Odeon strana 59 z 87

Nick Guest, mladík ze skromných poměrů a čerstvý absolvent Oxfordu, dostane možnost sdílet domácnost s rodinou konzervativního poslance Geralda Feddena. V honosném londýnském domě Feddenových se však nesmělý, kultivovaný Nick, prahnoucí po všem vytříbeném a stylovém, rozhodně necítí jako pouhý podnájemník. Feddenovy – dravého kariéris tu Geralda, jeho noblesní manželku Rachel, syna Tobyho, svou platonickou lásku, i maniodepresivní dceru Catherine – přijme beze zbytku za svou druhou rodinu. Pak však přichází první skutečná láska, první seznámení s londýnskou gay scénou, první lajna kokainu, první setkání s AIDS. Vynikající román, za nějž autor r. 2004 získal Bookerovu cenu.

Nick Guest, mladík ze skromných poměrů a čerstvý absolvent Oxfordu, dostane možnost sdílet domácnost s rodinou konzervativního poslance Geralda Feddena. V honosném londýnském domě Feddenových se však nesmělý, kultivovaný Nick, prahnoucí po všem vytříbeném a stylovém, rozhodně necítí jako pouhý podnájemník. Feddenovy – dravého kariéris tu Geralda, jeho noblesní manželku Rachel, syna Tobyho, svou platonickou lásku, i maniodepresivní dceru Catherine – přijme beze zbytku za svou druhou rodinu. Pak však přichází první skutečná láska, první seznámení s londýnskou gay scénou, první lajna kokainu, první setkání s AIDS. Vynikající román, za nějž autor r. 2004 získal Bookerovu cenu.

Nick Guest, mladík ze skromných poměrů a čerstvý absolvent Oxfordu, dostane možnost sdílet domácnost s rodinou konzervativního poslance Geralda Feddena. V honosném londýnském domě Feddenových se však nesmělý, kultivovaný Nick, prahnoucí po všem vytříbeném a stylovém, rozhodně necítí jako pouhý podnájemník. Feddenovy – dravého kariéris tu Geralda, jeho noblesní manželku Rachel, syna Tobyho, svou platonickou lásku, i maniodepresivní dceru Catherine – přijme beze zbytku za svou druhou rodinu. Pak však přichází první skutečná láska, první seznámení s londýnskou gay scénou, první lajna kokainu, první setkání s AIDS. Vynikající román, za nějž autor r. 2004 získal Bookerovu cenu.

Nový překlad jedné z klíčových knih světového písemnictví 20. století. Geniální portrét Dublinu s jeho typickou atmosférou, špinavými zákoutími a podivnými postavičkami.

Nový překlad jedné z klíčových knih světového písemnictví 20. století. Geniální portrét Dublinu s jeho typickou atmosférou, špinavými zákoutími a podivnými postavičkami.

Na pohřbu Molly Laneové se setkávají dva její bývalí milenci, dnes již vážení a bohatí lidé. Uzavřou spolu dohodu, jejíž důsledky nejsou schopni dohlédnout. Jejich přátelství tak podstoupí zkoušku, v níž ani jeden z nich neobstojí. Mcewanův psychologický román, za který obdržel Bookerovu cenu.

Na pohřbu Molly Laneové se setkávají dva její bývalí milenci, dnes již vážení a bohatí lidé. Uzavřou spolu dohodu, jejíž důsledky nejsou schopni dohlédnout. Jejich přátelství tak podstoupí zkoušku, v níž ani jeden z nich neobstojí. Mcewanův psychologický román, za který obdržel Bookerovu cenu.

Kultovní francouzský román z roku 1994, který Francouze rozdělil na Houellebecqovy bezvýhradné příznivce a zuřivé odpůrce. Hlavní hrdina, třicetiletý střední kádr, odborník na informatiku, se suchou ironií líčí v první osobě svůj banální život bez ambic, bez přátel a bez lásky. Zatímco kolem něho kolegové bojují o zvýšení platu a snaží se urvat co nejvíc rozkoší, protagonista upadá do depresí. Jeho „citová výchova“ směřuje k otupělosti a znechucení. Jistě ví jen jediné: že existuje cesta, kterou je třeba urazit. Rozšíření bitevního pole je autorův první román, po němž následovala další kontroverzní díla jako Elementární částice či Možnost ostrova. Za své dosud poslední dílo Mapa a území získal spisovatel r. 2010 Goncourtovu cenu.

