Karmelitánské nakladatelství strana 35 z 44

Kniha věnovaná osobě manželky světoznámého spisovatele, autora knihy Malý princ.

Ne že bychom chtěli panovat nad vaší vírou, nýbrž chceme pomáhat vaší radosti. (2 Kor 1,24). Kniha nabízí meditace, ve kterých autor povzbuzuje čtenáře k odvaze, aby se znovu a znovu setkávali s Kristem, aby neváhali a prosili ho, aby z nich učinil své apoštoly. Když je naší životní silou radostná zvěst evangelia, můžeme pomáhat radosti lidí, ke kterým přicházíme. Publikace je inspirativní nejen pro kněze a studenty teologie, ale pro všechny, kteří chtějí prožít svůj život aktivně jako křesťané. Benedikt XVI. (* 1927) napsal jako papež dvě encykliky, Deus caritas est (2005) a Spe salvi (2007). V KNA vyšly pod jeho rodným jménem Joseph Ratzinger knihy: Úvod do křesťanství (1. úplné české vydání, 2007), Evropa Benedikta z Nursie v krizi kultur (2006), Evropa: její základy dnes a zítra (2005), Vánoční promluvy (2007) a Křížová cesta v Koloseu (2006), Vrchol a pramen (2008). V KNA vyšly i jeho katecheze O počátcích církve (2008), Otcové církve (2008).

Nová zmenšená verze Jeruzalémské Bible.

Matka Tereza se už za svého života stala doslova symbolem milosrdenství pro lidi všech vyznání a životních cest. Její péče o nemocné, umírající a chudé, žijící na okraji společnosti, se setkala s uznáním a úctou po celém světě. Lidé obdivovali její prosto

Třetí svazek jedinečného díla, které představuje téměř 2500 svatých mužů a žen Božích dvoutisícileté křesťanské historie, a to lidí všech zemí i životních stavů, od nejstarších dob až po současnost.

Špičkové dílo katolické biblistiky druhé poloviny 20. století. Vzešla z prací Jeruzalémské biblické školy, založené v roce 1890 z iniciativy dominikánského řádu, v níž se po desítky let převážně francouzští badatelé věnovali studiu a výzkumu na poli biblické filologie, historie a archeologie. Na základě zevrubné a velmi přesné exegetické práce vznikl pak z původních jazyků nejprve francouzský překlad – La Bible de Jérusalem (JB), 1. vydání 1954, definitivní 1973 –, jenž se stal základem pro další edice v hlavních evropských jazycích. Hlavní zásadou jeho tvůrců je nevnášet do biblického překladu literární kvality, které nejsou vlastní originálu. Druhou předností vloženou do tohoto díla jsou úvody k jednotlivým biblickým knihám a pomocný poznámkový aparát, které každému čtenáři Bible dodávají nejdůležitější poznatky interpretační, aniž by ho zbytečně zatěžovaly svým rozsahem. Česká verze Jeruzalémské bible vzniká metodou srovnávacího překladu z francouzštiny (originální znění JB) a původních biblických jazyků (pro přesné rozpoznání předlohy). Její autoři vzali v potaz i bohatou tradici českých biblických překladů 20. století, které se staly inspirací, cennou zejména po terminologické stránce. Žádný ale nebyl měřítkem, či dokonce svazujícím břemenem v otázce jazykového stylu. I pro tvůrce české JB je totiž nejdůležitější, aby výsledek jejich práce byl věrný biblickému originálu, s co nejpatrnějším uchováním jeho stylu i literární formy. Manželé Dagmar a František X. Halasovi zahájili práci na českém překladu v roce 1980, v polistopadové době se publikovalo pracovní vydání (celkem v 17 svazcích).

Tato kniha se zrodila z opravdové zkušenosti hlásání, které probíhalo uprostřed jednoho konkrétního farního společenství. Nedělní liturgie zůstává pro většinu věřících tou jedinou příležitostí, kdy se mohou setkat s Božím slovem. Odtud tedy vzešla potřeba nechat v homiliích zaznít všechny důležité skutečnosti víry, a to i ty teologicky a spirituálně nejzářnější, které se bohužel obvykle do řádných katechezí pro Boží lid nezařazují. Zamyšlení obsažené v této knize se snaží zachytit základní tématiku jednotlivých liturgických čtení z nedělí a slavností během roku a uvést je do souvislostí s dalšími biblickými čteními a samozřejmě s aktuálními problémy církve a světa. Z tříletého cyklu zamyšlení by mělo vzniknout jednolité dílo zachycující křesťanskou zvěst pro člověka dneška. Pastorační aspekty a mimořádné propojení zkušeností a kompetencí činí z knihy velmi praktickou a podnětnou pomůcku také pro kněze a další pastorační pracovníky.

Tématem knihy je tajemství eucharistie, liturgické slavení, které Druhý vatikánský koncil nazývá pramenem a vrcholem života církve: „Liturgie je vrchol, k němuž směřuje činnost církve, a zároveň zdroj, z něhož vyvěrá veškerá její síla“ (konstituce Sacrosanctum Concilium, 10). Publikace je sestavena z promluv a článků Josepha Ratzingera o eucharistii, které vznikaly v průběhu mnoha let. Reflektují tedy jeho teologické zrání v tomto tématu, počínaje obdobím, kdy byl mnichovským arcibiskupem, až po nedávnou dobu. Prismatem eucharistie nahlíží autor podstatu křesťanské víry a církev jako společenství. Život křesťanů totiž nelze redukovat jen na zvýšené mravní úsilí či dodržování předpisů. Církev ví, že v eucharistii se sebedarováním Krista zpřítomňuje jeho pravá oběť. Společenství, které slaví eucharistii, se modlí, abychom se stali tím, čím nemůžeme být vlastními silami – duchovní obětí, která se líbí Bohu.

