LEDA strana 27 z 64

Když dojde k tragédii, lidé vždy hledají vysvětlení. Po střelbě na střední škole v Edinburghu, jsou některé okolnosti jasné okamžitě. Ví se, KDO STŘÍLEL: student školy Ryan Summers. Ví se, KDY A JAK SE TRAGÉDIE ODEHRÁLA. Jediné, co neví nikdo kromě vraha, je PROČ? TŘI ŽENY nedokáží žít s tím, že by se odpověď nenašla. POLICISTKA Helen Birchová, pověřená hned v první den působení v novém místě vyšetřováním případu. MATKA PRVNÍ ZASTŘELENÉ DÍVKY Ishbel Hodgekissová se snaží zjistit, co se vlastně odehrálo, protože jí to snad pomůže, aby se vyrovnala se svým zármutkem. VRAHOVA MATKA Moira, která nedokáže pochopit, jak její syn, plod z jejího těla, mohl chladnokrevně připravit a spáchat mnohonásobnou vraždu. Jenže během jejich až posedlého úsilí o nalezení odpovědi, kdy neustává tlak bulvárních médií, jejichž paparazzi se neodbytně hemží kolem, se objevují nečekaná rodinná tajemství a protichůdná odhalení a PRAVDA SE ZTRÁCÍ JAKOBY V MLZE Jediné, co vědí: Dopoledne kolem 8:30 vejde Summers do jídelny školního kampusu. Přistoupí ke stolu devatenáctileté Abigail Hodgekissové, která tam je se svým přítelem a pěti dalšími studenty (Hodgekissová studuje herectví a umělecký přednes). Po krátkém rozhovoru s budoucí obětí vytáhne Summers revolver a Z BEZPROSTŘEDNÍ BLÍZKOSTI HODGEKISSOVOU ZASTŘELÍ. V TÉ CHVÍLI SE ROZPOUTÁ PEKLO. VRAH ZABIJE JEŠTĚ DALŠÍCH DVANÁCT STUDENTEK, A POTOM SÁM SEBE

Ve městech nežijeme proto, abychom v nich hledali divokou přírodu, a tak ji ani kolem sebe nevidíme – přesto bychom ji tam snadno našli. O přírodě píší většinou městští lidé, kteří přirozeně tíhnou k venkovu, kde chtějí být daleko od pouličního shonu, sami s okolní flórou a faunou. Na druhé straně na všechny čím dál víc doléhá rostoucí urbanizace, jež probouzí zájem o divokou přírodu přímo na území měst. Jak se přizpůsobujeme městskému životnímu stylu, cítíme stále silnější touhu po propojení s naší prazákladní přírodní podstatou. Mnozí z nás se nadchnou pro přírodu jen tehdy, když obletí půlku zeměkoule a přistanou kdesi uprostřed exotiky. V poslední době se však náš dostupný svět výrazně zmenšil, pobýváme víc v blízkosti domova a k vrcholným zážitkům dne patří procházka kolem bloku. A tak si stále víc a s povděkem všímáme divokých stvoření kolem nás. Město a příroda navazují v našich myslích nový vztah – a vypadá to, že se nemusí navzájem tak kategoricky vylučovat. Tato kniha pojednává o dvou zdánlivě málo souvisejících věcech: v první řadě o pražské avifauně, v druhé o hrdinném, tragickém osudu mimořádně statečného a mravně zralého, schopného a obětavého mladého muže, jenž dává příklad nezávislého a zodpovědného uvažování, rozhodování, cílevědomosti a pracovitosti. Jeho bývalí souputníci, přátelé a političtí protivníci mu připravili strašlivý konec. V bravurně zvládnutém odborném textu autor předkládá výsledky vlastních pozorování, jež prováděl už od roku 1936, kdy se ve svých čtrnácti letech začal ornitologii intenzivně a vážně věnovat. Poskytuje cenný doklad o stavu ptactva na území našeho hlavního města v první polovině 20. století, a tedy skvělý výchozí materiál pro dnešní srovnání. Kniha přináší mnoho poznatků z oboru biologie ptáků, brilantní postřehy o vztahu ptáků a jejich prostředí i stále platné názory týkající se ochrany ptactva. První část knihy se zabývá jednotlivými pražskými biotopy, vztahem světa ptáků a světa lidí, ptačím zpěvem a věnuje se i „průtahu“ ptáků Prahou. Rozsáhlejší druhá část popisuje jednotlivé ptačí obyvatele našeho hlavního města – každý druh je stručně popsán, je uvedeno, v jakém žije prostředí, kde se vyskytuje v Čechách a kde žije v Praze a jejím okolí.

