Pavel Mervart strana 26 z 40

Georges Canguilhem, žák a nástupce Gastona Bachelarda v čele ústavu Institut dhistoire des sciences et des techniques, se řadí k nejvýznamnějším osobnostem francouzského myšlení 20. století. Canguilhem byl profesorem na pařížské Sorbonně, kde k jeho žákům patřili například Michel Foucault, Gilbert Simondon, Gilles Deleuze či Jacques Derrida. Jedná se o autora, jenž zůstává v našem prostředí stále neobjeveným a jehož významné dílo z roku 1955 Poznávání života vyšlo v prvním českém překladu teprve v roce 2017. Předkládaný sborník obsahuje texty pronesené na první mezinárodní konferenci uskutečněné v České republice, která se tomuto mysliteli věnovala. Přináší úvahy zabývající se základními tématy Canguilhemova myšlení, k nimž náleží mimo jiné otázka vztahu normálního a patologického, problém života a jeho poznávání, historie medicíny či teorie zdraví.

Velikonoční hymny svatého Efréma Syrského (306–373) je soubor liturgické poezie složené na základě čtení z evangelií v době velikonoční. Nisibiský jáhen a sbormistr v nich rozjímá Kristovu Paschu, třídenní sled událostí od pesachové hostiny vpředvečer Velkého pátku Ježíšova utrpení a smrti na kříži až po noc Vzkříšení. Proto je také tato sbírka, pocházející z různých rukopisů, rozdělena do tří oddílů: O svátku nekvašených chlebů, O ukřižování a O vzkříšení. Podobným básnickým způsobem svatý Efrém ztvárnil své homilie pro vánoční dobu a pro dobu Velkého postu. Liturgické hymny sestávají z pravidelných strof, které recitoval zpěvák, a refrénů, které zpíval mužský nebo ženský sbor laiků, zasvěcených pro tuto službu na způsob řádových společenství. Tento překlad Velikonočních hymnů navazuje na básnické rozjímání o Adamově vině, ztrátě ráje a jeho navrácení s názvem Hymny o ráji, které vyšly v češtině roku 2018.

Návštěva u Velkého kanibala je výborem z ústní tradice mnoha archaických etnik celého světa. Vybrané příběhy zachycují světonázor jednotlivých etnických skupin, jejich životní moudrost, morální hodnoty, hovoří z nich obavy, přání i vnímání krásy lidí nám tak vzdálených. Reálie tvrdého života v džungli, na poušti či na tropických ostrovech, k nimž patřil i kanibalismus a jiné, pro nás kruté či nepochopitelné praktiky, se zde prolínají s nadčasovými hodnotami, filosofickými myšlenkami, moudrostí a poezií každodenního života. První část knihy čtenáře zavede mezi děti přírody, lovce a sběrače kočující australským vnitrozemím, pouští Kalahari nebo deštnými pralesy Konga či Amazonie. Octneme se ve světě lidí, kteří sami sebe vnímají jako součást přírody, kde jsou si pohlaví rovná, kde majetek může být spíš přítěží než hodnotou a kde tlupa někdy musí obětovat své nejslabší členy, aby dokázala přežít nepříznivé období. Jejich životní strategie nepoškozuje životní prostředí, je pružná a vlastně nejúspěšnější, jakou kdy lidstvo mělo. Můžeme zde hledat paralelu ke způsobu života našich paleolitických předků. V druhé části knihy vystupují do popředí etnika s kanibalskou minulostí. Jedná se většinou o kmenové společnosti usedlých zemědělců, zpravidla vedené náčelníky. Kanibalismus tu není představen jako morbidní kuriozita, ale jako mnohostranný kulturní a společenský fenomén. Poznáme různé podoby kanibalských praktik a jejich význam pro jednotlivé kultury. Uvidíme však také jiné stránky života kanibalských kmenů, které nám pomohou uvědomit si, co s nimi máme společného a co z jejich kultur může obohatit náš život.

Kniha se věnuje pronásledování a diskriminaci křesťanů v zemí Blízkého východu a severní Afriky konkrétně v Turecku, Kypru, Ázerbájdžánu, Izraeli, Palestinské autonomii, Jordánsku, Libanonu, Egyptě, Íránu, Saúdské Arábii, Iráku, Sýrii, Pákistánu, Afghánistánu, Libyi, Súdánu a Jižním Súdánu. Jednotlivé kapitoly seznamují v chronologickém pořádku čtenáře s dějinami křesťanství v dané zemi, popisují život místních církví, věnují se důležitým společenským milníkům. Stěžejní části se zaměřují na osudy křesťanů od počátku 20. století do dnešních dnů. V případě těch zemí, v nichž momentálně dochází k rozsáhlému pronásledování (Irák, Sýrie, Afghánistán, Pákistán, Libye, Súdán) či zvýšené diskriminaci (Írán, Saúdská Arábie) křesťanů, se výklad soustředí na kvalifikaci, kvantifikaci a podrobný popis probíhajících událostí.

