LEDA strana 29 z 64

Hrdinkou tohoto snového, současně ale neúprosně realistického příběhu je mladá, krásná a svobodomyslná Hester, již krutě poníží závistivý dav. Příběh plný intenzivní symboliky se vyznačuje mimořádnou obrazností a prudkým spádem událostí líčených téměř filmovou řečí. Hesteřino vnitřní vyrovnávání s okolní nenávistí a její postupný návrat do života provázejí fascinující a výjimečně dojímavé výjevy. Hawthorn inspiroval nejeden moderní román, vždyť: Nechť se muži střeží získat si ruku ženy, nezískají-li si zároveň i její horoucí srdce! Jinak je může potkat zlý osud, , že až někdo mocnějším dotykem, než byl jejich, probudí v srdci ženy milostný cit, bude jim ona pak vyčítat i klidnou pohodu, tu studenou mátohu štěstí, kterou jí kdysi podloudně podstrčili místo živé skutečnosti. Henry James o knize napsal: Je nádherná, skvělá, mimořádná. Má v nejvyšším stupni kvality, kterými se vyznačuje velké umění nepopsatelnou průzračnost a lehkost, nevyčerpatelné kouzlo a tajemství.

„Nedokážu zapomenout na válku a na zánik jediné vlasti, kterou jsem kdy měl, rakousko-uherské monarchie,“ napsal Joseph Roth. „Svoji vlast jsem miloval. Umožňovala mi, abych byl současně vlastencem i světoobčanem. … Měl jsem rád ctnosti a přednosti své otčiny a dnes, kdy je mrtvá a pryč, mám rád dokonce i její chyby a nedostatky.“ Pochod Radeckého – nejzralejší a vrcholný Rothův román, jedna z nejvýznamnějších knih světové literatury 20. století – je hluboce prožitou elegickou básní, kterou na habsburské Rakousko složil poddaný z územního a národnostního okraje císařství. Stesk po ztracené minulosti a bolest ze ztráty domova se zde v jedinečné souhře mísí s humorem, ironií a sarkasmem – a to vše prostupuje láska, již není možné zradit a jež může zaniknout pouze smrtí samotného autora. „Der Leutnant Trotta, der bin ich,“ napsal Roth. Jeho obraz agonie velké říše a celé historické epochy je fascinujícím čtenářským zážitkem.

Čerstvě dostudovaný chemik Primo Levi, kudrnatý mladíček s nesmělým pohledem, je v prosinci 1943 zatčen a krátce na to transportován do Osvětimi, kde ho vězní až do osvobození tábora dne 27. ledna 1945. Na stránkách, které napsal brzy po svém návratu k rodině, podává svědectví o hromadném šílenství, zvrácených ukrutnostech, proradnosti, tuposti, o nejstrašlivějších činech, jichž jsou lidé – a jen oni – schopni. Ale také o lidském sblížení, soucitu, odvaze, přátelství a nezdolnosti. Vypráví hlasem jasným, pevným a něžným, bez nenávisti i sebelítosti. Daří se mu cosi zázračného: v každém vězni, který se objeví na stránkách jeho knihy, ať už je to häftling nebo múzlman anebo kápo, poznáváme kohosi blízkého. A naučíme se ho chápat. Ti lidé v nás podnítí touhu žít dobře a čestně. Probudí naše lepší já. „Znovu a znovu mě ohromuje, jak nelidští dokážou být lidé k sobě navzájem.“ „Lidské nestvůry existují, ale je jich příliš málo, než aby byly opravdu nebezpečné. Nebezpečnější jsou obyčejní lidé, funkcionáři ochotní uvěřit a jednat, aniž by zapochybovali.“

Třiadvacetiletá Catherine Sloperová, dcera vyhledávaného newyorského lékaře, je podle morálky vrcholného „zlatého věku“ zralá na vdávání. Je ale na soužití v páru skutečně připravená? Když na večírku pozná sympatického Morrise Townsenda, propadne bezhlavě jeho kouzlu. Otec jejich vztahu nepřeje, poněvadž se právem domnívá, že švihákovi povzbuzovanému dívčinou tetou jde čistě o peníze. Dceři pohrozí, že ji vydědí, pokud by si nápadníka tajně vzala. Neprůbojná, zároveň však neústupná Catherine svádí niterný boj mezi oddaností a probuzenou láskou, tápe a dusí v sobě city ve víře, že se rozpor vyřeší. Baladu o zmařených námluvách povýšil Henry James v beletristický klenot elegantní stejně jako manhattanské náměstí, do jehož parků a salonů děj zasadil. Čtveřice aktérů nazíraná pomocí techniky proudu vědomí ukazuje, na čem staví autorovo mistrovství. Pronikavé vidění autora – zakladatele psychologického románu – s výjimečnou vnímavostí demaskuje mělkost jejich motivací i iluze živené sebeklamem, proti nimž lze postavit pouze namáhavou snahu o dosažení životní rovnováhy. Jamesova jemná próza přináší působivou zprávu o stavu duše, jakou na americké straně Atlantiku nesepsal nikdo předtím.

