Pavel Mervart strana 33 z 46

One of the subgroups of Holocaust victims from Bohemia and Moravia consisted of the scholars and professional scientists of Jewish origin who established their careers during several decades of advances of modern science and of progressive emancipation of the Jewish population in the Habsburg monarchy in 1860–1918 and in interwar Czechoslovakia. The contribution of some of these men and women is such that without them, the development of a several areas of modern science (especially mathematics and medicine) simply cannot be conceived. Others achieved signifi cant success in the fi eld of history, philology, and other humanities. After 1945, however, the names of many of them retreated into oblivion or were excluded from general historical memory. Due to the mainly prevailing conditions, as well as the specifi cs of the process of establishing a scientific infrastructure in Bohemia and Moravia, they belonged, though in different numbers, both to the Czech and the German linguistic, cultural, and intellectual communities. Their professional careers, and eventually their lives, were violently interrupted in consequence of the Munich Treaty in the autumn of 1938 and even more so by the occupation of the rest of Bohemia and Moravia by Nazi Germany in March 1939, the subsequent establishment of the so-called Protectorate of Bohemia and Moravia, and its integration into the Nazi Greater German Reich. In order to present a representative sample of Bohemian and Moravian scholars who became victims of the Holocaust, the following criteria were defi ned and adopted: long-term professional activity in Bohemia or Moravia, professional activity (affi liation) in exact sciences or humanities taught at universities in Czechoslovakia, attainment of a certain degree of excellence in a relevant fi eld of science (in most but not all cases this corresponds to the achievement of the title of professor or Dozent), racial persecution by the Nazi regime, and violent or unnatural death in consequence of racially motivated persecution at the beginning of Nazi occupation or during WWII (1938/39–1945). This book includes short biographies of forty-six persons who meet the criteria defi ned above and is intended to honour their lives and their legacy.

Publikace Plánování socialistické vědy přináší rozsáhlou historickou studii a ucelenou edici dokumentu o československé vědě v období tzv. budování socialismu. Jedná se o archivně dochovaný soubor čtyř plánovacích studií k rozvoji biologických, chemických, technických a matematicko-fyzikálních věd, které byly v březnu 1960 jako neveřejný (tj. přísně tajný) materiál předloženy k projednání Ideologickému oddělení ÚV KSČ. Tyto dokumenty jednak hodnotily dosavadní vývoj a aktuální stav přírodních a technických věd v Československu, především však analyzovaly jejich další perspektivy, včetně vytyčení hlavních úkolů a návrhů opatření pro následující patnácti až dvacetileté období. Ačkoliv ve výsledné podobě nebyly tyto plánovací studie oficiálně přijaty, podávají díky svému komplexnímu přístupu zajímavé svědectví o postojích a strategiích tvůrců socialistické vědní politiky. Představují proto významný pramen pro studium dějin československé vědy ve druhé polovině 20. století. Kolektivní studie – jejímiž autory jsou historici vědy D. Olšáková, H. Durnová, T. Hermann, M. Hořejš a A. Míšková – zasazuje vydané dokumenty do širších souvislostí problematiky plánování vědy a zároveň nastiňuje situace jednotlivých vědních oblastí. Vykládá je na pozadí proměn dobové vědní politiky, vývoje centralizace a plánování ve vědě, sovětizace československé vědy či vztahu vědy a ideologie. Zabývá se rovněž autorstvím dokumentů a v neposlední řadě též samotným rozvojem či konceptuálními proměnami uvnitř jednotlivých vědních disciplín v 50. a 60. letech minulého století.