SAPIENS – OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI sleduje z dlouhodobé perspektivy revoluční zvraty na cestě lidského rodu od vzniku Homo sapiens až po současnost. Dramatický je příběh bezvýznamného lidoopa, který před dvěma miliony let někde v koutě Afriky získal vědomí, vyvraždil své přírodní bratrance a ovládl celou planetu. Základní životní parametry člověka jsou určeny biologicky, ale poskytují úžasný prostor. Ne biologie, ale kultura (kolektivní víra) je klíčem k pochopení dramatického rozvoje lidstva. Jen ona umožňuje spolupráci velkého počtu lidí, kteří se navzájem neznají. Po první, kognitivní revoluci před 70 000 lety následovaly další překvapivé zlomy v dějinách – objev zemědělství, peněz, společenské mytologie, imperiální společnosti, kapitalistického úvěru a víry v budoucnost, objev vědy, techniky i genetického inženýrství. Zdá se, že dějiny mají směr – vždyť obchod a kapitalismus, věda a technika, planetární komunikace i geopolitické vědomí spojily svět do globální vesnice. "Proč se z knihy SAPIENS Yuvala Harariho okamžitě stal mezinárodní bestseller? Je to jednoduché: odpovídá na nejzásadnější otázky historie i moderního světa a čte se jedním dechem. Nemůžete se od ní odtrhnout!" (Jared Diamond, nositel Pulitzerovy ceny, autor knih Osudy lidských společností, Kolaps a The World until Yesterday).

Po bestselleru Sapiens – Úchvatný i úděsný příběh lidstva obrací Yuval Noah Harari zájem k budoucnosti. Analyzuje, jaké důsledky mohou nastat, když se tradiční kolektivní mýty lidstva utkají s novými „božskými“ technologiemi, jako jsou např. umělá inteligence nebo genetické inženýrství.Harari představuje vizi nepříliš vzdáleného světa, v němž zřejmě budeme čelit novým typům výzev. V knize Homo deus – Stručné dějiny zítřka zkoumá naši budoucnost svým typickým způsobem, v němž kombinuje především historii, filozofii a přírodní vědy, ale i poznatky dalších oborů.Jak to dopadne s demokracií, když firmy jako Google a Facebook budou znát naše záliby a preference (včetně politických) lépe než my sami? Co se stane se sociálním státem, jestliže počítače budou úspěšné na trhu práce a vznikne tak počtem většinová třída „zbytečných lidí“? Jak naloží s genetickým inženýrstvím např. islám? Budou v Silicon Valley vyvíjet jenom nová technická zařízení, nebo i nová náboženství? Když se z Homo sapiens stane Homo deus, jaké nové cíle si vytyčíme? Jaké projekty bychom se měli snažit uskutečnit a jak ochráníme tuto křehkou planetu a lidstvo samotné před našimi vlastními ničivými silami? Kniha Homo Deus nám poskytuje vhled do snů a nočních můr, které budou utvářet 21. století – od překonání smrti po vytvoření umělého života. Nabízí svoji odpověď na základní otázku po dalším vývojovém stupni lidstva: Kam odtud jdeme? Kam půjde Homo Deus?

VYTVOŘILI JSME MÝTY, abychom sjednotili náš druh.ZKROTILI JSME PŘÍRODU, abychom získali moc.MĚNÍME ŽIVOT, abychom uskutečnili svoje nejbláznivější sny.ALE ROZUMÍME JEŠTĚ SVÝM VLASTNÍM PROBLÉMŮM? Anebo naše vynálezy odsoudí lidstvo k bezvýznamnosti?Kniha hledá odpovědi na zásadní otázku: CO ZNAMENÁ BÝT ČLOVĚKEM V DNEŠNÍ CHAOTICKÉ DOBĚ? BUDOUCNOST NEPOČKÁ, PŘIPRAVME SE NA NI… Kniha Sapiens nám ukázala, odkud jsme přišli. Homo deus hleděl do budoucnosti. Publikace 21 lekcí pro 21. století se zabývá současností a dobou, která bude bezprostředně následovat. V jednadvaceti kapitolách věnovaných jednotlivým závažným problémům zkoumá Harari, co znamená být člověkem ve věku šířícího se chaosu. Jaké důsledky pro člověka bude mít využívání robotů a umělé inteligence? Jak se vypořádáme s životem ve světě zaplavovaném falešnými zprávami? Jakou váhu bude mít národní a náboženské cítění? Čemu bychom měli naučit svoje děti? Harari upozorňuje na zásadní politické, technologické, sociální a existenciální otázky, jež před námi vyvstávají tváří v tvář proudu dezorientujících změn. Pokud chce lidstvo přežít ve světě plném čím dál ostřejších protikladů, musí na tyto otázky odpovědět. Dokážeme si pod přísným pohledem Velkého bratra uchovat svobodu volby? Jaké budou požadavky na trhu práce a jak bychom se na ně měli připravit? Jak se vypořádat s hrozbami terorismu? Proč je politický systém liberální demokracie v krizi? „Fascinující a přesvědčivé dílo.“– BILL GATES

