LEDA strana 29 z 58

Křížové výpravy k Božímu hrobu představují nesporně jedno z nejpoutavějších témat středověkých dějin. Jsou současně krutým dějinným dramatem i romantickým dobrodružným románem dvou staletí bojů o Svatou zemi; krvavým příběhem o Turcích a Řecích, Arabech a assasinech, Egypťanech a Francích, Mongolech a mamlúcích, vraždících se navzájem ve jménu božím. Vystupují v něm legendární hrdinové a válečníci jako Richard Lví srdce, Saladin, Fridrich Barbarossa nebo Čingischán. Kniha nás zavede mezi křižáky v jejich nových královstvích na Blízkém východě, kde budují mohutné impozantní hrady a zároveň rychle přebírají dosud nepoznaný přepych svých nepřátel: lázně, koberce, koření, jižní ovoce. Najdeme zde čtivé a historicky věrné vylíčení událostí a vychutnáme i epickou kvalitu příběhu od vynikajícího umělce a vypravěče.

Oleg Gordijevskij, syn příslušníka a příslušnice KGB, produkt nejprestižnějších sovětských institucí, zároveň ovšem inteligentní a kultivovaný muž, byl v roce 1968 poprvé vyslán do ciziny a postupně se stal nejvyšším sovětským agentem v Londýně… jenže ve stejné době se propracoval k názoru, že komunismus je zločinný a nereformovatelný, a roku 1973 začal pracovat pro britskou službu MI6. Téměř deset let, prakticky až do konce studené války, pomáhal Gordievskij odhalovat sovětské špiony a mařit zpravodajské akce související se snahou sovětského vedení za každou cenu vyrovnat jaderný náskok Spojených států. MI6 tajila identitu svého nejkvalitnějšího zdroje s nesmírnou důkladností. Dokonce ani spojencům v CIA Angličané nikdy neprozradili nic, co by mohlo byť i jen vzdáleně naznačit Gordijevského jméno. Nakonec to paradoxně byla právě britská posedlost utajením svého agenta, jež zlákala CIA, aby k jeho určení nasadila celý tým vedený Aldrichem Amesem – jenž už delší dobu pracoval pro Sověty… Ben Macintyre rozehrává mezi Amerikou, Británií a Sovětským svazem sofistikovanou a napínavou špionážní hru, jež kulminuje filmovým útěkem Gordijevského z Moskvy v roce 1985. Stejně jako v nejlepších smyšlených špionážních románech zde čtenář proniká do hluboce utajeného světa, v němž vládnou jiná pravidla. Za chybu se platí krví a momentální rozhodnutí jediného člověka dokáže přehodit výhybku ke zcela odlišné budoucnosti celých národů a států.

Ve všech dosavadních knihách se Thilo Sarrazin zaobíral obtížemi, které pro německou společnost vyplývají ze soužití s muslimskou menšinou. V nejnovější práci učinil islám dokonce hlavním tématem a přistoupil k němu s obvyklou analytickou důkladností. V první kapitole předkládá obraz tohoto náboženství, jak se jeví poučenému čtenáři Koránu, a ve druhé nabízí široce podložený historický, demografický a hospodářský exkurs do současného islámského světa. Jádro jeho knihy však spočívá v důkladné analýze sociálních a kulturních poměrů panujících v těchto společnostech, které jsou – a to je stěžejní autorovo sdělení – zásadním způsobem předurčeny Koránem, respektive jeho doslovnou interpretací, k níž se uchyluje převážná většina reprezentantů islámské věrouky. Korán je podle Sarrazina základním zdrojem muslimské mentality, nepřátelské vůči západním hodnotám a neslučitelné s euroatlantickou politickou demokracií, která důsledně oddělila moc světskou od sféry náboženství. Ve svaté knize muslimů je rovněž předepsána rozpínavost tohoto učení, což je nyní umocněno vysokou porodností islámského světa, podmíněnou především nerovnoprávností a nízkou vzdělaností tamních žen. Při pohledu na střet islámu s postupně slábnoucí a vymírající západní společností autor není optimistou, nicméně v závěru předkládá návrhy, jak uspořádat věcnou přistěhovaleckou politiku, oproštěnou od ideologických tabu multikulturalismu. Zásadním předpokladem úspěchu je otevřená kritika islámského náboženství, jíž se dnešní západní elity ve jménu boje proti takzvané islamofobii snaží zabránit.

