LEDA strana 26 z 64

Z klíčových pravidel intuitivního vyprávění autoři sestavili překvapivě snadnou metodu – díky ní se dobrým vypravěčem může stát skoro každý. Srozumitelně vysvětlují, jak lze využívat události a objekty z každodenního života, vyprávět pomocí souvislostí a tak, aby vás i vašeho potomka příběhy pohltily. Od vytváření příběhu se totiž vaše pozornost přesune k posilování vzájemného vztahu a probudí ve vás netušené dovednosti. Vyprávění příběhů je něco, v čem jste už teď dobří. Možná si to jenom neuvědomujete. V knize najdete vysvětlení, jak příběhy všestranně obohacují naše životy i praktické rady, jak začít improvizovat se svými vlastními příběhy. Jediná odbornost, bez níž se neobejdete, je emocionální kontakt s vašimi dětmi – něco, v čem jste lepší než kdokoli jiný. Publikace by neměla by uniknout rodičům, prarodičům a pedagogům. „Důvěřujeme této metodě, protože ji používáme téměř každý den. V průběhu mnoha let jsme byli svědky, že funguje za různých okolností a v různých prostředích. Dá se snadno přizpůsobit a zvládnout. Její strukturu využijete, zejména pokud právě začínáte. Žádné dva příběhy ani žádní dva vypravěči nejsou nikdy stejní. Stejně jako dobří lidé i dobré příběhy jsou tak rozmanité jako vrcholky v horském pásmu se všemi údolími a potoky mezi nimi. Najděte si své místo. Najděte si svůj hlas. Vaše příběhy budou nejúspěšnější, pokud přestanete poslouchat rady a jednoduše budete následovat příběh, který už existuje ve vašem nitru. Pokud existuje nějaké poselství, o němž doufáme, že si ho z této knihy odnesete, pak zní takto: Už teď jste dobří vypravěči. Přesně to z vás dělá lidské bytosti. Je to součást vašeho ustrojení stejně jako vlasy nebo protistojné palce. Takže pamatujte, jestli chcete mít dobrou rajskou omáčku, připravte si ji sami. Nejdřív vyzkoušejte několik různých receptů. Brzy se vám povede lepší, než je ta, kterou koupíte v plechovce. A jakmile zdokonalíte vlastní postup, odložte kuchařku. Vaše intuice zavede vás i vaše děti dál, než se vám kdy snilo.“

Dějiny Židů jsou svého druhu dějiny světa, ovšem viděné pod velmi neobvyklým úhlem, očima inteligentní a vzdělané oběti. Johnsonovi však jde ještě o víc: ukázat podstatu samé historie a křesťanské civilizace. Žádný národ netrval nikdy s větší neochvějností než Židé na tom, že dějiny mají účel a lidstvo osud. Od nepaměti se drželi této víry tváří v tvář strašnému utrpení. Jejich víra a osud daly vzniknout mnoha velkolepým projektům pro lidstvo, vzniklým jak z božské inspirace, tak vytvořených člověkem. S jistou nadsázkou lze proto říci, že Židé stojí v samém středu věčného úsilí dát lidskému životu vznešený záměr. Tato kniha je nejen monumentální kronikou v čase (4 000 let) a prostoru (celý svět), ale syntézou i dramatem. Zároveň nám dává jakoby nahlédnout na odvrácenou stranu naší vlastní rozporuplné civilizace.

