtipy, komické texty, klasika křesťanského humoru, proslulé sžíravé žertíky, které se nechtějí vysmívat Bohu, ale smát se spolu s ním těm postavičkám, které se dají občas potkat ve farnostech, v klášterech a na vatikánských chodbách, ba dokonce i v papežském paláci. Těm je také jedna část věnována. Tato kniha je příležitostí, jak se pobavit a odpočinout si, ale vyzývá i k úvaze nad vybranou křesťanskou ironií, jež je vlastní světcům. Pravý křesťan se dokáže smát sám sobě. Tento smích osvobozuje a zlidšťuje, jak to dokáže v lidském srdci jen Duch Svatý. Bavte se dobře!

Román známého beletristy nám přibližuje život svatého Augustina (354-430), velkého učitele církve a jednoho z nejpozoruhodnějších mužů všech dob. Autor vypráví příběh Augustinova přerodu z marnotratného, ctižádostivého mladíka v muže Božího, v duchovního spisovatele i teologa, jehož literární díla utvářela po staletí západní myšlení. Augustin díky Boží milosti zvítězil sám nad sebou, podobně jako později vítězil nad odpůrci církve. Louis De Wohl dokázal oživit historické pozadí Augustinovy doby, bouřlivou atmosféru římské říše v posledních dnech před jejím zánikem, přičemž do děje zakomponoval i jiné osobnosti, které měly na Augustina velký vliv: jeho statečnou matku Moniku, moudrého milánského biskupa Ambrože a mnoho dalších. niha Nepokojný plamen sleduje Augustinovo složité hledání i nalézání, jiskří napětím a nápady, čímž přesně vystihuje Augustinovu vášnivou povahu i jeho dramatické životní osudy. Louis de Wohl (1903–1961) je mezinárodně uznávaný katolický spisovatel, jehož populární historické romány o svatých se staly ve světě bestsellery. V Karmelitánském nakladatelství mu již vyšly tituly: Dobývat nebe. Život svaté Kateřiny Sienské (2011), Svatá Jana z Arku (2012) a Longinovo kopí (2014).

Život Karla Weiricha (1906–1981) zůstal donedávna neznámý jak české, tak italské veřejnosti. Karel Weirich pracoval jako novinář, stenograf a účetní. Od roku 1935 působil jako vatikánský korespondent ČTK. Během druhé světové války se mu z Říma podařilo jedinečným způsobem organizovat pomoc pro pronásledované Židy pocházející z Ćeskoslovenska. Ohniskem jeho aktivit byl koncentrační tábor Ferramonti di Tarsia v Kalábrii, kde bylo zadržováno několik set československých Židů, pasažérů ztroskotané lodi Pentcho, jež mířila do Palestiny. Sám Karel Weirich kvůli tomu skončil v koncentračním táboře, ale před smrtí ho zachránilo osvobození tábora Američany a konec války. Kniha Alberta Tronchina popisuje, jak konkrétně Weirich své aktivity ve prospěch Židů rozvíjel, a dává do kontextu lokální události s dějinami holocaustu a protifašistického odboje. V knížce najdeme i cenné archivní materiály (fotografie, tajné zprávy o situaci v Protektorátu Čechy a Morava, seznamy zachráněných aj.) a podrobnosti o tom, jakými kanály pomoc proudila a kdo se na ní podílel.