Kniha Kratochvilná vyprávění přináší celkem 727 krátkých ponaučení a příběhů. Ve dvaceti oddílech autor předává mudrosloví pestré směsice národů (Řeků, Židů, Arabů, Peršanů, Syřanů, Indů aj.), a čtenář se tak setká s králi i nuzáky, křesťanskými poustevníky i muslimskými či indickými mystiky, filosofy i hlupáky. Kaleidoskop vyprávění odráží bohatství kultur Blízkého a Středního východu, jež sdílely stejný osud, a díky čilé výměně zboží a idejí – mj. prostřednictvím Hedvábné cesty – také společný myšlenkový prostor. Autor knihy Grígórios Abulfaradž Barhebraeus (1226 –1286), arcibiskup syrsko-jakobitské církve, všestranný vzdělanec, fi losof-aristotelik, filolog a polyhistor, je považován za největšího syrského učence všech dob.

Rozlehlost pole rozpínajícího se mezi naprostoudeterminací biologické podstaty jedince a absolutním vlivem sociálního prostředí, lze chápat jako motivaci k výzkumu historických aspektů vnímání těla. Tělo v soudobém sociálněvědním bádání nepředstavuje neměnný fyzický objekt, naopak, důraz při zkoumání dějin těla je kladen na proměnu a vývoj funkcí, kterýchmůže tělo nabývat ve vztahu jedince a společnosti. Z tohoto důvodu se bádání o těle rozvíjí především na bázi mezioborových přístupů a širokého spektra zkoumaných témat a užívaných metod. V historii je tělo pojímáno jako proměnlivý historický objekt – neustále konstruovaný a rekonstruovaný fenomén, neoddělitelný od kulturního kontextu, do něhož se jeho nositel zrodil, v němž žil a zemřel. Každá společnost je podle tohoto přístupu charakteristická svým vlastním viděním těla. Historik jej proto nemůže považovat za danost, ale naopak za něco, co je nám zprostředkováváno systémem kulturních významů.Dějiny těla jsou charakteristické sledováním principu vzájemného ovlivňování biologických konstant lidství, tedy lidského těla a vlivu kultury, spolupůsobící na utváření lidské individuality. Publikace Dějiny těla: prameny, koncepty, historiografie přináší studie věnované těmto proměnám chápání těla v českých zemích od středověku do 20. století.

Kniha zpracovává problematiku slavností a rituálů západního kulturního okruhu s důrazem na české venkovské prostředí. Upozorňuje na vztah svátečních událostí a obřadů s příslušným sociokulturním systémem; akcentuje zejména jejich provázanost s obrazem světa – symbolickým interpretačním schématem, které umožňuje porozumět tomu, co nás obklopuje. Klíčovým motivem práce se tak stává úvaha nad potřebou orientace a vymezení identity v příslovečném chaosu současného světa a nad tím, jaký je v tomto ohledu význam malých venkovských společenství. Mgr. Jana Karlová, Ph.D. (*1983 v Praze). Vystudovala kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poslední rok postgraduálního studia strávila na Université Rennes 2 – Haute Bretagne a věnovala jej kromě jiného studiu živé bretonské kulturní tradice. Její hlavní badatelský zájem je soustředěn na symbolické a významové vymezení lidského místa ve světě, a to v interdisciplinárním pojetí s důrazem na sociokulturní antropologii.

Kniha Kristus – Vítěz nad podsvětím metropolity Ilariona Alfejeva se věnuje stěžejnímu tématu dogmatické a liturgické tradice pravoslavné církve: sestoupení Krista do pekel, jeho vítězství nad smrtí a vzkříšení mrtvých. Autor postupně analyzuje novozákonní spisy, apokryfy, památky raně křesťanské poezie, díla východních i západních církevních Otců, dále pak hymny Efréma Syrského a kondaky Romana Meloda a v neposlední řadě také liturgické knihy. Některé texty z řečtiny a syrštiny jsou do češtiny přeloženy vůbec poprvé.

