Odeon strana 58 z 87

Kabinet je báseň o posedlosti. V hlavní roli: Úspěšný psychoanalytik ve velkém americkém městě, který si své klienty třídí do dvou skupin. Jedna – běžné případy – dochází do ordinace, kterou si sám pro sebe pojmenoval Nuda; druhou skupinu očekává ordinace zvaná Kouzla, kde vítá muže a ženy, které (nadále za honorář) léčí vlastním pohlavím. V dalších rolích: Jeho věrně milující žena Akiko, úspěšná umělkyně, bytost čistoty a ticha, světla a přírodních siluet. Jizva, pacientka se sebedestruktivními a sebevražednými sklony. Tajuplně krásná bytost, jež se vynoří až v druhé části knihy. Nesčetně mnoho dalších svedených mužů a žen. A též kabinet schraňující miniatury necuke, drobná, ale mistrovská řemeslná díla, se kterými Akiko seznámí svého muže a které na něj začnou působit uhrančivou silou.

Ve vypjatém, sevřeném příběhu neváhá Ian McEwan zaujmout vyhraněné stanovisko nejen k tragickému, nezvyklému osudu jednoho manželství, ale ani k politické a společenské situaci v Británii osmdesátých let dvacátého století. Autor, pověstný svým černým, až makabrózním viděním světa, překvapil v této knize své čtenáře poprvé „šťastným“ koncem, ale též přesvědčivým zobrazením lidské naděje a nezlomné vůle k životu. Spisovatel se odvážně pustil do paralelního sledování dvou dějových linií, které se v postavě hlavního hrdiny prolínají pouze okrajově, a přestože ani na konci knihy nedojde k jejich protnutí, jak bývalo zvykem v autorových klasických románových dílech, nemůžeme nepocítit rostoucí intenzitu, s níž k nám obě témata stále naléhavěji promlouvají. Dítě v pravý čas je McEwanovým třetím románovým dílem (1987) a mnozí kritici je považují za jazykově i myšlenkově nejvytříbenější z celé jeho tvorby.

Kabinet je báseň o posedlosti. V hlavní roli: Úspěšný psychoanalytik ve velkém americkém městě, který si své klienty třídí do dvou skupin. Jedna – běžné případy – dochází do ordinace, kterou si sám pro sebe pojmenoval Nuda; druhou skupinu očekává ordinace zvaná Kouzla, kde vítá muže a ženy, které (nadále za honorář) léčí vlastním pohlavím. V dalších rolích: Jeho věrně milující žena Akiko, úspěšná umělkyně, bytost čistoty a ticha, světla a přírodních siluet. Jizva, pacientka se sebedestruktivními a sebevražednými sklony. Tajuplně krásná bytost, jež se vynoří až v druhé části knihy. Nesčetně mnoho dalších svedených mužů a žen. A též kabinet schraňující miniatury necuke, drobná, ale mistrovská řemeslná díla, se kterými Akiko seznámí svého muže a které na něj začnou působit uhrančivou silou.

Márquezův první román, který nakladatel nechtěl zpočátku ani vydat. Děj, vymezený lety 1903-1928, se odehrává v mytickém a v pozdější autorově tvorbě legendárním městečku, za něž si však můžeme dosadit kterékoli jiné místo v Latinské Americe. Příběh je vyprávěn třemi postavami zastupujícími tři různé generace: starý generál (dědeček), Isabel (jeho dcera) a Isabelin syn.

Noc nic nezadrží – na první pohled „obyčejné“ vyprávění o autorčině matce je ve skutečnosti biografií, rodinnou ságou i autorčinou intimní zpovědí. Delphine de Vigan s obrovskou dávkou citu a upřímnosti vypráví životní peripetie své matky, aniž by se byť jen na okamžik uchýlila k patetickému žalozpěvu. V příběhu hlavní postavy Lucile se střídají sebevraždy, incest, nevěra, smrt a nemoc, které by jistě mnoho rodin srazily na kolena. Právě síla, s jakou toto vše autorčina rodina překonává, tvoří ústřední myšlenku románu; moc temnoty je obrovská, avšak záleží také na nás, zda a jak se jí pokusíme vzepřít. Spisovatelka totiž nepíše pouze o své rodině; hluboce osobní vzpomínky a prožitky se v jejím podání dotýkají nás všech a odhalují nakolik prostředí, ve kterém vyrůstáme, utváří naši osobnost.

Márquezův první román, který nakladatel nechtěl zpočátku ani vydat. Děj, vymezený lety 1903-1928, se odehrává v mytickém a v pozdější autorově tvorbě legendárním městečku, za něž si však můžeme dosadit kterékoli jiné místo v Latinské Americe. Příběh je vyprávěn třemi postavami zastupujícími tři různé generace: starý generál (dědeček), Isabel (jeho dcera) a Isabelin syn.