„Čas je rváč,“ říká jedna z mnoha postav, jejichž propletenec vztahů a osudů sledujeme od 70. let 20. století až do roku 2020. Bývalý punkrocker Bennie Salazar to v hudební branži dotáhne až na majitele úspěšného hudebního labelu, ale v osobním životě to není žádná sláva. Krize hudebního průmyslu jde v jeho případě ruku v ruce s krizí středního věku a Bennie sahá po alternativních řešeních – sype si do kávy šupinky zlata k posílení potence. Jeho asistentka a pravá ruka Sasha zase celý život bojuje se svou kleptomanií a traumaty z nešťastného dětství. Spisovatelka suverénně přeskakuje mezi žánry i vypravěči, střídá časové roviny: spolu s Benniem, Sashou a dalšími z celé mozaiky postav pendlujeme mezi New Yorkem, Neapolí a dalekou Keňou. Jedním z vrcholů autorčina literárního mistrovství je ta část díla, kterou Sashina dvanáctiletá dcera odvypráví jako powerpointovou prezentaci. Jennifer Eganová dokazuje, že v životě i v literatuře je možné všechno.

V první části triptychu sledujeme dospívání brooklynského chlapce: po tragické smrti svého bratra v tiskařském stroji vnímá nejen New York průmyslové revoluce, špíny a otrocké rasoviny, ale také jeho převtělení do Catherine, kterou si měl vzít. Střední část nás posouvá o sto let vpřed, kdy velkoměsto vnímáme očima jiného outsidera, černošského policejního psychologa Simona, který zkouší pochopit motivaci mladistvého teroristy. V závěrečném příběhu se postapokalyptické velkoměsto stává dějištěm vzplanutí milostného citu mezi androidem a mimozemšťankou na důkaz toho, že láska je bez ohledu na aktéry i okolí stále možná. Trojjediná próza spojující odlišné žánry je oslavou pěšáků v megapoli planety, důkazem pokroku i úpadku civilizace sužované děsem z terorismu. Důmyslnou postmoderní hrou, klenoucí se v prolnutí postav nad různými obdobími, „provází“ poezie Walta Whitmana.

Pár hodin po svatebním obřadu "vrátil" Bayardo San Román svou nevěstu jejím rodičům: krásná Angela nebyla pannou. Rodina ji přinutila prozradit jméno milence a její bratři se zařekli, že Santiaga Nasara za zhanobení sestry zabijí. Všichni v městečku tuší, že k vraždě dojde, ale nikdo poroti tomu nic nepodnikne... Proč? Vyprávění se obrací nikoli k odsouzení dvou vrahů, ale k odsouzení společnosti, která to strpí. Kroniku ohlášené smrti nekoncipoval Márquez jako kriminální román v tradičním smyslu. O vraždě se sice dovídáme už na první stránce, ale nevysvobodí nás to z účasti na osudu zavražděného, o němž víme, že je obětí předsudků a svatouškovské pseudomorálky. V tragickém příběhu kolektivní viny poznáváme sami sebe: i my denně přihlížíme působení zla, a i když s ním nesouhlasíme; i my podléháme strachu, pohodlí, lhostejnosti a mravní ochablosti...

V první části triptychu sledujeme dospívání brooklynského chlapce: po tragické smrti svého bratra v tiskařském stroji vnímá nejen New York průmyslové revoluce, špíny a otrocké rasoviny, ale také jeho převtělení do Catherine, kterou si měl vzít. Střední část nás posouvá o sto let vpřed, kdy velkoměsto vnímáme očima jiného outsidera, černošského policejního psychologa Simona, který zkouší pochopit motivaci mladistvého teroristy. V závěrečném příběhu se postapokalyptické velkoměsto stává dějištěm vzplanutí milostného citu mezi androidem a mimozemšťankou na důkaz toho, že láska je bez ohledu na aktéry i okolí stále možná. Trojjediná próza spojující odlišné žánry je oslavou pěšáků v megapoli planety, důkazem pokroku i úpadku civilizace sužované děsem z terorismu. Důmyslnou postmoderní hrou, klenoucí se v prolnutí postav nad různými obdobími, „provází“ poezie Walta Whitmana.