Kniha otevírá dveře do světa východní ortodoxní spirituality a jejího bohatství. Starec Josef Hesychasta v roce 2020 oficiálně svatořečený Konstantinopolským patriarchátem patří k výrazným duchovním postavám 20. století. Své křesťanství žil radikálně v samotě na hoře Athos v duchu hesychastické tradice noetické modlitby. Kniha obsahuje stručný životopis starce a jeho dochovanou korespondenci. Duchovní moudrost z ní mohou čerpat nejen pravoslavní mniši a mnišky, ale všichni věřící usilující o intenzivní vzrůst ve víře. Starcovy dopisy představují školu noetické modlitby, jež našla své vyjádření v modlitbě srdce. Přinášejí ovšem i další potřebnou inspiraci: jak přijímat utrpení a zkoušky, jak zápasit se zlem, jak napnout asketické úsilí pro dosažení vnitřní svobody a zároveň žít v pravdě, pokoře a úplné odkázanosti na Boží milost.

Kniha Mýty Margaret Mead se věnuje životu a vědeckým výzkumům slavné americké kulturní antropoložky, žačky Franze Boase a významné představitelky směru kultura a osobnost. Mead se proslavila hned svým prvním terénním výzkumem provedeným na pacifickém souostroví Samoa, jehož výsledky se však později staly předmětem dosud trvajících sporů mezi odborníky. Autor ukazuje, že myšlenky a odborné názory této antropoložky jsou velice často hodnoceny na základě popularizačních knih, jež napsala, a jen zřídka se berou v úvahu její vědecké monografie a odborné studie. Kniha zavede čtenáře na souostroví Samoa, na Novou Guineu, Bali, ale také do New Yorku a mezi severoamerické indiány. Nechává nahlédnout do antropologické kuchyně slavné vědkyně, seznamuje s jejími odbornými díly a názory v souvislosti s jejím životním příběhem. Ukazuje v jiném světle mnoho mýtů, které se kolem Margaret Mead objevily.

Prokop Orel, stárnoucí psycholog, vyrazil v době zimních prázdnin s vnukem a psem do hor. V krajině je zastihne sněhová bouře a výprava uvízne na samotě v roubence. Bílá sněhová idyla se ze dne na den k nepoznání změní. Cesty jsou zavalené stromy, nefunguje spojení, přichází mráz. A pak svitne naděje, je po bouři a stárnoucí muž při obhlídce krajiny objeví stopy, které mu připomínají minulost. Zprvu přinášejí úlevu, ale s přibývajícími dny začnou otvírat staré rány. Prokop Orel dobře ví, že minulosti neuteče, okolnosti mimořádné situace ho nutí zamýšlet se nad svým životem i nad příběhy lidí, ke kterým měl nejblíž. Ublížil někomu, zranil ho natolik, aby pomsta zvítězila nad zdravým rozumem? Dramatické sondy do rodinného soukromí i do profesní roviny mapují život člověka, který hledá a nalézá.

Kolektivní monografie se věnuje venkovské lokalitě Zahořany nedaleko Litoměřic. Až do 19. století představovaly správní centrum rozsáhlého panství, jehož sídla byla roztroušena v severovýchodní části Českého středohoří. V první části zvou autoři čtenáře nejprve na cestu sedmi stoletími historického vývoje Zahořan: zaměřují se zejména na osobnosti nejvýznamnějších feudálních držitelů a na dějiny obce po zániku patrimoniální správy, ale také na otázky ekonomického fungování někdejšího panství, duchovní správy a školství. V druhé části se čtenář může vydat na retrospektivní cestu prostorem Zahořan: nejprve je představena podoba zdejší kulturní krajiny a urbanistický vývoj vsi, v níž jsou dodnes dochovány zajímavé objekty tradičního venkovského stavitelství. Detailní pozornost je věnována dvojici nejvýznamnějších zahořanských památek. První z nich je kostel Nejsvětější Trojice, vytvářející výraznou dominantu vsi – prozatím nedoceněná perla raně barokní architektury výrazně nadregionálního významu. Tou druhou je zahořanský zámek, v jehož podobě se zajímavě odráží složitý stavební vývoj od doznívající renesance až po období klasicismu. V rámci širšího kontextu jsou zde připomenuty také pražské paláce patřící v minulosti zahořanským držitelům. Cestu prostorem Zahořan uzavírá přehled zdejších drobných sakrálních památek.