Po bestselleru Sapiens Úchvatný i úděsný příběh lidstva obrací Yuval Noah Harari zájem k budoucnosti. Analyzuje, jaké důsledky mohou nastat, když se tradiční kolektivní mýty lidstva utkají s novými božskými technologiemi, jako jsou např. umělá inteligence nebo genetické inženýrství. Harari představuje vizi nepříliš vzdáleného světa, v němž zřejmě budeme čelit novým typům výzev. V knize Homo deus Stručné dějiny zítřka zkoumá naši budoucnost svým typickým způsobem, v němž kombinuje především historii, filozofii a přírodní vědy, ale i poznatky dalších oborů. Jak to dopadne s demokracií, když firmy jako Google a Facebook budou znát naše záliby a preference (včetně politických) lépe než my sami? Co se stane se sociálním státem, jestliže počítače budou úspěšné na trhu práce a vznikne tak počtem většinová třída zbytečných lidí? Jak naloží s genetickým inženýrstvím např. islám? Budou v Silicon Valley vyvíjet jenom nová technická zařízení, nebo i nová náboženství? Když se z Homo sapiens stane Homo deus, jaké nové cíle si vytyčíme? Jaké projekty bychom se měli snažit uskutečnit a jak ochráníme tuto křehkou planetu a lidstvo samotné před našimi vlastními ničivými silami? Kniha Homo Deus nám poskytuje vhled do snů a nočních můr, které budou utvářet 21. století od překonání smrti po vytvoření umělého života. Nabízí svoji odpověď na základní otázku po dalším vývojovém stupni lidstva: Kam odtud jdeme? Kam půjde Homo Deus?

SAPIENS STRUČNÉ DĚJINY LIDSTVA sleduje z dlouhodobé perspektivy revoluční zvraty na cestě lidského rodu od vzniku Homo sapiens až po současnost. Dramatický je příběh bezvýznamného lidoopa, který před dvěma miliony let někde v koutě Afriky získal vědomí, vyvraždil své přírodní bratrance a ovládl celou planetu. Základní životní parametry člověka jsou určeny biologicky, ale poskytují úžasný prostor. Ne biologie, ale kultura (kolektivní víra) je klíčem k pochopení dramatického rozvoje lidstva. Jen ona umožňuje spolupráci velkého počtu lidí, kteří se navzájem neznají. Po první, kognitivní revoluci před 70 000 lety následovaly další překvapivé zlomy v dějinách objev zemědělství, peněz, společenské mytologie, imperiální společnosti, kapitalistického úvěru a víry v budoucnost, objev vědy, techniky i genetického inženýrství. Zdá se, že dějiny mají směr vždyť obchod a kapitalismus, věda a technika, planetární komunikace i geopolitické vědomí spojily svět do globální vesnice. "Proč se z knihy SAPIENS Yuvala Harariho okamžitě stal mezinárodní bestseller? Je to jednoduché: odpovídá na nejzásadnější otázky historie i moderního světa a čte se jedním dechem. Nemůžete se od ní odtrhnout!" (Jared Diamond, nositel Pulitzerovy ceny, autor knih Osudy lidských společností, Kolaps a The World until Yesterday).

Odysseia navazuje na předchozí Homérův epos Ilias. Ithacký král Odysseus se zde vrací z trojské války domů, po cestě však rozhněvá boha Poseidona, který mu pak strojí nejrůznější překážky a útrapy, takže plavba zpět se protáhne na mnoho let. Odysseus všechny nástrahy překoná a po dlouhé době konečně spatří kouř z Ithaky, kde na něj čeká věrná Penelopa. Vše končí v Odysseově paláci – tam dojde k dramatickému rozuzlení. Hrdiny jsou tu lidé jednoznačně dobří nebo zlí: první jsou předurčeni k vítězství, druhým není pomoci. Do hlavního proudu děje jsou mistrně vpleteny pohádkové příběhy z cizokrajných zemí za devatero moři a devatero ostrovy… Mimořádně poutavý příběh je vyprávěn s velkým citem pro krásu výrazu a pro dramatický účinek – právě proto s námi Homérovo vyprávění žije už téměř tři tisíce let. Kdybychom tak uvízli na pustém ostrově a mohli si v osamocení krátit čas touto knihou, bylo by ztroskotání snad i příjemné! Homérovo líčení si v překladu Vladimíra Šrámka zachovává svěžest i po téměř třech tisíciletích. Rušný děj ve volném, rychle plynoucím rytmizovaném verši, nechávajícím vyniknout proudu hlavního děje, to je Odysseia vyprávěná modernímu člověku.