CO VŠECHNO JSTE OCHOTNI OBĚTOVAT, ABYSTE ZJISTILI PRAVDU? Anna Witherallová je ztělesněním všechno, co čtenářům předkládá jako redaktorka prestižního časopisu: provdala se za Davida, svého zámožného přítele z univerzity, má pěkný dům v dobré čtvrti a roztomilá dvojčátka Stellu a Rose. Jenže pod pozlátkem se skrývá hrozivé tajemství. Mohlo by zničit všechno, co Anna namáhavě vybudovala. Najde řešení v nevypočitatelném světě tajných služeb, do kterého se nechala zatáhnout? Vypořádá se s tím, co ohrožuje její rodinu i ji samou? Anna si uvědomí, že aby ochránila svoje děti, bude je muset opustit – navždycky. Kdosi ji sleduje. Nedokáže ho setřást. Mohl by to být někdo, o kom se domnívá, že mu může důvěřovat, někdo, kdo je odhodlán se postarat, aby oběť nemusela být konečná. Ale aby všichni zaplatili za svoje činy... „Myslela jsem si, že políbit jednou ráno děti na rozloučenou a vyjít z předních dveří s vědomím, že už se nevrátím, to bude vážně síla. Ale nakonec to šlo hladce. Dveře už byly otevřené – stačilo jen vykročit.“

Sugestivní, čtivý a stylově zajímavý román, jehož dějovou zápletkou je konflikt trampů s oficiální mocí – ten je odrazem dobových událostí, kdy uvedení filmu „Osada mladých snů“, který parazitoval na myšlenkách trampského hnutí, vzbudilo protestní demonstrace autentických trampů. Kniha je však hlavně projevem touhy mladých lidí po širokých svobodných obzorech a po návratu k přírodě – obojí je samozřejmě mimořádně aktuální. Je příznačné, že autor Jaroslav Jan Paulík (profesor filologie, publicista a filmový kritik, účastnil se zrodu trampských osad u nás a psal i trampské písničky) byl po atentátu na Heydricha r. 1942 zatčen gestapem a odsouzen k smrti. Po třech letech věznění se sice dožil osvobození, ale v květnu 1945 na následky věznění umírá. Trampské hnutí si letos připomíná 100. výročí vzniku, i proto (ale nejen proto) knížku vydáváme.

Známe ještě osobní nasazení? Umíme riskovat ve prospěch odvážně chápané společné věci? Ve prospěch budoucnosti, pro generace, jež doufejme budou následovat? Richard Powers v tomto strhujícím chorálu velebícím kořeny života přivádí na světlo vášnivé zaujetí proti světu plnému obav, chladu, lhostejnosti, netečnosti, nenávisti a sobectví. Líčí riziko, jež vyplývá z dobromyslně zápecnického i z krvavě kořistnického života, i to, jež může způsobit odpor proti nim. Dokazuje, že spokojené konvenční žití musí být vyváženo vzpurnou obětí druhých. Oba postoje jsme zdědili po našich předcích a obě protichůdné skupiny jsou pro přežití nepostradatelné. Obě taky za svoje přesvědčení platí – která z nich víc? Jsou živé příklady v našem okolí? Co když jsme všechna zaujatá slova poslali do vyhnanství, takže se stala cizí, neznámá a nesrozumitelná? Román přináší hned několik úchvatných, jedinečných milostných příběhů s tématy nevysvětlitelných jisker lásky a síly citu, jenž převrátí naruby svět. Dostane se nám dobrodružného thrilleru i románu – tragédie o vině a trestu. Také úchvatného profesního románu, jemuž stačí několik vět, aby přesně vylíčil sezení v ordinaci klinického psychologa nebo povahu příslušníků policie. Přijmeme dědictví Dostojevského, Thoreaua i Camuse, Anny Kareninové i Dona Quijota. Nejde však o literární herbář, ale o živé, krvácející kusy tkáně obětované z těl našich předků. Kniha se netváří, že musí mít ve všem pravdu, ale nabízí souznění, citové zaujetí – chvílemi třeba pomýlené – a problematickou cestu za dobrem, zákonitým vyústěním osudu lidského jedince i posloupnosti celých generací. Ten příběh se nám dostane pod kůži, možná až hluboko do srdce. Vůbec nejpodivnější je, že kniha, vyznávající svobodu jednání a představující nezávislý pohled na svět, nepodlézavá a bez vnucené falše, byla čerstvě odměněna americkou Pulitzerovou cenou.

