Pavel Mervart strana 24 z 46

Slovník raněkřesťanské literatury Východu prof. Marka Starowieyského představuje světový unikát. V jednom svazku čtenář nalezne podrobná hesla o význačných autorech a dílech křesťanského Východu prvního tisíciletí, a to z oblasti arabské, arménské, etiopské, gruzínské, koptské a syrské literatury. Všechna slovníková hesla byla přehlédnuta a upravena českými odborníky na dané oblasti a jednotlivá hesla navíc obsahují nejnovější relevantní odbornou literaturu. Knihu doplňují chronologické tabulky, seznamy patriarchů a katholiků východních církví a výkladový rejstřík toponym.

Emancipace dalitů (dříve nedotýkatelných) je jedním z nejpalčivějších problémů současné Indie. Tato komunita, která se nachází na samém konci sociálního žebříčku, byla po staletí vystavena vysokému útlaku ze strany většinové společnosti. O hrůzných podmínkách, ve kterých dalité donedávna žili nebo někde ještě žijí, vypráví barvitě dalitská literatura. Jedná se o velice svérázný literární proud, který má za cíl popsat příkoří a strádání dalitů, ale také jejich snahu a vůli těmto útrapám vzdorovat. Kniha přináší nejen úvod do dalitské problematiky, ale především ukázky toho nejzajímavějšího, co dosud hindská a tamilská dalitská literatura přinesla. Kromě mnoha povídek obsahuje také ukázky z románů a básně v překladu z původních hindských a tamilských textů.

Výbor z tvorby předního ruského filologa a medievisty představuje průřez autorovým dílem od 70. do konce 90. let minulého století. Tematická pestrost a široká historická škála statí a esejů - od christianizace Rusi ("Krása pravoslaví a pokřtění Rusi") a vzniku ondřejovského kultu ("Letopisné vyprávění o apoštolu Ondřeji a fl agelantství") přes paralely kulturních typů slavia orthodoxa a slavia romana ("O specifi čnosti slovanské civilizace") a odpor prvních zastánců "staré víry" ("Bojarka Morozovová - symbol a osobnost") až po vytváření novodobých klišé (",Potěmkinovy vesnice' jako kulturní mýtus") či leninského kultu ("Osmý div světa") - svědčí bezesporu o tom, že autor psal - ač z různých úhlů pohledu - vlastní histoire spirituelle ruské kultury.

Sbírka básní, kterou autor hodlá naplnit populární, jinak však neúspěšné heslo "Třikrát a dost!" Zdeněk Dragoun Narozen 28. 10. 1946 v Březnici, žije v Praze, povoláním archeolog.V roce 1991 vydal v nakladatelství Paseka sbírku Říkanky k pivu, vínu, chlebu a vodě (2. rozšířené vydání 1992). V roce životního jubilea mu péčí přátel vyšla další útlá knížka Měrný pes (Nakladatelství Zdeněk Cibulka - Týnská literární kavárna, 2006).

Cílem publikace je reflexe aforismů shrnutých ve sbírce Lidské, příliš lidské a jejich postavení v rámci Nietzschova životního díla. Tématy hlavních částí jsou Nietzschova nová vědecká filosofie, radikální odklon od metafyziky umění a figury poutníka a svobodného ducha. Lidské, příliš lidské si uchovává aureolu přechodné, nehotové pozice. Je knihou protikladů, a to nejenom těch, které jsou tématem jednotlivých aforismů. Věda představuje zárodek nového životního stylu i slepou uličku nepřátelství vůči životu, vědecká distance je radostná i zlomyslná, vůči Nietzschovu ranému dílu je Lidské, příliš lidské kontinuitou i obrácením naruby, impulz k vědě dává odpor k romantismu, zároveň si jej Nietzsche uměle ordinuje proti svým sklonům, a konečně vědecká činnost spočívá ve vykořeňování omylů, aby obratem uznala jejich hodnotu.

Výbor arménských kronik nabízí pohled na každodenní život arménské komunity žijící v 16.-18. století ve východní Anatolii. Autory těchto historických pramenů byli jak učení mniši (vardapeti) z klášterů v okolí Vanského jezera, tak lidoví písmáci. Ve svém celku představuje tento překlad vůbec první převod daných textů ze středověké arménštiny do evropského jazyka. Arménské kroniky od jezera Van nabízejí jedinečnou možnost nahlédnout do reality života křesťanů na periferii Osmanské říše, kde spolu přebývali nejen Arméni, Řekové a Asyřané, ale také Kurdové, Turci a Židé, a jsou tak jedinečným zdrojem poznání arménské i osmanské historie a mentality. Kromě deseti kronik a bilingvního textu slavné balady o Hovhannesovi a Ajše, jež rovněž vznikla v okolí Vanu, je kniha dále doplněna o literárněhistorickou úvodní studii, rozsáhlé výkladové slovníky pojmů, toponym a osobností a unikátní obrazový materiál.