Velkolepý antický epos Ilias, líčící obléhání Tróje, začíná ve vojsku stiženém morovou nákazou. Výpravnou epickou báseň o šestnácti tisících verších z 8. století př. n. l. dějově sjednocuje téma Achilleovy urážky a jeho hněvu, znovu a znovu však k nám z děje proniká tragicky sžíravý pocit lidské smrtelnosti. Hrdinové podstupují volbu mezi všedností a stálou blízkostí smrti jako běžnou součást každodennosti. Ilias ukazuje i hranice takového postoje: v závěru je Achilleovi dovoleno , aby alespoň na okamžik překročil svůj stín a pocítil společně s otcem muže, jehož v boji zabil, hořkost a nesmyslnost lidského údělu. Tento pocit v lidech ostatně vzbuzují i bohové, jejichž jednání je kruté, lstivé a nevypočitatelné – jako samotný osud. Tři tisíce let, možná déle, se potýkáme stále se stejnými pocity, které kotví v lidské povaze, a tak nás v dnešním bolestně tápajícím světě homérské příběhy oslovují naléhavěji než jindy. Homérovo líčení si v překladu Vladimíra Šrámka zachovává svěžest i po téměř třech tisících letech. Rušný dobrodružný příběh ve volném, rychle plynoucím rytmizovaném verši nechávajícím vyniknout proud hlavního děje; to je Ilias pro moderního člověka.

Rudá jízda – kniha ohlušující jako výstřel z děla, něžná, děsivá a ohromující. Příběhy sentimentální krásy a strašlivého násilí zobrazené se zneklidňující odevzdaností osudu. Černý, ironický humor. Pohled na svět, který se zbláznil. Kniha soucitná, efektní, žhavá a vášnivá. Kniha, kterou nelze nijak nahradit. Kniha, po jejímž přečtení hledíme na svět jinak. Jorge Luis Borges o Rudé jízdě napsal: „Hudba vět je zde v rozporu s málem nevýslovnou brutalitou některých výjevů. Jedna z povídek – „Sůl“ – se těší pověsti, která je jinak vyhrazena jen básním, a próze se jí dostává jen zřídka: mnozí ji znají nazpaměť.“ Babel píše s jakousi tesknou pronikavostí, kombinuje slova s nenucenou precizností: „Země se před námi prostírala jako kočičí hřbet, porostlý svítivou srstí obilí.“ „Spí a chvěje se a v sadě za oknem, pod černou vášní nebe, hraje alej všemi barvami. Žíznivé růže se kolébají ve tmě. Zelené blesky planou v kopulích. Vysvlečená mrtvola se válí pod svahem. A měsíční třpyt plyne po mrtvých nohou, trčících každá jinam.“ Jak dokonalý a úžasný je překlad Jana Zábrany! Rudá jízda se zrodila z autorova deníku, který si vedl v roce 1920 jako válečný zpravodaj u 1. jízdní armády. Účastnil se polsko-sovětské války o ovládnutí území dnešní Ukrajiny – konfliktu, v němž bojoval každý s každým a také s civilním obyvatelstvem. Vojáci oplakávají své zabité koně a pláčou, když je nějaká píseň obzvlášť dojímá… pak se otočí a páchají zvěrstva, masové vraždy civilistů. V roce 1939 byl Babel zatčen, osm měsíců vyšetřován a mučen. 27. ledna 1940 ho zastřelila popravčí četa v moskevském vězení Lubjanka.

