Pavel Mervart strana 37 z 40

Rivnenská oblast leží na západní Ukrajině a spadá pod území historicky známé jako Volyň. Je známá především kvůli konfliktu mezi Poláky a Ukrajinci v období druhé světové války. Uvedená publikace se ale snaží poukázat na etnickou problematiku v širších souvislostech. Autor se v první části zaměřuje na jednotlivé politické režimy od 19. století (carské Rusko, meziválečný polský stát, sovětský a nacistický režim a období nezávislé Ukrajiny) a uvádí, jak se snažily etnické napětí v dané oblasti řešit. Druhou část publikace tvoří rozhovory s pamětníky z různých etnických menšin i z majoritní ukrajinské populace. Přestože díky politické vůli je dnešní uvažování o etnických vztazích v dané oblasti již pevně ustanovené, vzpomínky pamětníků nám nabízejí zcela jinou perspektivu.

Publikace je zaměřena na rizika spojená s online životem současné mladé generace a na jejich efektivní prevenci. Seznamuje s vybranými aspekty rizik, která se bezprostředně týkají každého z nás. Obzvláště jsou ale vůči nim zranitelné děti a dospívající. Přináší aktuální poznatky z oblasti jevů jako fake news, hoax, cybergrooming, kyberšikana nebo FoMo. Věnuje se ale také specifikům online komunikace, prokrastinaci nebo overchoice efektu. Publikace má i svou metodickou rovinu a předkládá konkrétní náměty na preventivní práci s dětmi formou story-tellingu a následné reflexe. Všem zájemcům nabízí i příklady možností follow-up aktivit, které dětem mohou ukázat, jak se dá volný čas vyplnit smysluplně. Umožnuje dospělým lépe pochopit specifika komunikace, zábavy i rizikového chování současné „digitální generace“, a na základě takového pochopení dětem doporučit efektivní preventivní strategie.

Kniha Aleše Opatrného se věnuje především současnosti pastorální praxe. Vychází z přesvědčení, že úkolem pastorace není pouhé opakování správných zásad a jejich aplikování do života lidí, ale porozumění životu současníků a přibližování evangelia v různých situacích. Vybraná témata, jako např. situace křesťana v současné euroamerické civilizaci, oblast rodiny a výchovy a trvalý úkol křesťanů prohlubovat křesťanskou identitu a současně umět žít v pluralitě, jsou zpracována s ohledem na nové pastorační paradigma. Výslovně je odmítáno uzavření do ulity, řešení současnosti a budoucnosti návratem do minulosti a zaměňování reálného světa se světem ideálním, který je možné si přát, ale který bude v plnosti realizován až druhým příchodem Kristovým. Sondy do pastorační situace ve vybraných oblastech nejsou návody k řešení, ale chtějí poskytnout podněty k promýšlení reálných situací stylem odpovídajícím jak obsahu křesťanské víry, tak i potřebám a možnostem dnešních křesťanů.

Veles mezi slovanskými bohy vyniká svojí záhadností a kolem jeho funkcí panují nejasnosti, které se pokoušeli osvětlit již mnozí badatelé. Byl Veles bohem stád a plodnosti? Nebo spíše temným pánem podsvětní říše? O tomto božstvu se sporadicky zmiňují prameny staroruské i staročeské, známe ho z místních názvů na Balkáně i v Čechách. Garantoval byzantsko-ruské smlouvy z 10. století jako mocné a trestající božstvo, ale zároveň je ve středověkých českých textech přirovnáván k ďáblovi a čertu. Etymologie jeho tajemného jména evokuje podsvětní prostory indoevropských mytologií a jeho postava nachází svůj odraz i v bohatém slovanském folklóru. Autorka této knihy vychází při zkoumání postavy Velese zejména z primárních pramenů, které od základu interpretuje a nabízí jejich nový a promyšlený výklad, a tím i nový komplexní pohled na toto božstvo. K tomu rovněž hojně využívá i paralely s postavami z příbuzných pantheonů a mytologií. Čtenář tak drží v rukou knihu, která se pokouší zodpovědět dosud nezodpovězené otázky a představit v novém světle svět slovanského archaického myšlení a kultury.

Publikace představuje nejnovější milníky a podoby českého a slovenského bádání týkajícího se křesťanského Východu – specifického a pestrého, přesto u nás stále okrajového oboru humanitních věd. Kolektiv autorů, z nichž většina působí na akademické půdě několika univerzit v České republice a na Slovensku, příležitostně též v zahraničí, seznámí čtenáře s odbornými otázkami spjatými se Slovenskem, Balkánem, Ruskem, Ukrajinou, ale i Egyptem, Mezopotámií, Byzancí, Řeckem či Itálií... Společné dílo je věnováno životnímu jubileu badatele, organizátora, překladatele a inspirátora Michala Řoutila, bez něhož si novodobý český odborný zájem o křesťanský Východ nelze představit.

Marc Ferro (*1924) je jedním z vedoucích redaktorů revue Annales a na Vysoké škole sociálních studií (EHESS) vede výzkumnou skupinu Kinematografie a historie. Kromě dějin filmu se ve svém díle soustředil především na dějiny Ruska, Sovětského svazu a východní Evropy, a rovněž historii kolonialismu. Jeho živý zájem vzbuzuje i zkoumání způsobů, jak o dějinách psát a jak je analyzovat. Mezi Ferrova nejvýznamnější díla patří La Grande guerre 1914-1918 (Velká válka 1914-1918, 1969), L'histoire sous surveillance (Dějiny pod dohledem, 1985) a Le livre noir du colonialisme (Černá kniha kolonialismu, 2003). V českých překladech dosud vyšly jeho knihy Dějiny Francie (2006) a Dějiny kolonizací. Od dobývání po nezávislost: 13.-20. století (2007).