Ostrov Vardo v nejzazším severovýchodním výběžku Norska postihla v roce 1617 katastrofální bouře, která zahubila většinu mužských obyvatel. V důsledku králova zájmu na posílení mocenského postavení církve se ostrov následně stal dějištěm odstrašujících krvežíznivých čarodějnických procesů. Sledujeme příběh dvou mladých žen, mezi nimiž se časem vyvine důvěrný přátelský vztah. Maren je obyvatelkou ostrova a představitelkou odvážné skupiny tamějších žen, jež tragická bouře přiměla vzít starost o obživu do vlastních rukou. Ursula je oproti tomu trochu zhýčkaná mladá městská dáma, která na ostrov přichází se svým novomanželem, komisařem Cornetem. Toho povolal až ze Skotska později neblaze proslulý krajský hejtman Cunningham a pověřil ho zvláštním posláním. Ursula se díky Maren učí nejzákladnějším dovednostem nezbytným pro život v těchto drsných končinách. Ale roztočí se kolotoč absurdních obvinění a Ursula s hrůzou shledává, že za nitky čarodějnických procesů tahá její manžel. Co když se pozornost nelítostného lovce čarodějnic obrátí na její nejmilejší přítelkyni Maren?

Karel Čapek (1890-1938) patří mezi těch několik literárních velikánů, jejichž díla nic neztratila ze své čtivosti ani tři čtvrtě století po té, co byla napsána. Ze všech jeho románů, próz i skvělých fejetonů patří Povídky z první a druhé kapsy k tomu nejlepšímu. Povětšinou detektivní příběhy, jejichž hrdiny jsou policejní komisaři, agenti, strážníci, četníci, ale také sňatkoví podvodníci, zločinci či fanatičtí sběratelé, přinášejí daleko více, než se na první pohled zdá. Čapek v nich uplatnil všechny stránky svého výjimečného talentu. Nejenže je skvělým vypravěčem napínavých příběhů, ale zároveň mistrem paradoxů, autorem, který jednou uplatní svůj smysl pro jemnou ironii (básník ve svých verších podvědomě zachytí číslo auta, které srazilo ženu), jindy přiblíží své pojetí spravedlnosti, kterou nelze vtěsnat do žádných zákonů, jindy napůl vážně napůl s tichým úsměškem předvede novou psychoanalytickou metodu jak usvědčit vraha i rychle rozpoznat novináře. Čapkovy povídky jsou přeloženy do všech myslitelných jazyků, většina z nich bezesporu obstojí ve srovnání s dílem největších mistrů drobných próz ve světové literatuře; přiznávám, že nikdy jsem žádnou knihu nečetl tolikrát a s takovým potěšením jako právě tuto.

Bolesław Prus ve svém slavném historickém románu podává věrný obraz prostředí starého Egypta. Své líčení opřel o pečlivé studium vědeckých pramenů, a tak na rozdíl od různých fantazií je jeho román založen na skutečně historické představě a často dokonce cituje ze starých egyptských textů. Jinak se ovšem strohými historickými údaji o faraonu Ramsesovi nedal nikterak omezovat v pestrosti i vzrušené napínavosti děje. Vytvořil dobrodružný román plný politických vášní, kněžských intrik, válečných výprav, lásky a nenávisti, přátelství a zrady, moudrosti i pýchy. Do vzrušujícího děje, který se vyznačuje překvapujícími obraty a zauzleními, dovedl originálně vložit tradiční osvědčené prostředky tohoto literárního druhu, jako je romantika tajných společností, podzemního labyrintu, dvojníka, záhad skoro detektivních, exotické erotiky. Neobyčejné bohatství ostře kreslených postav, vesměs pevně začleněných do dějové osnovy, jasně rozlišené typy různých národností a společenských vrstev, zasazené do malebného líčení starého Egypta, jeho života a zvyků to vše umocňuje vzrušující zážitek. Prusův strhující klasický egyptologický román proto stále vyhledávají čtenáři po celém světě.

