Karmelitánské nakladatelství strana 29 z 44

Knížka přináší přepis duchovních promluv nad Božím slovem, které zaznívaly v jednom pařížském kostele při pravidelných večerech modliteb za trpící a nemocné. Tehdy Boží slovo vneslo světlo a útěchu do srdcí mnohých přítomných, někteří prožili i fyzické uzdravení nebo uzdravení vzpomínek. Ale slovo evangelia je stále živé, má moc prozářit i naše temnoty. Můžeme z něj čerpat světlo a posilu i do našich obtížných situací – je ale třeba se mu otevřít, nechat je na sebe působit. Boží slovo osvěcuje, utěšuje, uzdravuje, dodává odvahu, a vlévá pokoj i novou chuť do života. Dá člověku vnímat hlas Boha samého, jenž mluví o důvěře a naději i v lidsky beznadějných situacích.

Cílem modlitby, přímluvy, chvály a požehnání je, aby byl Bůh ve všem oslavován. V modlitbě předkládám Bohu své pocity, vášně a obavy tak, abych jejich prostřednictvím mohl zakoušet Boha v hloubi své duše. (A. Grün) Sbírka oblíbených modliteb Anselma Grüna zahrnuje jak modlitby vytvořené autorem pro různé příležitosti, například večerní a ranní modlitbu, modlitbu v nemoci, modlitby s dětmi, žehnací modlitby, ale i některé žalmy nebo modlitby významných osobností. Dr. Anselm Grün, OSB žije a působí v benediktinském opatství Münsterschwarzach v Německu. Je všeobecně uznávaným duchovním pastýřem a exercitátorem, ročně pořádá mnoho kurzů a seminářů pro manažery. Patří k nejčtenějším duchovním autorům současnosti.

Oblíbená autorka ve své knížce fejetonů nabízí humorný i moudrý pohled na podivuhodný svět maminek a Boží místo v něm. Formou krátkých čtivých příběhů se věnuje tématům rodiny a manželství, vztahu s Bohem a s lidmi.

„Duch sám je „Boží dar“ par excellence, dar od Boha, a tomu, kdo jej přijímá, uděluje rozmanité duchovní dary. Církev jich vypočítává sedm, což symbolicky vyjadřuje plnost, úplnost. Jsou to moudrost, rozum, rada, síla, vědění, zbožnost a bázeň Boží.“ Předkládáme texty sedmi podnětných katechezí papeže Františka, které zazněly postupně při generálních audiencích roku 2014 v Římě. Jeho podání může být k užitku nejen novým biřmovancům, ale všem, kdo chtějí hlouběji poznat Ducha Svatého a otevřít se jeho životodárnému působení.

Kniha je celoživotním svědectvím nedávno kanonizované polské sestry Faustyny Kowalské.

Kniha spojuje dva slavné texty Viktora E. Frankla (1905–1997), psychiatra s českými kořeny a zakladatele logoterapie. Spis Psycholog prožívá koncentrační tábor vznikl během necelých dvou týdnů v prosinci 1945. Autor v něm popisuje, jakými fázemi odlidštění museli vězni procházet a jakou oporou jim byl duchovní rozměr života. Hra Synchronizace v Březince z roku 1948, napsaná působivým skicovitým způsobem, je myšlenkovým i literárně-dramatickým experimentem. Propojují se v něm Franklovy osobní zážitky z vyhlazovacího tábora s pomyslnou reflexí a živým dialogem tří filozofů, kteří mu byli blízcí – Sokrata, Spinozy a Kanta. Podle Frankla vždycky zůstává v člověku prostor svobody a odpovědnosti, kterého se nesmí za žádnou cenu vzdát, a to i v extrémní situaci: „Nic nemůže udolat člověka, který si vědomě přeje mít životní cíl.“

Čtvrté vydání vychází v mimořádném Roce milosrdenství, vyhlášeném papežem Františkem. Jsme zváni, abychom o Božím milosrdenství více rozjímali, protože ono je pramenem radosti a pokoje, ale i touhy nechat se jím proměnit. Knížka obsahuje čtyřicet krátkých úvah, inspirovaných výroky Písma, svatých i nesvatých, zkrátka těch, kdo poznali Boží lásku a uvěřili v ni. Reflektuje Boží milosrdenství vůči nám, naše milosrdenství vůči bližním, ale i milosrdenství vůči sobě samým neboli schopnost přijmout s pokornou důvěrou Boží lásku a odpuštění.

