Pavel Mervart strana 35 z 46

Básnická sbírka s autorskými ilustracemi.

Publikace nabízí odborné i laické veřejnosti se zájmem o tuto problematiku nové podněty a inspiraci. V rámci svého profesního literárněvědného profilu se v ní autorky zaměřily na příkladu vybraných děl německy psané literatury na literární reflexi jednoho z nejtemnějších období celosvětových dějin. Výběr textů může tedy oslovit ty, které zajímá, jak tuto úděsnou, absurdní skutečnost pojmout do veršů, ale i zájemce o postupný proces detabuizace holocaustu, druhé světové války i jejích následků v průběhu minulých desetiletí na pozadí odlišných politických systémů až do znovusjednocení Německa. Odpověď na otázku, proč je tato problematika v současné německé literatuře stále aktuální, nabízí závěrečná část upozorňující navzdory padesátiletému odstupu na stále aktuální snahy v Německu vyrovnat se s nacistickou minulostí z pohledu autorů druhé a třetí generace - generace synů a vnuků, s aktivní spoluúčastí předků na děsivém režimu a s "nepatřičnými" tématy v obou německých literaturách - jako je obraz etnického Němce jako oběti.

Libanon je barometrem politického dění na Blízkém východě a libanonští křesťané intelektuální elitou křesťanů Středního východu. Léta po skončení občanské války (1990) však popisují jako léta deziluze a deprese z politického vývoje země. Ve čtrnácti rozhovorech se křesťané z maronitské, řeckopravoslavné, řeckokatolické, arménské a protestantské církve snaží nalézt odpověď na stěžejní otázku: jak se vyrovnat s klesajícím vlivem křesťanů v libanonské, ale i blízkovýchodní společnosti? Kromě úvah o konfesionálním politickém systému, společnosti, kultuře, muslimsko-křesťanských a mezicírkevních vztazích hovoří rovněž o tom, že je třeba vsadit na obnovu duchovních hodnot: na naději, službu a lásku k bližnímu, muslimovi a křesťanovi bez rozdílu.

Řecká tragická poezie je bytostně politická, neboť život v polis i jeho inverze je ústředním tématem tragického dramatu. V této knize si proto autor klade za cíl pojednat o politických aspektech athénského tragického divadla a odpovědět na několik otázek: 1. Co nás opravňuje hovořit o athénském tragickém divadle jako o politické instituci? 2. Jakými různými způsoby můžeme číst athénskou tragickou poezii a s jakými výsledky? 3. Jaký mají dochované tragédie vztah k ideologii demokratických a imperiálních Athén? Jaroslav Daneš přednáší politické myšlení starověku a středověku a antickou a středověkou filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové. Své články publikoval v An Anthology of Philosophical Studies, časopisech Folia philologica, Greaco-Latina Brunensia a Aithér. Své příspěvky přednesl mimo jiné na univerzitách v Oxfordu, Palermu, Klagenfurtu a Lisabonu.