Jazyková úroveň A1/A2 - A2/B1/B2

Babička, tento román pro dospělé, výsostný vrchol spisovatelčina díla, k němuž spěje celou svou uměleckou dráhou, se zrodil z obrazu milované chápavé a moudré ženy, jejíž obětavá dobrota a láska prozářila Barunčino dětství. Ta pak v paprscích hřejivého světla babiččiny osobnosti vytváří básnickou idylu, sen o svém dětství, vzpomínku na to, co se už nikdy nevrátí a co vlastně ani nikdy neexistovalo. Nedlouho před smrtí se Němcová hlásí k prameni své inspirace. Je jím „touha po neskonalé Kráse a Dobru…, která člověka z prachu povznáší…, že by celý vesmír k srdci přitiskl… Touha ta spojena s láskou… ku každému člověku…, která nežádá odplaty nalézajíc sama v sobě vše, snaha státi se vždy lepší a Pravdě se blížiti – to je můj ráj, moje štěstí, můj cíl“. Božena Němcová a její babička, v reálném životě dva těžké osudy. Stará paní putuje od jedné dcery ke druhé, protože v jejich rodinách není vždy vítána, a nakonec umírá ve Vídni. Vnučku Barunku pošlou ve třinácti letech „na vychování” do rodiny zámeckého úředníka, v sedmnácti ji provdají bez lásky. Matka se svatby nechtěného dítěte ani nezúčastní. Další život krásné, mimořádné a statečné ženy, nadané spisovatelky a zkoušené matky je jakoby předznamenán neblahým začátkem dospělosti.

Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku a dalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů“. Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané“ krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají. Nesmrtelnost tohoto románu potvrzuje i řada filmových adaptací, v nichž titulní postavu postupně ztvárnily například Greta Garbo, Vivien Leighová, Taťjana Samojlovová nebo Sophie Marceauová.

Kniha popisuje a analyzuje fenomén progresivisticky zaměřených politických neziskových organizací, pro něž úmyslně používá hovorové označení „politická neziskovka“. Nejprve je vymezeno téma a základní pojmy, pak jsou navržena kritéria pro odlišení politických neziskovek od dalších neziskových organizací. Následuje kapitola seznamující čtenáře pomocí řady příkladů s progresivistickým ideovým zaměřením těchto organizací, a to včetně takových, které se nacházejí na pomezí politiky. Na příkladech jsou ukázány formy spolupráce politických neziskovek na národní i nadnárodní úrovni. Následuje charakteristika sfér, ve kterých politické neziskovky působí, třebaže často nenápadně a dokonce i nepozorovaně. Knihu zakončuje shrnutí se stručným návrhem řešení problému. Výklad je opřen o velké množství veřejně dostupných informačních zdrojů, s jejichž pomocí si čtenář může předkládané informace sám ověřit. Kniha napsaná populárně naučnou formou je kritikou systému politických neziskových organizací vedenou z pozice obhájce západní civilizace.

Nijak rozsáhlý, přesto ale nejslavnější Camusův román Cizinec proslul stejně svou záhadností, jako tím, že se brzy po vydání stal synonymem existencialismu – k autorově nelibosti. Půdorys Cizince lze přitom vystihnout málo slovy: nesmyslný život, nesmyslná vražda, cesta k nesmyslné smrti. Nejednoznačnost, kterou se kniha vyznačuje, však už po několik generací naprosto vzdoruje snahám o konečný, definitivní výklad. Fascinující a současně matoucí postavy a motivy románu vyvolávají neodbytné otázky: Proč Mersault zabil onoho Araba? A proč je potom tak lhostejný k následkům svého činu? Proč se ani v nejmenším nepokouší předstírat víc citlivosti, když by tím mohl uniknout nejvyššímu trestu? Cizinec je román se znamením absurdnosti a lhostejnosti, ovšem natolik naléhavý, že ho nedokážeme číst s lhostejným srdcem. Je to román, ke kterému se určitě vrátíme. Možná nám pomůže, abychom víc porozuměli životu, světu, sobě… Snad přestaneme hloubat nad smyslem života a uvědomíme si celé svoje štěstí. Naposledy: není to příběh o prázdnotě vesmíru, ne – zde se hraje o vítězství lidské duše.

Dramatické líčení osudů několika mladých, inteligentních a výstředních lidí, kteří na prahu dospělého života odmítají konvenční pravidla.

