Odeon CZ

Román je specifickým převyprávěním slavného příběhu Marka Twaina – Dobrodružství Huckleberryho Fina. Hlavním hrdinou je však černošský otrok jménem Jim a spolu s ním chlapec Huckleberry. Tito dva hrdinové se spolu shodou okolností ocitají na útěku. Jim utíká z farmy, kde pracuje, protože zaslechl, že má být prodán. Má na farmě manželku a dceru a nechce být od nich odveden. Utíká a věří, že se pro ně jednou vrátí. Huck zase utíká od tyranského otce, který ho bije. Narafičí prasečí krev, aby to vypadalo, že ho někdo zabil. Ovšem nedochází mu, že spolu s Jimovým útěkem to může vypadat, že za jeho zmizení a případnou smrt může právě Jim. Roku 2025 obdržel autor za román Pulitzerovu cenu.

Jeden den příměří izraelsko-arabského konfliktu: na přistávací ploše letiště v Rechaviahu se chystá večírek pilotů, na kopcích nad Jeruzalémem planou arabské ohně. Je to pár dnů, co se dva piloti nevrátili z průzkumného letu. V hlavě Johnyho Cohena se rodí plán pomsty. Psychologická novela přináší napínavý děj i příběh života a smrti.

Román polské autorky Agnieszky Szpily Bosorky může na mnohé působit jako zjevení. Drzost, otevřenost a naštvanost, s níž píše, se nejspíš nebude všem líbit a mnozí čtenáři či čtenářky ji nemusejí skousnout. Ovšem fakt, že se v roce 2022 dostal do dvacítky nominovaných knih na prestižní literární ocenění NIKE, svědčí o tom, že minimálně polské kritiky a jistou vrstvu polských čtenářů zaujal. Knihou se prolínají dva příběhy – jeden ze současnosti, druhý ze středověku. V obou vystupují výrazné ženské postavy: generální ředitelka velké společnosti Anna Šibnerová a Mathilde Spalt zvaná Zemitá, která šíří nauku o Staropanně.

Mirandini rodiče žijí ve zchátralém domě na francouzském venkově. Její otec je profesor filozofie v důchodu. Matka ráda obrací konverzaci k válce, ačkoli se narodila až po ní. Jsou manželé už padesát let a Miranda při svých návštěvách hraje roli tlumočnice, která sděluje přání nebo stížnosti jednoho rodiče druhému. Strhující, skvěle odpozorovaný příběh o jedné neobyčejně výstřední rodině a sourozenecké rivalitě, generačních rozdílech a dávno pohřbených tajemstvích. Výjimečný románový debut neteře Juliana Barnese.

V malém sanatoriu vysoko ve švýcarských horách svede náhoda dohromady dva hráče se smrtí – křehkou, krásnou, ale nevyléčitelně nemocnou dívku Lillian a stárnoucího automobilového závodníka Clerfayta, který přijel navštívit přítele. Lillian odmítá pomalé umírání pod přísným lékařským dozorem, a tak přijme Clerfaytovu nabídku a hluchá k varování odborníků i přátel opouští sanatorium a odjíždí s novým známým do Paříže. Milostné vzplanutí, jež mezi Lillian a Clerfaytem vzniká, nemá minulost ani budoucnost, je to láska odměřená časem od závodu k závodu, od jednoho chrlení krve k druhému. Zpočátku celkem nezávazný vztah se však náhle začne komplikovat…

Joyceovi Dubliňané patří k vrcholným dílům moderní prózy. Na rozdíl od olbřímího románu Odysseus se v nich autor nepokouší o žádný stylistický experiment zobrazující bezmála celý svět, nýbrž v patnácti povídkách "jen" minimalisticky popisuje a analyzuje své bližní, příslušníky dublinské střední třídy z počátku 20. století. Jak podotýká irský básník a kritik Justin Quinn, autor výtečného doslovu ke knize, Joyce se tu znamenitě vyrovnal s nelehkým úkolem: napsat působivou povídku, v níž se toho vlastně moc neděje. Podařilo se mu to díky zobrazení "epifanie", okamžiku prohlédnutí, v němž jeho postavy znenadání nazřou pravdu o svém životě. Obdobnou epifanii pak můžeme s Dubliňany a nad Dubliňany prožít i my.

„Neexistuje způsob, jak netrpět. Ale člověk zkouší různé způsoby, jak se v tom neutopit.“ Muži a ženy v těchto osmi krátkých povídkách tuto pravdu chápou na elementární úrovni a jejich příběhy v podání Jamese Baldwina podrobně popisují důmyslné a často zoufalé způsoby, jak se snaží udržet nad vodou. Může to být heroin, který bere jazzový pianista na dně, aby čelil hrůze z toho, že svůj život vložil do neživého nástroje. Může to být křehká zbožnost otce, který nikdy nedokáže odpustit svému synovi jeho neschopnost žít v manželství. Nebo to může být zástěna bigotnosti, kterou vztyčil buranský poslanec, aby otupil strašlivou vzpomínku z dětství, kdy s rodiči viděl, jak rozjařený dav vraždí černocha.

Kdysi dávno byl Jiří Koten odhodlán stát se básníkem, pak jej ale život přikoval k vědecké a pedagogické práci. Co s lyrikou v takovém případě? Zůstává jako prostor pro naše nejbližší, pro starost o ně, i o sebe sama jako jejich nejbližšího. Zděděné knihy stále ještě zrcadlí oči otce. Vědomí, že ve slově „směsný“ je druhý háček palčivě blízko a že nejde vlastně o nic jiného než jej stále znovu trpělivě, pečlivě gumovat.

Dnes již klasický román světové literatury začíná okamžikem, kdy se Stingo, mladý jižanský spisovatel, přistěhuje do brooklynského penzionu, aby tam pracoval na svém románu. Brzy však začne být téměř proti své vůli vtahován do citového dramatu, které se odehrává mezi jeho sousedy, Nathanem a Sophií. Neurotický, přecitlivělý Žid Nathan se propadá stále hlouběji do zničující duševní choroby a krásná Polka Sophie, která prošla Osvětimí, je navždy poznamenaná prožitým utrpením. Zatímco Stingo sleduje, jak během jediného manhattanského léta a podzimu osudy Sophie a Nathana směřují ke svému nevyhnutelnému tragickému závěru, poslouchá Sophiino vyprávění o minulosti, z něhož se po částech vynořuje děsivý, krutě realistický obraz společenského zla, které páchá nenapravitelné škody na lidské duši.