Kniha Možnosti četby nabízí interpretaci díla Karoliny Světlé na pozadí diskurzu české literární kritiky druhé poloviny 19. století. Autor se soustředí na dobové přístupy k podobám a funkcím národní literatury, zaměřuje se na problematiku úkolů kladených na českého spisovatele. Nad prózami Karoliny Světlé otevírá otázku, v jaké míře mohla tato "společenská objednávka" ovlivňovat individuální umělecký rukopis. Zajímá jej problém autorské i čtenářské reflexe vlastenecky výchovné tendence literární tvorby. Toto dobové přijetí tendence daného druhu coby faktoru, který žádoucím (nikoli limitujícím) způsobem přednastavuje utváření smyslu uměleckého díla, chápe jako výraz dědictví raně obrozenských ideových konstruktů, jako projev pohybu v mýtu o vzkříšeném národu - pohybu, který v rámci takřka všeobecně akceptovaného komunikačního kódu čtenáři sdílejí se svou spisovatelkou. Odpověď na otázku, jak se základní aspekty tehdejšího diskurzu o české literatuře vztahovaly ke spisovatelčině tvorbě a jakými cestami byla Světlá vynesena do pozice ztělesněného ideálu národního slovesného tvůrce, hledá autor ve druhém oddílu knihy. Se zohledněním základních poloh dobové kritické recepce díla Karoliny Světlé se pak ve třetím oddílu pokouší formulovat vlastní rozumění autorčinu uměleckému výrazu. Pozornost zaměřuje především na problém specifických uměleckých postupů na poli poetiky literární postavy (citový a mravní vývoj výjimečných hrdinek, rozvíjení dramatických příběhů lásky završených motivem položení oběti atp.); klade si otázku, v jakém vztahu jsou tyto postupy vůči naplňování vlastenecky výchovné tendence, v jakých ohledech je možné právě v těchto prvcích spatřovat projevy onoho pohybu v obrozenském mýtu. Zkoumaným materiálem jsou zde především ještědské romány z přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století (Vesnický román, Kříž u potoka, Frantina, Nemodlenec), autor ovšem přihlíží rovněž k otevřeně tendenčním prózám z pozdních fází tvorby Karoliny Světlé.

Kniha, kterou čtenářům předkládáme, je věnována různým aspektům života muslimů v České republice. Značná část textu se opírá o výzkumná zjištění z rozhovorů s muslimskými příchozími z mnoha různých zemí. Autorka zkoumala, co se podle jejich vlastních slov v jejich identitě migrací posílilo a co se pro ně naopak ukázalo jako nepotřebné. Součástí knihy jsou i informace o muslimské komunitě v ČR, o společných aktivitách muslimů, a o tom do jaké míry se u nás stýkají či nestýkají různé muslimské "světy". Kniha je psána čtivým úsporným jazykem. Čtenář v ní nalezne i přímé citáty z rozhovorů, které autorka s muslimy žijícími v ČR vedla. V závěru nechává promluvit tři muslimy zamýšlející se nad budoucností a směřováním islámu ve světě, nad situací muslimské komunity v ČR a nad vyhlídkami soužití v multináboženském a multikulturním prostředí. Knihu doplňuje slovníček méně známých výrazů. Eva Pavlíková vystudovala sociologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V minulosti se v oboru zabývala například bezpečnostní problematikou a stárnutím populace. V současnosti se věnuje především migraci a sociálnímu začleňování. Od roku 2004 pracuje jako výzkumná pracovnice v Centru pro studium migrace na KTF UK. Má zkušenosti s prací ve státní správě, soukromém i neziskovém sektoru. Eva Pavlíková je vdaná a má tři děti.

Při jakémkoli uvažování o evoluční teorii se každému ihned vybaví jméno Charlese Darwina, méně je však známo, že nebyl bez předchůdců. Autoři této knihy studují starší předlohy moderní teorie evoluce a ukazují, že její některé důležité prvky se v zárodku objevují již v antice, i když tam ještě nelze najít její všechny klíčové rysy. Kniha dále představuje dynamické myšlení proměňujícího se světa, typické pro některé nejstarší řecké myslitele, které je základnímu konceptu evoluce přinejmenším otevřeno. Výklad mapuje výskyt evolučních názorů a výkladů, rozsáhle se věnuje raným iónským myslitelům, obzvláště Anaximandrovi a Hérakleitovi, z pozdějších autorů pak Empedokleovi a Lucretiovi. Pozornost je zaměřena i na teleologické myšlení klasické doby, které zabránilo dalšímu vývoji pro toevolučního myšlení.Na závěr se autoři pokoušejí najít odpověď na otázku, co stálo v cestě tomu, aby s touto přelomovou teorií přišel někdo jiný mnohem dříve.