Už sto třináct dní žije devítiletý Samuel v rozlehlém starém domě na anglickém venkově jen s hospodyní Ruth. V péči téhle nevrlé a popudlivé osoby ho zanechala matka, když po manželově smrti odjela bez rozloučení do Ameriky, aby sehnala kapitál na záchranu ohroženého rodinného podniku. Zoufalý chlapec toužebně očekává zprávu, kdy se k němu zase vrátí, ale přicházejí mu od ní pouze občasné pohlednice s pozdravy. Proč ho maminka tak náhle opustila a skoro o sobě nedává vědět? Odjela opravdu, anebo se jí přihodilo něco hrozného? Když spolužák ze sousedství vysloví domněnku, že do podezřelé záležitosti může být zapletena diktátorská hospodyně, zrodí se Samuelovi v hlavě nebezpečný nápad. Záleží už jenom a něm, zda v zákoutích chátrajícího panského sídla rozluští neblahé tajemství…

Úpadek a pád římské říše Edwarda Gibbona je monumentální mistrovské dílo hodné svého velkého tématu, jež dodnes nepřestává udivovat majestátní rétorikou a břitkým vtipem. Gibbon nejenže podává panoramatický obraz společnosti a dějinných událostí, ale jeho vzývání ztracených ctností římské republiky i prvních císařů navíc přesvědčivě evokuje slávu hrdé civilizace univerzálního práva, regionální autonomie a náboženské tolerance. Během dvou staletí od založení Pax Romana (od Augustova vítězství r. 27 př. Kr. do r. 180) zažívali lidé takovou míru osobního bezpečí, prosperity a svobody, jakou předtím nikdy nepoznali. Vždyť asijská impéria byla jen nuznými mocnostmi všeobecného otroctví. Řím je pro Gibbona předobrazem osvícenské budoucnosti rozumu a snášenlivé společnosti – lidé tenkrát všechny náboženské kulty „považovali za stejně oprávněné, filozofové za stejně klamné a úřady za stejně užitečné.” Dnešní evropské dědice Říma ovšem fascinuje především výstižný popis rozkladu a vědomí, že nejen každé impérium, ale i každá civilizace je smrtelná. A v úpadku římské společnosti skutečně nacházíme všechny symptomy současnosti: dekadenci, ztrátu osobních a občanských ctností včetně vlastenectví, nízkou porodnost, korupci právníků i práva, sociální politiku provozovanou uplácením římské chudiny („chléb a hry“), nezastavitelný růst daní a byrokracie, zánik střední vrstvy, zubožení drobných zemědělců a vznik astronomicky bohatých latifundistů bez vztahu k obecnému dobru, pozdější manicheistické pohrdání vezdejším životem a křesťanskou nevraživost vůči státní moci (Augustin), konec branné povinnosti a nakonec i vládu kariérní armády, jež si vypomáhala germánskými žoldáky. Mocnou říši politicky a ekonomicky oslabilo postupující rozšiřování, takže se rozdělila na dvě části. Nakonec ji zahubila kompromisní politika vůči nepřátelským imigrantům. Nedokázala je vstřebat, nepochopila závažnost problému a uplatňovala pomýlená opatření, například zakázala smíšená manželství. Gibbon napsal první svazek svých dějin v době zrodu americké republiky, jež byla inspirována Římem, a v těchto souvislostech cituje Benjamina Franklina: ”Nedokážeme-li záviset jeden na druhém, bude každý z nás viset zvlášť.” Nepochybné memento mori našich časů.

Proslulý logik a filozof Józef Maria Bocheński (1902-1995), profesor univerzity ve Fribourgu, patřil k analytické filozofické škole (Whitehead, Wittgenstein) a světově se proslavil bestsellery Cesta k filosofickému myšlení (německy 1959, česky Rozmluvy, 1985) a Slovník filosofických pověr (polsky 1987, česky samizdat, 1988). Přednášel a psal v pěti jazycích. Největším přínosem Bocheńského je analýza marxismu, jenž je ideologickou a sociologickou kombinací největších pověr posledních dvou století: scientismu, tj. domněnky, že přírodovědecká metodologie je jedinou racionalitou, dále humanistického antropocentrismu, podle kterého je člověk absolutní mírou všech věcí, a konečně progresivismu, tedy víry ve všemocný technický a vědecký pokrok, jenž prý vyřeší i existenciální smysl života. Za jedinou dynamickou civilizaci považoval Bocheński evropský Západ s jeho třemi zásadními postoji k realitě: řeckým smyslem pro čistou ideální formu, římským postojem vůči společnosti (právo) a židovsko-křesťanským náhledem na existenciální problémy člověka. Bocheńského pověry zábavnou a vtipnou formou, s neúprosnou logikou a aristotelským realismem odhalují rozpory a zmatek v myšlení proslavených mudrců dvacátého století.