Poslední román Françoise Saganové Čtyři hrany srdce, nedávno náhodně objevený mezi jejími rukopisy, je próza bystrá, statečná a svobodomyslná stejně jako její autorka, a zrozená z jejího vášnivého zaujetí pro citový život, jeho výkyvy a jeho rozmanitost. Kniha zaujme také pochopením pro komickou stránku života i výstižností a optimismem při líčení životních dramat. Nahlédněme znovu do doby Françoise Saganové a do jejího života v tomto nedokončeném, syrovém, znepokojujícím románu je z nich obsaženo všechno příznačné.

Tohle je moment, kdy se začalo odvíjet klubko podivuhodných událostí: slavnostní večeře v domě bohatého vynálezce posedlého svými výzkumy. V těch chvílích spatří světlo světa fantaskně romantický, místy děsivý, úžasný a strnulým rozumem neproniknutelný vynálezcův příběh neuvěřitelné dobrodružství novodobého Gullivera odehrávající se v budoucnosti vzdálené statisíce let. Ale nejen to: zároveň se zrodí první kniha popularizující pojem cestování v čase, a také jedna z prvních knížek přinášejících fanouškům beletrie žánr sci-fi. Když vynálezce zabrzdí svůj stroj v Londýně na prahu 8028. století, bohužel ho nevítá krásný nový svět hemžící se nevídanými výdobytky vědy i techniky a prodchnutý všeobjímajícím humanismem. Z všemocného lidstva, jež si slibovalo zlatý věk, zbyly jen roztříštěné houfy človíčků tělesně i duševně připomínajících děti, které se v polorozpadlých zříceninách děsí tmy a každého šramotu v ní Jde dodnes o jeden z nejpůsobivějších a nejvlivnějších románů sci-fi, jaké byly kdy napsány, román zároveň napojený na vývojovou linii varovně pochmurných utopických děl, jež zachycují lidstvo, Zemi a dokonce snad celý vesmír ve stavu pokročilého úpadku a návratu k primitivnímu způsobu života. Kudy se vydáme, aby k tomuhle vývoji nedošlo?

Strhující osobní svědectví o smrtelném zápasu, který změnil svět a jehož důsledky pociťujeme také dnes. Impozantní reportážní román, možná vůbec nejlepší, v němž nic není smyšleno a vše se opírá o vlastní autorovy prožitky. Když se John Reed dostal do předrevolučního Petrohradu, měl za sebou sugestivní reportáže z dělnický vzpour v USA a z krutých bitev Velké války. Přijel bezprostředně po neúspěšném pokusu monarchistů o svržení prozatímní vlády. Obě strany konfliktu mu dovolily téměř neomezený přístup do nejdůležitějších míst revolučních dějů. Byl svědkem, a někdy dokonce aktérem rozhodující, nejdramatičtější fáze revoluce. Jeho kniha proto nemůže být nestranným popisem ruské revoluce, není však ani poplatná autorovým politickým názorům: "Za bojů jsem nebyl nestranný," píše, "avšak když jsem vyprávěl historii těch velkých dní, snažil jsem se vidět události očima svědomitého reportéra, kterému jde o to, aby zaznamenal pravdu." Po příjezdu vidí Reed Petrohrad jako město, kde číšníci odmítají zpropitné, protože přece nejsou otroci, a kde se na soše Kateřiny Veliké třepotá rudý prapor, kde hladoví revolucionáři hromadí zbraně, zatímco v nočních klubech teče proudem šampaňské a luxusní prostitutky se trumfují cenami svých kožichů. Po několika dnech ovšem přijde útok na Zimní palác a krvavý boj na život a na smrt s odpůrci revoluce. Autor si poctivě všímá i neúspěchů a tragédií, jako byly vinné pogromy, kdy Rudé gardy střílely na vzbouřené opilé vojáky plenící vinné sklepy bohatých. Deset dní, které otřásly světem ozařuje scénu revoluce čistým plamenem idealismu a nabízí strhující a zároveň realistický pohled do samého středu událostí. Ironií je, že zvláštní věrohodnost knihy vyplývá paradoxně z autorova bezprostředního, subjektivního přístupu.