Pavel Mervart strana 26 z 46

Publikace se věnuje jednomu z nejzávažnějších témat současnosti – narůstajícímu výskytu rizikového chování a zhoršujícímu se duševnímu zdraví dětí a mládeže. Agresivita, šikana, závislostní chování, ale také deprese, úzkostné stavy, sebepoškozování či sebevražedné jednání dnes výrazně zasahují do života rodin i škol. Autoři knihy se snaží nabídnout realistický a zároveň komplexní pohled na tuto problematiku. V první části se zamýšlejí nad širšími společenskými změnami posledních let a jejich dopadem na vývoj dětí a mladých lidí. Zvláštní pozornost je věnována roli moderních komunikačních technologií, proměnám rodinného prostředí a specifickým rizikům období dospívání. Další kapitoly se soustředí na prevenci rizikového chování ve školním prostředí. Kniha přehledně popisuje fungování školského poradenského systému a roli jednotlivých aktérů – od vedení školy přes učitele až po školní poradenské pracovníky a externí organizace. Publikace se opírá o aktuální výzkumy, studie a zprávy, které dokumentují vývoj rizikového chování u dětí a mládeže v posledních letech. Alarmující zjištění o nárůstu rizikových projevů chování psychických obtíží jsou doplněna vlastní dotazníkovou sondou mezi pedagogy. Závěrečná kapitola pak nabízí názory a zkušenosti odborníků zabývajících se školskou prevencí a intervencí. Kniha je určena učitelům, vychovatelům, školním poradenským pracovníkům, odborníkům z oblasti prevence i všem, kteří se zajímají o aktuální problémy dětí a mládeže.

Kniha představuje originální filosofickou reflexi přírody, reality a poznání, která se vyhýbá metafyzickým esencím, reduktivnímu scientismu i subjektivistickému relativismu, a otevírá prostor pro novou orientaci v našem vztahu k světu. Není ekologickým manifestem ani romantickou naturfilosofií, ale pokusem uchovat smysl pro naši přirozenost a pro dění v přírodě. Autor se vrací k archaickému významu pojmu fysis a sleduje jeho proměny od Homéra a Hérakleita až po Hippokrata, přičemž se vědomě distancuje od aristotelské redukce přírody na „podstatu“. Na tomto základě buduje vlastní pojmosloví, které má umožnit náhradu tradiční ontologie a vyhnout se jejímu zplošťujícímu pojetí jsoucna. Analyzuje způsoby, jak se jednotlivé „přirozenosti“ projevují v našem vnímání, poznání i praktickém užívání, a ukazuje, že vzájemné vztahy a interakce mezi věcmi v přírodě jsou základem skutečnosti. Autor tak odmítá tradiční filosofickou redukci všeho na „jsoucno“, kterou považuje za ještě radikálnější než poznávací redukce moderní přírodovědy. V ústřední kapitole – Co je skutečné? – staví proti Protagorovu výroku, že „měřítkem všeho je člověk“, přesvědčení, že skutečnost je dána spletí vztahů v přírodě a že člověk tvoří jen její nepatrnou část. Realita se zde vykládá jako dynamická souhra vztahů, sil a tvarů, jež tvoří základ našeho poznávání i jednání. V závěru kniha otevírá otázky role vědy, umění i dalších diskurzů při zobrazování přírody, zkoumá postavení člověka v ní i povahu iluzí a deziluzí, které provázejí lidské sebepochopení.

Debutová básnická sbírka Martiny Kastnerové je odvážnou výpravou do prostoru mezi člověkem a světem, mezi nitrem a vnějškem, mezi zkušeností a její metafyzickou ozvěnou. Autorka, jejíž doménou je dosud literárněvědná a filozofická reflexe, zde vystupuje jako básnířka s výrazným jazykem a silnou emotivní naléhavostí. Její poezie navazuje na tradici moderního evropského myšlení i expresivní lyriky – zaznívají v ní tóny Holanovského patosu i současné introspektivní citlivosti. Sbírka není pouze souborem básní, ale organicky vystavěnou poémou, která vybízí k dialogu, k hlubšímu zamyšlení nad tím, co znamená být přítomen – v těle, v čase, v kultuře. Martina Kastnerová (nar. 1981) působí jako filozofka a literární teoretička. Tato kniha je jejím prvním básnickým vystoupením – a zároveň svědectvím o proměně odborného hlasu v poezii bytostně existenciální.

Třetí básnická sbírka Martina Trdly Močál představuje výrazný posun od jeho dřívější „novinové poezie“ směrem k introspektivnímu a syrovému výrazu. Namísto vnějšího světa se tentokrát zaměřuje na krajinu vlastního nitra – temnou, rozbředlou a mnohdy nepohodlnou. V textech plných ironie, bolesti i černého humoru se Trdla nebojí pojmenovávat slabosti, prohry, závislosti a každodenní zmar bez příkras. Jazykem přesným jako tupý nůž z kalu duše vyřezává básně, které nechtějí líbit – ale chtějí být pravdivé. Močál je sbírkou hluboce osobní, ale zároveň neuzavřenou – každý čtenář v ní může najít odraz vlastní bažiny. V dnešní době přetvářky a filtrů působí její autenticita jako nečekané, ale o to potřebnější gesto.