Ovidius se svým Umění milovat a nemilovat je tu pro vás, kteří láskou žijete, koříte se jí, slastně stoupáte k jejím vrcholům i riskujete zničující pád. V Ovidiovi najdete – muži i ženy – zasvěceného průvodce tajemstvím lásky i podnět a inspiraci, kde a jak lásku hledat, jak a čím ji nalezenou živit, jak ji udržet, a když vztah někdy přijde o iluze, jak situaci napravit – vše v půvabných verších v rytmu moderního času. Často nemusíme pro lásku chodit daleko: Nevelím tomu, kdo hledá, / napnout plachty a s větrem plout: / ten, kdo chce najít, má leda / kousíček cesty před sebou. Praktická je rada, abychom vyvolený protějšek pozvali třeba na nějaké představení: Těsně vedle své paní / si sedni (co by ti bránilo?), / svým bokem tiskni se na ni, / co možná tělo na tělo... nebo na skleničku: Tam už nejednou mladá víla / mládenci srdce zcizila, / když plamen do ohně vlila / Venuše vínka napilá... Je třeba vytrvat a osvědčit se: Vlastnoručně nad ní vzpírej / řádně vypnutý slunečník, / vlastním tělem jí otevírej / cestu v návalu uličním a rozhodně nezapomínat na upravený zevnějšek: Noha ať neplave bezprizorně / ve vyčvachtané obuvi, / z ní jazyk ať netrčí vzdorně / a rzí ať háčky nemluví. ... Ať také tvoje pohublost svědčí / o trýzni srdce... Ovidius si stále uchovává pověst ničitele mravů, ale když ho dnes čteme, nemusíme to skrývat. Dřív tomu bylo jinak – jako nemravnou tuto knihu veřejně spálili nejen ve Florencii (pravda, to bylo v roce 1497, a vlastně to dokazuje, jak musela být oblíbená) a ještě v třicátých letech dvacátého století ji ve více zemích zabavovaly úřady. Lásce je mnohem víc než dva tisíce let a těmto veršům je přibližně právě tolik. Nic nenasvědčuje, že by láska či verše ji oslavující měly zmizet ze světa.

Léta ho vězní v sanquentinské káznici u San Francisca a má zaručeno, že oprátce neujde. A přesto se Darrell Standing tak jako hrabě Monte Cristo odmítá podvolit. Sveřepý ředitel a jeho přičinliví bachaři hrdinovi ordinují svěrací kazajku na celé týdny, avšak houževnatý muž se na podlaze kobky dokáže silou vůle povznést nad katany i nad fyzické utrpení. Darrellova osvobozená duše vzlétá mimo veškeré myslitelné kategorie a na toulkách dějinami světa prožívá únik z reality – mimotělní zkušenost s minulými životy. Příběh dává nahlédnout nejen do krušných poměrů v tehdejším americkém vězeňství, ale též do časů prvních osadníků Divokého západu, do rozmarů rokokové Francie, do pletich středověké Koreje, do dramatické éry Ježíšovy, do mysli trosečníka na pustém ostrově i do příšeří prehistorických lovců. Darrellovy fascinující průlety dějinami lidského rodu zdánlivě mimoděk přidávají to nejpodstatnější: sugestivní zobrazení výjimečného jedince v krajně bezvýchodné situaci, jenž nadevše klade lidskou hrdost.