Sexuální touha nás vzrušuje i znepokojuje. Ovládá naše myšlenky, vítězí nad rozumem, občas někomu z nás zničí život. A přece o ní skoro nikdy nemluvíme. Tahle skrytá pohonná síla našeho konání zůstávala málo prozkoumaná než se objevila autorka knihy Tři ženy, nejniternějšího zobrazení touhy, jaké bylo v moderní době napsáno. Domácká Lina, žijící na venkově v Indianě v neuspokojivém manželství naváže milostný vztah, který se záhy stane středobodem jejího života. Krasavice Sloane, úspěšná majitelka restaurace, je šťastně vdaná za muže, který ji ovšem povzbuzuje do sexu s jinými muži i ženami. Středoškolačka Maggie touží po lepší budoucnosti, než je bezútěšný život jejích rodičů. Hledá pochopení u svého učitele angličtiny, zaplete se s ním a následky jsou krutě devastující. Objevitelská kniha Tři ženy zobrazuje s hlubokým pochopením a velkou emocionální silou křehkost a složitost ženské touhy i její přetrvávající nerovnoprávnost. Životy tří nezapomenutelných hrdinek nám důrazně připomenou, že s našimi obtížemi nejsme sami!

Máte před sebou možná největší milostný román – a současně velký příběh životního optimismu. Nezkrotnou šestnáctiletou Scarlett rodina miluje. Všichni muži s ní chtějí tančit! Rozhodne se pro mírného, pohledného Ashleyho…, jenže se rozhoří občanská válka, začíná nejistota a s ní příběh plný zvratů. Scarlett se tvrdohlavě drží svých nadějí. Bude mít dost sil? Na poraženém Jihu se daří dobrodruhům a podvodníkům, možná k nim patří i Rhett Butler, jenž tvrdí: „Budováním říše se vydělá hodně peněz. Ale ještě víc se dá vydělat na jejím rozkladu.“ Ve vichru války lidé umírají hladem, vládne násilí a beznaděj. Scarlett O’Harová však nezdolně prosazuje svůj sen o velké lásce, svoje přesvědčení, že zítřek bude lepší, že má smysl radostně a nekonečně doufat. Dobře ví, že zítra zase vyjde slunce. Jedna z nejtvrdohlavěji optimistických postav, s jakou se můžeme setkat…

Svou poslední fiktivně autobiografickou knihu nabízí Škvorecký jako zábavný „Entrtejnment na stará témata o životě, ženách, osudu, snění, dělnické třídě, fízlech, lásce a smrti“. Psal ji s humorným nadhledem a sebeironií v exilovém bezčasí a jako by v kaleidoskopu absurdních mi-nipříběhů z mládí v protektorátu a z živoření za stalinismu – jež se prolínají s komickými debatami při krajanských setkáních v Kanadě a se Škvoreckého profesorským zápolením s „dětmi z prérie, jež „rozumí čtení, ale ne literatuře“ – nalézal zvláštní význam a smysl. Utečenci – oběti režimu, vlastenci a emigranti za lepším i kariéristé a ustrašení návštěvníci a donašeči z Husákova přivolávají autorovi nostalgické vzpomínky na dávné lásky a patálie. Absurditu vyprávěných osudů podtrhují dialogy ve východočeském nářečí a v krajanské Czenglish. Přes všechnu komediálnost prosvítá z románu smutek nad osudem zbabělců chycených do pasti totalitního režimu i nad naprostým nepochopením české zkušenosti pod kanadským nebem, kde už zlověstně raší první výhonky politické korektnosti. „Proč to vyprávíš?“, ptá se autora kanadská studentka literatury. „Pro radost, žal a smutek z života a smrti, Ireno.“ Anglosasové ovšem dovedou ocenit humor a nerespektovat zavedená pravidla. Škvoreckého opus magnum, diskvalifikované češtinou, obdrželo v Kanadě státní cenu za anglicky psanou beletrii.

Inteligentní a sebevědomý Buck, kříženec bernardýna a skotské ovčačky, si žije v rodině kalifornského soudce královsky – jenže v časech zlaté horečky je po silných psech sháňka, a zloděj Bucka zašantročí překupníkovi, který dodává psy na Daleký sever. V souboji se surovcem vybaveným těžkou holí nemá pes naději: je sice poražen, v duši ale nepodlehne. Když psímu spřežení jednou dojdou síly a bezcitný, tupý majitel Bucka zmlátí do bezvědomí, zálesák Thornton surovce zažene, poklekne vedle psa a drsnýma, laskavýma rukama hledá příznaky zlomených kostí… rozvíjí se hluboké, oboustranné přátelství a láska mezi člověkem a psem. Kolik nebezpečných dobrodružství spolu zažijí! Přejde několik jar a oni najdou mělké ložisko v širokém údolí, kde se jim zlato ukazuje jako povlak žluťoučkého másla po celém dnu rýžovací pánve – to už se ale blíží nejkrutější událost, která Bucka ve společenství lidí postihla. A pouto k člověku se láme… Volání divočiny, světově nejčtenější Londonova kniha, je skvělý dobrodružný román s bohatým, dramatickým dějem a sugestivně podanými povahami lidí a psů. A je to filozoficky založená kniha. To jsou důvody, proč neustále vyvolává vzrušený zájem čtenářů všech věkových kategorií.