Zuhelnatělý papyrus z konce 4. století př. Kr., spálený během pohřebního obřadu u severořecké obce Derveni vzbudil hned po svém nálezu v roce 1962 zaslouženou pozornost. Především je to jeden z nejstarších řeckých papyrů vůbec a patrně jde o nejstarší evropskou knihu, která se nám fyzicky zachovala. I jeho obsah je však více než pozoruhodný - jedná se o presokratický komentář k orfické básni, v němž je dobře patrný vliv Anaxagory či jeho žáků, ale na příklad i Hérakleita. Máme co do činění s "tajnou knihou starých orfiků", anebo s filosofickým spisem vykládajícím alegoricky posvátnou báseň? Neskrývá v sobě papyrus dosud neznámé presokratické zlomky? A kdo je vlastně autorem tohoto záhadného a spletitého textu? Díky teprve nedávno vydané oficiální edici tohoto důležitého nálezu si nyní můžeme vážně položit tyto a další otázky.

V dějinách umění došlo během 20. století k několika významným objevům - jedním z nich bylo odhalení umělecké hodnoty a krásy ruských středověkých ikon. Publikace obsahuje překlady pěti zásadních studií ruských autorů (Je. N. Trubeckoj, P. Florenskij, S. N. Bulgakov, B. Uspenskij, S. S. Averincev), v nichž je ikonomalba zkoumána z různých teoretických východisek - od tzv. ikonologické školy, přes teologii kultury a sofiologii, až po sémiotiku a komparativní literární historii. Knihu uvádí studie M. Luptákové "Od masky k osobnosti. Zobrazení naplněného lidství v ikoně" a uzavírá doslov M. Řoutila "Objevování ruské ikony v 19. a 20. století. Sběratelé, mecenáši, restaurátoři a kunsthistorici ve službách umění". Kniha je bohatě ilustrována barevnými i černobílými reprodukcemi ikon, fresek a mozaik, a to jak z vrcholného období ruské ikonomalby, tj. 15.-16. století, tak ikon z prostředí ruské emigrace a současného Ruska.

Tzvetan Todorov uvedl, že objevení Ameriky je jedním z nejúžasnějších setkání v dějinách lidstva, neboť ohlašuje a zakládá naši současnou identitu. Analogicky by bylo možné říci, že je to právě setkání s Novým světem, které (spolu)zakládá podobu moderní evropské vědy. Pro poznání se poprvé v natolik intenzivní míře stává nezbytnou empirie a očitá svědectví, nikoli autoritativní a tradičně přijímané texty. Záměrem publikace je ukázat, jaký vliv mělo poznávání přírody Nového světa na utváření specifických podob vědecké komunikace a kooperace (expedice, dotazníky, přírodní historie, botanické katalogy), praktikovaných během 16. století ve Španělsku, a jak přispělo k proměně podob přírodních věd, jež vyvrcholila procesem dnes nazývaným vědecká revoluce. Text zavede čtenáře do renesanční Sevilly i na půdu Nového Španělska a Peru, do prostor univerzit, botanických zahrad i kabinetů kuriozit, mezi vzdělané lékaře, kosmografy a královské hodnostáře, stejně jako mezi objevitele, mořeplavce a další zvídavé osoby, které byly přitahovány podivuhodnostmi Nového světa.

Kniha navazuje na sérii publikačních výstupů úspěšného projektu "Konference mladých slavistů", pořádaného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. 23 dílčích studií tohoto svazku je rozděleno do pěti tematických kapitol (Etnicita a etnogene ze prizmatem slovanských jazyků, Minoritní etnika a jejich jazyky ve střední Evropě, Jazyky mezi internacionalizací a národní exkluzivitou, Historický mýtus a jeho role při konstituování moderních národů, Otázka národní sebeidentifikace v literatuře 19. a 20. století).

Vztah člověka k přírodě je tématem povýtce aktuálním již proto, že dopady našeho zacházení s přírodou pociťujeme čím dál silněji. Skutečné morální jednání nemůže být založené pouze na prospěchu či ekonomických důvodech. O jaké důvody by mělo jít, to je tématem knihy Etika a příroda. Autorka představuje přístupy zdůvodňující úctu k přírodě a její ochranu dobrem člověka i přístupy, které akcentují svébytnost přírody a potřebu chránit ji kvůli ní samé. Spolu s nimi tak otevírá celou řadu otázek: Je lidská perspektiva limitující pro dostatečnou ochranu a respekt vůči přírodě? Vede antropocentrický postoj nutně k představě nadřazenosti nad přírodou? Máme mít morální ohledy vůči přírodě samotné? Znamená neantropocentrický přístup popření lidské v ýjimečnosti? Dovoluje nám upřednostnit zvíře před člověkem? Má příroda sama svoji vlastní hodnotu nezávislou na našem hodnocení? Co by bylo nositelem této hodnoty: cítící zvířata, jednotlivé organismy nebo celek přírody? Kde se nachází ona hranice, k terá určuje, vůči čemu máme mít morální ohledy? Autorka představuje přehledně jak jednotlivé pozice, tak také námitky vůči nim. Přesvědčivě dokládá, že etika ve vztahu k přírodě je celým komplexem problémů, které zřejmě nelze vyřešit přijetím jedinéh o přístupu. Odpověď na otázku, proč brát morální ohledy na přírodu, může mít tedy nakonec více řešení, stejně jako rovnice kořenů.