Život svaté Terezie z Avily jak o něm pojednává tato kniha, má barvitost s živost rytířského románu. A přece není v tomto díle nic, co by neodpovídalo přísné historické pravdě, nepřičítá se zde svaté Terezii ani slovo, které by byla skutečně nepronesla. Tato dvojí vlastnost – pružné, živé a příjemné vyprávění doložené na každé stránce nejspolehlivějšími dějinnými daty – to vše dodává tomuto životopisu neobyčejnou hodnotu. Napsat mimořádný životopis jedné z největších mystiček všech dob nebylo jednoduché. Marcelle Auclairová se toho zhostila nade všechno očekávání.

Máme spoustu důvodů pro radost a vděčnost. Nehladovíme, máme kde bydlet a co si oblékat. Nikdo není pronásledován a nemusí prchat ze země nebo se skrývat. Lékařská pomoc je pro každého dostupná. Naše děti mohou studovat podle svých zájmů, schopností a píle. Můžeme si věřit, čemu chceme. I když máme spoustu velmi konkrétních důvodů pro radost a vděčnost, jsou chvíle, kdy se život zdá přes všechny výhody a pohodlí našich současných dní těžký a kdy nezbytně potřebujeme nějakou malou osobní radost jen pro sebe. Potřebujeme se naučit nacházet Boží milostné vzkazy. Padesát krátkých zamyšlení Hany Pinknerové je doplněno fotografiemi Otakara Piknera, manžela autorky.

Autorka poznává na vlastní kůži krizi středního věku. Chápe ji jako výzvu, jako příležitost objevit sebe sama, včetně zasutých tužeb a očekávání, ale bez dosavadních rolí a jistot. Když vstupujeme do další životní etapy, obvykle prožíváme obavu z toho, co nás čeká. Často se s určitou nostalgií ohlížíme zpět a zároveň se ptáme: Co bude dál, jak to vše vůbec zvládnu? Odpovědi nejsou vždy nasnadě, ale pokud přicházejí, vyvěrají z každodenního života. Nová kniha oblíbené autorky je plná vtipných postřehů a jistě má co říct všem, kdo tuto fázi života prožívají nebo se na ni chtějí aspoň trochu připravit.

Když známý televizní producent Thierry Bizot znovu objevil křesťanskou víru, napsal o tom knihu Anonymní katolík. Její nečekaný úspěch ho přiměl, aby v psaní pokračoval a sdílel se svými čtenáři své první kroky ve víře. Na internetových stránkách Croire.com si otevřel blog, kde už několik let pravidelně popisuje život "konvertity". Nejde o složité teologické úvahy, spíše o každodenní prožitky autora, podané jeho osobitým a humorným způsobem: problém v práci, nečekané setkání, oslovující rozhovor, neúspěšná autogramiáda… Kniha Křesťan v záběhu přináší výběr nejzdařilejších příspěvků autorova blogu, v nichž je patrné, jak se odvíjí jeden obyčejný lidský život v každodenním zápase o autentičnost, v prožívání vlastní křehkosti i nekonečného Božího milosrdenství.

Známý benediktinský mnich se zabývá jedním z důležitých prvků duchovního života, který se stal v poslední době v křesťanské praxi tak trochu popelkou. Grün pojednává půst z různých hledisek – biblického, lékařského, psychologického, ale především poukazuje na oprávněnost a nezbytnost postu pro duchovní růst člověka. Jako obvykle rád čerpá z životní moudrosti otců pouště a dalších učitelů duchovního života.