Publikace Maoři: společnost, kultura, jazyk představuje druhý svazek z literární pozůstalosti Václava A. Černého. Ten se od roku 1968 zabýval studiem polynéských kultur, jazyků a slovesnosti. Sestavoval slovníky a překládal moderní literaturu i tradiční lidovou slovesnost. Tento svazek obsahuje rozsáhlý česko-maorský a maorsko-český slovník, slovník maorské mytologie, ukázky novel a přísloví. Součástí publikace je CD s ukázkami maorských písní, které Václav Černý představoval v osmdesátých letech v Československém rozhlase. Do knihy je zařazeno pět studií, jež doplňují informace o tradiční maorské společnosti, kultuře, jazyku a mytologii. Jejími autory jsou Gabriela Jungová Vrtalová, Ondřej Pivoda, Martin Rychlík a Martin Soukup.

Nejpozoruhodnější současný ukrajinský spisovatel Taras Prochasko přepisuje historii rodných Karpat a s nimi celé střední Evropy, ve které je, jak známo, vše provázáno a všechno souvisí se vším. Nepíše ale alternativní dějiny, nýbrž propojuje místa do posloupností a ukazuje, že právě tak vznikají lidské osudy. Jeho román Jinací i esejistické povídky jsou magické, zenové, filosofické, estétské, prodchnuté melancholií a humorem. Autor v nich vede čtenáře borůvkovými stezkami, kolem starých vil po úbočích Karpat, dusnými kupé ukrajinských rychlíků i přítmím pražských kaváren. Ať píše Prochasko o čemkoli, vždycky píše o lásce. Existuje-li něco jako středoevropský magický realismus, pak toto je jeho zásadní kniha.

Rok 1938, osudový pro Evropu a celý svět. A pro komorní společnost klubu šesti privilegovaných čtyřicátníků z Helsinek, kteří si ve zjitřené době musejí ujasnit postoj k hitlerovskému Německu, hodnotám liberální demokracie i jeden ke druhému. Jak se mají zachovat, když je synovci jednoho z nich v běžeckých závodech odepřeno vítězství jen proto, že jejich rodina jsou Židé? Klíčovým členem klubu je advokát Thune, který zaměstná schopnou a učenlivou, ale také záhadnou paní Wiikovou, ženu mnoha tváří. Ta si při prvním setkání s pánským spolkem uvědomí, že jednoho z mužů už zná. Narazili na sebe před dvaceti lety během finské občanské války mezi bílými a rudými, za okolností, na něž se usilovně snažila zapomenout. Kniha zasazená do svérázného prostředí švédskojazyčné menšiny ve Finsku v sobě snoubí prvky historického románu a detektivního příběhu s téměř thrillerovým vyústěním. V roce 2014 získala Cenu Severské rady za literaturu udělovanou nejlepšímu dílu ze zemí evropského Severu a byla přeložena do 19 jazyků.

Publikace nabízí nový pohled na aktuální podoby fenoménu školního podvádění a vyrušování v kontextu nových forem vzdělávání dětí a dospívajících v 21. století. Vychází z konceptu digitálních domorodců a upozorňuje na nové formy rizik spojených s inklinací mladé generace k užívání digitálních technologií při studiu i ve volném čase. Kromě jiných fenoménů se zaměřuje na problematiku nových forem podvádění (plagiátorství, cybercheating), vyrušování (cyberslacking), okrajově se dotýká i dalších rizik spojených s užíváním digitálních technologií v kontextu současné edukační reality (sexting, online závislost).

Děj autobiografického románu běloruského spisovatele Viktara Valtara se odehrává v Praze 20. let minulého století, v prostředí zahraničních studentů a politických emigrantů z Běloruska, Ruska, Ukrajiny a dalších východních zemí, zasažených občanskou válkou. Ve své knize autor dokázal neopakovatelným způsobem zachytit atmosféru první republiky očima přistěhovalce. Román je žel Valtarovou jedinou dochovanou rozsáhlejší prózou. Za autorova krátkého života publikován nebyl a jeho rukopis, objevený začátkem 90. let v Litvě, přepsal dosavadní dějiny běloruské literatury. V Bělorusku se román prvního knižního vydání dočkal teprve nedávno v roce 2009.

Další svazek revue Parrésia vychází oproti původním redakčním záměrům jako dvojčíslo věnované památce našeho kolegy Waleriana Bugela, jehož nenadálé úmrtí nás na konci dubna roku 2020 všechny zaskočilo. Walerian byl člověk mnoha darování kněz, teolog, pedagog, popularizátor křesťanské zvěsti. Jednotlivé stati v tomto svazku věnovali jeho památce významní čeští, slovenští i polští teologové; k jejich vědeckým pracím jsme připojili také soubor vzpomínek, ohlasu a bibliografii učence...