Nesmírné bohatství těchto lidí... Indiáni z kmene Osedžů patřili před sto lety k nejbohatším lidem na světě. Z obrovských příjmů, jež jim plynuly z ropy vytěžené na jejich území, si vystavěli nové domy, nakoupili luxusní automobily, najali bílé služebnictvo a děti poslali na prestižní university v USA i v Evropě. Dopřávali si to nejlepší, co jim nabízela civilizace. Jejich bohatství ovšem přilákalo i to nejhorší: zkorumpované politiky, křivácké právníky, podvodníky všeho druhu a chamtivce, zloděje, násilníky a vrahy. Přivolalo sérii záhadných vražd... Následující děsivé spiknutí nechá za sebou během několika let desítky zavražděných. A když se dlouhou sérii vražd stále nedaří vyřešit, když za záhadných okolností umírají další a další oběti a když přijdou o život dokonce mnozí z odvážných vyšetřovatelů, je přivolána nedávno založená FBI s legendárním J. Edgarem Hooverem v čele jde o první tak rozsáhlý případ, který FBI vyšetřuje. Každý další krok odhaluje nová zlověstná tajemství a zločinná spolčení Jež vdechla život FBI!

Věnujte mi valčík román o nezkrotné jižanské krásce, jež se po svatbě ocitá v prostředí meziválečné newyorské smetánky je vyprávění jemné, lyrické, zářící mnoha jasnými barvami, ale také dojemné, nostalgické a místy do krajnosti zoufalé. Divoké rytmy originálního, neobvykle otevřeného a osobitě sugestivního líčení ženského osudu se zklidňují do nálad nadějného očekávání, a ty zase střídají lyrické ozvěny vzpomínek málem zaniklých. Kde se vyprávění ujímá proud vědomí, jde o vypjatou situaci a vnitřní monolog vyvolává dojem, že byl zapsán v návalech zuřivého hněvu. Jediný dokončený román Zeldy Fitzgeraldové ukazuje její mimořádný talent pro citlivé pozorování, který sdílela s manželem F. S. Fitzgeraldem a díky kterému dokázala po svém vystihnout ducha doby v životních peripetiích jednotlivce. Její dar proměnit slova v cosi duhově měňavého, udivujícím způsobem krásného a znovu a znovu překvapujícího je obdivuhodný, stejně jako je pozoruhodné, že autorka knihu napsala za necelé dva měsíce. To, že se jí stále daří okouzlovat, bavit a dojímat čtenáře, je ovšem ještě pozoruhodnější.

Věnujte mi valčík román o nezkrotné jižanské krásce, jež se po svatbě ocitá v prostředí meziválečné newyorské smetánky je vyprávění jemné, lyrické, zářící mnoha jasnými barvami, ale také dojemné, nostalgické a místy do krajnosti zoufalé. Divoké rytmy originálního, neobvykle otevřeného a osobitě sugestivního líčení ženského osudu se zklidňují do nálad nadějného očekávání, a ty zase střídají lyrické ozvěny vzpomínek málem zaniklých. Kde se vyprávění ujímá proud vědomí, jde o vypjatou situaci a vnitřní monolog vyvolává dojem, že byl zapsán v návalech zuřivého hněvu. Jediný dokončený román Zeldy Fitzgeraldové ukazuje její mimořádný talent pro citlivé pozorování, který sdílela s manželem F. S. Fitzgeraldem a díky kterému dokázala po svém vystihnout ducha doby v životních peripetiích jednotlivce. Její dar proměnit slova v cosi duhově měňavého, udivujícím způsobem krásného a znovu a znovu překvapujícího je obdivuhodný, stejně jako je pozoruhodné, že autorka knihu napsala za necelé dva měsíce. To, že se jí stále daří okouzlovat, bavit a dojímat čtenáře, je ovšem ještě pozoruhodnější.