Po několika nárazech dveře konečně povolily. Uvnitř ve světle olejových lamp pobíhalo deset nebo jedenáct lidí. Vletěli jsme mezi ně a sráželi je s kletbami k zemi. V koutě místnosti jsem spatřil asi pětašedesátiletého muže. V rukou držel Bibli a s vystrašenýma očima hledal místo, kam by ji mohl ukrýt. Přiskočil jsem k němu a surově po ní hmátl. Držel ji ale pevně. Nakonec jsem mu ji vytrhl z ruky. Začal jsem škubat listy a házet je na zem. Muž úpěnlivě prosil: „Ne, prosím vás, ne!“ Otočil jsem se a vší silou ho udeřil do tváře. Pěst zasáhla nos a ústa. Okamžitě začal krvácet. S námahou se postavil na nohy a ještě jednou se pokoušel zmocnit se Bible. Co je to za šílence? pomyslel jsem si. Cení si této knihy víc než vlastní tváře? Opět jsem mu ji vyrval a udeřil ho. (úryvek) Sergej Dakov otevřeně a bez příkras vypráví vlastní životní příběh. V bezcitném prostředí dětských domovů byl formován v uvědomělého občana Sovětského svazu. Vlivem této výchovy neváhal krutě pronásledovat křesťany. Avšak paradoxně kontakt s nimi ho nakonec přivedl k obrácení. Mrazivě skutečný a přesvědčivý příběh psaný poutavým stylem odkrývá čtenáři fungování komunistického režimu v Rusku v polovině 20. století a jeho hrůzné praktiky.

Už jsme si zvykli na to, že papež František se po zvolení odmítl přestěhovat do papežského apartmánu v Apoštolském paláci, ale ubytoval se v malém bytě Domu sv. Marty. V tamní kapli slouží každé ráno mši svatou, při níž pronáší krátkou promluvu. Promluvy od Svaté Marty začalo záhy sledovat mnoho lidí z celého světa, u nás především díky webovým stránkám české sekce rádia Vatikán. Vycházejí z Božího slova a přinášejí nezředěnou zvěst evangelia, ale je v nich přítomen i autentický František: jeho typické důrazy, zemité příměry i jezuitská spiritualita. Karmelitánské nakladatelství předkládá výběr nejsilnějších myšlenek z těchto ranních bohoslužeb, s nadějí, že poslouží mnohým, kdo chtějí denně čerpat z pramenů Boží moudrosti a zamýšlet se nad životem ve světle evangelia.

Svatý Julián Eymard nad eucharistií nepřestával žasnout, když hlásal, že „všechny zázraky převyšuje svým obsahem, nad všechny vyniká délkou svého trvání. Je to neustále trvající vtělení, ustavičně se obnovující Ježíšova oběť: je to hořící keř, který neustále plane na oltáři; je to mana, pravý chléb života, který denně sestupuje z nebe“. Jen postupně člověku dochází, o jak zázračnou skutečnost se jedná. Je dobré živit v sobě úžas nad tímto tajemstvím, aby nám svátost lásky nezevšedněla. Je totiž nevyčerpatelná, stále v ní můžeme objevovat nové a nové „zlaté žíly“. Kéž by i tato knížečka napomohla tomu, abychom hlouběji poznali „svátost Ježíšova srdce“ a její životodárnou moc.

Poslední dobou jako by náš svět, plný nejistoty, existenciální úzkosti, vnitřní prázdnoty a beznaděje, chtěl zkrásnět. Svět zaplavili andělé. Nepřeberné množství publikací se věnuje andělskému fenoménu a probouzí ve čtenáři touhu po zážitku. Jsou však mnohé andělské terapie, vykládání andělských karet, zjevování se andělů a různé formy komunikace s nimi v souladu s křesťanskou vírou? Tato knížka nabízí čtenáři pomoc při rozlišování ve světle Písma a katolického učení. Co nejjednodušším způsobem poskytuje dostatečný vhled do dané problematiky a v souvislosti s tím reaguje na aktuální bestsellery na knižním trhu. Čtenářům může posloužit jako orientační "rozcestník", protože zkrátka ve světle křesťanské tradice "není anděl jako anděl".