Kde jsou ty časy, kdy se na sborníky vydávané k životnímu jubileu významných osobností čekalo jako na literární událost? Možná ne tak daleko, jak bychom si mysleli! Sborník Varia obscura, vydaný k 50. narozeninám Jaroslava Tulky, do této kategorie rozhodně patří. Věren svému názvu obsahuje příspěvky nejrůznějšího zaměření a pozoruhodné šíře záběru: malby, kresby a grafiky (mj. K. Knotek, N. Hedwic Mainerová, P. Bendová) a ilustrace literárních děl vlastních (O. Škochová) i cizích (D. Souček, K. Konarovská, L. Straková); původní literární tvorbu básnickou (mj. S. Fischerová, R. Antropius, O. Bergman), prozaickou (A. Boučková, P. Šourek aj.) i drama (B. Herz) a komentované překlady mj. z literatury finské (M. Kovář – J. Cajanus), maďarské (K. Horváthová – A. Szerb), německé (J. Starý – W. Müller, J. Vondra – Wolfram z Eschenbachu), korejské (V. Glomb – Příběhy ze života prostitutky Čin-i);vědecké texty filozofické (K. Novotný o tělesnosti a afektivitě u E. Levinase, I. Landa o Hegelově aforismu)a historiografické, s prvoedicemi překvapivých dokumentů (M. Ducháček – anonymní dopis adresovaný J. Pekařovi, O. Vojtěchovský – záznam audience u J. Broze Tita). Výsledkem je kniha, při jejíž četbě se rozhodně nikdo nebude nudit. A kdo by se snad nudil (nebo byl zahlcen), může si pustit přiložené CD a zahrají mu Brécy, CainDaBreth, V. Urbánek, bratři Škochové a další...

A Monika Langrock ft er the end of the Lebanese civil war (1990), the Lebanese Christian community found itself in a collective identity crisis. The term al-’ihbat al-masihi, meaning disenchantment or frustration, started to be used in order to describe their political and psychological condition. How did the Christians try to cope with it? Th e question of extinction of the Eastern Christianity, asked by the Western public, is oft en asked superfi cially; it is marked by anxiety and fear. However, the Lebanese Christians have been asking the same question since decades.

Monografie Umění jako vyjádření smyslu. Filozofie umění Jana Patočky je prvním obsáhlejším systematickým pokusem o shrnutí motivů Patočkovy filozofie umění. Mezi témata Patočkova myšlení, která autor v knize sleduje, patří zejména umělecká vzdělanost, pojetí vztahu literatury a mýtu, vzájemná souvislost a odlišnost architektury, sochařství a malířství, styl ve výtvarném umění, spojitost a rozdíl mezi uměním minulosti a přítomnosti a rovněž aspekty vztahu mezi uměním a vědeckým poznáním. Patočkova filozofie je zkoumána do značné míry chronologicky, od raných Patočkových textů ze 30. a 40. let k textům ze 60. a 70. let, chronologii vzniku je však nadřazeno zdůraznění obsahových spojitostí mezi jednotlivými pojednáními.

V současné pastoraci se vyskytují čím dál častěji problémy lidí, které souvisejí s vírou, ale nejsou řešitelné jen cestou zbožnosti, svátostné praxe a sdílení v křesťanském společenství. Nemůže před nimi unikat ten, kdo chce naplňovat zásadní výpověď konstituce O církvi v dnešním světě 2. vatikánského koncilu: Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu. Úkolem pastorace jistě není vše vyřešit, ale spíš doprovázet k lidsky důstojnému zvládání situace ve světle evangelní zvěsti a s pomocí i jiných vědních disciplín než jen teologických. Záměrem je proto upozornit na obtížné oblasti, ve kterých se pastorační péče církve uplatní, vybavit čtenáře prostředky pro orientaci a doprovázení, jestliže se s nějakým méně obvyklým případem setká. K tomu mu mají dopomoci jak aplikované znalosti z pastorální teologie, tak znalosti z jiných, s konkrétní situací člověka souvisejících vědních oblastí. Autor této práce musí sám popravdě říci, že se ve své pastorační službě mnohdy začal zajímat o teoretické znalosti a řešení až poté, co byl s nějakým problémem konfrontován. Tím více mu studium odborné literatury prospělo. Také se mohl snáze a účinněji přiblížit lidským trápením a obtížím.