Berlín na sklonku roku 1989. Zatímco svět se raduje z pádu zdi rozdělující Německo i Evropu, pečuje Miriam o svého otce Henryka, jenž právě prodělal těžkou mrtvici. Pacient dožívá na domácím lůžku a v obluzení zas a znovu volá Friedu – jenže tak se jeho zesnulá manželka nejmenovala… Když Miriam objeví na jeho těle koncentráčnické číslo, které před ní táta bedlivě skrýval, začne na povrch vyplouvat dosud netušená minulost rodičů. A když v matčiných věcech najde vězeňský mundúr z tábora Ravensbrück a v něm zašité motáky psané francouzsky onou neznámou milenkou, připadá jí, jako by v životě přišla o poslední záchytný bod. S přispěním rázné překladatelky z východního Berlína jí Friediny dopisy odhalí osudy žen, na nichž nacisté v lágru prováděli kruté pseudolékařské pokusy. To hlavní, co „pokusným krysám“ pomáhalo přežít, byla jejich vzájemná pomoc a soudržnost, a tak se i Miriam ze všech sil snaží prolomit izolaci, do které ji uvrhlo manželství s psychopatem. Vždyť o svobodu musí bojovat každý z nás.

Opravdový život se vyznačuje silným příběhem s divoce pulzujícím dějem a svěžím stylem, jenž přesně odvažuje něhu, rozechvění a humor. Kniha se stala pro mladší čtenáře jak symbolem úsilí o přežití v nepřátelském prostředí, tak i návodem k němu. Ve Francii a v Belgii román získal celkem sedm vysokých literárních ocenění. „… život je jako polévka v mixéru a vy se musíte snažit, abyste v ní neskončili rozsekaní na kusy čepelemi, které vás táhnou ke dnu.“ Hrdinka a vypravěčka v jedné osobě tvoří s mladším bratrem semknutou dvojici spiklenců – o to těsnější, že svým rodičům nemohou příliš věřit. Otec se chová jako násilnický diktátor, jeho jediným potěšením je lovecká vášeň pro zabíjení. Pasivní matka žije ve věčném strachu z manžela. Zato ztřeštěná a svéhlavá vypravěčka je neuvěřitelně sympatická: nebojácná, vynalézavá, od dětství obdařená vlastním pohledem na svět. Touží se osamostatnit a hledá vlastní cestu, po které by šla životem. Svůj dar metodického myšlení používá, aby se nenechala zastrašit nepředvídatelným otcem, vyhnula se osudu své poddajné matky („améby“, jak ji v duchu nazývá) a ochránila bratra. Snaží se ve světě kolem sebe objevit co nejvíc radosti, pečovat o svoje milované štěně Dovku, navázat přátelství s lidmi v sousedství a taky něco vydělat hlídáním dětí v blízkém okolí. Když dojde k šokujícímu otřesu, dokáže najít způsob, jak žít dál, přestože zatím musí zůstat v ničivém stínu vlastní rodiny. „Doma jsme měli čtyři pokoje. Můj, bratra Gillesa, rodičů a jeden patřil mrtvolám. Daňkům, kancům, jelenům. A pak tam byly hlavy antilop všech druhů a všech velikostí, skákavých, impal, pakoní…“ Opravdový život je současně dechberoucí i poetický debut, výstižný a vtipný příběh o přežití v divočině rodinné reality, v němž proti proudu zla bojuje nespoutaná fantazie a představivost.

Strašlivá hrůza, kterou je Golem naplněn, mi nikdy nevymizí z paměti. Jorge Luis Borges Meyrinkův slavný román připomíná bolestnou zpověď člověka, který je přesvědčen, že mu bylo v životě strašlivě, nespravedlivě ublíženo. Hlavní postavu – Athanasia Pernatha, rytce drahokamů žijícího v židovském ghettu – pronásleduje jedna noční můra za druhou. Jako by ho řídily temné bytosti, ovíjela neproniknutelná chapadla úřední moci a pronásledovali zasvěcenci tajných spiknutí. Pod pláštěm tmy působí záhadné a neproniknutelné síly, z tajemných důvodů sledují hrdinu cizí osoby, dochází k matoucím děsivým setkáním. Životní události jsou připravovány a řízeny bytostmi, jež rozum nedokáže analyzovat. Před očima běží expresionistické melodrama, hororová evokace magické Prahy a jejího ghetta, jež navštěvují duchové; snová próza se proplétá po dláždění temných, úzkých uliček. Pernath přitahuje groteskní zážitky jako můry jdoucí za smrtí v plamenu svíčky. Všude kolem je archaický svět alchymistů, mystiků a podivných tvorů, již se dávají bezvládně unášet životem. Pro čtenáře jednadvacátého století pořídil zcela nový český překlad Hanuš Karlach, text provázejí kongeniální ilustrace Hugo Steinera.