Úvahy biskupa Judáka jsou bezesporu vhodnou inspirací k přípravě na oslavu velikonočního tajemství a k co nejlepšímu prožití Velikonoc. Stránky této knížky nás mohou vést k tomu, abychom se učili Ježíšově nezištné lásce. Můžeme zde upevnit svou víru v to, že on skutečně vstal a předešel nás do Života, a znovu s ním prožít jeho strastiplnou cestu, kterou nám získal spásu; načerpat sílu k přesvědčení, že jako nebylo nesmyslné utrpení jeho, tak nejsou beze smyslu ani strázně naše.

Úvahy biskupa Judáka jsou bezesporu vhodnou inspirací k přípravě na oslavu velikonočního tajemství a k co nejlepšímu prožití Velikonoc. Stránky této knížky nás mohou vést k tomu, abychom se učili Ježíšově nezištné lásce. Můžeme zde upevnit svou víru v to, že on skutečně vstal a předešel nás do Života, a znovu s ním prožít jeho strastiplnou cestu, kterou nám získal spásu; načerpat sílu k přesvědčení, že jako nebylo nesmyslné utrpení jeho, tak nejsou beze smyslu ani strázně naše.

Kniha chce potěšit, pohladit a nabídnout nejrůznější praktické i duchovní podněty. Asi ji nebudete číst od začátku do konce, ale spíše listovat sem a tam - je neučesaná, je to Rozcuchaná kniha.

V druhém svazku středečních katechezí se Benedikt XVI. zaměřuje na církevní spisovatele prvních čtyř křesťanských století. V šestatřiceti katechezích probírá postupně apoštolské otce, apologety a církevní otce křesťanského Západu i Východu. Čestný titul otcové církve náleží těmto autorům proto, že se stali známými svatostí svého života a pravověrností svého učení (Augustin, Cyril Alexandrijský, Jan Zlatoústý, Řehoř z Nyssy aj.). K nim Svatý otec připojuje portréty těch, kteří tento titul nenosí, ale jejichž přínos pro dějiny křesťanské nauky je velmi významný (Origenes, Tertulián, Eusebius z Cesareje). V každé katechezi se papež věnuje životu, dílu a nakonec základním momentům učení těchto křesťanských osobností. Zamýšlí se i nad tím, čím můžou jejich myšlenky obohatit naši dobu. Hloubavost a umění spekulace nemá u těchto Otců účel sám o sobě. Vede vždy k těsnému vztahu k Pravdě, která je zároveň Cestou a Životem.

Hlavním tématem sociální encykliky Benedikta XVI. Caritas in veritate („Láska v pravdě“) jsou možnosti a meze rozvoje jednotlivého člověka i celých národů. Pravý humanismus není uzavřen do sebe, hledá dobro druhého, je otevřený transcendenci: „Bez Boha člověk neví, kam má jít, ani není schopen pochopit, kdo je.“ Papež promýšlí a navrhuje konkrétní přístupy v celé škále oblastí: ekonomické (etika podnikání; odpovědnost finančního sektoru; nová úloha odborů), kulturní (přístup ke vzdělání; absolutní nárok techniky, převažující technicistní mentalita; moc médií), etické (obrana lidské důstojnosti od početí po přirozenou smrt; otevřenost vůči životu; právní systémy a koncept práv a povinností), globální (fenomén migrace; zásady mezinárodní rozvojové pomoci; ochrana životního prostředí; energetická otázka) a politické (princip společného dobra; spolupráce věřících a nevěřících; význam občanské společnosti; úloha neziskového sektoru; reforma OSN). Encyklika je papežovým zásadním slovem k palčivým společenským, politickým a ekonomickým otázkám současného světa. Je také povzbuzující a inspirativní výzvou, adresovanou veřejným autoritám uprostřed globální hospodářské krize.

Gilbert Keith Chesterton se proslavil mnoha literárními žánry, ale hlavní důvod, proč stále patří k nejcitovanějším autorům světa, naleznete v této útlé knížce. Chesterton byl totiž mistrem paradoxu. Povýšil společenský bonmot na životní filosofii zdravého rozumu, na obranu občanské liberální politiky a tradičních hodnot evropské kultury. A ještě něco navíc: Chesterton čtenáře uvádí do světa tisíce malých překvapení a radostí ze života, proto byl tolik milován i těmi, kteří ne zcela sdíleli jeho životní filosofii. U nás to jsou především Ferdinand Peroutka, Karel Čapek, Jiří Voskovec, Jan Werich, Ivan Vyskočil a Jiří Suchý.

Jaro Křivohlavý v rozhovoru s Alešem Palánem.

U nás asi nejrozšířenější přehledné dějiny filosofie z pera německého autora vycházejí již po sedmé, v nové přepracované a rozšířené úpravě. Znovu si můžete připomenout, jakou úlohu hrálo myšlení v různých epochách, jaké řešení se nabízela na cestě poznán