V dubnu roku 1911 vystoupil na mezinárodním filosofickém kongresu v Bologni mladý fyzik Paul Langevin. V příspěvku, který vzbudil nevídaný ohlas, přednesl účastníkům konference tuto nabídku: Kdyby někdo toužil vidět budoucnost Země za 200 let, stačí jen nastoupit do obrovské dělové koule a nechat se vystřelit rychlostí, jež se blíží rychlosti světla, ke vzdálené hvězdě. Po roce cesty se může obrátit a začít se vracet zpět na Zemi. Zjistí, že zatímco on zestárl jen o dva roky, na Zemi běžel čas stokrát rychleji. Takové jsou podle Langevina důsledky Einsteinovy teorie relativity. Této překvapivé nabídce pozorně naslouchal také Henri Bergson. V následujících letech věnoval mnoho času studiu matematiky, fyziky a speciálně pak Einsteinovy teorie. Knihu věnovanou výhradně tomuto tématu, Trvání a současnost, dokončil v roce 1922. Dospěl zde k závěru, že existuje pouze jediný skutečný čas a mnohé Einsteinovy časy jsou jen matematickými entitami. Nemá tedy smysl podnikat cesty do vesmíru, protože cestovatel po svém návratu zjistí, že zestárl stejně jako jeho druhové na Zemi. Bergsonova kritika dlouho rezonovala odbornými kruhy a vzbudila rozsáhlou diskuzi, do níž se zapojili mnozí fyzici a filosofové.

Kanovičova poslední kniha Romance z druhého břehu je inspirována příběhem autorových svérázných prarodičů, rodičů a dalších příbuzných a známých jeho rodiny, ve druhé části už i vzpomínáním na vlastní dětství v ospalém židovském městečku zabořeném hluboko do tradičních náboženských obřadů. Jeho obyvatelé žili dlouhá léta v uzavřené komunitě po boku litevských a polských sousedů, od nichž se asi nejvíc odlišovali jazykem, písmem a náboženstvím, ale i specifickým humorem i blouznivými sny o lásce a vzájemné soudržnosti. Z těch je vytrhla nová doba, která začala zprvu nepozorovaně prorůstat do jejich každodenních životů. Celá Litva jako by se otřásala a pukala na rozhraní dvou velmocí – nejprve ji obsadili Rusové, zanedlouho Němci. Jonavští Židé tušili smrtelné nebezpečí, a zlá předtucha se po vpádu německé armády naplnila. Dříve odcházeli Židé z Jonavy do světa za nadějí na lepší živobytí či za představou rovnosti, volnosti a bratrství, v tragických dnech na začátku války prchali ze strachu o holý život. Ani válečná cesta autorovy rodiny nebyla jednoduchá, jak Hirš-Grigorij ve svých vzpomínkách naznačuje.

Kniha Slované: nacionalismus a národní stereotypy navazuje na sérii publikací projektu Konference mladých slavistů spojeného s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy. Osm odborných studií v češtině, ruštině, ukrajinštině od účastníků již šestnáctého konferenčního ročníku ze tří zemí (Česko, Chorvatsko, Ukrajina) je rozděleno do dvou základních oddílů (Literatura, Dějiny a kultura). Představitelé nastupující vědecké generace formou dílčích tematických sond zkoumají, jak jednotlivá slovanská prostředí v literatuře, publicistice a ve filozofickém myšlení reflektovala nejen sebe sama, ale i sousední národy a státy. Přispěvatelé sborníku ukazují, nakolik některé představy vzdálené minulosti zůstávají potenciálně nebezpečné, či naopak na první pohled málo realistické a pro někoho možná fantasmagorické vize se v dnešním světě bohužel stávají skutečností. V kontextu trvajících problémů naší části Evropy upozorňují na to, jak k životu probuzená nacionalistická mytologie a historicky dané předsudky mohou ovlivňovat fungování moderní společnosti a s jakou lehkostí lze s jejich pomocí manipulovat sociálním vědomím. Obecným přáním organizátorů konference i editorů knihy tak bylo především motivovat ke kritické reflexi národních stereotypů, bez které se neobejde cesta k překonání aktuálních konfliktů a nebude možná ani budoucí vzájemná komunikace a spolupráce.

Wudy opouští bujné alegorické bájesloví, aby se s čistou hlavou vrhl do nové výzvy a ve Voňavce ohledal možnosti intimní milostné lyriky pro současnost. Zjišťuje, že cosi zbylo.

Básnická sbírka Dionýsovo ucho je rozsahem nevelké dílo o dvou částech, které usiluje o reflexi současné doby, jež je postižena různými „patogeny“ (pandemie, dezinformace, štěpící se společnost). Každá z částí na danou problematiku pohlíží z jiného úhlu. Poprvé je to niterné introspektivní ohledávání strachu, podruhé je to duchovní prisma vztahu dvou postav, respektive život v omezeném mikrokosmu; obě části však spojuje snaha najít srozumitelnost ve sdělení jako takovém. Minimalistický přístup k autentičnosti a syrová naléhavost sbírky působí jako rozčeřená hladina reality, v níž to, co je na dně, může stejně dobře být i na povrchu.