Učebnici určenou jak pro samostatné studium, tak pro výuku pod vedením učitele, tvoří 31 lekcí plus lekce úvodní se zásadami výslovnosti. Je zaměřena na evropskou portugalštinu a hlavními odlišnostmi portugalštiny brazilské se zabývá pouze ve dvou závěrečných lekcích. Každá lekce se skládá z úvodních textů, slovníčku k lekci (základního a doplňkového), mluvnického výkladu a řady cvičení s klíčem. Do učebnice je začleněna též Antologie doplňkových textů. Studující mají k dispozici portugalsko-český slovník, který obsahuje základní slovní zásobu učebnice (2 500 slov), i slovník česko-portugalský (stejného rozsahu). Orientaci v učebnici usnadňuje Mluvnický rejstřík, seznam konverzačních okruhů a odkazy na reálie Portugalska a zemí portugalského jazyka. Součástí učebnice jsou CD s MP3 nahrávkami.

Švédský rodák, módní lékař v Paříži a v Římě, člověk s neuvěřitelně silnou láskou ke slabým a bezmocným, zachránce životů lidí a zvířat, sběratel antických pokladů, muž, jenž si postavil dům snů. A jenž prohlásil: "Co toužíte zachovat, o to přijdete – čeho se vzdáte, to s vámi zůstane navždy". Axel Munthe. Jeho kniha, jedna z nejčtenějších ve světové literatuře a přeložená do více než padesáti jazyků, často úmyslně vzdoruje realitě plynoucího času: události deseti let jsou přeneseny do jediného střídání ročních období, zatímco týden se může jevit jako rok. Jsou tu podivně nejisté obrazy, jejichž odpojení od času a příčinnosti způsobuje závrať. Proud vyprávění nás nese teď tím, za chvíli jiným směrem. Snad tohle jsou důvody, že obliba téhle knížky je tak trvalá…

John Hersey líčí vzájemně se proplétající osudy šesti přeživších lidí v Hirošimě v hodinách a dnech po útoku. Přináší kroniku života mezi doutnajícími troskami plnými radioaktivity, líčí lidskost v jejích nejhorších a nejlepších projevech, je plná příběhů nezměrné obětavosti, nesnesitelné bolesti a zármutku. V pozadí cítíme otázku, zda je vyhlazovací válka i ta s dálkově ovládanými drony, vojenskými roboty a ohromující technickou a ekonomickou převahou oprávněná, i když snad slouží spravedlivému účelu. Co když z ní vyplývající duchovní i hmotné zlo a vybičovaná nenávist obsahuje důsledky, které daleko převažují všechno dobré, co by vítězství mělo přinést? A lze vůbec konečné vítězství takto vybojovat? Kdy budeme schopni jasně odpovědět? Do vzduchu se zvedla gigantická mračna prachu, nebe ztemnělo den se proměnil v noc Zachvátila ho taková panika, že si ani nevzpomněl na přítele Macua pod troskami, a vyřítil se na ulici. Temnota po hirošimské explozi zůstává stále s námi. Po sedmdesáti pěti letech není lidstvo zas tolik jiné, jsme svědky smrti, ničení a zkázy na mnoha místech po celém světě. Zlo nebylo odsunuto do historie, kohokoliv z nás mohou zasáhnout zoufalé, tragické zprávy z Paříže, Tripolisu, Sýrie, Jemenu, Nigérie. Násilí je strašlivě moderní. KNIHA, JEŽ BURCUJE SVĚDOMÍ LIDÍ Vydáváme k 75. výročí bombardování Hirošimy a Nagasaki.

Když ne já pro sebe, kdo tady bude pro mne? A když ne takto, jak? A když ne nyní, kdy? ptá se píseň, kterou přijala za svou hymnu Gedaljova partyzánská skupina složená z ruských a polských Židů, mužů a žen odhodlaně bojujících proti nepříteli. Jsou to lidé, kterým válka vzala všechno jejich rodiny, domovy, svobodu. Vydali se na dlouhou pouť z běloruských lesů a bažin směrem na západ. Jejich boj se ale leckdy nesetkává s pochopením a podporou místních obyvatel, ani jiných partyzánských oddílů. Musejí urazit víc než dva tisíce kilometrů a překonat nejhorší hrůzy závěrečné fáze války, chtějí-li dorazit do italského Milána Primo Levimu se podařilo vytvořit jakýsi jidiš western, jenž dokáže pobavit dokonce i ve vichru tragických válečných událostí.