Kniha představuje první původní českou práci věnovanou antropologickému studiu války jako sociálního a kulturního jevu a ukazuje jeho mnohé vrstvy. V souladu s antropologickou tradicí se autor zabývá především aliterárními společnostmi. Ty odmítá chápat jako od základu buď mírumilovné, nebo válkychtivé. Kriticky se vyrovnává s dosavadními přístupy k válce a válčení a nabízí etnografické příklady společností z různých kulturních areálů. Autor se vyrovnává s fenoménem války i v rámci obecného antropologického poznání, nabízí řadu paralel k válkám v moderních společnostech, věnuje se psychicky zátěžovým situacím, které ve 20. století vedly k masové dehumanizaci lidí a jejich vraždění. Kniha zahrnuje také diskusi o povaze antropologického poznání, které bylo uplatněno jako součást strategie v různých válečných konfliktech. Autor ukazuje válku a válčení jako součást kulturního repertoáru lidstva a současně se snaží doložit, že lidstvo není svou náturou odsouzeno k válčení, ale že to zkrátka umí.

Monografie se zaměřuje na roli asistenta pedagoga v českém školním systému a analyzuje význam jeho působení v kontextu inkluzivního vzdělávání, poskytuje přehled historického vývoje pozice asistenta pedagoga, právního rámce, požadavků na kvalifikaci a náplně práce. Zvláštní pozornost je věnována spolupráci mezi učiteli a asistenty, jejich vzájemné komunikaci a rozdělení odpovědností. Součástí knihy je výzkumná část zaměřená na analýzu pedagogické komunikace a interakce ve třídách, kde asistenti pedagoga působí. Výsledky výzkumu ukazují, že efektivita spolupráce mezi učiteli a asistenty výrazně ovlivňuje úroveň podpory poskytované žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Zároveň jsou identifikovány klíčové výzvy, například nedostatek času pro plánování a konzultace, rozdíly v aktivitách asistentů v různých předmětech a limity autonomního zapojení žáků. Kniha tak přináší nejen teoretické poznatky, ale i praktická doporučení učitelům, asistentům pedagoga a vedení škol, jak optimalizovat vzájemnou spolupráci ve prospěch kvalitního inkluzivního vzdělávání.

Jak napovídá podtitul Krajina zrozená z moře, druhý svazek řady Knih o Kladském pomezí je z velké části zaměřen na fenomén pískovcové krajiny česko-polského regionu na rozhraní východních Čech a Dolního Slezska a všeho, co s tím souvisí. Najdeme zde podrobný popis polských Stolových hor, Broumovských stěn i slavných Adršpašsko-teplických skal. Kromě obsáhlého pojednání o takových přírodních podivuhodnostech, jako je zdejší pseudokrasové podzemí či členitý reliéf pískovcových skalních měst, kuest a stolových hor, sleduje autor i rozvoj turistiky, horolezectví či fenomén poutnictví. Obsáhlé kapitoly jsou věnovány historii Broumovska a Policka, drobným sakrálním památkám, komponované barokní krajině v Kuksu a Vambeřicích i kdysi slavné Vambeřické poutní stezce. S ohledem na skutečnost, že převážná část zdejšího území byla dříve osídlena Němci, a region byl tedy silně ovlivněn poválečnou obměnou obyvatelstva, nezůstávají stranou ani historické aspekty a příběhy, jež v poválečném vývoji upadly v zapomnění či byly z kolektivní paměti záměrně vytěsněny. Máloco dokumentuje peripetie složitého soužití Čechů a sudetských Němců tak výstižně jako příběh jejich vzájemného potýkání na vrcholu Zvičiny. Jako v předchozím svazku, tak i nyní nás autor provází krajinou prostřednictvím příběhů, jež odkrývají zvláštnosti místní přírody i kulturní fenomény pro Kladské pomezí typické. To vše doplňuje velkým množstvím fotografií, pořízených v průběhu posledních dvaceti let, přičemž mnohá atraktivní místa či přírodní i kulturní objekty jsou v této podobě zachyceny vůbec poprvé.

Kladské pomezí – česko-polský region na rozhraní východních Čech a Dolního Slezska. Bezesporu jedna z nejkrásnějších a nejzajímavějších oblastí střední Evropy. Jan Ježek se ve své knize pokusil slovem i obrazem zachytit a přiblížit kulturní i přírodní krásy tohoto nádherného koutu. Autor nás provází krajinou prostřednictvím příběhů, jež odkrývají zvláštností místní přírody i kulturní fenomény pro Kladské pomezí typické. To vše doplňuje velkým množstvím fotografií, pořízených v průběhu posledních dvaceti let, přičemž mnohá atraktivní místa či přírodní i kulturní objekty jsou v této podobě zachyceny vůbec poprvé. Autorovou nespornou předností je, že zdejší výjimečnou krajinu i to, čím vším ji místní lidé od nepaměti kultivovali a přetvářeli z divočiny v krajinu kulturní, líčí bez ohledu na státní hranice. V první části knihy tak najdeme obsáhlé kapitoly věnované hoře Sléza či Kamenným, Sovím a Brdským horám, které leží na polském území. Na české straně hranice je podobně popsána například krajina doposud ne zcela doceněných Jestřebích a Javořích hor. Dozvíme se i o mimořádně pestré geologické stavbě regionu, na níž je ukázán prehistorický vývoj místní krajiny. V několika kapitolách se seznámíme i s historií dobývání uhlí a uranu od středověku do současnosti. S ohledem na skutečnost, že převážná část zdejšího území byla dříve osídlena Němci, a region byl tedy silně ovlivněn poválečnou obměnou obyvatelstva, nezůstávají stranou ani historické aspekty a příběhy, jež v poválečném vývoji upadly v zapomnění či byly z kolektivní paměti záměrně vytěsněny.

