Pavel Mervart strana 39 z 46

Práca sa zameriava na priblíženie zdrojov sibírskeho autonomizmu, ktoré siahajú do konca 19. storočia a sú späté s činnosťou sibírskeho oblastníckeho hnutia. Markantnejšie sa autonomistické hnutie prejavilo na Sibíri po roku 1917 a vrcholilo v roku 1918, keď došlo k vyhláseniu Dočasnej sibírskej vlády. Pád vlády admirála A. V. Kolčaka priniesol emigráciu predstaviteľov sibírskeho autonomistického hnutia, z ktorých mnohí našli útočisko v tehdajšom Československu. Myšlienky sibírskeho autonomizmu v istej forme prežívali aj v podmienkach emigrácie. Práca vychádza z výskumu primárnych materiálov v ruských a českých archívoch. V českej i slovenskej historiografii predstavuje prvý pokus o priblíženie tejto problematiky. Je určená odborným kruhom, študentom odboru história a politológia, záujemcom o vnútropolitický vývoj v Rusku v rokoch občianskej vojny aj o život emigrantov z Ruska v medzivojnovom období.

Roger Chartier (*1945) je jedním z předních francouzských historiků zaměřených na intelektuální dějiny. Spolupracoval s revuí Annales, působil na Vysoké škole sociálních studií (EHESS), od roku 2006 přednáší na Coll`ege de France. Kniha Na okraji útesu představuje soubor dvanácti esejů, ve kterých autor diskutuje či polemizuje se současným pojetím historiografie, především francouzské. Svá témata rozvíjí ve třech okruzích - jednak zkoumání některých metod či konceptů, dále kritické vyrovnávání se s autoritami, jako jsou například Michel de Certeau, Michel Foucault, Louis Marin, a konečně konfrontace historie se sousedními disciplínami, zejména s geografií, sociologií, filozofií a literární vědou.

Kniha Tři rozhovory o válce, pokroku a konci světových dějin je posledním dokončeným dílemVladimíra Solovjova. Podle slov F. Rouleaua z předmluvy k tomuto svazku v ní "konečně nachází rovnováhu mezi pokrokem, působícím v dějinách světa, a dovršením tohoto pokroku, jež už leží mimo tyto dějiny (to je smysl přechodu od teokracie k apokalyptice). Nachází rovnováhu mezi vtělením jako principem univerzální srozumitelnosti a jako osobní skutečností (to je smysl postupného přechodu od sofiologie k christologii). Nachází rovnováhu uvnitř christologie samé mezi slávou a křížem (to je smysl vyprávění o Antikristu, kde se proti gnózi zdůrazňuje rozhodující úloha duchovního rozlišování a boje). A konečně nachází rovnováhu mezi teoretickou filosofií idealistického střihu a morálním myšlením biblického typu: lidské jednání a svoboda se vepisují do samého srdce Bohočlověka. Taková je cesta boho-lidství nejen v duchu, ale i v pravdě."

Kniha obsahuje devět textů, jejichž tématem je společenská změna sledovaná skrze studium městského prostoru, proměn jeho organizace, mechanismů jeho utváření i forem správy. Vedle témat městské mobility či diferenciace a segregace urbánního prostoru řeší především problematiku významů vkládaných do míst jejich uživateli. Proměny významů, jež jsou prostorům přisuzovány v průběhu každodenních mezilidských setkání i obecných mocenských či politických vyjednávání, jsou důležitým projevem sociální změny v (urbánním) prostoru - místa zůstávají, ale pro každou další generaci mohou znamenat cosi jiného. Někdy jejich důležitost postupně klesá až - podobně jako dopravní trasy starého industriálního města - tiše zaniknou. Jindy může být asanace ulic, náměstí či čtvrti hlasitým projevem nového společenského řádu. Autoři a autorky jednotlivých statí dohromady zastupují široký badatelský záběr od historie, přes sociologii a antropologii až k sociální geografii. Kniha je proto určena odborníkům a zájemcům o interdisciplinární studium města.

Sbírka básní. Dr. Krejzyber (*2008), ve spolupráci s básníkem Jiřím Studeným vydal sbírky Soulbuilding (1996), Lotosové zajetí (2004) a Zase básně (2008). Cyklus Myslet jako auto je jeho samostatným debutem.

Básnická sbírka Petra Krále

Básnická sbírka Petra Krále

Kniha Zrození kliniky je přímým pokračováním Dějin šílenství. Soustřeďuje se na dobu konce osmnáctého a počátku devatenáctého století, kdy dochází k reorganizaci medicíny, především v její výuce v klinické praxi, a kdy se medicína ustavuje jako věda. Foucault studuje dějiny struktur na různých rovinách (ekonomické, sociální, politické, ideologické či kulturní), analyzuje jejich vzájemné vztahy a v souvislosti s nimi zkoumá celkové proměny způsobů označování a vidění v dané době, hranice viditelného a vyslovitelného.