Vědecký recenzovaný časopis zaměřený na původní články z dějin přírodních a exaktních věd, techniky a věd příbuzných. Vítána jsou také témata o aplikacích těchto věd (dějiny architektury, medicíny a umění, vztah vědy a společnosti, vědní politika atd .) i jejich přesazích ke společenským vědám, resp. statě o jednotlivých disciplínách v rámci teorie, filosofie a sociologie vědy, obecných, kulturních a intelektuálních dějin, dějin vzdělanosti, dějin idejí apod. Časopis uveřejňuje nejnovější výsledk y původního výzkumu v podobě článků, zařazuje i diskusní příspěvky z této tematiky a materiálová sdělení, doplňuje je o recenze vyšlých prací nebo jejich stručné anotace v rubrice Zprávy z literatury a v rubrice Kronika informuje o nedávných akcích z oboru. Přijímány jsou příspěvky v češtině i světových jazycích (angličtina, francouzština, němčina).

Kniha "Slovanský areál a Evropa" navazuje na sérii publikačních výstupů úspěšného projektu Konference mladých slavistů, pořádané na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Třicet jedna dílčích studií tohoto svazku je rozděleno do pěti tematických kapitol (Literatury střední a jihovýchodní Evropy: osobitost a evropská role "malých kultur", Od mýtu k realitě: Balkán v Evropě - Evropa na Balkáně, Kontrasty a paradoxy ruské reflexe Evropy, Rusko v novověké evropské politice a kultuře: mezi negací a inspirací, Slovanské jazyky v evropské kulturní tradici a jejich historické proměny). Zástupci mladé badatelské generace z osmi zemí (Bělorusko, Česko, Maďarsko, Německo, Polsko, Rusko, Srbsko, Ukrajina) v nich zkoumají komplikovaný a zároveň dynamický vztah mezi slovanským prostředím a Evropou z kulturně-politického, literárního i lingvistického hlediska.

Současná česká poezie.

Před více než sedmdesáti lety, v době nejtragičtějšího konfliktu v dějinách lidstva, nastalo v českém národě nebývalé vzepětí národního cítění. Tehdy z okupovaného Českoslovenka začalo, často za dramatických okolností, odcházet mnoho mužů různého věku, povolání a vyznání, odhodlaných vybojovat se zbraní v ruce zpět ztracenou svobodu. Jedním z nich byl i tehdy sedmnáctiletý "usmrkaný" student Jiří Pavel z Říkova u České Skalice.Příběh Jiřího Pavla, který tato kniha popisuje, toto vlastenectví přímo ztělesňuje. Je to příběh o nelehké cestě do československé zahraniční armády, o každodenním vojenském životě ve Francii a Anglii se všemi radostmi i strastmi, o těžkém výcviku a nelehkém vojenském životě, o touze pomoci porobené vlasti, o okamžicích, kdy šlo na bojišti doslova o život, o radostném návratu do osvobozené vlasti a o vděku, kterého se vojákům za všechna strádání dostalo. Je to i příběh o všech dobrých lidech a kamarádech, kteří v nelehké době války prožívali podobný osud a na které se dávno zapomnělo.

Izák Syrský, jeden z největších křesťanských mystiků všech dob, žil v 7. století jako mnich-poustevník v oblasti Mezopotámie (území dnešního Iráku a Íránu). V předkládané knize je analyzováno Izákovo asketické a mystické učení - zejména stavy opuštěnosti Bohem, pokušení, pokory a slz pokání, modlitby a mystických osvícení, duchovního úžasu a "opojení" Bohem; prostor je rovněž věnován jeho chápání vztahu víry a vědění, výkladu života budoucího věku, eschatologické naději a zejména stěžejnímu tématu jeho fascinující teologické koncepce Boha-Lásky, jež je "jedinou příčinou stvoření světa". Kniha metropolity Ilariona Alfejeva, předního pravoslavného teologa, mj. doktora filosofie Oxfordské univerzity a L'Institut de Th éologie Orthodoxe Saint-Serge v Paříži, je první monografií o Izáku Syrském v současné světové vědě a byla přeložena do řady evropských jazyků.