Kniha obsahuje vůbec první kompletní překlad tří spisů sv. Jana Damašského († 749), jež jsou dnes známy jako "Řeči na obranu obrazů". Tyto texty zásadně ovlivnily chápání náboženského zobrazování jak na křesťanském Východě, tak Západě. V úvodu knihy se překladatel věnuje sv. Janu Damašskému jako významné osobnosti raně středověkého myšlení a zasazuje vznik jeho spisů do dobového kontextu, tj. ikonoklastických sporů 8. století, v závěru se pak zamýšlí nad smyslem ikony a jejím zařazením do liturgie dle učení Otců církve.

Mezi nejvyššími vrcholky Karpat leží městečko Jalovec, vyhlášené lázně, do nichž se na začátku dvacátého století sjíždějí hosté z celé Evropy, aby zde inhalovali éterické pryskyřice, konzumovali gin ve všech podobách a poslechli si zkazky o tajemných bytostech nadaných nadpřirozenou mocí. Kdo jsou Jinací? Pozemští bohové? Zaříkávači horských cest, hadů a krupobití? Nebo vypravěči, kteří dovedou splétat lidské osudy jako krajky vyšité na huculských krojích? Nechte se uhranout nejslavnějším "karpatským" románem předního ukrajinského spisovatele Tarase Prochaska.

Kniha Slovanský svět: známý či neznámý? navazuje na sérii publikací kolektivního projektu mladých slavistů, spojeného s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. 17 textů tohoto svazku je rozděleno do čtyř dílčích kapitol (Perspektivy dialektů slovanských národů a jejich sousedů, Jazyková tabu a eufemismy: tendence vzniku a fungování ve slovanských jazycích, Apokryfní a zakázaná literatura ve slovanském prostředí, Zamlčovaná témata v historii slovanských národů). Zástupci nastupující badatelské generace ze 7 zemí (Česká republika, Chorvatsko, Itálie, Polsko, Rakousko, Rusko, Ukrajina) zde zkoumají specifické a opomíjené jevy ve slovanských jazycích, zamýšlejí se nad současným stavem i budoucností dialektů, věnují se tabuizovaným a neprávem zavrhovaným složkám literárního dědictví, odkrývají tajemné a v mnohém překvapivé stránky z dějin jihovýchodní, střední a východní Evropy.

Odborný recenzovaný časopis zaměřující se na problematiku akademického studia náboženství. Byl založen v roce 2006. Jeho hlavním cílem je rozvoj religionistiky nejen v České republice, ale současně chce být i jednou z platforem pro prezentaci vědeckých výsledků a mezinárodní akademickou diskusi badatelů především z Polska, Slovenska, Ukrajiny, Ruska, ale i dalších zemí, kde má religionistika své důležité místo mezi vědními obory. Od roku 2010 je časopisem zařazeným na Seznam recenzovaných neimpaktovaných časopisů v České republice. Z Obsahu: Wiebe, Donald: Introduction Chalupa, Aleš: Paradigm Lost, Paradigm Found? Larger Theoretical Assumptions Behind Roger Beck's The Religion of the Mithras Cult in the Roman Empire Frackowiak, Darius: "Star-talk" and the Archaeological Evidence: Critical Aspects and New Perspectives Nagy, Levente: The Short History of Time in the Mysteries of Mithras: The Order of Chaos, the City of Darkness, and the Iconography of Beginnings Mart in, Luther H. : "Star Talk": Native Competence; Initiatory Comprehension Panagiotidou, Olympia: The Cognitive Route of "Star-talk": The Scene of the Tauroctony as a System of Signs Pachis, Panayotis: Induction into the Mystery of "Star-Talk": The Case of the Isis Cult During the Graeco-Roman Age Beck, Roger: Response Comments and Reports VÁCLAV ÍK, DAVI D: Academic Study of Religion in the Czech Republic in the First Decade of the 21st Century: A Short Bibliographic Overview