ŽIJÍ TU VE DVOU UŽ SPOUSTU LET. Nikdo k nim NEJEZDÍ. Junior a Hen by si na odlehlé kanadské farmě dál idylicky žili v dokonalém odloučení od hektické civilizace. Jednoho večera však manžele vyruší nezvaný host. Mladík z vlivné firmy jim přináší zprávu, že Junior vyhrál losování o účast na vesmírné misi jenže on se do žádné loterie nepřihlásil! Nad dvojicí se tak začne vznášet atmosféra mučivé nejistoty a permanentního napětí. Nekoupili si LOS, ale POSLALI JIM VÝHRU. Dokážou UNÉST SVŮJ OSUD? Podezřelý posel se v domě usadí a eviduje vše, co Junior dělá, každou vteřinu jeho života prý proto, že na dobu pobytu v kosmu agentura vytvoří jeho umělého dvojníka, který bude s Hen žít a starat se o farmu. Junior se postupně proměňuje v soubor elektronických dat a spolu se ženou cítí, že za událostmi se skrývá strašlivá hrozba, jejíž důvod a smysl nechápou Chce ŽÍT ZA MĚ! Musel jsem TO UDĚLAT. NEMĚL JSEM NA VYBRANOU...

ŽIJÍ TU VE DVOU UŽ SPOUSTU LET. Nikdo k nim NEJEZDÍ. Junior a Hen by si na odlehlé kanadské farmě dál idylicky žili v dokonalém odloučení od hektické civilizace. Jednoho večera však manžele vyruší nezvaný host. Mladík z vlivné firmy jim přináší zprávu, že Junior vyhrál losování o účast na vesmírné misi jenže on se do žádné loterie nepřihlásil! Nad dvojicí se tak začne vznášet atmosféra mučivé nejistoty a permanentního napětí. Nekoupili si LOS, ale POSLALI JIM VÝHRU. Dokážou UNÉST SVŮJ OSUD? Podezřelý posel se v domě usadí a eviduje vše, co Junior dělá, každou vteřinu jeho života prý proto, že na dobu pobytu v kosmu agentura vytvoří jeho umělého dvojníka, který bude s Hen žít a starat se o farmu. Junior se postupně proměňuje v soubor elektronických dat a spolu se ženou cítí, že za událostmi se skrývá strašlivá hrozba, jejíž důvod a smysl nechápou Chce ŽÍT ZA MĚ! Musel jsem TO UDĚLAT. NEMĚL JSEM NA VYBRANOU...

Audionahrávky ke 4. vydání stejnojmenné učebnice.

Strašně smutná krásná muzika mě vzala do svého utěšlivého náručí, přede mnou se otáčeli holky a kluci, Venca Štern se rozezněl jako zvon, jako hrana lásky nebo čeho mládí Prima sezóna je vzpomínka a stesk, sentimentální pokus se aspoň na pár hodin přenést do jiného času do času báječného mládí a prvních lásek, který je prostoupen humorem a prolnut jazzovou muzikou. Kdykoliv sem ale může vtrhnout hrůza a strach, když vystoupí z nevlídné atmosféry provinčního města v době protektorátu. Jak kouzelně zní pod tím dusivým příkrovem geniální, nenapodobitelná povrchnost a neodolatelná banálnost milostných rozhovorů! flexaton toužebně zvolal do krásné noci mládí where is the bird of Paradise? brumendem převzali kluci měkký, něžný chórus, jako hučení lesa hey-doo-dey hay-doo-da otočil jsem se a šel jsem k městu dolů where is the bird of Paradise? dolů, dolů, k půlnočnímu krásnému, smutnému městu Kostelci

SAPIENS – STRUČNÉ DĚJINY LIDSTVA sleduje z dlouhodobé perspektivy revoluční zvraty na cestě lidského rodu od vzniku Homo sapiens až po současnost. Dramatický je příběh bezvýznamného lidoopa, který před dvěma miliony let někde v koutě Afriky získal vědomí, vyvraždil své přírodní bratrance a ovládl celou planetu. Základní životní parametry člověka jsou určeny biologicky, ale poskytují úžasný prostor. Ne biologie, ale kultura (kolektivní víra) je klíčem k pochopení dramatického rozvoje lidstva. Jen ona umožňuje spolupráci velkého počtu lidí, kteří se navzájem neznají. Po první, kognitivní revoluci před 70 000 lety následovaly další překvapivé zlomy v dějinách – objev zemědělství, peněz, společenské mytologie, imperiální společnosti, kapitalistického úvěru a víry v budoucnost, objev vědy, techniky i genetického inženýrství. Zdá se, že dějiny mají směr – vždyť obchod a kapitalismus, věda a technika, planetární komunikace i geopolitické vědomí spojily svět do globální vesnice. "Proč se z knihy SAPIENS Yuvala Harariho okamžitě stal mezinárodní bestseller? Je to jednoduché: odpovídá na nejzásadnější otázky historie i moderního světa a čte se jedním dechem. Nemůžete se od ní odtrhnout!" (Jared Diamond, nositel Pulitzerovy ceny, autor knih Osudy lidských společností, Kolaps a The World until Yesterday).