Čas jakožto omezená doba života nás upozorňuje na to, že je náš život konečný a vlastně velice krátký. Kolik času nám ještě zbývá? Nevíme. V praktickém duchovním životě bychom měli chápat každý den jako možný poslední den našeho života a měli bychom si připomínat, že smrt jistě přijde a že právě ona dělá z našeho života tak cennou věc. Teprve vědomí vlastní smrti dělá z života jedinečnou a drahocennou šanci. Každý den, když se ráno probouzíme, dostáváme darem nový den dlouhý 24 hodin. Smrt nás vybízí především k tomu, abychom tento den prožili vědomě, abychom dobře utvářeli přítomný okamžik a abychom tento dar vděčně přijali. Dejme se probudit a přijměme pozvání, abychom dobře využili každého dne a abychom jej žili tak, že se večer budeme moci s vděčností ohlédnout za naplněným dnem. Svatý Benedikt napomínal své mnichy, aby si denně připomínali vlastní smrt (srov. Benediktova řehole 4,47). Nehodlá tím nahánět strach ze smrti, ale směřuje k přesnému opaku, chce, abychom se jí přestali bát. Jednoho pouštního otce se jednou kdosi zeptal, proč se nikdy nebojí. Odpověděl, že je to proto, že si každodenně představuje, že nastal jeho poslední den. Tato představa nás vybízí, abychom každý okamžik prožívali vědomě a vděčně. Na tom, jak zacházíme se svým časem, rozhodujícím způsobem závisí spokojenost se životem a pracovním výkonem. Dobrý časový management se však nevztahuje pouze na efektivnost a disciplinovanost lidské činnosti, jeho součástí je i orientace podle skutečných hodnot, tázání po tom, co je podstatné, a snaha o správnou míru v životě. Autoři knihy (odborník na podnikový management a poradce F. Assländer a benediktinský mnich, psycholog a organizátor a vedoucí seminářů a kurzů pro manažery A. Grün) dávají podněty a odpovědi pro oblast uspořádání vlastního času. Zabývají se časem jako systémem a řádem a zkoumají typicky moderní a složitou „past urychlování“. Benediktinské „Ora et labora“ není základním řádem pouze pro řeholníky. I pro lidi světa nabízí osvědčené „umění přestávky“ a důležitý „management vlastní osoby“, jenž uznává osobní meze a jehož pomocí lze s nimi zacházet tvůrčím způsobem. Friedrich Assländer po svých studiích oborů psychologie, sociologie a řízení deset let pracoval jako manažer. Od roku 1984 je samostatným instruktorem a poradcem významných firem. Anselm Grün, benediktinský mnich, žije a působí v klášteře Münsterschwarzach. Je doktorem teologem, vyhledávaným duchovním průvodcem a autorem mnoha knih o duchovním životě. Čerpá nejvíce z bohatství spirituality pouštních otců, z tradice západního mnišství i z poznatků hlubinné psychologie. Oba jsou autoři knihy Řízení jako duchovní úkol (KNA 2008).

„Zase to může být pěkné, ale jinak.“ Ten, kdo truchlí pro milovanou osobu, něčemu takovému těžko věří. Člověk musí urazit dlouhou a bolestnou cestu, než dokáže dát prostor zármutku a začne hledat cestu zpátky k životu. Angelika Daikerová, která už léta doprovází truchlící, šetrně zpracovává získané zkušenosti. Pomáhá vdovám chápat nejrůznější pocity a situace, související se ztrátou blízkého člověka, a přijmout je do vlastního životního příběhu. Otevírá před nimi nové perspektivy, jak by mohl jejich život pokračovat, aniž by se bolest násilím potlačila. Po smrti manžela to sice bude v lecčems náročné, ale stojí za to vykročit dál, otevřít se dalšímu životu.

Anotace knihy Nejen u pomáhajících profesí, ale i v rodinách se velice často setkáváme s projevy vyhoření. Láska mezi milenci se nejen rodí, ale i umírá. Manželé uzavírají nejen sňatky, ale i dohody o rozvodu. Příbuzní se nejen milují, ale i nenávidí. Rodiče mají nejen radosti, ale i starosti se svými dětmi. Děti mají rády své rodiče, avšak často tato láska i vyhasíná. Míra spokojenosti s manželstvím a s rodinou je proměnlivá. A nespokojenost má velice blízko k vyhoření. Nadšení, iniciativa a láska patří k tomu nejkrásnějšímu, co v životě můžeme prožít. Stává se však, že nám počáteční nadšení začne opadat, že naše iniciativa začne ochabovat a láska uvadat. Z psychologického hlediska jde o jev, který je označován termínem "burnout" – vyhoření. Kniha profesora Křivohlavého pojednává o tom, jak se syndrom vyhoření projevuje, jaké má fáze a hlavní příznaky. Hlavním cílem zkušeného psychologa je však poradit, co dělat, abychom nezdravým přístupem předčasně neztráceli jak chuť k dobrému dílu, tak ochotu investovat do mezilidských vztahů.

Provinciál německých jezuitů předkládá zamyšlení nad tím, co je to moc a jak s ní zacházet etickým způsobem. Postupuje systematicky podle Duchovních cvičení sv. Ignáce z Loyoly. Všímá si dobrých i špatných vlastností moci a vede čtenáře k tomu, aby moci užíval pro dobro. Ukazuje také to, jak s mocí zacházel Ježíš Kristus. V závěru uvádí 12 stručných zásad, které nám pomůžou se s mocí vyrovnávat a zlepšit způsob, jakým s ní zacházíme.