Noc nic nezadrží – na první pohled „obyčejné“ vyprávění o autorčině matce je ve skutečnosti biografií, rodinnou ságou i autorčinou intimní zpovědí. Delphine de Vigan s obrovskou dávkou citu a upřímnosti vypráví životní peripetie své matky, aniž by se byť jen na okamžik uchýlila k patetickému žalozpěvu. V příběhu hlavní postavy Lucile se střídají sebevraždy, incest, nevěra, smrt a nemoc, které by jistě mnoho rodin srazily na kolena. Právě síla, s jakou toto vše autorčina rodina překonává, tvoří ústřední myšlenku románu; moc temnoty je obrovská, avšak záleží také na nás, zda a jak se jí pokusíme vzepřít. Spisovatelka totiž nepíše pouze o své rodině; hluboce osobní vzpomínky a prožitky se v jejím podání dotýkají nás všech a odhalují nakolik prostředí, ve kterém vyrůstáme, utváří naši osobnost.

Márquezův první román, který nakladatel nechtěl zpočátku ani vydat. Děj, vymezený lety 1903-1928, se odehrává v mytickém a v pozdější autorově tvorbě legendárním městečku, za něž si však můžeme dosadit kterékoli jiné místo v Latinské Americe. Příběh je vyprávěn třemi postavami zastupujícími tři různé generace: starý generál (dědeček), Isabel (jeho dcera) a Isabelin syn.

Noc nic nezadrží – na první pohled „obyčejné“ vyprávění o autorčině matce je ve skutečnosti biografií, rodinnou ságou i autorčinou intimní zpovědí. Delphine de Vigan s obrovskou dávkou citu a upřímnosti vypráví životní peripetie své matky, aniž by se byť jen na okamžik uchýlila k patetickému žalozpěvu. V příběhu hlavní postavy Lucile se střídají sebevraždy, incest, nevěra, smrt a nemoc, které by jistě mnoho rodin srazily na kolena. Právě síla, s jakou toto vše autorčina rodina překonává, tvoří ústřední myšlenku románu; moc temnoty je obrovská, avšak záleží také na nás, zda a jak se jí pokusíme vzepřít. Spisovatelka totiž nepíše pouze o své rodině; hluboce osobní vzpomínky a prožitky se v jejím podání dotýkají nás všech a odhalují nakolik prostředí, ve kterém vyrůstáme, utváří naši osobnost.

Román Virginie Woolfové K majáku vyšel poprvé roku 1927 v nákladu tří tisíc výtisků a stal se okamžitým úspěchem. Od té doby byl vydáván opakovaně a zařadil se mezi nejlepší anglicky psané romány 20. století. Jedná se o dílo obsahující nejvíc autobiografických prvků. Woolfová se v něm pokusila vyrovnat se vztahem k rodičům a nastínit i jejich vzájemný vztah, přičemž děj zasadila na ostrov Skye v souostroví Hebridy, který odráží podobné místo u moře (St Ives v Cornwallu), kam jako rodina kdysi jezdili na prázdniny. Je to také kniha zabývající se různými fázemi dětství a mládí, a hlavně problémy spojenými s tvůrčí prací a možností či nemožností poznání lidí i světa kolem nás. Po románech Jákobův pokoj (1922) a Paní Dallowayová (1925), v nichž postupně rozvíjela novátorskou metodu proudu vědomí, ji právě zde uplatnila naplno a zařadila se tak mezi přední modernisty. Děj románu se odehrává ve dvou dnech, mezi kterými je přeryv deseti let. První a třetí část tak převážně v myšlenkách postav – pana Ramsayho, paní Ramsayové, Lily Briscoové, Charlese Tansleyho, Williama Bankese, ale i dětí – Jamese, Cam a dalších – rozehrává rodinné drama plánované cesty k majáku, které nepřímo postihuje jejich charaktery, smýšlení, naděje i zklamání. Ve střední části autorka poněkud odlišným způsobem zachytí deset roků, které mezitím uplynuly, a nesmírně poetickým jazykem vylíčí nejen úpadek opuštěného domu a jeho okolí, ale i rodinné a společenské tragédie, k nimž mezitím došlo.