Monografie Patočkovy interpretace literatury se zabývá okruhem textů Jana Patočky, v nichž se jejich autor věnuje rozborům literárních látek a úvahám o literatuře, spisovatelích a spisovatelství. První část knihy představuje texty, které vypovídají o Patočkově pohledu na vztah literatury a mýtu, druhá část texty věnované vztahu literatury a filozofie. Autoři se snaží porozumět Patočkovu pohledu na původ básnictví v mýtu a na život mytologických témat v literatuře. Zároveň ukazují, jak Patočka pojímá filozofickou rekonstrukci básnické zkušenosti a jak se jeho interpretační přístup váže k jeho analýzám lidské existence. Pozornost je věnována publikovaným i nepublikovaným Patočkovým textům ze 30. a 40. let, především však textům ze 60. a 70. let. Zkoumána jsou Patočkovy významná filozofická pojednání stejně jako příležitostné studie, recenze, přednášky či přípravné texty.

Kniha je první komplexní publikací v češtině o nositeli Nobelovy ceny Nielsi Bohrovi, osobnosti, která ve 20. století vedle Alberta Einsteina snad nejvíce proměnila tvářnost nejenom fyziky, ale i dalších přírodních věd a lidského myšlení vůbec. Vzhledem k bohrovskému vakuu u nás si mohl autor dovolit vycházet z rozmanité škály témat a sledovat jeho dílo protínající několik rozličných oborů. Věnuje se jak Bohrově životní a vědecké dráze, tak i jeho komplementárnímu způsobu myšlení a originálnímu přístupu k různým otázkám vědy. Kromě toho je pro české čtenáře kniha doplněna šesti překlady Bohrových článků týkajících se nového porozumění fenoménu života v oblasti biologie. Niels Bohr je zde představen jako mimořádně všestranný myslitel, jenž se vymyká učebnicovým klišé o tom, jak funguje věda nebo v čem spočívá její „vědeckost“. Tento výjimečný člověk, který založil Fyzikální ústav v Kodani – Mekku kvantové teorie, v sobě spojoval zaníceného filosofa-vědce, zajímajícího se o další obory a krásnou literaturu, a navíc filantropa, jenž zajistil práci v ústavu mnoha židovským vědcům a později se spolupodílel na záchraně tisíců židovských uprchlíků z okupovaného Dánska před transportem do koncentračních táborů. Kniha není koncipována jako klasický vědecký životopis nebo dějiny oboru, obsahuje některé interpretace, závěry a souvislosti, jež čtenář v takto ucelené podobě v české či zahraniční literatuře patrně nenalezne. Publikace vychází ze studia Bohrových rukopisů, korespondence, rozhovorů a stěžejní bohrovské i další původní literatury, která je v tomto rozsahu české veřejnosti prezentována poprvé. Autor kromě dlouhodobého využívání zahraničních knihoven v Cambridge, Edinburghu nebo Lovani studoval i archivní materiály v Bohrově archivu v Kodani. Niels Henrik David Bohr (1885–1962) byl dánský myslitel, filantrop, vědec a nositel Nobelovy ceny za fyziku. Vedle výzkumu struktury atomů a jejich záření zavedl do fyziky například princip korespondence, teorii nukleárních reakcí či složeného jádra a rozvinul kapkový model jádra. Alfou i omegou Bohrova fenomenálního způsobu myšlení je filosoficko-epistemologický rámec komplementarity, jejž uplatňoval kromě fyziky nebo biologie i v jiných vědních disciplínách. Bohr založil proslulý Fyzikální ústav v Kodani a rovněž se zasloužil o založení mezinárodních vědeckých center jako CERN a NORDITA.

Takzvaný Nestorův letopis je první historiografi cké dílo Kyjevské Rusi. Letopis zachycuje dějiny staroruského státu v 10., 11. a na počátku 12. století, obsahuje významné právní dokumenty, legendistické texty a příběhy. Popisuje rovněž fungování raně středověké ruské společnosti, její postupnou christianizaci, při níž se křesťanství střetávalo s přežívajícím pohanstvím, a také neustálé konfl ikty, které probíhaly jak mezi příslušníky vládnoucího rodu Rurikovců, tak s kočovníky přicházejícími z jihoruských stepí. Předkládané vydání letopisu má nahradit již zastaralý český překlad K. J. Erbena, který vznikl v 19. století, a opravit jeho nepřesnosti. Nový překlad je doplněn poznámkovým aparátem, komentáři a úvodní studií, která osvětluje vznik a obsah díla.