Vyprávěním slavného romanopisce před námi jakoby ožívá Kateřina ze Sieny (1347–1380), jedna z nejpozoruhodnějších žen dějin církve. Byla dcerou prosperujícího barvíře ze Sieny a jeho ženy, předposlední z jejich pětadvaceti dětí. Když odmítla manželství a trvala na tom, že se zcela zasvětí Bohu, snažili se jí v tom všemožně zabránit. Kateřina ale zůstala neoblomná a v mladém věku vstoupila do třetího řádu sv. Dominika (nikoli však do kláštera). Neměla žádné vzdělání, ale byla obdařena mimořádnou vlitou moudrostí od Boha a velkou láskou k Bohu i k lidem. Nejprve žila několik let v domě své rodiny a intenzivně se věnovala modlitbě, měla mnohé mystické zkušenosti. Později se kolem ní začal shromažďovat okruh jejích duchovních dětí, laiků i kněží. Její poslání postupně přesáhlo hranice rodného městečka: smiřovala válčící italské městské státy, burcovala vlažné církevní preláty i prosté věřící, dokonce se jí podařilo přimět papeže, aby se po létech vrátil z Avignonu do zpustlého Říma. Spisy a dopisy, které diktovala, vynikají úžasnou duchovní vroucností, hloubkou a duchovní autoritou, jakou známe jenom z děl mystiků. Roku 1970 ji papež Pavel VI. jmenoval učitelkou církve a roku 1999 ji Jan Pavel II. prohlásil za spolupatronku Evropy.

Lidé odcizení sami sobě trpí v jakémsi neviditelném vězení, které je dusí. Nejsou svobodní, protože nedovolují svému pravému já, aby se projevilo. Nejednají podle toho, co skutečně cítí a co si doopravdy myslí. Živoří, aniž by měli skutečnou účast na svém životě. Necítí se „uvnitř“ jako režiséři svého života, ale jako jeho diváci či loutky, jimiž hýbou drátky jejich vlastních strachů. Jaké psychologické viry mají moc podlomit v člověku základní důvěru v sebe sama? Jaké mechanismy vedou k sebezničení? Jaké skryté strachy vedou člověka k tomu, aby žil svůj život jakoby „sám bez sebe“? Za tyto úvahy vděčím lidem, kteří se mnou sdíleli své pocity ztracenosti a našli v sobě sílu znovu přijmout svou identitu. Překonali ochromující strachy, které jim bránily být sami sebou, hovořit ze srdce a jednat podle svého přesvědčení. Řekli si: Začnu sám od sebe.Nezřídka jde o období krize, kdy nám život nabízí poslední možnost, jak se naučit žít autentičtějším způsobem. A nikdy není příliš pozdě: některé růže mohou rozkvést i v prosinci. (z úvodu autora)

Nic nenahrávalo tomu, že se kdy René-Luc stane knězem. Svému povolání byl ještě na hony vzdálen i onoho podzimního večera v listopadu roku 1979, kdy byl svědkem toho, jak se jeho nevlastní otec uprostřed ulice zastřelil; právě ho propustili z vězení. Tento traumatický zážitek navazuje na léta bouřlivého dětství. René-Luc, který vlastního otce vůbec nepoznal, se rychle stává mladistvým zločincem - navzdory lásce své matky, která se ze všech sil snaží obstarat pět dětí. Cesta z kopce se zarazí až tehdy, když se setká s kazatelem Nickym Cruzem, bývalým vůdcem newyorského gangu Portorikánců (srov. Wilkerson, Dýka a kříž nebo Utíkej, malý, utíkej). Vyslechne jeho svědectví o setkání s Kristem a zasáhne ho Boží milost, takže se rozhodne změnit svůj život a odevzdat ho Bohu. Setkává se s hnutím charismatické obnovy a postupně je získán pro novou evangelizaci: spolu s otcem Danielem Angem a dalšími jede povzbudit křesťany do válkou zmítaného Libanonu, svědčí o své víře před tisíci mladými, zakládá jednu z prvních katolických rockových kapel ve Francii a stává se duchovním synem Jana Pavla II. Roku 1994 je vysvěcen na kněze. Hledá a nalézá i svého fyzického otce. Knížka Vychoval mě gangster je strhujícím příběhem víry a naděje, který potvrzuje, že Boží milost umí psát rovně i po křivolakých řádcích.