Román Virginie Woolfové K majáku vyšel poprvé roku 1927 v nákladu tří tisíc výtisků a stal se okamžitým úspěchem. Od té doby byl vydáván opakovaně a zařadil se mezi nejlepší anglicky psané romány 20. století. Jedná se o dílo obsahující nejvíc autobiografických prvků. Woolfová se v něm pokusila vyrovnat se vztahem k rodičům a nastínit i jejich vzájemný vztah, přičemž děj zasadila na ostrov Skye v souostroví Hebridy, který odráží podobné místo u moře (St Ives v Cornwallu), kam jako rodina kdysi jezdili na prázdniny. Je to také kniha zabývající se různými fázemi dětství a mládí, a hlavně problémy spojenými s tvůrčí prací a možností či nemožností poznání lidí i světa kolem nás. Po románech Jákobův pokoj (1922) a Paní Dallowayová (1925), v nichž postupně rozvíjela novátorskou metodu proudu vědomí, ji právě zde uplatnila naplno a zařadila se tak mezi přední modernisty. Děj románu se odehrává ve dvou dnech, mezi kterými je přeryv deseti let. První a třetí část tak převážně v myšlenkách postav – pana Ramsayho, paní Ramsayové, Lily Briscoové, Charlese Tansleyho, Williama Bankese, ale i dětí – Jamese, Cam a dalších – rozehrává rodinné drama plánované cesty k majáku, které nepřímo postihuje jejich charaktery, smýšlení, naděje i zklamání. Ve střední části autorka poněkud odlišným způsobem zachytí deset roků, které mezitím uplynuly, a nesmírně poetickým jazykem vylíčí nejen úpadek opuštěného domu a jeho okolí, ale i rodinné a společenské tragédie, k nimž mezitím došlo.

Román, jedno z nejvýznamnějších děl latinskoamerické i světové prózy, vyšel poprvé r. 1967. V množství reálných i fantaskních epizod líčí osudy šesti generací rodiny Buendíů žijících ve fiktivním tropickém městečku Macondo. Dá se číst jako historická zpráva o vývoji jihoamerického kontinentu od doby osvobození a začátku občanských válek (1830-1902) až po nástup severoamerického imperialismu (1899-1930) i jako symbolický popis samoty člověka, který ztratil harmonický vztah ke světu. Individuální samotu, jíž trpí všichni obyvatelé Maconda, lze překonat pouze láskou a mezilidskou solidaritou, která jediná může zabránit nevyhnutelné zkáze

Proč zanechal Sigmund Freud své sestry roku 1938 ve Vídni svému osudu jisté smrti? Na to se pokouší odpovědět makedonský spisovatel, který studoval mj. v Praze, jehož román byl přeložen do 25 jazyků a získal za něj Cenu Evropské unie za literaturu.

Proč zanechal Sigmund Freud své sestry roku 1938 ve Vídni svému osudu jisté smrti? Na to se pokouší odpovědět makedonský spisovatel, který studoval mj. v Praze, jehož román byl přeložen do 25 jazyků a získal za něj Cenu Evropské unie za literaturu.

Ke sjednocení Německa nikdy nedošlo. Otevřená hranice po pádu zdi v roce 1989 byla zase uzavřena a existují dva německé státy. Dějištěm románu je východní Berlín v říjnu roku 2011, hlavní město NDR, politicky šedé, společensky ještě šedivější metropo le se zamořeným ovzduším. Stále vládne jedna strana a zemi drží pod krkem s pomocí tajné policie lehce transformované Státní bezpečnosti. Ekonomicky stát funguje díky tranzitním poplatkům za zemní plyn, který proudí přes jeho území z Ruska do západ ního Německa. Když se u plynovodu najde mrtvola bývalého poradce prvního muže státu, NDR musí prokázat, že ho nezavraždila Státní bezpečnost, jinak ji SRN přestane hospodářsky podporovat. Na příkaz obou vlád mají čin vyšetřit dva kriminalisté, Martin We gener z východního Berlína a Richard Brendel ze Západního Berlína. Německo-německý politický thriller s detektivními prvky nám předkládá alternativní verzi historie

Ke sjednocení Německa nikdy nedošlo. Otevřená hranice po pádu zdi v roce 1989 byla zase uzavřena a existují dva německé státy. Dějištěm románu je východní Berlín v říjnu roku 2011, hlavní město NDR, politicky šedé, společensky ještě šedivější metropo le se zamořeným ovzduším. Stále vládne jedna strana a zemi drží pod krkem s pomocí tajné policie lehce transformované Státní bezpečnosti. Ekonomicky stát funguje díky tranzitním poplatkům za zemní plyn, který proudí přes jeho území z Ruska do západ ního Německa. Když se u plynovodu najde mrtvola bývalého poradce prvního muže státu, NDR musí prokázat, že ho nezavraždila Státní bezpečnost, jinak ji SRN přestane hospodářsky podporovat. Na příkaz obou vlád mají čin vyšetřit dva kriminalisté, Martin We gener z východního Berlína a Richard Brendel ze Západního Berlína. Německo-německý politický thriller s detektivními prvky nám předkládá alternativní verzi historie