Před více než sedmdesáti lety, v době nejtragičtějšího konfliktu v dějinách lidstva, nastalo v českém národě nebývalé vzepětí národního cítění. Tehdy z okupovaného Českoslovenka začalo, často za dramatických okolností, odcházet mnoho mužů různého věku, povolání a vyznání, odhodlaných vybojovat se zbraní v ruce zpět ztracenou svobodu. Jedním z nich byl i tehdy sedmnáctiletý "usmrkaný" student Jiří Pavel z Říkova u České Skalice.Příběh Jiřího Pavla, který tato kniha popisuje, toto vlastenectví přímo ztělesňuje. Je to příběh o nelehké cestě do československé zahraniční armády, o každodenním vojenském životě ve Francii a Anglii se všemi radostmi i strastmi, o těžkém výcviku a nelehkém vojenském životě, o touze pomoci porobené vlasti, o okamžicích, kdy šlo na bojišti doslova o život, o radostném návratu do osvobozené vlasti a o vděku, kterého se vojákům za všechna strádání dostalo. Je to i příběh o všech dobrých lidech a kamarádech, kteří v nelehké době války prožívali podobný osud a na které se dávno zapomnělo.

Vítejte zpátky v divokých 90. letech - tenhle trip už se nikdy nebude opakovat! Šílení, pařby, svět noční Prahy i naprosto surreálné situace se ve výtečně sepsaných vzpomínkách Glena Emeryho potkávají s takovou intenzitou, že se od nich těžko odtrhnete. Vše je přitom naprosto autentické - také jsem v té době žil. Kanaďan Glen Emery přijel do Prahy v dubnu roku 1990 a už dvacet let tu žije a provozuje bary, kluby a hospody.

Publikace Antonína K. K. Kudláče je knižním souborem statí o literatuře, které autor publikoval v různých periodikách během uplynulého desetiletí. Pro toto souhrnné vydání byl svazek navíc rozšířen o několik zcela nových, původních textů. Specifičnost Kudláčova přístupu spočívá především v tom, že se při osobně zabarvené reflexi literárního vývoje uvedeného období nesnaží za každou cenu udržovat tradiční hodnotový rozestup mezi tzv. elitním písemnictvím a zábavní četbou. Přinejmenším z této perspektivy je kniha Antonína K. K. Kudláče prací v našich podmínkách neobvyklou, v mnoha ohledech přímo průkopnickou

Předkládaná kolektivní monografie českých i zahraničních odborníků se pokouší uchopit problém vztahu náboženství a státu v širších historických, právních i teologických souvislostech a přitom ponechat otevřený prostor pro další reflexi. První kapitoly se věnují nárysu vztahu židovství, křesťanství a islámu ke státu v souvislosti s jejich posvátnými knihami a ranými dějinami těchto náboženských tradic. Druhá část představuje reflexi o monoteistických náboženstvích v kontextu novověkých politických dějin. Třetí část přináší studie o vybraných otázkách specifického vztahu křesťanské nauky ke státu.

Předkládaná kolektivní monografie českých i zahraničních odborníků se pokouší uchopit problém vztahu náboženství a státu v širších historických, právních i teologických souvislostech a přitom ponechat otevřený prostor pro další reflexi. První kapitoly se věnují nárysu vztahu židovství, křesťanství a islámu ke státu v souvislosti s jejich posvátnými knihami a ranými dějinami těchto náboženských tradic. Druhá část představuje reflexi o monoteistických náboženstvích v kontextu novověkých politických dějin. Třetí část přináší studie o vybraných otázkách specifického vztahu křesťanské nauky ke státu.

Náboženství je důležitým a trvalým fenoménem, jímž se zabývala řada významných osobností české vědy. Tato práce sleduje nejen jejich badatelský přínos v této oblasti, ale také ideologické (světonázorové) pozadí, které je ovlivňovalo. Kniha představuje první systematickou národní "archeologii" vědeckého studia náboženství, poodkrývá jeho podmíněnost osobním přesvědčením a také realitu vědeckého života, jenž často podléhal politickým a celospolečenským zájmům.

Celistvost vnímaného obrazu je pouze relativní. Neustále skládáme dohromady jen dojem či účinek skutečnosti. Paul Virilio v Estetice mizení zkoumá fenomény, které narušují účinek reality a otřásají naším vnímáním. Ukazuje, že skutečnost není cosi pevného a celistvého, že naše vědomí a smyslovou zkušenost determinují technologie. Díky nim je naše vnímaní diskontinuální, piknoleptické. Vnímání i dojem skutečnosti jsou totiž fenomény rychlosti. Příkladem jsou Viriliovi dějiny kinematografie či automobilového průmyslu, ukazující rychlost jako hybnou sílu dějin dvacátého století, pod jejímž působením se rozpadají klasické dimenze prostoru a času.

Kniha Jiřího Studeného Dramata jazyka - Teorie literatury a praxe tvůrčího psaní představuje přinejmenším v českém kontextu ojedinělý pokus propojit literárněvědnou metodologii (naratologie, versologie, genologie aj.) s metodicky otevřeným, kreativním charakterem výuky tvůrčího psaní, které se tak stává nástrojem kritické reflexe samotných základů a dominantních diskursů současné literární teorie. Autor přistupuje k literárně zaměřenému tvůrčímu psaní interdisciplinárně (psychologie kreativity, dramatická výchova, ekologie, rétorika a stylistika) a multikulturně (bojová umění zenu, meditační postupy a šamanismus), stroze analytické pasáže střídá s esejistickými vstupy odhalujícími diskursivně obtížně zachytitelné aspekty tvořivosti, což mu umožňuje nejenom v mnoha ohledech syntetizovat dosavadní domácí poznatky o tvůrčím psaní (Zdeněk Kožmín, Zbyněk Fišer, František Hrdlička a další), ale především otevírat jeho narůstající metodické možnosti do řady netušených oblastí a směrů.