Ludwig Wittgenstein (1889–1951) je jedním z nejvýznamnějších filosofů 20. století a jeho dílo podstatným způsobem proměnilo a stále ovlivňuje analytickou filosofii. Většina čtenářů jeho spisů zná tzv. raného a pozdního Wittgensteina, ztělesněné ve dvou hlavních pracích, raném Logicko-filosofickém traktátu a pozdějších Filosofických zkoumáních. Přechod mezi raným a pozdním Wittgensteinem byl však poměrně dlouhý, složitý a nejednoznačný, a v některých bodech vedl blízko konkurenčních filosofických tradic, zvláště fenomenologie. Fragmentární a kryptické Wittgensteinovy texty se vzpírají jednoduchému a jednoznačnému výkladu; i proto ve světě vychází řada interpretačních prací. V našem prostředí dosud systematická výkladová monografie Wittgensteinovi věnována nebyla. Přítomná práce se soustřeďuje právě na tzv. „střední“, přechodové období s jeho unikátními „fenomenologickými“ intuicemi: na úlohu „fenoménů“, které vedou a určují logickou formu jazyka vypovídajícího o světě, na rozbor forem barvy, prostoru a času, které jsou nezbytným předpokladem smysluplné zkušenosti, tj. zkušenosti artikulované smysluplným jazykem, nebo na úlohu situovaného aktéra. Obrat k pozdnímu Wittgensteinovi se tak ukazuje ne jako prosté odmítnutí traktátovské koncepce, nýbrž jako složité nahlédnutí toho, že pokus o opravu traktátovského rámce „fenomenologickými“ prostředky nebyl úspěšný. Normativistické myšlenky Modré a hnědé knihy a Filosofických zkoumání jsou však v nejednom ohledu předznamenány už v rukopisech Wittgensteinova „středního“ období.

Publikace obsahuje devět vybraných esejů dvou významných osobností německé a české literární vědy a germanistiky, Kurta Krolopa a Jiřího Stromšíka. Oba autoři brilantní esejistickou formou představují zásadní autory německé literární romantiky od jejích počátků (Bonaventura, Novalis) přes Brentana, de le Motte-Fouqué, bratří Grimmů, Kleista a Chamissa až po její pozdní období (Tieck, E.T.A. Hoffmann). Čtenář se takto může seznámit s prací dvou významných osobností česko-německé literární vědy a germanistiky. Zároveň má možnost poprvé nahlédnout v rámci jedné knihy do jednoho z nejdůležitějších období německých literárních dějin. A konečně jednotlivé eseje zprostředkovávají i zásadní historické souvislosti jak v rámci německé kultury daného období tak jeho české recepce.

U nás malajsijská kuchařka dosud nevyšla. Tato knížka nabízí čtenáři možná první setkání s Malajsií a seznamuje uživatele se zvláštnostmi a exotickými jídly všech částí této krásné tropické země. Poutavý úvod také čtenáře zasvětí do kultury a zvyklostí spojených s vařením a stolováním v Malajsii. V hlavní části knihy najde milovník asijské kuchyně 50 originálních předpisů, pečlivě vybraných tak, aby je mohl použít také doma a ze surovin dosažitelných i mimo Asii. Kniha vychází v česko-anglické verzi. This is the first time that a Malaysian cookbook is published in the Czech Republic. The book might be readers’ first encounter with Malaysia and it presents the uniqueness of Malaysian dishes from all parts of this beautiful tropical country. In the main part of the book, the lover of the Asian cuisine can find 50 original recipes, selected carefully so that they can be prepared at home while using ingredients available outside Asia.