Nakladatelství Leges strana 11 z 24

Učebnice seznamuje s právní úpravou vybraných resortů a subresortů veřejné správy – s vnitřní správou, správou školství, stavební správou, správou kultury, zdravotnictví, policie a nově i správou hornictví a geologie a právní úpravou obrany státu. Text je zaměřen zejména na českou platnou právní úpravu vybraných oblastí, která je však uvedena v kontextu historického vývoje a také v souvislostech ústavních, mezinárodněprávních a evropských. Nedílnou součástí výkladu je relevantní judikatura. Kniha tak čtenářům poskytuje komplexní pohled na danou problematiku. Každá kapitola obsahuje vymezení pramenů právní úpravy, vysvětlení základních pojmů a institutů a vymezení organizace výkonu veřejné správy v dané oblasti. Publikace se zaměřuje především na ty oblasti veřejné správy, v nichž jsou občané a právnické osoby nejvíce v kontaktu se správními orgány. Ve druhém vydání jsou reflektovány změny v právní úpravě a nová judikatura správních soudů. Učebnice je určena zejména studentům práva či veřejné správy, užitečná však může být i pro správní praxi.

úpravy hmotněprávní, zakotvené v novém občanském zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) a zároveň z nové úpravy procesní, představované především zákonem o zvláštních řízeních soudních (zák. č. 292/2013 Sb.). Vzhledem k rostoucí globalizaci společenských vztahů, z níž pramení stále se zvyšující počet tzv. smíšených manželství, autoři do publikace zařadili také analýzu úpravy obsažené v novém zákoně o mezinárodním právu soukromém (zák. č. 91/2012 Sb.) a v evropské unijní legislativě a přehled právní úpravy účinné na Slovensku. Publikace předkládá ucelený pohled na právní úpravu institutu manželství od středověku po současnost, od jeho vzniku po jeho zánik, i co do vymezení vzájemných práv a povinností manželů a otázek souvisejících s tzv. neplatným a neexistentním (zdánlivým) manželstvím. Publikace je určena aplikujícím právníkům z řad advokacie a justice i široké veřejnosti.

Biografie nejznámější české ústavní soudkyně mapuje okolnosti jejích významných rozhodnutí - v soukromém životě i v soudcovské práci. Eliška Wagnerová (* 1948) prošla emigrací v 80. letech a po revoluci se podílela na proměně české justice. Čtyři roky pracoval jako předsedkyně Nejvyššího soudu. V letech 2002 až 2012 byla místopředsedkyní Ústavního soudu a psala jeho klíčové nálezy. Autor, dlouholetý novinář se zaměřením na právo a justici, v minulosti publikoval biografii Vojtěcha Cepla (2010) a životopisný rozhovor s Pavlem Rychetským (2012). Kniha je tak završením série portrétů tří velkých osobností českého ústavního soudnictví. Doplňuje ji barevná obrazová příloha.

Páté aktualizované vydání reaguje na přijaté novelizace a nově publikovanou judikaturu. Poznámky k trestnímu zákoníku a trestnímu řádu nejsou vyčerpávajícím komentářem, ale mají přispět k rychlé orientaci v obsahu a smyslu příslušného ustanovení. Uváděné judikáty jsou vybrány především ze sbírek Nejvyššího a Ústavního soudu. Pro uživatelské pohodlí byla starší judikatura tam, kde to bylo možné, podřazena k novým, často jen přečíslovaným ustanovením nového trestního zákoníku, a čísla paragrafů byla až na výjimky opravena tak, aby odpovídala novému trestnímu zákoníku. Součástí publikace jsou i předpisy souvisící - zákon o soudnictví ve věcech mládeže, zákon o výkonu vazby, zákon o výkonu trestu odnětí svobody a advokátní tarif, vše ve znění k 1. 11. 2014. Publikace je oceňovanou pomůckou pro práci soudců, přísedících, státních zástupců, policistů, kriminalistů, advokátů, firemních právníků a ostatních pracovníků právní praxe.