Záviš Kalandra pohrdal akademickými tituly i politickými autoritami, přesto se do českých intelektuálních dějin nesmazatelně zapsal hned v několika oborech. S jeho pracemi o českém pohanství či o Parmenidovi se historici a filozofové vyrovnávají dodnes. Stejně tak jsou stále podnětné jeho články o surrealismu a psychoanalýze. Svůj život zasvětil revoluci. Přežil koncentrační tábor Ravensbrück, avšak skončil na popravišti stalinského režimu, který od konce třicátých let nesmiřitelně a se sžíravou ironií kritizoval. Jana Papežová věnuje pozornost především Kalandrově publicistice a soustředěně sleduje jeho žurnalistickou tvorbu od studentských let až po její násilné přerušení. Výsledkem je obraz žurnalisty, který se s nevyčerpatelnou energií, intelektuálním rozhledem i břitkostí pera snažil zasahovat do veřejného prostoru. Jeho články jsou neseny étosem nezkrotného revolučního buřiče, originálního myslitele i nezávislého novináře. Nad všemi těmito vzácnými charakteristikami však ještě stojí osobní statečnost člověka, který se nesklonil před žádnou mocí a dokázal jí do poslední chvíle důstojně čelit.

Kniha Karla Sládka se pokouší velmi čtivým a přesto řemeslně zdatným způsobem o uchopení ruské spirituality 19. století a první poloviny 20. století. Text, který rozebírá náročné otázky, je psán velmi přesvědčivě a s patřičnou akribií. Autor se soustředí na nejznámější a nejvlivnější autory a osobnosti zvoleného období. Mezi duchovními otci ruských teologů 20. století si vybírá Dostojevského a Solovjova; z teologů první generace "stříbrného věku" si zvolil Florenského a Bulgakova; z druhé generace to jsou emigranti Evdokimov a Losský, kteří bez pochyby vycházejí z domácí ruské tradice, ale zároveň reagují na myšlenkové prostředí, ve kterém žijí. Sládek se u jednotlivých postav zaměřuje na ústřední myšlenku jejich odkazu, což mu ovšem nijak nebrání v tom, aby - pokud mu to plánovaný rozsah dovolí - je představil v jejich komplexnosti.

Die vorliegende Abhandlung über das Leben von August Anton Legis-Glückselig (1806-1867) und sein Werk ist als Einführung gedacht. Legis-Glückselig, dieser vielseitige Forscher und Verfasser, tätig auf dem Fachgebiet der Sprachwissenschaft, Theologie, den historischen Hilfswissenschaften, der Vaterlands- und Adelskunde, der Rechts- und Kunstwissenschaft war ein typischer Repräsentant des gelehrten Autodidakten, Schriftsteller-Regionalforschers sowie Geschichtsschreiber-Amateurs, die durch ihre eifrige Arbeit Einzelsteine zum Mosaik unserer Geschichtskenntnisse Böhmens zusammensetzten. Ohne sie wüssten wir weit weniger, als wir uns heutzutage überhaupt vorstellen können.

Ideas of dead, inert space, non-living, machinelike, reflexively controlled bodies and passive, meaningless things are very modern. At the very heart of the program of modernity, resource exploitation and consumption is the idea that non-humans have no agency - they are simply resources to be manipulated and exploited at out will. Mostly leaving aside the more and more evident ethical concerns of this worldview and this particular setting of the human-nonhuman boundary, this volume attempts to explore what social sciences have to say about the relationship between the human and non-human. The intention of this book is to offer a non-human perspective. We realize that it is sometimes difficult to say whether the outcome of such a perspective would be just a shallow tendency to anthropomorphize, or whether we could reach some of the previously unseen properties of non-humans. Being aware of the dangers, this volume puts together different case studies that are more or less inspired by the non-human perspective. The aim is to explore what has been for a long time put aside and to provide new insight, new revelations that con lead social sciences to undiscovered or hidden realms. The outcome of this thrilling adventure can in the end be a discovery that the role of natural and social sciences, or even more, the character of the nature-culture dichotomy would have to be re-evaluated.

Ve své další knize se Bohumila Grögerová, jedna z nejvýznamnějších osobností naší literatury, vrací do časů svého dětství. Dva zelené tóny je básnická knížka rafinovaně prostá, prodchnutá něhou a laskavou vyrovnaností. Plně se v ní projevuje svrchované umění této výjimečné autorky.