Objectivity is an essential concept with a convoluted history in both philosophy and science. Th is book presents a theoretical analysis and contemporary revision of the concept with the help of experimental philosophy. In recent years, experimental philosophy has substantially enriched philosophy by adopting methods from sociology, psychology and cognitive sciences, which have been successfully applied in many of its subfi elds, such as conceptual analysis or ethical decision-making. In this volume, these investigations are extended even further into areas concerning various aspects of objectivity, among them heuristics and biases, reproducibility, and the understanding of the nature of reality among scientists. However, it also defi nes some inherent limits to the implementation of the new methodology in philosophy.

Publikace Štukatérství přináší historický přehled štukatérského řemesla a seznamuje s různými materiály a používanými technikami. Přibližuje základní mezníky technologie zpracování štukové masy, jež se vyvíjela v důsledku rozvoje technologických znalostí a také v závislosti na konkrétním slohovém období. Kniha nabízí výběr z bohatého sbírkového fondu Národního technického muzea, konkrétně Sanderovy sbírky, která zahrnuje architektonické prvky z nejrůznějších slohových období i výzdobné plastické elementy plošné a prostorové. Seznamuje s využitím této techniky v českých dílnách či ateliérech, kde jsou kontinuálně dodržovány původní techniky štukatérství a historické materiály. Přináší reflexi o stavu a vývoji štukatérství v českém prostředí po roce 1989. Zároveň ukazuje, jak se štukatérství uplatňuje v moderním interiéru nebo v tvorbě designových produktů a artefaktů.

Monografie Zapomenutý ostrov se ve třech studiích věnuje otázce naší současné identity a jejím historickým kořenům. První text se snaží vymezit střední Evropu z hlediska kulturního vývoje a historických souvislostí celého regionu a představit ji jako svébytnou součást evropské civilizace. Druhá studie demonstruje na celém spektru textů a výpovědí způsob nazírání na Rusko a Rusy v českém veřejném prostoru a snaží se s tímto nazíráním polemizovat. Ve třetí kapitole se autor zamýšlí nad dosavadním vývojem po listopadu 89, poměrem českého a obecně středoevropského prostoru k tzv. Západu a snaží se vymezit klíčové principy naší současné identity i její perspektivy. Kniha kombinuje odborný a esejistický styl a využívá celou škálu textů a zdrojů, které rozebírá, široce komentuje a doplňuje osobními postřehy.

Ve druhé sbírce Vojtěcha Vacka Měňagon jsou obsaženy autorovy texty z posledních pěti let. Najdeme zde delší básně-příběhy a básně-dobrodružství, ale také krátké lyrické imprese a hříčky. Vše je propojeno barevným a smyslovým jazykem, a také přináležitostí k jedinému fantastickému univerzu, které se až palčivě podobá tomu našemu. Jazyková struktura textů se napříč knihou rozpadá a čtenář si uvědomuje, že ne vše, co je zdánlivě pevné, musí zůstat neporušené. Tvar Měňagonu doplnila barevnými ilustracemi Alžběta Uhlíková.

Rose Ausländerová (1901–1988) patří k nejvýraznějším i nejpozoruhodnějším hlasům německy psané poezie druhé poloviny dvacátého století. Zároveň se stejně jako Paul Celan, Nelly Sachsová či Hilde Dominová řadí k autorům židovského původu, kteří dokázali přetavit zkušenost holokaustu do básnického slova v němčině, svém mateřském jazyce a přitom jazyce vrahů jejich rodin. Tento rozpor vede k poezii často označované jako hermetická, neproniknutelná. Přesto je tato poezie přímo nabita odkazy a reáliemi, které jsou velmi hmatatelné a hmotné a stojí za to dát si práci s jejich rozklíčováváním. Výbor z poezie Rose Ausländerové přináší její básně z pomezí řeči v nových překladech do češtiny.

Autorka touto svojí první básnickou sbírkou jednoznačně vstupuje do současné české poezie. Její básně jsou bolestně prožité a přitom svrchovaně utvářené. Autorka má vytříbený cit pro slovo a básnické řemeslo. Při pozorném čtení vidíme, že zcela osobitým způsobem se vztahuje k období symbolismu. Tomu odpovídá i její smysl pro hudebnost a melodiku verše. Bylo by opravdu hříchem tuto knížku opomenout.