Kniha pojednává o fotografii jako autorském díle, o vztahu fotografie a práva na ochranu soukromí a ochranu osobnosti, o fotografování soukromých objektů i fotografování na veřejných prostranstvích. Výklad je doplněn příklady z praxe. Kdy je fotografie autorským dílem, které požívá zvláštní ochrany, a kdy není? Je-li fotografie autorským dílem, je třeba dále rozlišovat toto dílo a hmotný substrát, na kterém je fotografie zachycena, a vlastnická práva k němu. Autor se zabývá pojmem autorského díla a naznačuje hranici mezi fotografií původní a prostým zobrazením autorskoprávně nechráněným. Příkladem je aktuální případ SDEU ve věci fotografky Painer, která fotila malou Natashu Kampush, posléze unesenou. Rozhodnutí rozebírá především právě hranici pro chráněná a nechráněná autorská díla, a také otázku možného zveřejnění fotografií. Je zmíněn také případ sporu o námět fotografie, Art Rogers v. Jeff Koons. Předmětem sporu byla otázka možné inspirace fotografie jednoho autora a socha druhého autora. Jako příklad posouzení a rozlišení autorského díla a prostého záznamu, kterému autorskoprávní ochrana nevzniká, se popisuje fotografie Christopha Meiliho od Gisely Blau. Kniha se dále věnuje licenční smlouvě, tedy poskytnutí práv k užití fotografie. Příkladem z německé soudní praxe týkající se k možnosti využití licence pro původně neznámý způsob užití je případ Spiegel CD-ROM. Fotograf udělil nakladatelství vcelku neomezenou licenci ke svým fotkám, které byly následně užity na CD-ROM; taková technologie a možnost užití však v době udělení licence nebyla známa. Dále je učiněna zmínka o licenčních sporech k ikonické fotografii Che Guevary. Dalším tématem knihy je ochrana autorských, osobnostních a majetkových práv, dotčených fotografováním. Zde jsou rozebrány možnosti a omezení focení na veřejném prostranství, rozdíl mezi vlastnickým právem, autorským právem a ochranou soukromí. Fotografie cizích věcí v zásadě vlastnické právo nenarušuje. Fotografie věcí, jako je auto nebo dům, však mohou narušovat ochranu soukromí, a to přesto, že se na nich nemusí vyskytovat žádná osoba. Lze fotografovat umělecká díla umístěná dlouhodobě na veřejných prostranstvích, aniž by se porušovala práva jejich autorů? Jako příklad je popsán soudní spor související s fotografiemi vídeňského rakouského Hundertwasserhausu. Uvedený případ posuzoval především otázku pojmu veřejného prostranství, neboť předmětné fotky byly pořízeny z perspektivy jen podobné běžnému chodci, a to navíc z místa obecně veřejnosti nepřístupného. Dalším aktuálním příkladem je Google Street View. Dále autor pojednává o právní úpravě ochrany soukromí a ochrany osobnosti. Zdůrazňuje základní pravidlo, že fotografování cizí osoby je možné toliko s jejím souhlasem. Jako příklad rozebírá soudní případy monacké kněžny von Hannover, oblíbené osobnosti zejména německého bulvárního tisku. Tyto spory poskytují významný výklad rozsahu a hranice ochrany osobnosti, které je možné aplikovat nejen na slavné osobnosti. Předmětné právní závěry jsou aplikovatelné i mimo německou judikaturu. Knihu uzavírá výklad pravidel o fotografování obžalovaných osob v trestním řízení, včetně osob následně odsouzených. Praxe opět vychází z výkladu německých soudů, provedených např. v případu Sedmayr, posuzujícím otázku zveřejnění fotografií odsouzených osob.

Předmětem monografie je doktrína prostoru pro uvážení (margin of appreciation). Evropský soud pro lidská práva používá tuto doktrínu při hledání vhodné míry volné úvahy členských států při plnění závazků vyplývajících z Úmluvy a sebeomezení (či intenzity přezkumu) Soudu. Vzhledem k odlišnostem historické, společenské, kulturní, ekonomické a jiné povahy jsou totiž vnitrostátní demokraticky legitimované orgány často v lepší pozici než mezinárodní soudci k poskytnutí náležité ochrany právům a svobodám zaručeným Úmluvou. V tom by jim měl být dán určitý prostor pro volnou úvahu. Soud poté jen přezkoumává, zda zásah či opatření, napadené stížností jednotlivce, spadají do rámce této volné úvahy či nikoliv. Tato doktrína byla ovšem předmětem zdrcující kritiky, protože s ní Evropský soud pro lidská práva nepracoval přehledně a konsistentně. Hlavním cílem této monografie proto bylo zkoumat, jaké faktory dopadají na použití této doktríny, a následně po analýze vztahů mezi nimi normativně zkonstruovat algoritmus, který by Evropský soud pro lidská práva mohl vzít v potaz při aplikaci dané doktríny, aby předešel opakování zmíněné kritiky.

Monografie se zaměřuje na velmi aktuální problematiku volného pohybu osob napříč Evropskou unií. Autorka se zabývá pozitivním i negativním vymezením unijního pracovníka, tj. otázkami, kdo unijním pracovníkem je, jaká práva či povinnosti pracovníkům právo Evropské unie přináší, a s jakými překážkami se mohou pracovníci migrující za prací v rámci Evropské unie setkat. Dále řeší, co spadá pod překážky volného pohybu pracovníků a co je ponecháno na regulaci členských států. V souvislosti s negativním vymezením pojmu autorka rozlišuje mezi volným pohybem pracovníků a ekonomicky neaktivních občanů Unie. V této části podrobně rozebírá rozšiřující se fenomén dávkové turistiky občanů Unie, kdy díky expanzivní judikatuře Soudního dvora EU je pro unijní občany výhodnější i jednodušší získat (a následně udržet) status unijního pracovníka v hostitelském členském státě EU, na základě něhož mohou využít štědrých sociálních dávek v příslušných členských státech (např. vyživovací podporu při studiu). Monografie přináší podrobnou analýzu bohaté judikatorní činnosti Soudního dvora Evropské unie v dané oblasti. Kniha poskytuje praktické využití pro advokáty, státní správu, studenty právnických fakult, či občany, kteří chtějí být obeznámeni se svými právy a povinnostmi při pohybu v rámci Evropské unie.