„Čas je rváč,“ říká jedna z mnoha postav, jejichž propletenec vztahů a osudů sledujeme od 70. let 20. století až do roku 2020. Bývalý punkrocker Bennie Salazar to v hudební branži dotáhne až na majitele úspěšného hudebního labelu, ale v osobním životě to není žádná sláva. Krize hudebního průmyslu jde v jeho případě ruku v ruce s krizí středního věku a Bennie sahá po alternativních řešeních – sype si do kávy šupinky zlata k posílení potence. Jeho asistentka a pravá ruka Sasha zase celý život bojuje se svou kleptomanií a traumaty z nešťastného dětství. Spisovatelka suverénně přeskakuje mezi žánry i vypravěči, střídá časové roviny: spolu s Benniem, Sashou a dalšími z celé mozaiky postav pendlujeme mezi New Yorkem, Neapolí a dalekou Keňou. Jedním z vrcholů autorčina literárního mistrovství je ta část díla, kterou Sashina dvanáctiletá dcera odvypráví jako powerpointovou prezentaci. Jennifer Eganová dokazuje, že v životě i v literatuře je možné všechno.

„Čas je rváč,“ říká jedna z mnoha postav, jejichž propletenec vztahů a osudů sledujeme od 70. let 20. století až do roku 2020. Bývalý punkrocker Bennie Salazar to v hudební branži dotáhne až na majitele úspěšného hudebního labelu, ale v osobním životě to není žádná sláva. Krize hudebního průmyslu jde v jeho případě ruku v ruce s krizí středního věku a Bennie sahá po alternativních řešeních – sype si do kávy šupinky zlata k posílení potence. Jeho asistentka a pravá ruka Sasha zase celý život bojuje se svou kleptomanií a traumaty z nešťastného dětství. Spisovatelka suverénně přeskakuje mezi žánry i vypravěči, střídá časové roviny: spolu s Benniem, Sashou a dalšími z celé mozaiky postav pendlujeme mezi New Yorkem, Neapolí a dalekou Keňou. Jedním z vrcholů autorčina literárního mistrovství je ta část díla, kterou Sashina dvanáctiletá dcera odvypráví jako powerpointovou prezentaci. Jennifer Eganová dokazuje, že v životě i v literatuře je možné všechno.

Jedenáctý román Howarda Jacobsona, který za něj roku 2010 obdržel Man Bookerovu cenu, těží – podobně jako mnohá jeho předchozí díla – z autorovy vlastní zkušenosti liberálního židovského intelektuála. Židovství je však nahlíženo zvenčí, očima jednoho z trojice protagonistů, milovníka italské opery a univerzálně použitelného dvojníka slavných osobností – čtyřicátníka Juliana Treslova. Julian ovšem žid není, pouze si jím přeje být. Možná proto, aby se více přiblížil svým úspěšným přátelům, někdejšímu učiteli a autorovi životopisů hollywoodských hvězd, českému emigrantovi Liboru Ševčíkovi, a bývalému spolužákovi Samuelu Finklerovi, který si po studiu v Oxfordu vybudoval kariéru na sérii popularizačních pseudofilozofických příruček. Julian se k židovským tradicím, hodnotám a identitě upíná také jako ke spásné kompenzaci svých milostných nezdarů. Jedna letní noc, kdy se právě on stane obětí antisemitského útoku, však způsobí v jeho životě zásadní zlom. Humoristický román ze současné Británie se dotýká ožehavé problematiky antisemitismu a antisionismu či záležitostí obecně lidských – přátelství, partnerství, kariéry, víry a konečně i života a smrti.

Jedenáctý román Howarda Jacobsona, který za něj roku 2010 obdržel Man Bookerovu cenu, těží – podobně jako mnohá jeho předchozí díla – z autorovy vlastní zkušenosti liberálního židovského intelektuála. Židovství je však nahlíženo zvenčí, očima jednoho z trojice protagonistů, milovníka italské opery a univerzálně použitelného dvojníka slavných osobností – čtyřicátníka Juliana Treslova. Julian ovšem žid není, pouze si jím přeje být. Možná proto, aby se více přiblížil svým úspěšným přátelům, někdejšímu učiteli a autorovi životopisů hollywoodských hvězd, českému emigrantovi Liboru Ševčíkovi, a bývalému spolužákovi Samuelu Finklerovi, který si po studiu v Oxfordu vybudoval kariéru na sérii popularizačních pseudofilozofických příruček. Julian se k židovským tradicím, hodnotám a identitě upíná také jako ke spásné kompenzaci svých milostných nezdarů. Jedna letní noc, kdy se právě on stane obětí antisemitského útoku, však způsobí v jeho životě zásadní zlom. Humoristický román ze současné Británie se dotýká ožehavé problematiky antisemitismu a antisionismu či záležitostí obecně lidských – přátelství, partnerství, kariéry, víry a konečně i života a smrti.