Domnívám se, že bychom měli závěrečnou životní etapu využít k zamýšlení se nad svou vírou a k prozkoumání nových témat týkajících se naší víry. Věřím, že tak můžeme prohloubit své chápání Boha a svůj vztah k němu obohatit. To je hlavním cílem mé knihy, chci však rovněž ukázat, že jako výchozí bod pro přemýšlení o místě Boha v životě nás starších lidí mohou posloužit jakékoli běžné situace. Kniha Šedesátka není hřích je plná zemitých a užitečných rad pro začínající seniory. Kniha je nejen poučná, ale i zábavná. Na základě vlastních zkušeností z práce v nemocnici a současně člověka v seniorském věku předkládá autor pozitivní pohled na stárnutí. Zabývá se nejrůznějšími novými situacemi, do kterých se mohou senioři dostat a které musí řešit. Popisuje situace týkající se vztahů v rodině a vztahů s přáteli, prožívání stresů a napětí, postižení různými nemocemi a dalšími ztrátami. Doporučuje vést fyzicky i duševně aktivní život, hledání nového životního prostoru a prohloubení duchovního života. Autor vychází z křesťanské spirituality, ale mnohé jeho závěry osloví každého stárnoucího člověka. Kniha se může stát inspirací a útěchou, hodí se pro chvíle radostné i obtížné. Neville Smith je anglikánský kněz, nyní už na odpočinku. V aktivním věku působil jako nemocniční kaplan, naposledy v Guys Hospital v Londýně.

Anorexie je dramatická zkušenost, která se týká stále většího počtu lidí. Jde převážně o mladé dívky a ženy, byť se toto psychosomatické onemocnění neomezuje jen na ně. Mnozí ji považují za extrémní důsledek touhy po dokonalém vzhledu, ale hraje zde roli více příčin, které většinou souvisejí s problémy ve vztazích k nejbližším a k sobě sama. V dnešní době čím dál více vnímáme, že nejde o jakýsi rozmar mladého člověka, ale o hluboké duševní trápení, které má i duchovní rozměr – postihuje a podvazuje postupně všechny roviny lidského života. Autorka se vrací k vlastní bolestné zkušenosti s touto agresivní nemocí. Inteligentním, a přitom důvěrným a chápavým způsobem se obrací na každého, kdo právě nyní prochází podobným zmatkem a utrpením. Smyslem jejího vyprávění není jitřit něčí rány, ale osvětlit klíčové postoje a obrany, jimiž člověk vlastní uzdravení bojkotuje. Netají se ani tím, že kromě odborné pomoci jí byla velkým světlem na cestě k uzdravení křesťanská víra, především cesta usmíření a objevení nové naděje, pramene života, z něhož je možné bez zklamání čerpat.

Není tajemstvím, že již dlouhá desetiletí nevznikla monografie o Janu Husovi z pera katolického autora. Pokud bychom se zaměřili na specificky teologické vyhodnocení odkazu této postavy, je tato časová prodleva ještě delší. A právě tento dluh se kniha, kterou držíte v rukou, snaží šest století po jeho smrti začít splácet. Autor chce nejenom probouzet zájem o tuto vpravdě ožehavou tematiku a poskytovat solidní informace, ale také a především přivádět k hlubšímu zamyšlení nad zodpovědným postojem k Janu Husovi, jeho poselství, k utrakvistické tradici i k dlouhotrvajícím sporům o betlémského kazatele, které znepokojovaly naše předky od poloviny devatenáctého století až do konce století, které se před patnácti lety uzavřelo. Opírá se přitom o přínosy nejpřednějších současných i dřívějších českých historiků, aby na tomto základě dopěl k nástinu řešení těžkých dilemat, která jsou s postavou Jana Husa neoddělitelně spjata. V poslední, velmi obsáhlé kapitole se vyrovnává s otázkou Husova teologického myšlení, přednostně v oblasti eucharistické nauky. Konstatování, že Jan Hus byl v zásadě katolickým teologem, který se příliš neodchyloval od dobových myšlenkových schémat, odborníky nepřekvapí. Způsob autorovy argumentace je však nepochybně inovativní. Cosi obdobného ale podle autora platí i Jakoubkovi ze Stříbra a celé utrakvistické tradici, kterou by katolík neměl vnímat jako něco sobě výslovně cizího. Kniha je určena nikoli pouze katolíkům, ale také všem, kdo se zajímají o postoj věřících této církve k Janu Husovi a husitství. Jelikož teologie a filosofie tvoří nedílnou součást příběhu betlémského horlivce, mohli by zde najít nejednu inspiraci i odborníci z jiných oborů, kteří se touto tematikou zabývají. Lze oprávněně očekávat, že dílo vyvolá živou diskusi. Audio záznam rozhovoru s prof. C. V. Pospíšilem, který odvysílal ČRO v pořadu Host Radiožurnálu 3. 7. 2015 si můžete poslechnout kliknutím na odkaz http: prehravac.rozhlas.cz/audio/3423022