Rukověť je učební pomůckou pro studium mezinárodního práva. Obsahuje primární prameny a další zásadní dokumenty mezinárodního práva, některé v originálním autorském překladu.

Monografie se zabývá průniky sportu a práva, od trestní odpovědnosti sportovců za způsobené úrazy při sportu, přes otázky diváckého násilí na sportovištích, až po otázky nelegálního ovlivňování sportu zahrnujícího především problematiku korupce a nelegálních sázek.

Monografie analyzuje násilnou kriminalitu z pohledu kriminologie, kriminalistiky, trestního práva, penologie a viktimologie. Cílem empirického výzkumu je zjistit, jaké mohou být nejvýznamnější kriminogenní faktory pro spáchání úmyslného usmrcení.

Environmentální kriminologie zkoumá zločinnost ve vztahu k prostředí, ve kterém se vyskytuje. Monografie vychází z premis, že kriminalita je koncentrována kolem kriminogenních míst a že analýza vzorců kriminality v daných prostředích má zásadní význam pro kontrolu a prevenci kriminality.

Vysokoškolská učebnice vykládá čtivou a přístupnou formou správní právo procesní obecnou část. Kniha ve svém pátém vydání přináší aktualizaci látky s ohledem na změny, které se promítly do správního řádu zejména zákonem č. 303/2013 Sb. Zprostředkov ává také další vývoj judikatury správních soudů a Ústavního soudu v této oblasti. Text obsahuje zásadní rozhodnutí těchto soudů i výkladová stanoviska a závěry Poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu k některým procesním institutům. Výňatky z judikátů a výkladových stanovisek jsou pro lepší pochopení problematiky uvedeny v závěru každé kapitoly. Autoři také úpravou pojmového aparátu reagují na rekodifikaci soukromého práva, zejména na nový občanský zákoník. Ačkoliv je publikace určena především studentům právnických fakult, může zároveň posloužit praxi veřejné správy.

Druhé upravené a doplněné vydání publikace je zpracováno podle právního stavu k 1. 5. 2015. Reflektuje novelizace správního řádu (zákonem č. 303/2013 Sb. a zákonem č. 250/2014 Sb.) a uvádí novou judikaturu, která byla rozšířena či obohacena o další zajímavé právní názory. Jednotlivá ustanovení zákona jsou opatřena podrobnými výkladovými poznámkami a tam, kde je to instruktivní, jsou doplněna i důvodovou zprávou. Poznámky jsou pojaty jako koncentrovanější výkladový pohled na obsah úpravy ve správním řádu, což čtenáři umožní pohotovější orientaci ve správním řádu. Významnou součástí výkladu jsou citace z právních vět soudní judikatury a také ze závěrů poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu. Do druhého vydání bylo zařazeno přibližně sto nových pramenů judikatury a dvacet pět závěrů poradního sboru. Uživatelskou vlídnost zvyšuje věcný rejstřík. Kniha je určena především úředníkům veřejné správy, zdrojem informací však může být i pro ostatní osoby, které se dostávají do režimů upravených správním řádem tzv. na „druhé straně“, jakož i pro jejich zástupce. Prof. JUDr. Petr Průcha, CSc. po absolvování studia na PrF UJEP v Brně (dnešní Masarykova univerzita) v letech 1976 až 2003 vyučoval na této fakultě správní právo, od roku 1990 zastával pozici vedoucího katedry správní vědy, správního práva a finančního práva. Dodnes na této fakultě pedagogicky působí. V devadesátých letech byl členem Legislativní rady vlády České republiky. Od července 2003 je soudcem Nejvyššího správního soudu. Působí v jeho sociálně-správním kolegiu, přičemž se převážně orientuje na všeobecnou veřejnou správu.

Praktická příručka se zabývá právy a povinnostmi sousedů podle nového občanského zákoníku, který upravuje sousedské vztahy v porovnání se starým občanským zákoníkem podrobněji a v mnoha ohledech jinak. Kniha je zároveň průvodcem věcnými právy, především vlastnickým právem a věcnými břemeny. Kniha podrobně rozebírá právní vztahy mezi sousedy, právní důvody užívání nemovitostí a zákonné způsoby ochrany sousedských práv včetně všech druhů žalob, které umožňuje nový občanský zákoník. Příručka popisuje např. občanskoprávní problematiku staveb, studní, rybníků, cest, vstupu na cizí pozemek, podrostů kořenů stromů, převisů na sousední pozemek, pronikání domácích zvířat, hluku, kouře či jiných imisí a služebností. Obtěžování sousedů imisemi probírá i z pohledu veřejného práva. Pozornost je věnována též otázce hranic mezi pozemky. Práce se zabývá problémy, které v praxi nastávají nebo mohou nastat, a vysvětluje, jak je řeší zákon a ta soudní judikatura, která je i nadále použitelná. Autoři jsou soudci, jejich kniha je ale určena nejen soudcům, advokátům a jiným právníkům, ale i široké sousedské veřejnosti.