Douglas Murray brilantně líčí příběh masové imigrace do Evropy – její počátky v poválečném nedostatku pracovní síly, její zintenzivnění při slučování rodin a konečně humanitární ospravedlňování otevřených hranic. Od druhé světové války až po současnost vznikají a rostou ohromné nepřizpůsobivé přistěhovalecké kolonie, navzdory tomu by ale „příchod milionů nemusel být hlasem polnice posledního soudu, kdyby Evropa neztratila víru ve svou civilizaci, tradici a legitimní právo na vlastní existenci“. Vyčerpaný a historickou vinou kolonialismu a rasismu posedlý Západ není schopen hájit občanské svobody a práva proti nábožensky sebejisté kultuře islámu, jež nezná odluku církve a státu. Murray vykresluje dramaticky narůstající spor většinové společnosti s intelektuální elitou, která hodlá evropský lid vyměnit. Důkladně analyzuje její akademické šibolety, vytáčky a lži i její ideál „morálně nadřazeného univerzálního lidství“ bez kulturního rozlišení, utopickou vizi nesoudržné, multietnické společnosti pouhých lidských práv. Jak prorocky napsal G. K. Chesterton, proti ideologii bezbřehého splynutí všech se všemi se jednou instinktivně vzbouří miliony a rozpoutá se střet mezi davem a posedlou internacionální třídou. Ať už nadcházející konflikt dopadne jakkoli, podle Murrayho to pak nebude Evropa, jakou jsme dosud znali.

Ďábel kdysi navštívil svatého Antonína, aby ho pokoušel, a zanechal mu láhev zázračného elixíru. Kdo se ho napije, stane se hříčkou pekelných mocností. Jedna láhev se záhadným způsobem dostane do kapucínského kláštera v B., kde se z ní napije bratr Medard, pocházející z prokletého rodu: propadne hříšné vášni ke krásné neznámé dívce, která se mu zjeví, a chce z kláštera uprchnout. Jaká bude jeho životní pouť? Čtenář, který otevře zápisky mnicha Medarda, se octne v nadpřirozeném světě, kde potkává strašidelné dvojníky, vášně a neřesti vedoucí ke zločinům, osoby zahalené tajemstvím, šílence, složitě propletené rodinné vztahy, kletby, hříšnou i nebeskou lásku, ale i pokání a vysvobození. Je v království snů, ve světě romantické literatury začátku 19. století. Avšak i dnešní čtenář, člověk doby, v níž se stávají události daleko strašnější, než jaké prožil mnich Medard ve fantazii svého autora, bude jistě sledovat kapucínovy osudy s napětím; ocení vysokou literární úroveň, pochopí, co je podmíněno dobou, bude zajat romantickou kulisou příběhu, stržen jeho fabulí i atmosférou, zejména pokud si zachoval šťastnou schopnost prožívat to, co čte. U posledních stránek téhle strašidelné pohádky s dobrým koncem bude možná i trochu závidět autorovým současníkům, kteří zápisky hříšného kapucína hltali při svíčce a s mrazením v zádech.

Slavný romantický a dramatický román Emily Brontëové se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, aby nečekaně prožil strašidelné noční dobrodružství a začal pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Objevuje příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a celoživotní touhu po pomstě. Heathcliffova neukojitelná krutost po léta ničí životy lidí z usedlosti, pak ale láska, kterou nelze řídit rozumem, znovu zasáhne do osudů hlavních hrdinů.

Žít dlouhou dobu v nesouladu sám se sebou se trestá i z medicínského hlediska. Ve dvaceti je to sice burcující a inspirující, jenže Arthur Less – druhořadý spisovatel a průměrný kalifornský gay – neochvějně míří k padesátce, kterou úkorně vnímá jako pomstu osudu. Nebude lepší, když se přibývajícím létům poddá a přestane marně brzdit nohama o koberec? Zrada dlouholetého partnera ho přiměje zařídit si dočasný odklad a zahrát si na světoběžníka, přestože do toho má taky daleko. Přes Mexiko a Itálii cestuje do Německa, následuje Francie a pak Maroko, Indie a nakonec jídelna starodávného japonského hostince. Poletuje při tom po letištích jako poděs, přednáší studentům v jazyce, který neovládá, flirtuje na pařížském balkonu, brázdí Saharu na velbloudovi a chystá si žaludek na kulinářskou reportáž… Nabarvené závoje i papírové masky postupně odpadají, směšně váhavý hrdina se zklidňuje a už si nestýská. Že by se konečně smířil s možností, že tu nebude napořád? A svět ho odmění: co bylo dosud pouťovým sklíčkem, nečekaně zkrásní. Kniha obdržela Pulitzerovu cenu za rok 2018.